ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.306.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 306/2013-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2013 o dovolání obviněného A. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 68 To 350/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 199/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. 6. 2012, sp. zn. 3 T 199/2011 , byl obviněný A. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným jednak přečinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad I. 1 - 4/); jednak přečinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad II. 1 - 11/). Této trestné činnosti se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že
I.
1/ v noci z 3. 8. na 4. 8. 2010 v R., okr. H., na ul. M. se dostal přes zahradu mateřské školy k oplocení prodejny potravin SD Jednota na ulici R., prolezl otvorem v plotě a poté odstranil mříž okna prodejny, vnikl dovnitř, záměrně rozbil dvě zářivky a odcizil ze zásobníku cigaret u pokladen cigarety různých značek a cigarety odcizil také z kanceláře vedoucí prodejny, vypáčil dále dveře skladu a prodejnu opustil přes nákladovou rampu, přičemž odcizením zboží způsobil SD Jednota H. škodu ve výši nejméně 40.000,- Kč a na budově vloupáním způsobil škodu ve výši 3.390,- Kč, (bod 1 obžaloby)
2/ v nočních hodinách z 15. 8. 2010 na 16. 8. 2010 v B., okres Opava, po odšroubování ochranné mříže a vysazení okénka sociálního zařízení vnikl do prodejny Tempo, obchodního družstva Opava, Horní náměstí č. 1, poškodil dveře koupelny, vypáčil dveře kanceláře vedoucí prodejny a po odstranění kovové závory ze skříně odcizil nejméně 10 kartonů cigaret různých značek, cukrovinky, vše v ceně nejméně 6.200,- Kč, mince v hodnotě 550,- Kč a poškozením způsobil škodu 3.756,- Kč, vše ke škodě uvedeného družstva, (bod 1 rozsudku OS Opava ze dne 11. 3. 2011, č. j. 19T 4/2011- 272)
3/ v době od 26. 8. 2010 v 01.10 hodin v H., okres Opava, na ul. L. se záměrem odcizení po vysazení nezajištěného okna vnikl do prodejny Tempo, obchodního družstva Opava, Horní náměstí č. 1, tam vysekal otvory do dveří, přes které vnikl do spojovací chodby, vypáčil dveře do kanceláře vedoucí prodejny, poškodil visací zámek na vnitřních mřížích tzv. předskládky zboží, vnikl do prodejní části, kde do jedné z donesených tašek uložil 34 kartonů cigaret zn. Marlboro, Ronson, Viceroy, Sparta, LD, Moon, Philip Moris v ceně nejméně 20.740,-Kč, avšak byl vyrušen po spuštění signalizačního zařízení, proto z místa bez odcizených věcí utekl, přičemž poškozením způsobil škodu 6.990,- Kč, vše ke škodě uvedeného družstva, (bod 2 rozsudku OS Opava ze dne 11. 3. 2011, č. j. 19T 4/2011-272)
4/ v noci ze 7. 9. na 8. 9. 2010 v M. V., okr. T., vnikl do budovy nákupního střediska Jednoty - obchodního družstva Tábor po vystříhání a vyhnutí kovové mříže okna toalety, poté odstranil visací zámky mříží samotné prodejní části a v příručním skladu odstranil visací zámek skříně, kde odcizil cigarety různých značek v hodnotě 141.430,- Kč a prodejnu opustil tak, že odstranil zámek kovové závory a vypáčil dveře vedoucí na nákladovou rampu, takže zmíněnému družstvu způsobil další škodu vloupáním ve výši 7.398,-Kč, (bod 6 obžaloby),
přičemž odcizením způsobil celkovou škodu ve výši 188.180,-Kč, k odcizení si připravil zboží v hodnotě 20.740,-Kč a poškozením vloupáním způsobil celkovou škodu ve výši 21.534,-Kč.
II.
1/ v noci z 10. 1. na 11. 1. 2011 ve Š. n. V., okr. Zlín, vnikl po přestřižení kovových mříží a vysazení okna do prostoru skladu prodejny SD Jednota, vypáčil dveře kanceláře vedoucí prodejny, ze zásuvky pracovního stolu odcizil klíče k trezoru zabudovanému ve zdi skladu, odkud odcizil na hotovosti 82.461,-Kč a z kanceláře a z prodejny odcizil cigarety různých značek, dobíjecí karty k mobilním telefonům a další zboží v úhrnné hodnotě 100.905,50 Kč, čímž Jednotě SD Zlín způsobil škodu celkem ve výši 183.366,50 Kč bez DPH a poškozením prodejny škodu ve výši 29.592,-Kč bez DPH, (bod 12 obžaloby)
2/ v noci z 13. 1. na 14. 1. 2011 v Ú. u V. K., okr. Zlín, vnikl do prodejny Jednoty po vysazení okna sklepních prostor a po následném vypáčení dveří prostor prodejny, kanceláře a skladu, když odcizil cigarety různých značek v hodnotě nejméně 90.000,-Kč a finanční hotovost v částce 20.946,- Kč, uloženou v zásuvce pracovního stolu kanceláře, čímž Jednotě SD Zlín způsobil škodu ve výši 110.946,- Kč bez DPH a poškozením provozovny škodu ve výši 35.060,- Kč bez DPH, (bod 13 obžaloby)
3/ dne 11. 2. 2011 kolem 00.30 hodin v P., okr. Prostějov, vnikl do skladu prodejny smíšeného zboží Jednoty SD Boskovice po vypáčení mříží okna skladu a vypáčení okna, poté odcizil cigarety různých značek v nezjištěné hodnotě ke škodě Jednota SD Boskovice a poškozením budovy a zařízení způsobil další škodu ve výši 8.192,- Kč, (bod 14 obžaloby)
4/ v době od 12. 2. 2011 do 14. 2. 2011 v H., okr. Vsetín, u prodejny SD Jednota Vsetín vylomil u mříží zadních dveří a na dveřích visací zámky, když záměrně rozbil v prostoru rampy osvětlovací trubici, odtrhl krycí lištu dvojitých celodřevěných dveří, které poškodil v oblasti zámku, přičemž dovnitř se mu nepodařilo vniknout, když poškozením způsobil SD Jednota Vsetín škodu ve výši 660,- Kč, a tohoto jednání se dopustil proto, aby v prodejně odcizil především cigarety, (bod 16 obžaloby)
5/ v noci z 21. 2. na 22. 2. 2011 v H. B., okr. Vsetín, po vypáčení mříže okna a samotného okna vnikl do prodejny potravin SD Jednota Vsetín a odcizil zejména cigarety různých značek, čímž SD Jednota Vsetín způsobil škodu ve výši nejméně 143.832,-Kč a poškozením prodejny další škodu ve výši 668,-Kč a znehodnocením zboží v otevřených mrazících a chladicích boxech škodu ve výši nejméně 1.151,- Kč, (bod 19 obžaloby)
6/ v době od 5. 3. 2011 do 7. 3. 2011 ve V. – B. u prodejny SD Jednota Vsetín odstranil pohybové čidlo, nastřihl a vyhnul kovovou mříž a průlezem vnikl do skladu materiálu, vypnul kompresorové zařízení chladících boxů, odpojil nahrávání kamerového systému a odcizil cigarety různých značek, čímž SD Jednota Vsetín způsobil škodu ve výši nejméně 60.000,-Kč a poškozením prodejny další škodu ve výši 2.919,- Kč a znehodnocením zboží v otevřených chladících a mrazících boxech škodu ve výši 2.557,- Kč, (bod 23 obžaloby)
7/ v noci z 15. 3. na 16. 3. 2011 v .R., okr. Prostějov, po přestřižení a vypáčení mříží okna skladu a vypáčení okna vnikl do prodejny Jednoty, vypáčil dveře do skladu a odcizil cigarety různých značek, čímž Jednotě SD Boskovice způsobil škodu ve výši nejméně 22.680,-Kč a poškozením prodejny další škodu ve výši 6.139,- Kč, (bod 24 obžaloby)
8/ v noci ze 16. 3. na 17. 3. 2011 v Č. p. K., okr. Prostějov, přestřihl železnou mříž okna prodejny Jednoty, rozbil sklo v okně, vnikl do skladu a prodejní části a odcizil cigarety různých značek, čímž Jednotě SD Boskovice způsobil škodu ve výši nejméně 41.580,- Kč a poškozením prodejny další škodu ve výši 5.892,- Kč, (bod 25 obžaloby)
9/ v noci z 28. 3. na 29. 3. 2011 v M. T., okr. Svitavy, na ulici L. vypáčil mříž nepoužívaného skladu J. M., přes sklad se dostal na nádvoří a poté vypáčil mříž okna prodejny Tabáku, kde odcizil cigarety různých značek a telefonní dobíjecí kupony, čímž způsobil A. H. škodu ve výši nejméně 224.110,- Kč a na zařízení budovy způsobil majiteli objektu J. J. škodu ve výši 3.400,- Kč, (bod 26 obžaloby)
10/1 v noci ze 4. 4. na 5. 4. 2011 v P., okr. Louny, na ulici P., vnikl po odtržení mříže a vysazení křídla okna do prodejny trafiky, tam poškodil zařízení alarmu a odcizil cigarety různých značek, tabák, drobné mince v hodnotě 2.000,- Kč, čímž J. J. způsobil škodu celkem ve výši 159.230,- Kč, (bod 27 obžaloby)
11/ v noci z 11. 4. na 12. 4. 2011 v H., okr. Vsetín, po vypáčení mříží a po vypáčení a vysazení okna vnikl do prodejny SD Jednota Vsetín, uvnitř překonal další dveře a odcizil cigarety různých značek v hodnotě 40.284,-Kč ke škodě SD Jednota Vsetín a poškozením prodejny způsobil tomuto družstvu další škodu ve výši 10.485,- Kč, (bod 28 obžaloby),
přičemž odcizením způsobil celkovou škodu ve výši 986.028,50 Kč, poškozením vloupáním způsobil na napadených objektech škodu ve výši 103.007,-Kč a zničením zboží v chladících a mrazících boxech škodu ve výši 3.708,-Kč,
a tohoto jednání pod bodem II/1-11 se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Opava ze dne 11. 3. 2011, č. j. 19T 4/2011-272, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2011, uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 1 roku se zařazením do věznice s ostrahou.
Obviněnému byly citovaným rozsudkem uloženy dva tresty, a to za jednání pod bodem I. 1 - 4/ podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a za jednání uvedené pod body II. 1-11/ podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby pro skutky ve výroku rozsudku soudu prvého stupně citované (body 3-5, 7-11, 15, 17, 18, 20-22 obžaloby) a ve vztahu k poškozeným z těchto skutků bylo aplikováno ustanovení §229 odst. 3 tr. ř., podle něhož byli se svými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 68 To 350/2012, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod body II. 1-11/ a v navazujících výrocích o trestu a o náhradě škody za skutky pod tímto bodem. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného vinným jednak zločinem krádeže dílem dokonaným podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jednak přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkových zjištění obsažených v rozsudku soudu prvního stupně s tou úpravou, že došlo pouze k vypuštění části skutkové věty obsahující popis recidivy ve smyslu zákonného znaku §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť ten jím nebyl uvedeným popisem naplněn.
Za trestnou činnost pod body II. 1-11/ byl obviněnému odvolacím soudem nově uložen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vratislava Klimenta dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že před nalézacím soudem byly provedeny důkazy, které nasvědčují tomu, že vytýkané trestné činnosti se dopustil J. Š. se svými známými. Zdůraznil, že dotyčným zapůjčil automobil, v němž měl uloženo své oblečení a také pracovní nástroje. Je přesvědčen, že J. Š. s dalšími osobami tyto jeho věci užili při trestné činnosti, aby podezření z trestné činnosti padlo na něj. Tím obviněný vysvětluje, jak se dostala jeho pachová stopa na místa vloupání. Poukázal rovněž na to, že ve velkém množství případů nebyly zjištěny žádné jeho pachové stopy. Slyšení odborníci u hlavního líčení nevyloučili, že se jeho pachová stopa na místa vloupání mohla dostat způsobem, který on uvádí. Dále namítl, že u nástrojů nebyla zjištěna individuální identifikace, ale pouze druhová shoda a že při domovní prohlídce nebylo zajištěno zboží pocházející z trestné činnosti.
Dle dovolatele výši škody mohlo ovlivnit to, že pachatel po vloupání nechal prodejnu volně přístupnou a kdokoli z kolemjdoucích z ní mohl cokoliv odcizit. Soudy proto měly vycházet ze skutečně nejmenší zjištěné škody, nikoliv z účetního schodku. V některých bodech (I. 1/, II. 2, 5, 6, 7, 8, 11/) soud škodu dokonce pouze odhadl. V bodě I. 4/ byl za škodu označen účetní schodek, i když vedoucí prodejny uvedla, že škoda je okolo 120.000,- Kč, u bodu II. 1/ nebylo přihlédnuto k tvrzení vedoucí prodejny, že nemůže specifikovat zboží a sdělit, které bylo odcizeno zákazníky, u bodu II. 9/ byla škoda určena dle plnění pojišťovny a v bodě II. 10/ byla škoda určena nesprávně dle účetního schodku.
Obviněný má za to, že s ohledem na ústavně garantované právo na spravedlivý proces může i Nejvyšší soud v rámci projednávání dovolání zasáhnout do skutkového stavu v případech, kde existuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy, což podle něj je právě jeho případ. Jelikož mu nebylo prokázáno spáchání žádného trestného činu, měl být soudem zproštěn obžaloby, když měla být aplikována zásada in dubio pro reo a skutková zjištění měla být učiněna v jeho prospěch. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se podle §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání obviněného písemně vyjádřila. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolacích námitek uvedla, že obviněný velkou částí svých námitek deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Dovolateli nepřisvědčila v názoru, že by v jeho případě došlo ke splnění podmínek zásahu do skutkového základu obou částí výroku o vině proto, že je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z obsahu hodnotící pasáže, vztahující se k odsuzujícímu výroku prvostupňového soudu (č. l. 37 uprostřed – 39 shora), jakož i z výsledku přezkumné činnosti odvolacího soudu (č. l. 12 jeho rozsudku), je dle státní zástupkyně patrno, že obviněný byl uznán vinným ze spáchání pouze těch zažalovaných skutků, ve kterých byla jeho přítomnost na místě činu potvrzena shodou pachových stop tam zajištěných se vzorky jemu odebranými. Výsledky kriminalistické metody pachové identifikace byly řádně zdokumentovány a ze strany policejních specialistů byl také vyložen použitý postup při jejich opatřování tak, aby nebylo důvodu k pochybám, že je lze použít jako důkaz ve smyslu §89 odst. 2 tr. ř. Soudy vyložily plně akceptovatelné důvody, pro které bylo možno považovat obhajobu obviněného spočívající v tom, že jeho pach mohl být přenesen na místa činu prostřednictvím rukavic či jiného oblečení uloženého ve vozidle užívaném jím tvrzenými skutečnými pachateli, za vyvrácenou. Poukázala přitom na další nepřímé důkazy tvořící uzavřený a ničím nepřerušený řetězec, tj. na výsledky mechanoskopických expertíz ve vztahu k páčidlu vydaném obviněným při prohlídce používaného motorového vozidla, na shodu stopy na trubce užité zřejmě k páčení, na zásuvce pokladny a na vozidle užívaném obviněným s nástrahovým práškem, na výsledky prohlídky jiných prostor - obviněným používaného vozidla a výsledky domovní prohlídky s nálezem druhově shodného zboží jako bylo zboží odcizené. Dále uvedla, že do okruhu nepřímých důkazů byl soudy zařazen i významný poznatek o zcela shodném způsobu provedení vloupání do jednotlivých prodejen, jakož o totožném sortimentu, na který se obviněný ve všech přisouzených případech zaměřil. Taková uzavřená soustava důkazů nepřímé povahy ve své vzájemné návaznosti podle státní zástupkyně spolehlivě podporuje skutkový závěr obou soudů o tom, že se dovolatel veškerého přisouzeného jednání dopustil a to současně s vyloučením reálné možnosti, že namísto něj, a tedy nikoliv pouze vedle něho, mohla být pachatelem jiná osoba, resp. jiné osoby.
Za jedinou hmotně právní a tím i kvalifikovanou námitku nesprávnosti právního posouzení skutku státní zástupkyně hodnotila tu, že při stanovení výše škody nebyla zohledněna skutečnost, že pachatel nechal při vloupání volně přístupnou prodejnu a kdokoliv z kolemjdoucích mohl do doby zjištění vloupání z jejích prostor volně odcizit jakékoliv zboží. Srovnatelným způsobem dovolatel argumentoval, pokud namítl, že škoda byla nesprávně stanovena podle účetního schodku nebo podle počítačového účetního systému, z čehož logicky vyplývá, že by se na jejím způsobení mohli podílet zaměstnanci poškozeného obchodního subjektu, event. i jeho zákazníci (ad I./4., II./ 1., 2., 5., 10.). Z hlediska takto poukazovaných tvrzení, že na způsobení škody v přisouzené výši mohly participovat i další neustanovené osoby, státní zástupkyně uvedla, že podle letité judikatury se příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. R 37/1975).
Další námitky vztahující se ke způsobu stanovení výše způsobené škody v každém jednotlivém případě a zvláště pak v případech označených, kdy podle názoru obviněného soudy neuvažovaly v intencích nejmenšího škodlivého následku (tedy nepoužily zásadu „ in dubio pro reo “), považuje státní zástupkyně za skutkové námitky, které se týkají vyhodnocení provedeného dokazování k rozsahu způsobeného škodlivého následku. Proto podle ní obviněným uplatněné námitky nezakládají jak použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak ani žádný jiný z katalogu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. a nejsou proto ve vztahu k nim naplněny podmínky dovolacího přezkumu.
K výhradám obviněného vůči výši škody státní zástupkyně uvedla, že v případech jím výslovně citovaných se soudy při dvou rozporných údajích k rozsahu odcizeného zboží přiklonily k tomu, který byl pro obviněného příznivější, a tedy plně postupovaly podle zásady „in dubio pro reo“. U bodů I./1., II./ 6., 7. a 8. bylo vycházeno z nezpochybněných svědeckých výpovědí o druhu zboží a míry zaplněnosti prodejních prostor, ve kterých bylo umístěno, v případě II./9. se soudy řídily výší vyplaceného pojistného plnění a v posledním případě (ad II./11.) považovaly za rozhodný výsledek prohlídky jiných prostor, resp. obviněným provozovaného osobního automobilu a řídily se tak oceněním tam zajištěného zboží.
Na základě shora uvedeného státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovila souhlas s tím, aby bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
S přihlédnutím k těmto teoretickým východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného a zjistil přitom následující skutečnosti:
Obviněný v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. brojí proti skutkovým závěrům obou předchozích soudů, když předkládá svou vlastní skutkovou verzi o tom, jak se jeho pachové stopy dostaly na místa činu. Skrze takto formulované výhrady vůči napadenému rozhodnutí namítá extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Nejvyšší soud však v posuzované věci namítaný extrémní nesoulad neshledal. Obviněný byl z trestné činnosti usvědčen nejen potvrzenou shodou pachových stop na místech činu se vzorky odebranými obviněnému, ale také uzavřeným okruhem nepřímých důkazů. Pachové stopy obviněného byly zajištěny na všech 15 místech útoků, jimiž byl obviněný uznán vinným, a četnost těchto shod sama o sobě svědčí o tom, že jeho přítomnost na místech činu nemohla být náhodná. Dalšími usvědčujícími důkazy, k nimž soudy nižších stupňů při vyslovení viny dovolatele důvodně přihlédly, byly shodný způsob spáchání trestné činnosti u všech patnácti útoků, výsledky mechanoskopické expertízy, kdy u některých útoků (v rozsudku specifikovaných) byla zjištěna shoda otěru modré barvy z místa činu s páčidlem, které se našlo při prohlídce automobilu obviněného, a nález nástrahového prášku na trubce užité zřejmě k páčení, na zásuvce napadené pokladny a na vozidle obviněného, které vzhledem k charakteru věcí v něm nalezených (pákové kleště, páčidlo, rozlamováky), prokazatelně používal jako dopravní prostředek při páchání trestné činnosti. O této skutečnosti konec konců svědčí i nález druhově shodného zboží se zbožím odcizeným z prodejen. K výtce dovolatele, že šlo pouze o shodu druhovou a nikoliv individuální, lze uvést, že odcizován byl takový charakter zboží (zejména cigarety různých značek), které lze jen stěží individuálně identifikovat.
Soudy nižších stupňů, v rámci svého oprávnění hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, se obviněným uplatněnou obhajobou důsledně zaobíraly a důvodně dospěly k závěru, že výpověď obviněného, a tím i jím uplatněná obhajoba, jsou nevěrohodné a v dostatečném rozsahu vyvrácené provedenými důkazy. Nelze si nevšimnout, že obviněný v přípravném řízení původně (při zadržení dne 12. 4. 2011 a následně po zahájení trestního stíhání dne 13. 4. 2011) tvrdil, že vozidlo, které užíval a je jeho družky, používal výhradně on sám. Až za půl roku (dne 12. 10. 2011) přichází se svou obhajobou, že s vozidlem, v němž byly jeho věci, jezdily i další osoby (Jožka a Jan) a tyto věci mohly být jimi užity při spáchání skutků, kladených mu za vinu. Tímto způsobem pak vysvětluje, jak se dostaly jeho pachové stopy na místa činu. Soudy zjistily, že J. Š. byl reálně existující osoba (žil v obci, kterou obviněný uvedl, ale dne 28. 1. 2011 zemřel a tudíž ani nemohl být vyslechnut), o níž učinily závěr, že nebyl dán důvod, aby se za prací dopravoval způsobem prezentovaným obviněným. Druhou osobu, které měl svěřit vozidlo k časově delšímu užívání, nedokázal obviněný identifikovat a blíže popsat. Pokud za této situace soudy nižších stupňů považovaly obhajobu obviněného zcela logicky za ryze účelovou a nepravdivou, pak jejich hodnocení nelze ničeho podstatného vytýkat, zejména pokud se uváží zjištění, která byla učiněna v souvislosti se spáchám skutku ad II./11., kdy obviněný tvrdil, že vozidlo řídil obviněným zmiňovaný „Jožka“, ač tuto skutečnost jednoznačně vyvrátili jako svědkové slyšení policisté, kteří obviněného v blízkosti vozidla, které opustil, zadrželi. Obviněným uplatněnou obhajobou se zaobíral nejen soud nalézací, ale rovněž tak i soud odvolací, který s přihlédnutím k tomu, že obviněný popírá spáchání skutků v celém rozsahu, ač důkazní situace v některých případech zcela prokazatelně svědčí o opaku (nález pachových stop v kombinaci se záběry kamerového systému – str. 11, 12 rozsudku odvolacího soudu), přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně. Důvodně přitom poukázal na to, že obviněný svoji obhajobu přizpůsoboval vývoji důkazní situace.
Obdobným způsobem přistoupil obviněný i ke zpochybnění výroku o náhradě škody, neboť i zde svoji argumentaci staví na skutkových tvrzeních a alternativách, která jsou odlišná od skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Nelze přitom přehlédnout, že takové námitky obviněný uplatnil již v řízení před soudem odvolacím, který se s nimi náležitým způsobem vypořádal. Při stanovení výše škody ctily uvedené soudy plně zásadu in dubio pro reo a povinnost obvitého k její náhradě poškozeným subjektům stanovily v částkách, které z pohledu provedeného dokazování byly nejpříznivější pro obviněného. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku podrobně vyložil, z jakých důvodů byla povinnost obviněného k náhradě škody stanovena v té či oné konkrétní výši a v daném směru v podstatném rozsahu doplnil zdůvodnění adhézní části rozsudku soudu prvního stupně. Na rozsudek odvolacího soudu (str. 13-16) lze v tomto směru plně odkázat. Zbývá dodat, že i námitky obviněného vůči výroku o náhradě škody, je-li jejich základem zpochybnění skutkových závěrů soudů, nemohou být považovány za naplňující jím deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Existence namítaného extrémního rozporu mezi důkazy, jejich hodnocením a vyvozenými skutkovými a právním závěry v posuzované věci shledána nebyla. Obhajoba obviněného byla i dle názoru Nejvyššího soudu spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy. Skutková zjištění soudů nacházejí adekvátní odraz ve zvolené právní kvalifikaci skutků, rovněž výrok o náhradě škody vychází ze soudy učiněných skutkových zjištění.
Protože uplatněním skutkových námitek nenaplnil obviněný obsah jím deklarovaného dovolacího, ale ani jiného dovolacího důvodu v ustanovení §265b tr. ř., shledal Nejvyšší soud, že ohledně podaného dovolání přichází v úvahu postup upravený ustanovením §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek
§265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. května 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil