ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.568.2013.1
sp. zn. 6 Tdo 568/2013 -34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. června 2013 o dovolání podaném obviněným J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 9 To 645/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 123/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 6. 11. 2012, sp. zn. 19 T 123/2012 , byl obviněný J. Š. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 1), přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 2) a přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (ad 3), kterých se dle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že
1. obžalovaní R. R. a J. Š.
v přesně nezjištěné dny v období od 27. 6. 2011 do 6. 10. 2011 ve Věznici VS ČR H. S., na oddílu ...., přiměli poškozeného P. Š., opakovanými pohrůžkami, že se mu může něco stát, že mu tam zařídí peklo, aby napsal dopisy, ve kterých uvede, že svou dřívější výpověď, kterou učinil dne 27. 6. 2011 ve Věznici H. S. do úředního záznamu o podaném vysvětlení dle §158 odst. 5 tr. řádu v trestní věci vedené u Policie ČR, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov, 2. oddělení obecné kriminality, č. j. KRPK-1960/TČ-2011-190972 v neprospěch M. K., ve které jej usvědčoval ze spáchání drogové trestné činnosti, mění, že si vše vymyslel, tak P. Š. po takto učiněném nátlaku ze strany obžalovaných dopisy napsal, kdy v nich mj. uvedl, že jeho výpověď byla nepravdivá, chtěl by uvést vše na pravou míru, jeho jednání vůči M. K. nebylo férové, nechce, aby došlo ke křivé výpovědi, žádné drogy nepřechovával ani neužíval a ani neviděl, jestli M. přechovával nebo užíval nějaké drogy, jeho předchozí výpověď byla vymyšlená, důvody pomsty M. blíže poví u dalšího výslechu zde v H. S., dopisy byly odeslány M. K. do Věznice VS ČR Teplice, Okresnímu státnímu zastupitelství v Sokolově a Policii ČR v Sokolově, poté dne 4. 8. 2011 do protokolu o výslechu svědka mj. vypověděl, že výpověď, kterou učinil ve věci M. K. ve Věznici v H. S. asi před jedním měsícem bere zpět, jelikož je nepravdivá, nepravdivé je všechno, co uvedl do výpovědi, tu výpověď učinil z toho důvodu, že se chtěl M. K. pomstít, důvod za co, nechce uvádět, a v řízení před soudem dne 3. 10. 2011 využil svého zákonného práva a ve věci nevypovídal, kdy v důsledku důkazní nouze byl poté M. K. pro jednání, kterého se měl dopustit vůči P. Š., obžaloby zproštěn,
2. obžalovaní J. Š. a K. H.
v přesně nezjištěné dny v období od 25. 8. 2011 do 6. 10. 2011 ve Věznici VS ČR H. S., na ubytovně odsouzených ..., nabídl obžalovaný H. poškozenému P. V., že by mu mohl pomoci dostat se z Věznice H. S., že ho to bude něco stát, poškozený obžalovanému H. řekl, že o tom bude uvažovat, následně za poškozeným přišel obžalovaný Š. s tím, že ho chtějí napadnout ostatní odsouzení, že nepřijel s dobrou pověstí, ale pokud se bude držet obžalovaných Š. a H., že se mu nic nestane, z tohoto důvodu poškozený obžalovanému H. na jeho nabídku kývnul, kdy obžalovaný H. po něm požadoval zaslání částky ve výši 25.000,- Kč na účet jeho družky, za tímto účelem obžalovaný H. předal poškozenému mobilní telefon, aby zavolal svému kamarádovi L. B. a dohodnul s ním převod peněz, následně obžalovaný H. poslal L. B. formou SMS zprávy číslo účtu, na který měla být určená finanční částka zaslána, L. B. dne 5. 9. 2011 převedl z bankovního účtu vedeného na jeho jméno u ČSOB, a.s., částku 25.000,- Kč na bankovní účet č. ....... vedený u ČSOB, a.s., na jméno Z. K., který je nezletilým synem R. R., družky obžalovaného H., následně po nějaké době řekl jeden z obžalovaných poškozenému, že jeho odjezd nebude tak jednoduchý, že je tam umístěný z bezpečnostních důvodů a že ho to bude stát víc peněz, když se poškozený rozmýšlel, zda další požadovanou finanční částku zaslat či nikoliv, tak jej obžalovaný H. dvakrát fyzicky napadl, kdy v jednom případě do poškozeného nejméně dvakrát strčil, když mu poškozený řekl, že peníze jsou určitě na cestě, tak dalšího jednání zanechal, ve druhém případě poškozeného uchopil a udeřil s ním o čelo postele se slovy, že tam žádné peníze nejsou, že z něj dělá blbce, obžalovaný Š. hrozil poškozenému, že už nad ním nebude nikdo držet ochrannou ruku, že ho na tom patře čeká peklo, ať tu částku zaplatí, že odtamtud odjede a bude mít klid, po takto učiněném nátlaku obžalovaný H. předal poškozenému mobilní telefon, aby zavolal svému kamarádovi L. B. a dohodnul s ním převod peněz, následně obžalovaný H. poslal L. B. formou SMS zprávy číslo účtu, na který měla být určená finanční částka zaslána a L. B. dne 23. 9. 2011 provedl převod finanční částky 25.000,- Kč z jeho bankovního účtu na bankovní účet č. ..... vedený u ČSOB, a.s., na jméno R. K., která je matkou R. R., družky obžalovaného H.,
3. obžalovaný J. Š.
v přesně nezjištěné době v období od 6. 6. 2011 do 6. 10. 2011 ve Věznici VS ČR H. S., na ubytovně odsouzených ...., požádal poškozeného P. Š., aby se staral o mobilní telefon, když mu poškozený řekl, že to dělat nebude, tak jej obžalovaný udeřil pěstí do prsou, kdy po takto učiněném nátlaku se poškozený žádosti obžalovaného podvolil a poté mobilní telefon opakovaně nabíjel a schovával.
Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §175 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto též o částečném zproštění obviněného obžaloby, přičemž odsuzujícím i zprošťujícím výrokem bylo rozhodnuto i o spoluobviněných R. a H.
K odvolání státního zástupce podaného v neprospěch všech tří obviněných pouze do výroků o trestu zrušil Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 1. 2013, sp. zn. 9 To 645/2012 , podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o uloženém trestu ohledně J. Š. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §175 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Ve zbývající části byla odvolání státního zástupce a odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Šipky dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uplatnil obviněný námitku extrémního nesouladu mezi opatřenými skutkovými zjištěními a způsobem jejich právního posouzení. Připomněl, že Nejvyšší soud s ohledem na garantované právo na spravedlivý proces může do skutkových zjištění zasáhnout právě v případě extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Je přesvědčen, že tomu tak bylo právě v jeho případě. Má za to, že se soudy nevypořádaly přesvědčivě, jednoznačně a způsobem, který nevyvolává pochybnosti, s hodnocením provedených důkazů.
Dovolatel namítl, že ač soudy za základ svého rozhodnutí přijaly zejména výpovědi poškozených P. Š. a P. V., nevypořádaly se s tím, že věrohodnost výpovědí těchto poškozených je snížena s ohledem na jejich trestní minulost. Podle obviněného poškození své výpovědi měnili, odvolávali, opět opakovali, apod. Nesouhlasí rovněž s tím, že byly zamítnuty jeho návrhy na doplnění dokazování, neboť má za to, že osoby, které navrhoval jako svědky, by se ke konkrétním skutkům ve věznici mohly také vyjádřit.
Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc odvolacímu soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Výslovně souhlasil s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství písemně sdělil Nejvyššímu soudu, že po seznámení s obsahem dovolání a se soudními rozhodnutími nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a nebude se k dovolání věcně vyjadřovat. Současně dal výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
S přihlédnutím k těmto teoretických východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti podaného dovolání. Dospěl přitom k závěru, že obviněný ve své argumentaci nevznáší žádnou hmotně právní námitku, kterou by zpochybnil správnost právního posouzení skutků, jimiž byl shledán vinným rozhodnutími soudů nižších stupňů, a že svým dovoláním nevytýká ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu. Svým mimořádným opravným prostředkem brojí výlučně vůči proti hodnocení důkazů soudy, případně vůči rozsahu jimi provedeného dokazování, a takto zpochybňuje jimi učiněná skutková zjištění. Tyto námitky však nejsou, jak bylo vysvětleno výše, způsobilé naplnit obviněným deklarovaný dovolací důvod, avšak ani žádný jiný dovolací důvod taxativně vypočtený v ustanovení §265b tr. ř.
K otázce namítaného extrémního rozporu mezi skutkovými zajištěními a provedenými důkazy, který může ve výjimečných případech založit přezkum učiněných skutkových zjištění předchozích soudů soudem dovolacím (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), lze uvést, že ani v tomto směru nelze považovat dovolání obviněného za důvodné.
O extrémní nesoulad se v posuzované věci nejedná. Provedené dokazování našlo svůj odraz ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně a poté ve správně zvolené právní kvalifikaci. Soud prvého stupně u jednotlivých skutků přesvědčivě vysvětlil, proč uvěřil výpovědím poškozených, neboť ty jsou dále podpořeny dalšími důkazy (např. výpisy z účtů, shodným vyjádřením dalších svědků). Naopak tam, kde soud nedospěl k přesvědčivému závěru o vině obviněného, kde byla k dispozici pouze výpověď poškozeného, obviněného obžaloby zprostil. Lze připomenout, že obsahově stejné námitky uplatnil obviněný již ve svém odvolání a že se s nimi odpovídajícím způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal soud odvolací, na jehož rozsudek (viz str. 9) lze plně odkázat.
Nejvyšší soud přitom nezjistil, že by nižšími soudy došlo k opomenutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz III. ÚS 2110/07). Vznáší-li dovolatel výhrady, že okresní soud řádně nevysvětlil, proč došlo k zamítnutí důkazních návrhů, nelze mu ani v tom dát za pravdu, neboť s důkazními návrhy se soud prvého stupně zákonu odpovídajícím způsobem vypořádal (str. 15 poslední odstavec jeho rozsudku). Lze shrnout, že nalézací soud měl za to, že již provedené důkazy dostatečně dokládají zjištěný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S tímto hodnocením se ztotožnil soud odvolací.
Z uvedeného plyne, že byť obviněný deklaroval ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvod upravený ustanovením §265i odst. 1 písm. g) tr. ř. a v jeho rámci pak namítl i extrémní nesoulad, který měl zatěžovat soudy nižších stupňů učiněná skutková zjištění v porovnání s obsahem jimi provedených důkazů, jeho námitky, které vůči rozsudku soudu prvního stupně a potažmo rozsudku soudu odvolacího uplatnil, však nejsou způsobilé zvrátit správnost rozhodnutí, která svým dovoláním napadl.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, odkazuje Nejvyšší soud na znění §265i odst. 2 tr. ř. dle něhož „ V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí odkazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. června 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Ivo Kouřil