ECLI:CZ:NS:2013:8.TDO.978.2013.1
sp. zn. 8 Tdo 978/2013-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2013, o dovolání obviněného K. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 68 To 505/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 209/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. G. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 19. 11. 2012, sp. zn. 3 T 209/2011, rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 9. 2011, č. j. 3 T 119/2008-454 výrok o vině pod body 1-7, jímž byl obžalovaný uznán vinným v bodech 1-3 trestným činem úvěrového podvodu dílem dokonaným podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., dílem nedokonaným podle §8 odst. 1, §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb., v bodech 4-7 trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a celý výrok o trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a znovu obviněného K. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznal vinným, že
„I.
1)
dne 22. 10. 2007 v R. p. R., okr. V., uzavřel se společností Credium, a. s., P., úvěrovou smlouvu, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 77.500,- Kč na financování osobního motorového vozidla zn. Opel Corsa 1.4, v prodejní ceně 107.500,- Kč, přičemž při sjednávání úvěru uvedl nepravdivé skutečnosti ohledně svého zaměstnání u Technických služeb V., ul. J. a výše příjmu 13.000,- Kč, ačkoliv v té době byl bez pracovního poměru a neměl žádný příjem, vozidlo následně prodal neznámé osobě, úvěr nesplácel a společnosti Credium, a. s., V., P., způsobil přímou škodu ve výši 77.500,- Kč, (bod 1/ obžaloby),
2)
dne 29. 10. 2007 ve V. v prodejně K + B E. uzavřel se společností Cetelem, a. s. P. úvěrovou smlouvu na nákup počítače a mobilního telefonu, přičemž uzavření úvěrové smlouvy dosáhl nepravdivým tvrzením, že je zaměstnancem Technických služeb V. s měsíčním příjmem 12.500,- Kč, ačkoliv nikde nepracoval a na základě těchto nepravdivých údajů mu byl poskytnut úvěr ve výši 17.989,- Kč, z něhož dosud uhradil toliko 1.158,- Kč, (bod 1/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
3)
dne 8. 11. 2007 ve V. při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru se společností Profireal, a. s. P. uvedl nepravdivě, že je zaměstnancem společnosti E., křesťanská společnost pro evangelizaci a diakonii V. s měsíčním příjmem 12.750,- Kč, ačkoliv nikde nepracoval, požadoval poskytnutí úvěru ve výši 50.000,- Kč, který v souvislosti s vyhodnocením jeho žádosti nedostal, (bod 2/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
4)
dne 18. 12. 2007 v R. p. R., okr. V., v provozovně autobazaru Auto Valašsko s. r. o. jménem P.V. bez jeho vědomí a za použití jeho osobních dokladů a zfalšované plné moci uzavřel se společností Credium, a. s. P., úvěrovou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 103.200,- Kč za účelem nákupu osobního vozidla zn. Renault Mégane Scénic, přičemž se vydával za P. V. a uvedl v rozporu se skutečností, že ten je zaměstnán ve firmě J. R. ve V., (bod 3/ rozsudku č. j. 3T 119/2008-454),
čímž způsobil škodu celkem ve výši 198.689,- Kč a pokusil se způsobit další škodu ve výši 50.000,- Kč,
II.
1)
dne 30. 11. 2007 v R. p. R. v provozovně společnosti Auto Valašsko s. r. o. při jednání s jednatelem společnosti M. K. pod záminkou dodání osobního motorového vozidla Škoda Octavia vylákal od uvedené společnosti celkem 59.000,- Kč s tím, že údajně peníze potřebuje na vyplacení zástavy technického průkazu od vozidla, vozidlo však nedodal, peníze si ponechal a dosud je nevrátil, (bod 4/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
2)
dne 30. 11. 2007 ve V. prostřednictvím prodejce T. Z. uzavřel se společností T-Mobile Czech Republic a. s. P. na základě objednávky služeb sítě T-Mobile účastnickou smlouvu, na tarifní program Kredit 250 HIT a účastnickou smlouvu, a ke každé smlouvě odebral po uhrazení aktivačního poplatku 1,- Kč a dotované ceny vždy ve výši 149,- Kč dva mobilní telefony zn. Samsung SHG C140 v hodnotě po 1.299,- Kč, jménem R. P., bez jeho vědomí a po předložení jeho občanského průkazu, využíval služby uvedené společnosti rovněž bez jeho vědomí, poskytnuté služby nezaplatil a svým jednáním této společnosti způsobil celkovou škodu ve výši 10.253,50 Kč, (bod 5/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
3)
počátkem prosince 2007 po předchozím jednání ve V. M. vylákal ve V. na P. V. částku 6.000,- Kč s tím, že peníze investuje do zakoupení elektroniky a vrátí mu poté 9.000,-Kč, což neučinil a při urgencích nepravdivě tvrdil, že za účelem získání peněz a elektroniky potřebuje od P. V. jeho osobní doklady, které mu ten skutečně zapůjčil, (bod 6/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
4)
v přesně nezjištěný den v období od prosince 2007 do ledna 2008 ve V., při náhodném setkání vylákal od I. V. pod záminkou dodání elektroniky - LCD televizoru za 15.000,- Kč, finanční částku ve výši nejméně 5.500,- Kč, čímž měl zároveň splatit dluh ve výši 500,- Kč za jízdu taxislužbou, za kterou I. V. nezaplatil, přičemž svůj slib nesplnil, ani tak neměl v úmyslu a peníze použil pro vlastní potřebu; poškozenému I.V. tak způsobil škodu ve výši 5.500,- Kč (bod 3/ obžaloby),
5)
v období od prosince 2007 do ledna 2008 ve V., na různých místech a v místě bydliště poškozeného I. V. na ul. K., V., ve více případech opakovaně od něj vylákal postupně další finanční částky, jejichž celková výše dosáhla částky nejméně 94.500,- Kč, přičemž počátkem měsíce ledna 2008 od jmenovaného vylákal pod záminkou, že potřebuje vozidlo k tomu, aby mohl sehnat peníze na vrácení dluhu, osobní motorové vozidlo zn. Peugeot 405 Combi, v hodnotě 25.000,- Kč, čemuž poškozený uvěřil v naději, že mu jeho finanční investice budou navráceny, avšak obviněný vozidlo rozprodal na náhradní díly a peníze použil pro vlastní potřebu (bod 4/ obžaloby),
6)
v době od 27. 4. 2008 do 29. 4. 2008 ve V. M., okr. V., vylákal na R. O. částku 13.000,- Kč s nepravdivým tvrzením, že ji bude investovat do opravy vozidla jeho matky J. O., vozidlo v hodnotě 33.000,- Kč zn. Fiat Brava převzal a na B. O. za účelem opravy vylákal dalších 18.500,- Kč, přičemž neměl v úmyslu opravu zajistit, peníze si ponechal a vozidlo prodal J. Š. za částku 16.500,- Kč (bod 7/ rozsudku č. j. 3 T 119/2008-454),
čímž způsobil škodu celkem ve výši 231.753,50 Kč,
III.
1)
dne 12. 6. 2008 ve V., pod příslibem finanční odměny ve výši 10.000,- Kč, navedl již odsouzeného Z. K. k tomu, aby se společností Cetelem ČR, a. s., P., uzavřel úvěrovou smlouvu na nákup spotřební elektroniky, což jmenovaný učinil a dne 12. 6. 2008 uzavřel v prodejně FAST ČR, a. s., J., úvěrovou smlouvu s úvěrovým rámcem ve výši 27.000,- Kč, z něhož téhož dne odčerpal částku 22.099,- Kč na nákup elektroniky, přičemž při sjednávání úvěru Z. K. uvedl, že je zaměstnancem společnosti TES, s. r. o., V., s pravidelným čistým měsíčním příjmem 14.000,- Kč, což nebylo pravdou, neboť v té době byl bez zaměstnáni a neměl žádný příjem a podle předchozí dohody takto získanou elektroniku vzápětí převzal obviněný K. G. a naložil s ní nezjištěným způsobem, úvěr nebyl splácen a poškozené společnosti CETELEM ČR, a. s., K. E., P., tak způsobil škodu ve výši 22.099,- Kč (bod 5/ obžaloby),
2)
dne 10. 6. 2008 v H. n. B., okr. P., za účelem získání finančních prostředků a majetkového prospěchu, navedl již odsouzeného Z. K. k tomu, aby uzavřel prostřednictvím M. M. se společností ČSOB Leasing, a. s., P., úvěrovou smlouvu na profinancování motorového vozidla, což jmenovaný Z.K. učinil a dne 10. 6. 2008 uzavřel se společností ČSOB Leasing, a. s., N. P., P., úvěrovou smlouvu 8, na profinancování kupní ceny vozidla Renault Laguna, v prodejní ceně 145.000,- Kč a po složení akontace ve výši 14.500,- Kč mu byl poskytnut úvěr ve výši 130.500,- Kč, přičemž při sjednáváni úvěru Z. K. zatajil, že není nikde zaměstnán, nemá žádný příjem a podle předchozí dohody takto získané vozidlo vzápětí převzal obviněný K. G. a naložil s ním nezjištěným způsobem, úvěr nebyl splácen a poškozené společnosti ČSOB Leasing, a. s., N. P., P., způsobil škodu ve výši 130.500,- Kč (bod 6/ obžaloby),
3)
dne 11. 6. 2008 ve V. M., okr. V., za účelem získání finančního prospěchu, navedl již odsouzeného Z. K., aby se společností Home Credit, a. s., uzavřel úvěrovou smlouvu na zakoupení spotřební elektroniky, což jmenovaný učinil a dne 11. 6. 2008 v prodejně O. ve V. M. uzavřel se společností Home Credit, a. s., M. n., B., úvěrovou smlouvu, na zakoupení elektroniky v prodejní ceně 11.999,- Kč, kdy Z. K. při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnancem spol. TES Vsetín, s. r. o., se sídlem V., J., s měsíčním příjmem ve výši 14.500,- Kč, což nebylo pravdou, neboť byl bez zaměstnání a neměl žádný příjem a podle předchozí dohody takto získanou elektroniku vzápětí převzal obviněný K. G. a naložil s ní nezjištěným způsobem, úvěr nebyl splácen a společnosti Home Credit, a. s., M. n., B., tak způsobil škodu ve výši 11.999,- Kč (bod 7/ obžaloby),
čímž způsobil škodu celkem ve výši 164.598,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně posoudil v bodech I. 1) až 4) jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb., v bodech II. 1) až 6) jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a v bodě III. 1), 2), 3) jako účastenství ve formě návodu k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) k §250b odst. 2, 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin účastenství ve formě návodu k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. b) k §250b odst. 1, 3 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 9. 2011, č. j. 3 T 119/2008-454, a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 43 T 39/2010, mu soud uložil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., §37a tr. zák. společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 3 T 119/2008, který nabyl právní moci dne 7. 11. 2011, jímž bylo takto rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 43 T 39/2010, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2011, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému dále uložil, aby v rozsudku vyjmenovaným poškozeným nahradil způsobenou škodu, a podle §229 odst. 2 tr. ř. společnost Credium, a. s., V., P., odkázal se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozhodl usnesením ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 68 To 505/2012 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím obhájce Mgr. Libora Holemého podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
Dovolatel především namítl, že dovolací důvody spatřuje v tom, že skutky, jichž se měl dopustit, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí soudu prvého stupně pod body II. 4), 5) a III. 1), 2), 3) nespáchal. Již v původním řízení navrhl provedení výslechů svědků A. V. a R. F., avšak soud prvého stupně tyto důkazy zamítl s odůvodněním, že je považuje za nadbytečné, s čímž se ztotožnil i soud odvolací. Má tak za to, že dokazování, které bylo provedeno před soudem prvého stupně, nevedlo ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné nepochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., zejména pak okolnosti ohledně věrohodnosti, resp. nevěrohodnosti svědka I. V. Nesouhlasil ani s výroky o vině, které jsou postaveny na výslechu svědka Z. K., když důvody jeho nepravdivé výpovědi nezná, ale to, že tento svědek na sebe sám podal trestní oznámení, nepovažuje za relevantní a podstatné, a nic prý neprokazuje, že předmětné skutky pod body III. 1), 2), 3) spáchal.
S ohledem na uvedenou argumentaci obviněný v závěru svého podání navrhl (aniž citoval příslušné zákonné ustanovení), aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 7. 2. 2013, č. j. 68 To 505/2012-551, zrušil.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil, pouze prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z logiky věci je třeba nejprve zmínit druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265 odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanového zákonem pro takové rozhodnutí, nebo bylo v řízení mu předcházejícím dán důvod k dovolání, uvedený §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil zjevně v jeho druhé alternativě, když tvrdil, že v předcházejícím řízením byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci, v dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to, zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. opřel, v tomto směru nemohly obstát. Formulovanými výhradami totiž napadl nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku údajně neúplně provedeného dokazování a nesprávného hodnocení důkazů ze strany obou soudů nižších instancí (konkrétně když namítal nevěrohodnost svědků Z. K. a I.V., a to, že soudy neprovedly důkazy výslechem svědků A. V. a R. F.). Takovouto argumentací totiž primárně napadal učiněná skutková zjištění a domáhal se jejich změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků, tedy až sekundárně dovozoval nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Takové námitky však pod citovaný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) v zásadě zahrnout nelze. Může tomu tak být zcela výjimečně – například při existenci tzv. opomenutých důkazů, nebo při tzv. extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, anebo při takovém způsobu hodnocení provedených důkazů, který svědčí o libovůli či svévoli ze strany soudu.
V posuzované věci se však ani o některou z takovýchto výjimečných situací nejednalo.
Nejvyšší soud k tomu ještě připomíná, že nalézací soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 2, nález 49), ale z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3).
Z tohoto pohledu k náležitému procesnímu postupu došlo jak v řízení před soudem prvého stupně, který u hlavního líčení rozhodl a odůvodnil, proč nebude provádět výslechy svědků A. V. i R. F., tak v řízení odvolacím, neboť neprovedením těchto důkazů se ve svém rozhodnutí zabýval i soud druhého stupně, jelikož obviněný tuto námitku uplatnil rovněž v podaném odvolání. Soudy obou stupňů všechny důkazy, které provedly, řádně zhodnotily a zabývaly se i věrohodností svědků Z. K. a I. V. Nejvyšší soud proto shledal výhrady obviněného v tomto směru neopodstatněnými.
Lze tak shrnout, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Pokud by výhrady obviněného měly být považovány za zpochybnění správnosti
a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, pak Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. ř.).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a tudíž není ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2013
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal