ECLI:CZ:NS:2014:11.TDO.1440.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 1440/2013-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2014 dovolání podané obviněným P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 6 To 139/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 18/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 6 T 18/2012, byl P. K. uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za které byl podle §205 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o jeho povinnosti nahradit škodu.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. společně s již v této věci odsouzeným L. S. , v P. , N. , v přesně nezjištěné době od 18:00 hodin dne 25. 3. 2011 do 7:25 hodin dne 26. 3. 2011 vnikli do domu na uvedené adrese tím způsobem, že vytlačili uzamčené vchodové dveře domu, které tak zničili, a způsobili tím majiteli domu MUDr. P. S. , škodu ve výši 33.200,- Kč, následně vstoupili do domu, kde v prvním patře v úmyslu vniknout do další místnosti poškodili dveře od ordinace MUDr. Š. K. , tak, že pod kováním zámku vyrazili otvor velikosti 15x35 cm a poškodili zámkový mechanismus, čímž MUDr. Š. K. způsobili škodu ve výši 11.200,- Kč, dovnitř však nevnikli, dále rozbili uzamčené vstupní dveře vedoucí do kanceláře společnosti SI Unimontex, s. r. o., IČO: 27398609, nyní BIS Czech, s. r. o, IČO: 47784709, čímž způsobili poškozením dveří škodu majiteli domu MUDr. P. S. ve výši 2.300,- Kč, do kanceláře vnikli, přičemž přesně nezjištěným způsobem porazili skříň postavenou za těmito dveřmi, která spadla na stůl stojící v místnosti, tím došlo k poškození stolu i skříně, čímž vznikla škoda ve výši 770,- Kč společnosti SI Unimontex, s. r. o., nyní BIS Czech, s. r. o, poté v kanceláři vypáčili zásuvky psacího stolu, čímž způsobili škodu ve výši 520,- Kč téže společnosti, z jedné ze zásuvek vzali klíč, jímž si odemkli bezpečnostní trezor nacházející se ve vedlejší místnosti, a odtud odcizili finanční hotovost ve výši 36.433,- Kč náležející společnosti SI Unimontex, s. r. o., nyní BIS Czech, s. r. o, dále pak manikúru s logem Izolace P. v hodnotě 30,- Kč a finanční hotovost 34.000,- Kč náležející vedoucímu střediska společnosti J. S. , dále z kanceláří odcizili LCD monitor zn. Acer AL 1717 stříbrné barvy v hodnotě 700,- Kč, nabíječku na mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 50,- Kč, sadu proti usínání v hodnotě 210,- Kč, 80 ks poštovních známek v celkové hodnotě 800,- Kč, vše ke škodě společnosti SI Unimontex, s. r. o, nyní BIS Czech, s. r. o., dále 17 ks stravenek po 30,- Kč v celkové hodnotě 510,- Kč ke škodě D. J. , a nástěnné hodiny v hodnotě 5.000,- Kč ke škodě M. P.
2. v blíže nezjištěné době od 17:00 hodin dne 1. 6. 2011 do 7:00 hodin dne 2. 6. 2011 v P. , J. , po přelezení zdi za použití síly vnikl do vnitrobloku a po střešních terasách vylezl k oknům v 1. patře domu vedoucím do prostor kanceláří společnosti HIT reality, s. r. o., kde druhým oknem zprava nacházejícím se ve výšce nejméně 5 m nad okolním terénem bez použití zjevného násilí vnikl do vnitřních prostor kanceláří společnosti HIT reality, s. r. o., které prohledal a v kanceláři realitních makléřů vzal digitální fotoaparát – zrcadlovku zn. OLYMPUS E-450 s paměťovou kartou, brašnou a bleskem v hodnotě 8.550,- Kč, dále z kanceláře hypotečních makléřů odcizil notebook zn. HP blíže nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 7.000,- Kč, notebook zn. SONY VAIO, typ TZ21xn/b v hodnotě 12.000,- Kč a dále nabíječku na mobilní telefon zn. Nokia v hodnotě 50,- Kč, v kanceláři vedení se pokusil vypáčit kovovou jednoplášťovou skříň zn. Asist se zamykáním na elektronický kód, sloužící jako trezor, ale do skříně se nedostal, poškozením tohoto trezoru způsobil škodu ve výši 2.900,- Kč, u kancelářského stolu nezjištěným způsobem překonal zámek na číselný kód zásuvek, z jedné zásuvky odcizil číšnickou peněženku v hodnotě 200,- Kč s finanční hotovostí ve výši 60.000,- Kč, velkou černou brašnu zn. Samsonite na notebook v hodnotě 500,- Kč, která obsahovala notebook zn. LENOVO IdeaPad, typ B560 v hodnotě 14.650,- Kč, dále druhou brašnu na notebook zn. Samsonite v hodnotě 300,- Kč, dále odcizil černou látkovou tašku na notebook v hodnotě 100,- Kč, černou brašnu s kamerou zn. SONY, typ NEX-VG10/F v hodnotě 33.950,- Kč, teleobjektiv se zoomem v hodnotě 12.700,- Kč, černou brašnu s digitálním fotoaparátem – zrcadlovkou zn. Canon EOS 550d s příslušenstvím v hodnotě 21.580,- Kč, stříbrnomodrý notebook zn. NOKIA booklet v hodnotě 8.000,- Kč v tašce v hodnotě 350,- Kč, 3 kusy klíčů od vstupních dveří již prodaných nemovitostí klientů realitní kanceláře, mobilní telefon zn. HTC Desire A8181 s paměťovou kartou a nabíječkou v hodnotě 4.400,- Kč, v kanceláři u dvou skříní zn. IKEA Effective ohnul stahovací rolety, čímž je poškodil a způsobil tak škodu ve výši 6.300,- Kč, dále ze skříně odcizil fotoaparát zn. Canon Ixus 105IS v hodnotě 2.000,- Kč, fotoaparát zn. CANON Powershot SX 120IS v hodnotě 2.500,- Kč, fotoaparát zn. Panasonic Lumix DMCT75 v hodnotě 2.000,- Kč, mobilní telefon zn. HTC TyTN II v hodnotě 1.300,- Kč, mobilní telefon zn. HTC Touch Diamond P3700 v hodnotě 1.400,- Kč, mobilní telefon zn. HTC HD2 T 8585 v hodnotě 5.250,- Kč, 2 ks mobilních telefonů zn. LG v hodnotě 500,- Kč, 2 ks mobilních telefonů zn. SonyEricsson C510 v hodnotě 2.400,- Kč, 3 ks pouzder na telefon v hodnotě 150,- Kč, čímž poškozené společnosti HIT reality, s. r. o., se sídlem v Plzni, Jedlová 4, IČO: 28023692, způsobil škodu odcizením v celkové výši 201.830,- Kč a poškozením věcí ve výši 9.200,- Kč, přičemž výše uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 9. 7. 2010, č. j. 6 T 67/2010-435, který ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 8 To 349/2010, nabyl právní moci dne 27. 9. 2010, odsouzen mimo jiné za pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který počal vykonávat dne 7. 6. 2011.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 6 To 139/2013, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Kristýny Spurné dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
§265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. s tím, že soudy věc nesprávně právně posoudily.
V textu dovolání obviněný nejprve konstatoval, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s jeho návrhy na doplnění dokazování o výslech jeho družky R. T. a svědka H. R. To je podle obviněného v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Dále pak obviněný zopakoval svou dosavadní obhajobu, tedy poukázal na fakt, že svědek S. vypověděl, že skutek uvedený pod bodem 1 spáchal sám, přičemž obviněný se stal obětí náhody. Na místo činu se dostal tak, že pouze hledal místo, kde by si aplikoval drogu. Ke skutku pod bodem 2 zopakoval, že věci, které byly u něj nalezeny, a patřily společnosti HIT reality, s. r. o., u něj nechal jeho známý, který si s ním dříve téhož dne za půl gramu pervitinu vyměnil boty, ty mu však v noci vrátil s tím, že jej tlačí.
V závěru pak obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 139/2013 ze dne 29. 5. 2013, případně i rozsudek Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 6 T 18/2012 ze dne 4. 10. 2012 ve výroku o vině a trestu a věc vrátil zpět k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, resp. proti rozsahu provedeného dokazování.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud dodává, že v projednávané věci soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly ke svým skutkovým závěrům, přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí pochybnosti. Je sice pravda, že odvolací soud jmenovitě neuvedl, z jakého konkrétního důvodu považoval provedení důkazů, kterých se obviněný domáhal, za nadbytečné, z odůvodnění jeho rozhodnutí je to však dostatečně zřejmé. Obviněným předestřené verze obou skutkových dějů, které měli jím navržení svědkové potvrdit, jsou totiž natolik zjevně absurdní a nepravděpodobné, že by sotva mohly konkurovat skutkovému ději, který vyplynul z provedeného dokazování, což také odvolací soud dostatečně vysvětlil. Pokud tedy nepřijal skutkové verze obviněného jako pravděpodobné, musel logicky s nimi spojené důkazní návrhy považovat za nadbytečné. Odvolací soud tak do jisté míry opomněl výslovně vyjádřit to, co se v dané souvislosti jevilo jako zcela samozřejmé, což však nelze považovat v pravém smyslu za chybu a už vůbec ne za porušení práva na spravedlivý proces.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neodkázal na konkrétní alternativu citovaného dovolacího důvodu. Lze proto konstatovat, že situace předpokládaná první z nich v projednávané věci vůbec nenastala. Druhá alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže být naplněna, pakliže obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou zakotveny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch