ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.1247.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 1247/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Mgr. M. W. , zastoupeného JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 92, proti žalovanému Odbornému učilišti Chroustovice, Zámek 1, příspěvkové organizaci se sídlem v Chroustovicích č. 1, IČO 60103370, zastoupenému JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. č. 737, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 10 C 54/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku (v písemném vyhotovení rozhodnutí nesprávně uvedeno usnesení) Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2012, č. j. 18 Co 544/2012-531, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Krmenčíka, advokáta se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 92.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 11. 2012, č. j. 18 Co 544/2012-531, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 8. 6. 2012, č. j. 10 C 54/2010-439, kterým bylo určeno, že „výpověď z pracovního poměru, kterou dal žalovaný žalobci dne 19. 1. 2010, je neplatná“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2.464,- Kč, a jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. Romana Krmenčíka, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1539/2008, uveřejněného pod č. 152, v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 938/2009, uveřejněný pod č. 111, v časopise Soudní judikatura, roč. 2010 a nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3561/2010 ).
Ostatní námitky žalovaného – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o. s. ř.) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., neboť zpochybňují skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází; současně žalovaný v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů); náhrada za daň z přidané hodnoty z uvedené odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť zástupce žalobce, advokát JUDr. Roman Krmenčík, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů neprokázal, že by byl plátcem této daně.
Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 2.800,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu