ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1337.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1337/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Zemědělské družstvo MÍR Brno-Tuřany - v likvidaci , se sídlem v Brně – Tuřanech, IČO: 00132870, zast. JUDr. Václavem Sedlářem, advokátem se sídlem Společné advokátní kanceláře v Brně, Údolní 5, proti žalovaným: 1) Statutárnímu městu Brno , se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, IČO: 44992785, a 2) ŠMAK, s. r. o. , se sídlem v Brně, Loosova 737/19, IČO: 49446851, zastoupené JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 5/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. prosince 2011, č. j. 49 Co 316/2009-168, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, č. j. 31 C 5/2005-132, zamítl návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PK st. 68/1 o výměře 582 m2, nyní dle KN p. č. 52 zastavěná plocha o výměře 564 m2, dříve pozemek PK st. 68/2 o výměře 157 m2, nyní dle KN p. č. 54 zastavěná plocha o výměře 326 m2 (LV 177), vše zapsáno na LV č. 177 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví stavební firmy Šmak, s. r. o. Brno, dříve pozemek PO 25/15 o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/23 orná půda o výměře 2640 m2, zapsaný na LV 324 pro obec B., k. ú. P., ve vlastnictví M. D. (původně žalované č. 3), dříve pozemek PO 25/15 (GP 5049) o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/34 orná půda o výměře 25550 m2, p. č. 539/35 orná půda o výměře 19095 m2, dříve pozemek PK 628 o výměře 579 m2, nyní podle KN p. č. 53 zahrada o výměře 648 m2, dříve pozemek PO 12/3 o výměře 29061 m2, nyní dle KN část 483/1 orná půda o výměře 29061 m2, dříve pozemek PO 4/6 (GP 5186) o výměře 14022 m2, nyní dle KN p. č. 889/4 orná půda o výměře 11069 m2, p. č. 889/2 orná půda o výměře 568 m2, část 940 ost. pl. dálnice o výměře 2503 m2 (D-LV 10001), dříve pozemek PO 6/1 (GP 5150) o výměře 352 m2, nyní dle KN p. č. 902/2 orná půda o výměře 352 m2, dříve PO 2/16 o výměře 3361 m2 nyní podle KN p. č. 1057 orná půda o výměře 3361 m2, vše zapsáno na LV 10001 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město je žalobce“ (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II. – IV.).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 14. prosince 2011, č. j. 49 Co 316/2009-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku I., kterou byl zamítnut návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PO 25/15 (GP 5049) o výměře 25378 m2, nyní dle KN p. č. 539/34 orná půda o výměře 25550 m2, p. č. 539/35 orná půda o výměře 19095 m2, dříve pozemek PO 12/3 o výměře 29061 m2, nyní dle KN část 483/1 orná půda o výměře 29061 m2, dříve pozemek PO 4/6 (GP 5186) o výměře 14022 m2, nyní dle KN p. č. 889/4 orná půda o výměře 11069 m2, p.č. 889/2 orná půda o výměře 568 m2, část 940 ost. pl. dálnice o výměře 2503 m2 (D-LV 10001), dříve pozemek PO 6/1 (GP 5150) o výměře 352 m2, nyní dle KN p. č. 902/2 orná půda o výměře 352 m2, dříve PO 2/16 o výměře 3361 m2 nyní podle KN p. č. 1057 orná půda o výměře 3361 m2, vše zapsáno na LV 10001 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, je žalobce“ (výrok I.). V části výroku I., kterou byl zamítnut návrh na určení, že „vlastníkem pozemků, a to dříve pozemek PK st. 68/1 o výměře 582 m2, nyní dle KN p. č. 52 zastavěná plocha o výměře 564 m2, dříve pozemek PK st. 68/2 o výměře 157 m2, nyní dle KN p. č. 54 zastavěná plocha o výměře 326 m2 (LV 177), vše zapsáno na LV č. 177 pro obec Brno, k. ú. Přízřenice, ve vlastnictví stavební firmy Šmak, s. r. o. Brno, dříve pozemek PK 628 o výměře 579 m2, nyní podle KN p. č. 53 zahrada o výměře 648 m2, zapsaného na LV 10001 pro obec Brno, k.ú. Přízřenice, ve vlastnictví Statutárního města Brna, vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, je žalobce“, a ve výrocích II. a III. o nákladech řízení, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc mu v tomto rozsahu vrátil zpět k dalšímu řízení (výrok II).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c), a uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání napadá posouzení otázky nabytí vlastnického práva ve smyslu úpravy obsažené v dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., respektive otázky dobré víry dotčených subjektů ohledně existence vlastnického práva k nemovitostem. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku I. zrušil, a věc aby vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje odmítnutí dovolání, neboť podle jeho názoru nemá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.
Žalovaná 2) pouze uvedla, že „dovolací řízení je otázkou zejména právního posuzování a je na dovolacím soudu, aby věc v souladu s platným právem správně posoudil“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k nabytí vlastnického práva ke sporným pozemkům mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení těchto nároků podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz článek II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), přičemž se současně musí jednat o právní otázky zásadního významu.
Závěr, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Dovolatel žádnou relevantní otázku zásadního právního nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání. Předmětem dovolání není nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
I když dovolatel tvrdí, že uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňuje zejména skutková zjištění a podává svou verzi skutkového stavu na základě odlišného hodnocení důkazů. K těmto námitkám však nelze přihlédnout, což vyplývá výslovně i z §237 odst. 3 o. s. ř. Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že na základě přídělové listiny vydané Městským národním výborem v Brně dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, nemohl nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům, a nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem ani v dobré víře, že mu tyto pozemky patří.
V dané věci odvolací soud dospěl k závěru, že se přídělová listina ze dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, vztahovala pouze k pozemkům parc. č. st. 68/1, parc. č. st. 69/2 a parc. č. 628, v k. ú. Přízřenice, a že pouze ve vztahu k těmto pozemkům představuje titul pro nabytí vlastnického práva. Identifikace pozemků v přídělové listině neumožňuje dospět k závěru, že se příděl vztahoval i na ostatní pozemky uvedené v přídělovém plánu p. č. 7.
Vycházel přitom ze zjištění, že původní přídělci K. a Š. H. obdrželi na základě přídělu pozemků a budov v k. ú. P. pozemky blíže specifikované v grafickém přídělovém plánu č. 7, jímž, v souladu s porovnáním parcel dřívější pozemkové evidence s parcelami katastru nemovitostí, nyní odpovídají pozemky vymezené ve výroku rozsudku odvolacího soudu. K. a Š. H. následně prodali svůj příděl K. M. ml. Jeho příděl však byl zrušen a přešel zpět do vlastnictví státu - správy Městského národního výboru v Brně. Posléze byl dán do bezplatného užívání Jednotnému zemědělskému družstvu Brno-Přízřenice. Na základě žádosti o přidělení konfiskátu po dřívějších přídělcích K. a Š. H. a J. M. ml., byly Jednotnému zemědělskému družstvu Brno-Přízřenice přídělovou listinou vydanou Městským národním výborem v Brně dne 25. listopadu 1959, č. Zem-U8-7-Přízřenice, přiděleny nemovitosti, které jsou zde označeny jako „obytná a hospodářská budova se stodolou na stav. parc. čís. 68/1 a 69/2 s pozemkem ozn. v graf. příď. plánu poř. čís. 7,“ v kolonkách „přibližná výměra pozemků a způsob vzdělávání (kultura)“ byly uvedeny vždy dva údaje, na prvním řádku 0,0739 ha a stav.pl., na druhém řádku 0,0579 ha a zahrada.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že ostatní pozemky, které jsou předmětem řízení, nemohl žalobce na základě přídělové listiny nabýt, a vycházel přitom z toho, že identifikace pozemků v přídělové listině žádným způsobem neumožňuje dospět k závěru, že se příděl vztahoval i na ostatní pozemky uvedené v přídělovém plánu č. 7, které mají jinou kulturu (role) a jejichž výměry nekorespondují údajům uvedeným v přídělu, je jeho rozhodnutí správné a jeho závěrům nelze nic vytknout.
S právný je rovněž závěr odvolacího soudu o tom, že přídělová listina nemůže být právním titulem, na kterém by právní předchůdce žalobce (popř. sám žalobce) mohl založit svou dobrou víru týkající se vlastnictví sporných pozemků.
Dovolací soud doplňuje, že k posuzování právní otázky, zda je držitel v dobré víře či nikoli, zaujal Nejvyšší soud právní názor např. již v rozsudku ze dne 9. listopadu 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, publikovaném v časopise Soudní rozhledy, č. 5, ročník 2001, pod č. 49, podle kterého tuto otázku „je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka“. K posuzování dobré víry oprávněného držitele lze odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. května 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1176, podle kterého „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří“. Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1068). K těmto závěrům se Nejvyšší soud souhrnně přihlásil aktuálně mimo jiné např. v usnesení ze dne 28. února 2012, sp. zn. 22 Cdo 1838/2010, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz (proti uvedenému rozhodnutí byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. května 2012, sp. zn. II. ÚS 1654/2012 – nalus.usoud.cz).
V projednávané věci lze uzavřít, že odvolací soud závěr o nedostatku objektivně dané dobré víry řádně vysvětlil a jeho úvahy nejsou zjevně nepřiměřené, jestliže vyšel z toho, že žalobci (jeho právnímu předchůdci) muselo být zřejmé, že k pozemkům parc. č. st. 68/1, parc. č. st. 69/2 o výměře 0,0739 ha označeným jako zastavěná plocha a stodola, získal již pouze pozemek parc. č. 628 označený jako zahrada, jehož výměra činila 0,0579 ha. Takové označení pozemků odpovídá i údajům uvedeným v přídělové listině. Žalobce (jeho právní předchůdce) se tedy nemohl oprávněně domnívat, že na základě přídělové listiny nabyl i pozemky, které měly odlišnou kulturu (role) a jejichž výměra činila 7,2174 ha, tj. plochu mnohanásobně větší, než je plocha označená jako výměra pozemku, který mu měl podle přídělové listiny připadnout (0,0579 ha).
Jestliže nalézací soudy dospěly k závěru, že žalobce ani jeho právní předchůdce nemohli být v dobré víře, že jim sporný pozemek patří, neboť již samotné údaje o výměře pozemků uvedené v přídělové listině v nich musely vyvolat důvodné pochybnosti, nelze jejich závěry považovat za zjevně nepřiměřené a jejich základ respektuje uvedenou judikaturu dovolacího soudu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, a dovolací soud proto neshledal v daném případě naplnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, kterým se řízení končí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu