ECLI:CZ:NS:2014:22.ND.208.2014.1
sp. zn. 22 Nd 208/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Hypoteční banky, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, IČO: 13584324, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, proti žalovaným: 1) P. S. a 2) T. S. , zastoupeným Mgr. Bc. Adamem Ptašnikem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nádražní 308/3, o zaplacení částky 819.161,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 286/2013, o návrhu žalovaných na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 286/2013 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 286/2013 je vedeno řízení o žalobě o zaplacení částky 819.161,13 Kč s příslušenstvím.
V této věci navrhli žalovaní přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Návrh odůvodnili tím, že žalobkyně podala žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 5, jehož místní příslušnost dovodila ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 6. 12. 2004, reg. číslo 3600/084576-01/04/01-001/00/R, a to z ujednání obsaženého v čl. VIII., odst. 9 Společných a závěrečných ustanovení, kde je uvedeno, že „smluvní strany se s odkazem na §89a občanského soudního řádu dohodly, že pro případné spory z této smlouvy je příslušný obecný soud banky, určený podle jejího sídla zapsaného v obchodním rejstříku v době podání žaloby“. Žalovaní poukazují na skutečnost, že smlouva o úvěru je typickým příkladem formulářové smlouvy, při jejímž uzavírání je autonomie vůle a smluvní volnost na straně spotřebitele značně omezena. Prorogační doložka je zařazená v čl. VIII. úvěrové smlouvy pojmenovaném „Společná a závěrečná ustanovení“ v bodě 9., za kterým již následuje pouze ujednání o účinnosti smlouvy a prohlášení o způsobilosti stran, tedy je umístěna v části, která budí dojem, že není již pro ujednání podstatná. Z podpisu smlouvy žalovanými nelze dovozovat jejich vůli uzavřít i prorogační doložku. Žalobkyně nejednala tak, aby dostála požadavku poctivosti. Žalovaným byl takto odňat zákonný soudce. V tomto směru odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Považují za mnohem vhodnější, aby řízení probíhalo u Okresního soudu v Opavě, který je jejich obecným soudem. Pokud by řízení probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 5, znamenalo by to pro ně výrazné zvýšení nákladů spojených s dopravou a se značnou ztrátou času. Naopak u žalobkyně by nedošlo k velkému navýšení nákladů, protože má v Opavě pobočku.
Žalobkyně s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě nesouhlasila, neboť žalovaní nejsou odebráni zákonnému soudci, když si smluvně sjednali jinou příslušnost soudu pro případné spory.
Podle článku II. – Přechodných ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo zahájeno dne 19. 9. 2013, rozhodl Nejvyšší soud o návrhu na přikázání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na delegaci jako soud, který je nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 5 a Okresnímu soudu v Opavě (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
K delegaci vhodné podle §12 odst. 2 o. s. ř. lze přistoupit pouze v ojedinělých případech, neboť se jedná o výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nemůže být odňat svému zákonnému soudci. Důvody vhodnosti v dané věci Nejvyšší soud spatřuje v tom, že žalovaní jako spotřebitelé ve výrazně slabším postavení oproti žalobkyni byli v důsledku prorogační dohody uzavřené v rámci úvěrové smlouvy, kterou byla sjednána místní příslušnost soudu, zbaveni možnosti hájit se u soudu v místě jejich bydliště, který je pro ně lépe dostupný časově a zejména finančně. Při úvaze o důvodech vhodnosti Nejvyšší soud přihlédl i k závěrům v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a rovněž v usnesení ze dne 13. června 2012, sp. zn. 28 Nd 69/2012.
Nejvyšší soud, z uvedených důvodů i přes nesouhlasné stanovisko žalobkyně návrhu žalovaných vyhověl a věc přikázal podle §12 odst. 2 o. s. ř. k projednání a rozhodnutí věci Okresnímu soudu v Opavě.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu