ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3482.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 3482/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce L. J., zastoupeného JUDr. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/2, PSČ 141 00, proti žalované České pojišťovně a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, IČO 45272956, o zaplacení částky 272 371 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 6/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 15 Co 359/2011-111, takto:
I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. dubna 2011, č. j. 25 C 6/2009-85, se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 15 Co 359/2011-111, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. dubna 2011, č. j. 25 C 6/2009-85, zamítl žalobu na zaplacení částky 272 371 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. dubna 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalovaná jako pojistitel a žalobce jako pojistník uzavřeli dne 6. května 2004 podle ustanovení §788 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2004 (dále jen „obč. zák.“) pojistnou smlouvu pro případ poškození vozidla žalobce MERCEDES VITO 2.2 CDI, reg. zn. 1E 25328, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné pojistné podmínky pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPPH 2000 (dále jen „všeobecné pojistné podmínky“). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 8. listopadu 2004 došlo k pojistné události – požáru pojištěného vozidla, v jejímž důsledku bylo vozidlo žalobce totálně zničeno – jednalo se o závěr žalobcem osloveného znalce Miroslava Adámka, který přijal po prohlídce vraku automobilu, provedené dne 10. 11. 2004. Žalobce poté vrak zlikvidoval a pojistnou událost nahlásil žalované až 7. – 8. prosince 2004, kdy již vrak nebyl k dispozici.
Soud prvního stupně dále zjistil, že výše pojistného plnění byla smluvena v čl. 11 bodu 11 všeobecných pojistných podmínek. V čl. 14 všeobecných pojistných podmínek byly sjednány mimo jiné tyto povinnosti: dle bodu 3 písm. e) bez zbytečného odkladu (maximálně do 30 dnů od zjištění pojistné události) písemně nebo je-li nebezpečí z prodlení jakýmkoliv jiným prokazatelným způsobem oznámit pojišťovně, že pojistná událost nastala; dle bodu 3 písm. f) bez zbytečného odkladu poskytnout pojišťovně pravdivé vysvětlení o příčinách a rozsahu pojistné události, vyčíslit nároky na pojistná plnění, předložit doklady potřebné ke zjištění okolností rozhodných pro pojistné plnění a jeho výši, předložit pojišťovně seznam všech poškozených nebo ztracených věcí a umožnit pojišťovně provést šetření, kterých je k tomu třeba; dle bodu 3 písm. g) došlo-li k pojistné události, nesmí změnit stav pojistnou událostí způsobený, musí vyčkat s opravou věci poškozené či zničené pojistnou událostí nebo s odstraňováním jejích zbytků na pokyn pojišťovny, dokud pojišťovna či jí zmocněné osoby neprovedou jejich prohlídku, nejdéle však 5 dní po oznámení pojistné události pojišťovně, pokud z vážných důvodů není třeba s opravou či s odstraněním zbytků začít dříve. V takovém případě je oprávněná osoba povinna existenci těchto důvodů prokázat a uschovat poškozené věci nebo jejich části, dokud pojišťovna neprovede prohlídku, nejdéle však 30 dní po oznámení pojistné události pojišťovně. Podle čl. 14 bodu 4 poruší-li pojistník nebo oprávněná osoba některou z výše specifikovaných povinností a toto porušení mělo podstatný vliv na vznik pojistné události nebo výši pojistného plnění nebo tímto porušením došlo ke ztížení zjištění právního důvodu plnění, jeho rozsahu nebo výše, má pojišťovna právo pojistné plnění z pojistné smlouvy přiměřeně snížit podle závažnosti tohoto porušení. To neplatí, jde-li o porušení povinnosti ohlásit pojistnou událost bez zbytečného odkladu, pokud pojistník nebo oprávněná osoba tuto povinnost nemohli splnit z vážných důvodů.
Spor byl pouze o to, zda žalované vzniklo smluvené právo snížit pojistné plnění v důsledku chování žalobce, který porušil své povinnosti stanovené v článku 14 bod 3 písm. e), f) a g) všeobecných pojistných podmínek a neumožnil žalované prohlídku předmětu pojistné události před jeho likvidací, a zda bylo krácení právě o 50 % přiměřené závažnosti porušení smluvních podmínek žalobcem. Soud prvního stupně uzavřel, že žalované vzniklo právo v souladu s článkem 14 bod 4 všeobecných pojistných podmínek přiměřeně snížit pojistné plnění, a že porušení smluvně přijatých povinností žalobce bylo natolik závažné, že mu odpovídá žalovanou provedené snížení pojistného plnění o 50%. Žalobce v podstatě nedal žalované pojišťovně možnost provést takové šetření pojistné události, které by sama uznala v dané situaci za vhodné; přitom mu v tom nebránil žádný objektivní důvod.
Soud prvního stupně neshledal důvodný návrh žalobce na provedení důkazu výslechem znalce Miroslava Adámka. Tento znalec vypracoval svůj posudek na základě dohody se žalobcem, pro žalobce a za úplatu a nevystupoval vůči žalobci jako představitel žalované, nemělo proto podle soudu prvního stupně žádný význam výslechem tohoto svědka zjišťovat kdy a za jakých okolností ho žalobce kontaktoval. O vzniku, rozsahu pojistné události a výši pojistného plnění mezi účastníky nebylo sporu, proto nemělo žádný smysl výslechem navrženého svědka ověřovat správnost jeho písemného znaleckého posudku.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 15 Co 359/2011-111, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud neshledal odvolání důvodným. Připomněl, že na věc rozhodně nedopadá výjimka předvídaná v článku 14 odst. 4 všeobecných pojistných podmínek, jež by zprostila žalobce povinnosti bezodkladného a prokazatelného ohlášení pojistné události pojišťovně. Pokud žalobce den následující po požáru vozu kontaktoval znalce a požádal jej o vypracování znaleckého posudku, zcela jistě mohl podle názoru odvolacího soudu včas a předepsaným způsobem, tj. prokazatelně, nahlásit žalované vznik pojistné události bezprostředně po jejím vzniku. V řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalobce ohlásil pojistnou událost žalované až téměř měsíc po jejím vzniku a za situace, kdy vrak vozidla byl zlikvidován, aniž k tomu dala pojišťovna předem souhlas a aniž měla možnost předmět pojistné události prohlédnout. Odvolací soud nepřijal argument žalobce, že vrak vozu musel zlikvidovat z důvodu hrozící ekologické havárie, neboť té bylo možno zabránit prostým přemístěním vraku vozidla do jiných prostor, než kde k havárii došlo (v lese), kde by kontaminace přírody nehrozila, ale kde mohl být vrak dočasně k dispozici, než bude ukončeno šetření pojišťovny.
Žalované při vypracování likvidační zprávy nezbývalo s ohledem na shora uvedené, než vycházet z údajů žalobce, posudku znalce Adámka a dokumentace hasičského záchranného sboru. Údaje v likvidační zprávě uvedené přitom podle názoru odvolacího soudu nelze pokládat za závazek pojišťovny k úhradě 100 % pojistného plnění, jednalo se o pouze o podklad pro rozhodnutí žalované o plnění.
Odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou byla jednoznačná v tom smyslu, že žalovaná se zavázala uhradit pojistné plnění v případě pojistné události při splnění dalších smluvně sjednaných podmínek, mezi něž mimo jiné patřilo bezodkladné prokazatelné ohlášení pojistné události a umožnění prohlídky poškozené věci s provedením šetření ke vzniku a rozsahu škody. Tyto své povinnosti však žalobce nesplnil. Žalovaná pak oprávněně a v souladu s tím, jak si strany smluvně sjednaly, krátila pojistné plnění, neboť žalobce svým jednáním naplnil podmínky, za nichž mohla žalovaná ke krácení pojistného plnění přistoupit.
Rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním, neboť je přesvědčen o zásadním právním významu těchto rozhodnutí, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Stejně jako v předchozích řízeních nejprve vytkl soudům obou stupňů, že nepřijaly jeho návrh na provedení důkazu výslechem soudního znalce M. Adámka, který na žádost žalobce neprodleně po pojistné události přijel na místo, a provedl podrobné vyšetření místa. Jeho výpovědí chtěl žalobce doložit, že zcela vyčerpávajícím způsobem splnil své povinnosti vyplývající z pojistné smlouvy, a také prokázat, že má plný nárok na pojistné plnění v nekrácené výši. Splnění podmínek pro pojistné plnění bylo podle dovolatele prokázáno také obsahem likvidační zprávy, z níž podle názoru dovolatele vyplývá nejen jeho 100% nárok na pojistné plnění, ale také včasnost hlášení pojistné události do 30 dnů, to, že nebylo zjištěno spoluzavinění poškozeného a že předmět pojištění byl totálně zničen a také to, že škodu bylo možno stanovit podle znaleckého posudku a že nemělo dojít ke snížení výše pojistného plnění. Dovolatel také zopakoval svoji argumentaci, že k likvidaci vraku vozidla přistoupil „z vážných důvodů“ spočívajících v prevenci „ekologické havárie“. Dovolatel připustil, že došlo na jeho straně k jistému administrativnímu pochybení, když na místě samotném nebyl přítomen likvidátor pojišťovny, avšak poukázal na likvidační protokol, v němž likvidátor uznal, že se jednalo o totální škodu, z čehož vyplývá, že jeho přítomnost na místě by nic nezměnila na závěrech znalce. Poskytnutí pouze 50 % pojistného plnění je podle názoru dovolatele v rozporu s dobrými mravy a také došlo k nesprávné aplikaci §125 o. s. ř. ve vazbě na ústavně garantovaný princip spravedlivého procesu zaručeného článkem č. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud poté přistoupil k posouzení dovolání v části, v níž směřovalo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu. Zjistil, že bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, zabýval se proto dále zkoumáním jeho přípustnosti.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Ze skutkových zjištění soudů, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že mezi účastníky bylo smluveno právo pojišťovny (žalované) snížit plnění z pojistné smlouvy mimo jiné i v případě porušení povinností oprávněné osoby, uvedených v článku 14 bodu 3 písm. e), f), g) všeobecných pojistných podmínek, pokud tímto porušením došlo ke ztížení zjištění právního důvodu plnění, jeho rozsahu nebo výše. Odvolací soud přitom vyšel ze zjištění, že žalobce porušil všechny povinnosti stanovené v citovaném článku – povinnost bez zbytečného odkladu prokazatelným způsobem pojišťovně oznámit, že pojistná událost nastala, povinnost bez zbytečného odkladu pojišťovně umožnit provést šetření, kterých je třeba ke zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároku na pojistné plnění a jeho výši, povinnost uschovat zbytky poškozené věci nejdéle do 30 dnů po oznámení pojistné události k prohlídce. Žalobce, jak zjistily soudy, oznámil pojišťovně vznik pojistné události až měsíc po jejím vzniku a poté, co vrak shořelého vozidla byl již zlikvidován, ačkoliv mu nic nebránilo oznámit několik dnů po požáru vznik pojistné události spolu se sdělením, že vrak bude z místa nehody odstraněn pro hrozící ekologickou škodu.
Práva a povinnosti smluvních stran se řídí především ustanoveními uzavřené smlouvy. Dospěl-li odvolací soud při výkladu obsahu pojistných podmínek k tomu, že účastníci si ve všeobecných pojistných podmínkách dohodli, že žalovaná je oprávněna snížit pojistné plnění při porušení stanovených povinností žalobce (k čemuž, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů, došlo), je tento jeho závěr rovněž v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu o principu autonomie smluvních stran, povaze soukromého práva a s ní spojené společenské a hospodářské funkci smlouvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2008, sp. zn. 29 Odo 434/2006). Co se pak týče otázky přiměřenosti míry snížení pojistného plnění je tato otázkou posouzení konkrétních okolností případu, které mají význam jen pro tuto věc, přičemž z ničeho nelze usuzovat na rozpor závěrů nižších soudů s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud se proto nemohl zabývat namítanou vadou řízení, která měla spočívat v neprovedení navrhovaného výslechu znalce Miroslava Adámka, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); o situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, tj. že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu, se v daném případě nejedná.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalované podle obsahu spisu náklady v tomto stádiu řízení nevznikly a žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu