ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3602.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3602/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobkyně České podnikatelské pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Praha 5, Kořenského 1107/15, proti žalovanému R. I. , zastoupenému JUDr. Ondřejem Mörtlem, advokátem se sídlem Milevsko, Masarykova 186, o zaplacení 60 495 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 15 EC 295/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. dubna 2013, č. j. 7 Co 845/2013-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. dubna 2013, č. j. 7 Co 845/2013-72, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu - srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 23 Cdo 961/2009. Závěry tohoto rozhodnutí dopadají i na danou věc, neboť i v daném případě žalovaný nesplnil povinnost stanovenou zákonem, to je po dopravní nehodě neprodleně zastavit vozidlo [žalovaný od dopravní nehody ujel, čímž se dopustil porušení zákona ve smyslu §125c odst. 1 písm. i) bod č. 1 ve spojení s §47 odst. 2 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu], a ani v daném případě nebylo možné objektivně zjistit, v jakém stavu byl žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě. Odvolací soud vzal správně v úvahu, že žalovaný z nehody ujel, ač nemohl vědět, zda došlo ke zranění nějaké osoby při dopravní nehodě a ani, zda nedošlo k hmotné škodě převyšující částku 100 000 Kč, a zda má, jako účastník dopravní nehody, podle §47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. povinnost nejen neprodleně ohlásit nehodu policistovi, ale zároveň se zdržet jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, a podle §47 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. se zdržet požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj. Odvolací soud nepochybil, dovodil-li, že žalovaný svým jednáním po dopravní nehodě, jako řidič vozidla, který měl účast na nehodě, ztížil možnost řádného šetření pojistitelem, přihlédl-li nejen ke skutečnosti, že žalovaný od dopravní nehody ujel, ale i ke skutečnosti, že u žalovaného byla po nehodě provedena dechová a následně krevní zkouška na alkohol s pozitivním výsledkem, jak vyplynulo ze zjištění soudu prvního stupně, a i ze samotného vyjádření žalovaného, který uvedl, že po nehodě požil alkoholický nápoj.
Rozhodnutí odvolacího soudu není ani v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3349/2009, na něž dovolatel odkazuje, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že žalovaný, jako pojištěný z nehody ujel a že nesplnil oznamovací povinnost ohlásit dopravní nehodu, která je škodní události, ještě a priori nezakládá právo žalobkyně, jako pojistitele, na náhradu toho, co za něj plnila. V daném případě odvolací soud nevzal v úvahu pouze skutečnost, že žalovaný od dopravní nehody ujel, ale i skutečnost, že svým jednáním ztížil možnost řádného šetření pojistitele ve smyslu §9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ohledně dopravní nehody, zejména ohledně zjištění, zda žalovaný před jízdou či během ní požil alkoholický nápoj či nikoliv.
Všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz
Odvolacímu soudu tedy nelze vytknout, že by učinil nesprávné právní posouzení, jestliže potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku, kterou z titulu náhrady škody vyplatila poškozenému při dopravní nehodě, a to ve smyslu ustanovení o postižním právu upraveném v §10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu