ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1367.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1367/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců a) nezletilého S. P., a b) nezletilé T. P., zastoupených zákonným zástupcem J. P., zastoupených JUDr. Karlem Frimlem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 6, V Sedlci 29/15, proti žalované České kanceláři pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo nám. 82/10, o plnění z garančního fondu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 334/2010, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2014, č. j. 13 Co 419/2013-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2014, č. j. 13 Co 419/2013-140, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 7. 2013, č. j. 25 C 334/2010-106, jímž byla zamítnuta žaloba na plnění z garančního fondu, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a podávají je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Žalovaná navrhla odmítnutí dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do jeho důvodnosti poukazují na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., avšak s účinností od 1. ledna 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody doznaly podstatných změn.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, jež jsou stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku však dovolatelé nedostáli, odvozují-li přípustnost dovolání ze znění ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež bylo účinné do 31. prosince 2012 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013, a ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3666/2013).
Avšak ani z obsahového hlediska nesměřují námitky dovolatelů nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelé polemizují se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů o průběhu nehodového děje a zpochybňují provedené důkazy. Nejde tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž o výhrady ke správnosti skutkových zjištění, jimiž přípustnost dovolání založit nelze. V daném případě bylo základem pro právní posouzení věci zjištění, že matka žalobců svým náhlým a neočekávaným vstupem do vozovky porušila svou právní povinnost a že řidič vozidla již nemohl střetu s ní zabránit. Pro naplnění přípustnosti dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku tak dovolatelé nevznášejí žádnou právní otázku, která by měla být posouzena dovolacím soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., žalované však nebyla náhrada nákladů dovolacího řízení přiznána, neboť vzhledem k evidentní nepřípustnosti dovolání nelze odměnu advokáta za sepis vyjádření k takovému dovolání považovat za náklad účelně vynaložený.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu