ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1419.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1419/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem se sídlem Mariánské Lázně, Klíčová 199/2, proti žalované Autobusy Karlovy Vary, a.s. , IČO 25332473, se sídlem Karlovy Vary, Sportovní 4, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem Plzeň, V Malé Doubravce 27, za účasti České pojišťovny, a.s., IČO 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 201/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2013, č.j. 12 Co 345/2013-117, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.502,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ladislava Jiráska do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Vedlejší účastnice nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 120.000,- Kč s příslušenstvím jako doplatku jednorázového odškodnění za úmrtí své matky, která byla dne 25. 2. 2009 v obci Zádub minibusem žalované přejeta a utrpěla vážná zranění, jimž na místě podlehla.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, č.j. 12 Co 345/2013-117, potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla uložena povinnost žalované zaplatit žalobci částku 120.000 s příslušenstvím, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně byl rozsudek změněn; odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky spoluzavinění poškozené, která porušila všeobecnou prevenční povinnost vyplývající z ustanovení §415 obč. zák. a povinnost účastníka silničního provozu podle §4 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy toto porušení bylo jednou z příčin jejího usmrcení. Namítá, že otázka promlčení práva na náhradu škody by měla být ve věci dovolacím soudem posouzen jinak, byť si je vědoma, že tuto otázku dovolací soud řešil ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 2060/2013, v níž se obdobného nároku domáhal bratr dovolatele. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání považuje žalobce rozhodnutí odvolacího soudu za správné, odkazuje na řešení obdobné věci v předchozím rozhodnutí dovolacího soudu a podrobněji rozebírá skutková zjištění a právní posouzení věci soudem. Považuje dovolání za nepřípustné, proto navrhuje, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou v dané věci splněny, neboť právní názor odvolacího soudu v jeho rozhodnutí na otázku spoluzavinění poškozené a promlčení nároku vyplývajícího z ustanovení §444 odst. 3 písm. b) obč. zák. je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 431/2008, ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003) a není důvod, aby v této věci byly rozhodné právní otázky posouzeny jinak. Pokud dovolatelka z provedených důkazů dovozuje určitá skutková zjištění se současným zpochybněním skutkových závěrů, k nimž dospěl odvolací soud, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o oprávněnosti uplatňovaného nároku, a nejsou tedy podle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. června 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu