ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.954.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 954/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně IV – Podmokly, Teplická 874/8, IČO: 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalované I. Š. , zastoupené JUDr. Miroslavou Topolářovou, advokátkou se sídlem ve Svitavách, Průmyslová 3, o 214.786,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 162/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. října 2012, č. j. 19 Co 350/2012-92, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. října 2012, č. j. 19 Co 350/2012-92, se v potvrzujícím výroku II. ohledně částky 188.086,- Kč s příslušenstvím a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 11. 4. 2012, č. j. 5 C 162/2011-37, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.796,- Kč s úroky z prodlení, žalobu co do částky 206.990,- Kč s úrokem z prodlení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná odebírá od žalobkyně na základě smluvního vztahu elektrickou energii a v důsledku neoprávněného zásahu do elektroměru, provedeného nezjištěnou osobou, elektroměr nezaznamenával skutečné množství odebrané el. energie, a v období od 20. 8. 2009 do 27. 8. 2010 (kdy byl proveden odečet, nový elektroměr pak byl žalobkyní instalován dne 7. 9. 2010) tak došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie. Zásah do elektroměru (poškození plomb a měřicího systému elektroměru) žalovaná nahlásila, jakmile jej zjistila. Při určení výše škody soud vycházel ze znaleckého posudku vypracovaného v rámci trestního řízení a vzal za prokázané, že v uvedeném období bylo v odběrném místě žalobkyně spotřebováno celkem 13.905 kWh v hodnotě 37.245,- Kč vč. DPH, zatímco poškozeným elektroměrem bylo za totéž období do 27. 8. 2010 (kdy byl proveden odečet, nový elektroměr pak byl žalobkyní instalován dne 7. 9. 2010) naměřeno 10.986 kWh v hodnotě 29.499,- Kč, tuto částku žalovaná žalobkyni již zaplatila. Soud věc posoudil podle zákona č. 458/2000 Sb. a vyhlášky č. 51/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2011, a dospěl k závěru, že výši škody lze v tomto případě určit podle ustanovení §13 vyhlášky č. 51/2006 Sb., neboť z údajů zjištěných znaleckým posudkem (o konkrétní skladbě spotřebičů v domě, jejich příkonu a průměrných denních režimech jejich využití) lze vycházet jako ze zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny ve smyslu uvedeného ustanovení, nadto žalovaná je dlouholetým zákazníkem žalobkyně, řádně platí zálohy a veškerá vyúčtování a sama upozornila na skutečnost, že měřicí zařízení (elektroměr) není v pořádku, nebyl tedy důvod k postupu podle §14 této vyhlášky. Vzhledem k tomu, že žalovaná oznámila závadu na elektroměru a splnila veškeré povinnosti, které jí jako zákaznici ukládá zákon č. 458/2000 Sb., soud žalobkyni nepřiznal náhradu za dobu od 28. 8. 2010 do 7. 9. 2010 a ani náklady vynaložené na nápravu důsledku neoprávněného odběru.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. října 2012, č. j. 19 Co 350/2012-92, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil pouze ve lhůtě k plnění, v zamítavém výroku jej co do částky 188.086,- Kč s úrokem z prodlení potvrdil a jinak jej v tomto výroku změnil a žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 18.904,- Kč s úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná odebírala od žalobkyně elektrickou energii a v jejím měřicím zařízení byly provedeny zásahy, dospěl k závěru, že základ nároku na náhradu škody podle §51 odst. 1 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb. je dán. Ohledně výše nároku se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě je možné vzniklou škodu stanovit podle §13 této vyhlášky, a to na základě jinak zjištěných prokazatelných údajů podle závěrů znaleckého posudku, který vychází ze znalosti odběrného místa, konkrétní skladby spotřebičů, jejich příkonu a průměrných denních režimů jejich využití. Avšak i v případě, že výše škody byla takto stanovena, má žalobkyně právo na náhradu nákladů vynaložených na nápravu důsledku neoprávněného odběru, proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ohledně částky 18.904,- Kč s příslušenstvím.
Tento rozsudek v potvrzujícím zamítavém výroku napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že výše náhrady škody byla stanovena podle §13 vyhlášky č. 51/2006 Sb. na podkladě znaleckého posudku, ačkoliv stanovit výši škody podle tohoto ustanovení lze pouze na základě údajů změřených nebo zjištěných provozovatelem přenosové nebo distribuční soustavy, nikoliv na základě znaleckého posudku zpracovaného pro účely trestního řízení. Namítá, že zpětně nelze zjistit skladbu spotřebičů na odběrném místě po celou dobu neoprávněného odběru ani dobu jejich používání a ani odborný odhad znalce nemůže být exaktním zjištěním skutečné škody. Uvádí, že soudy se při posuzování výše škody zaměřily na sociální situaci žalované, ta však odmítla výzvy žalobkyně k jednání o dohodě ohledně výše náhrady škody. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v okolnosti, že soudy rozhodly v rozporu s judikaturou, zejména s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 229/2008, neboť výši škody měly stanovit podle výpočtu v §14 vyhlášky č. 51/2006 Sb. V rozporu se stávající rozhodovací praxí je i okolnost, že jí nebyla přiznána náhrada škody za období neoprávněného odběru od 28. 8. 2010 do 7. 9. 2010, a poukazuje na to, že výměnu elektroměru provedla v krátké době poté, co jí byla závada nahlášena. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že soudy správně postupovaly podle ustanovení §13 vyhlášky č. 51/2006 Sb., které má přednost před aplikací §14, a ztotožnila se se závěrem soudů obou stupňů, že s ohledem na specifické okolnosti daného případu byl postup podle §13 vyhlášky důvodný, a to i s ohledem na skutečnost, že po výměně elektroměru byla vykázána nižší spotřeba, než jak byla naměřena předtím v roce 2010, což svědčí o tom, že elektroměr měřil skutečně spotřebované množství el. energie. Poukazuje na to, že uhradila vše, co jí bylo rozsudkem odvolacího soudu uloženo, je dlouholetou zákaznicí, platí řádně zálohy a vyúčtování, žádného zásahu do elektroměru se nedopustila a sama poškození ohlásila a tomto případě by neměl být použit výpočet náhrady škody podle §14 vyhlášky, který se používá pro „černé odběratele“. Nejde o vybočení ze soudní praxe, ale pouze o zohlednění konkrétních okolností případu, aby bylo dosaženo přiměřenosti ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/96. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 30. října 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu napadeném dovoláním se řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Právní názor odvolacího soudu na určení výše škody v případě tzv. neoprávněného odběru elektrické energie, z něhož vychází napadené rozhodnutí, není v rozporu s dosavadní soudní praxí. Jak dovolací soud již uvedl v obdobných případech, práva a povinnosti smluvních stran v jejich závazkovém právním vztahu, jenž byl založen smlouvou o dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a obsahuje i úpravu výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4024 nebo ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4271). Za stavu, kdy bylo prokázáno, že došlo k naplnění skutkové podstaty neoprávněného odběru podle §51 odst. 1 energetického zákona, se základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ani jeho výše neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž se stanoví podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 458/2000 Sb. a vyhláška jej provádějící, tj. v daném případě vyhláška č. 51/2006 Sb., která (stejně jako nynější vyhláška č. 82/2011 Sb. i vyhláška předcházející - č. 297/2001 Sb.) vychází ze zásady, že výše škody se stanoví výpočtem stanoveným vyhláškou, pokud nelze výši škody zjistit měřením nebo z jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru a nedošlo ani k dohodě mezi odběratelem a dodavatelem. Soud prvního stupně i odvolací vycházely z ust. §13 a §14 vyhlášky. Na základě údajů zjištěných znalcem a uvedených v jeho posudku, jež hodnotily jako prokazatelné, učinily skutkový závěr o skutečné spotřebě el. energie v odběrném místě v rozhodném období, a na tomto skutkovém základě dovodily, že celkovou spotřebu elektřiny lze v daném případě zjistit, a náhradu lze proto stanovit na základě zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru. Přihlédly přitom ke specifickým okolnostem daného případu a vzhledem k nim neshledaly důvod pro určení výše náhrady podle výpočtu uvedeného v §14 vyhlášky. V tomto směru právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí, není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a není důvodu pro závěr, že by toto rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř.
Pokud dovolatelka namítá, že údaje v posudku znalce, na jejichž základě byla vyčíslena výše náhrady škody, byly nesprávně hodnoceny jako prokazatelné, brojí vlastně proti hodnocení důkazů soudem a proti jeho skutkovým závěrům. Uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jak však vyplývá z ust. §237 odst. 3 o. s. ř., tato námitka nezakládá přípustnost dovolání a v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není ani způsobilým dovolacím důvodem.
Dovolatelka dále namítá, že je v rozporu s dosavadní soudní praxí i s hmotným právem, že jí nebyla přiznána náhrada škody za neoprávněný odběr v době od 28. 8. 2010 do konce neoprávněného odběru 7. 9. 2010, ačkoliv podmínky pro takové krácení náhrady nebyly splněny. Otázka nároku na náhradu škody za období neoprávněného odběru v době mezi odečtem a výměnou elektroměru nečiní sice napadené rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, neboť odvolací soud tuto otázku neřešil, nesprávný právní názor odvolacího soudu však spočívá v tom, že rozhodl o nároku na náhradu škody za uvedené období, aniž k tomu měl jakýkoliv skutkový podklad, a svůj právní názor ani nezdůvodnil.
Dovolací soud dospěl proto k závěru, že v tomto směru má napadené rozhodnutí v potvrzujícím zamítavém výroku ve věci samé zásadní právní význam ve smyslu §237 o. s. ř., a vzhledem k tomu, že v uvedeném výroku není rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku včetně závislého výroku o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu