ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1736.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1736/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce L. P. , zastoupeného Mgr. Martinem Šnajdrem, advokátem se sídlem Plzeň – Vnitřní Město, Sedláčkova 244/26a, proti žalované P. V. , zastoupené Mgr. Ondřejem Faistem, advokátem se sídlem Plzeň – Východní Předměstí, Kamenická 2378/1, o vyklizení bytu a o vzájemném návrhu žalované na určení, že je vlastnicí bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 17 C 444/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 77/2013-235, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.300,- Kč k rukám Mgr. Martina Šnajdra, advokáta se sídlem Plzeň – Vnitřní Město, Sedláčkova 244/26a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2013, č. j. 18 Co 77/2013-235 (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť v něm ve skutečnosti uplatnila nezpůsobilé dovolací důvody v podobě tzv. zmatečnostní vady podřaditelné pod ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. a výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení platnosti tam specifikovaných smluv a odstoupení od nich (a nikoli formálně uplatněný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Již jen pro úplnost dovolací soud dodává, že k tzv. zmatečnostním vadám lze přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); samy o sobě však přípustnost dovolání založit nemohou a jsou řešitelné pouze cestou žaloby pro zmatečnost. Nelze ani přehlédnout, že dovolatelka řádně nespecifikovala údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 /ústavní stížnosti podané proti citovaným usnesením Ústavní soud České republiky odmítl usneseními z 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a z 3. února 2014, sp. zn. I. ÚS 3043/13/, z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nevyhověla a ostatně ani vyhovět nemohla, neboť namítla-li v dovolání pouze zmatečnostní vadu a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadla (objektivně napadnout ani nemohla) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Zbývá pouze dodat, že v dovolání stran jeho přípustnosti pouze ocitovala ustanovení §237 o. s. ř., uvedla, že otázky neoprávněnosti užívání tam označené bytové jednotky a odstoupení od kupní smlouvy odvolací soud „nevyřešil správně“ , a poté pro podle ní správné řešení těchto otázek nabídla vlastní verzi skutkového stavu vycházejícího z nesouhlasu se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem; v konečném důsledku tak nabídla vlastní verzi hodnocení důkazů a v závislosti na tom také vlastní verzi toho, co měl podle jejího názoru odvolací soud z provedených důkazů zjistit.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu