ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2199.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2199/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ F. N. a b/ I. N. , obou bytem v B., zastoupených JUDr. Janou Pejchalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, proti žalovaným 1/ M. M. , B., zastoupenému JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 486/57, 2/ R. M. , B., a 3/ MELKAS, bytovému družstvu, v likvidaci, se sídlem v Brně, Merhautova 14, IČO: 26291622, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 166/2009, o dovolání žalovaného 1/ proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. 18 Co 196/2012-279, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný 1/ je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.600,- Kč k rukám JUDr. Jany Pejchalové, advokátky se sídlem v Brně, Smetanova 346/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobci a žalovanými 2/ a 3/ nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1/ (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2013, č. j. 18 Co 196/2012-279 (k němuž se žalobci prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm schází údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele, že může-li být dovolání (jako v této věci) přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání tedy nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), jak to učinil dovolatel, jenž mimo to žádný relevantní údaj vztahující se ke splnění předpokladů přípustnosti v dovolání neuvedl. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) pouze vyplývá, že nesouhlasil s právním názorem, že ve vztahu k žalobcům (nečlenům bytového družstva) šlo o nabídkovou povinnost družstva podle §22 zákona o vlastnictví bytů a nikoli podle §23 téhož zákona; jinak řečeno je přesvědčen, že odvolací soud posoudil otázku nabídkové povinnosti družstva ve vztahu k žalobcům podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadala. Ve vztahu k takto nastolené otázce správnosti určení rozhodné právní normy však nespecifikoval, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné (pokud v dovolání odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil při volbě rozhodné právní normy, nemohl by ji následně aplikovat na věc způsobem naznačeným v citovaném rozsudku). Za tohoto stavu tudíž dovolání trpí vadou (v současnosti již neodstranitelnou), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a z 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013; ústavní stížnosti podané proti posléze citovaným rozhodnutím Ústavní soud České republiky odmítl usneseními ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14). Nad rámec uvedeného dovolací soud pouze dodává, že nebyli-li podle zjištěného skutkového stavu žalobci členy bytového družstva, bylo ve vztahu k nim vyloučeno uvažovat o nabídkové povinnosti družstva podle §23 zákona o vlastnictví bytů. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu lze dále dodat, že představuje-li nabídka převodu bytu nájemci podle §22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů návrh na uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky ve smyslu §43a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 1129/2011, uveřejněné pod č. 27 v sešitě č. 3 z roku 2014, a z 24. dubna 2014, sp. zn. 26 Cdo 4372/2013), může být podle přesvědčení dovolacího soudu učiněna až poté, co taková bytová jednotka právně vznikla (viz §4 a §5 zákona o vlastnictví bytů).
Dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatele, že dovolání podává „do všech ... výroků“ napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje (v tomto ohledu snad dovolatel brojí proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně a činí tak přesto, že zmíněný výrok odvolací soud napadeným rozsudkem změnil, přičemž rozhodnutí o nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně založil na diametrálně odlišném právním posouzení). Navíc i ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (jednalo se celkově o částku 36.580,- Kč), takže přípustnost dovolání proti nim nelze opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť to vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80 v sešitě č. 8 z roku 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu