ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2791.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2791/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce J. Z. , P., zastoupeného Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, náměstí Čs. legií 500, proti žalovaným 1) B. Z. , 2) J. Z., P., zastoupeným Mgr. Josefem Smutným, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, o vyklizení domu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 46/2010, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. srpna 2013, č. j. 22 Co 1109/2012-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lukáše Blažka, advokáta se sídlem v Pardubicích, náměstí Čs. legií 500.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 7. 2012, č. j. 9 C 46/2010-138, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaní byli povinni vyklidit dům v P. a vyklizený jej předat žalobci do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Zjistil, že žalovaní užívají dům od roku 1972 na základě souhlasu předchozího vlastníka pana M., otce první žalované, a že po jeho smrti žádnou dohodu o užívání domu se žalobcem neuzavřeli, z čehož dovodil, že užívají předmětný dům bez právního důvodu a jsou povinni jej vyklidit ve smyslu §126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Vyklizení žalovaných však považoval za výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.) s odůvodněním, že žalovaní jsou důchodci, v domě bydlí již 40 let, uhradili prostřednictvím půjčky kupní cenu domu a investovali do jeho oprav.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2013, č. j. 22 Co 1109/2012-185, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé změnil tak, že žalovaní jsou povinni vyklidit dům stojící na st. p. č. 654/2 v obci a k. ú. P. a vyklizený jej předat žalobci do 31. 12. 2013, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení odvolacího (výrok II.). Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaní, kteří nejsou vlastníky nemovitosti a nemají ani žádný právní titul, který by jim zajišťoval bezplatné užívání nemovitosti, užívají dům bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že neprojevovali skutečný zájem o řešení sporných vztahů s vlastníkem nemovitosti, čímž se dopustili jednání v rozporu s dobrými mravy, nemohou se z tohoto důvodu úspěšně dovolávat odepření ochrany výkonu vlastnického práva žalobce právě pro dobré mravy. Po zvážení všech rozhodných skutečností stanovil žalovaným delší lhůtu k vyklizení domu.
Dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) oprávněnými osobami (účastníky řízení za splnění podmínky advokátního zastoupení - §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ale není z posléze uvedených příčin přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“.
Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) dovolatelé uplatnili rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusili zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro závěr, zda užívají předmětný dům bez právního důvodu. Žádají-li totiž o posouzení „účinků dohody o užívání rodinného domu dítětem vlastníka domu a jejího trvání“, přehlíží, že oba soudy vyšly ze zjištění, že žádná dohoda o užívání domu nebyla uzavřena a že žalovaní užívali dům pouze na základě souhlasu vlastníka, který zanikl, příp. byl odvolán.
K dovolacím námitkám podřaditelným pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) lze uvést, že ve věcech týkajících se vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) užívaného bez právního důvodu Nejvyšší soud soudní praxi usměrnil stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§160 odst. 1 o. s. ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace §3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým.
Podle ustálené soudní praxe rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., je nutno učinit (zejména v případě, že se účastník řízení tohoto ustanovení výslovně dovolává) po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje vyklizovaný (zde může jít např. o jeho rodinné a sociální poměry apod.), tak všechny rozhodné okolnosti na straně toho, kdo se vyklizení bytu domáhá (srov. odůvodnění usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 3942/12). Takovými rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se vyklizení bytu) dočasně odepřena. Při posouzení věci podle §3 odst. 1 obč. zák. nelze tedy izolovaně zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu okolnost a současně opomenout další právně významné okolnosti (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. 2. 2008, sp. zn. 26 Cdo 1165/2007, a ze 7. 4. 2009, sp. zn. 26 Cdo 974/2008 - ústavní stížnost podanou proti posléze uvedenému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze 3. 12. 2009, sp. zn. II. ÚS 1766/09).
V poměrech projednávané věci se dovolatelé dovolávají aplikace ustanovení §3 odst. 1 obč. zák., když dle jejich názoru odvolací soud nesprávně zhodnotil jejich jednání, kterým se měli dostat do rozporu s dobrými mravy, a nevzal v úvahu skutečnosti, které svědčily v jejich prospěch. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je však zřejmé, že odvolací soud přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně žalobce, tak i na straně žalovaných - zejména, že žalovaní nemovitost dlouhodobě užívají, podíleli se na jejím nabytí, investovali do ní, avšak na druhé straně věděli, že nejsou vlastníky nemovitosti, nesvědčí jim žádný právní titul, který by jim zajišťoval bezplatné užívání nemovitosti, a nerespektovali vlastnické právo žalobce, když nereagovali na jeho výzvy k přiměřené úhradě za užívání nemovitosti a neprojevili skutečný zájem při řešení sporných vztahů s vlastníkem nemovitosti. Z uvedeného vyplývá, že úvahy odvolacího soudu nejsou zjevně nepřiměřené a že dovolateli nastolenou právní otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Za této situace není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. října 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu