ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2870.2012.1
sp. zn. 26 Cdo 2870/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně I. K. , V., zastoupené JUDr. Annou Kapsovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Všehrdova 525, proti žalovanému M. B. , J., zastoupenému JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 32/26, o uložení povinosti nabídnout bytovou jednotku ke koupi, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 9 C 47/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 18. 12. 2006 domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost nabídnout jí ke koupi bytovou jednotku č. 289/1 spolu s podílem ve výši 6289/56216 na společných částech domu č. p. 289, 290 a pozemků parcelní číslo 205, 206, zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na listu vlastnictví č. 1119 pro obec a katastrální území Velehrad u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Uherské Hradiště (dále jen „Bytová jednotka“), za částku 558.218,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku. Tvrdila, že je nájemkyní Bytové jednotky, že poté, co odmítla nabídku k převodu Bytové jednotky podle §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZVB“), měla podle §22 odst. 2 tohoto zákona po dobu jednoho roku k Bytové jednotce předkupní právo, které však právní předchůdce žalovaného porušil, a přestože ho o svém zájmu Bytovou jednotku odkoupit informovala, byt jí ke koupi nenabídl a uzavřel kupní smlouvu s žalovaným.
Okresní soud v Uherském Hradišti (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2009, č. j. 9 C 47/2006-122, ve znění usnesení ze dne 18. 1. 2010, č. j. 9 C 47/2006 -128, žalobě vyhověl (uložil žalovanému povinnost nabídnout žalobkyni ke koupi a uzavřít s ní nejpozději do jednoho měsíce od právní moci rozsudku kupní smlouvu, jejíž text /tak jak ho po poučení soudu uvedla žalobkyně ve svém podání ze dne 16. 9. 2009 nazvaném „upřesnění žalobního návrhu“/ pojal do výroku rozsudku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Usnesením ze dne 31. 5. 2010, č. j. 60 Co 173/2010-142, Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (odvolací soud), zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že podáním ze dne 16. 9. 2009 žalobkyně rozšířila žalobu a kromě „nabídkové povinnosti“ (povinnosti učinit nabídku ke koupi Bytové jednotky) se domáhá i uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu. Soud prvního stupně měl proto rozhodnout o změně žaloby, a pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou. Uložil mu proto zabývat se touto změnou žaloby a při rozhodování o jejím připuštění nepřehlédnout, že ze zákonné úpravy předkupního práva v §22 odst. 2 ZVB nevyplývá povinnost nabyvatele k uzavření kupní smlouvy, ale jen ke splnění nabídkové povinnosti. V dalším řízení před soudem prvního stupně pak žalobkyně „vzala zpět návrh na změnu žalobního petitu“ s tím, že na „změně žalobního návrhu netrvá“ a navrhovala, aby soud (jen) uložil žalovanému povinnost nabídnout jí Bytovou jednotku, aniž by v žalobním petitu uváděla celý text smlouvy, kterou by jí měl žalovaný nabídnout.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 12. 5. 2011, č. j. 9 C 47/2006-167, nepřipustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu s tam uvedeným zněním, a rozhodnutí odůvodnil tím, že povinnost nabyvatele k uzavření kupní smlouvy ze zákonné úpravy nevyplývá. Rozsudkem ze dne 15. 7. 2011, č. j. 9 C 47/2006-175, pak žalobě vyhověl, uložil žalovanému povinnost nabídnout žalobkyni Bytovou jednotku ke koupi za částku 558.218,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (aniž by ve výroku uvedl celý text smlouvy, kterou je povinen žalovaný nabídnout) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném dokazování zjistil, že žalovaná uzavřela dne 4. 8. 1997 smlouvu o nájmu předmětného bytu, že poté, co byly prohlášením vlastníka podle ZVB v domě vymezeny bytové jednotky, nabídl jí dopisem ze dne 25. 3. 2005 tehdejší vlastník P. L. a.s. odkoupení Bytové jednotky za cenu 558.218,- Kč, žalovaná nabídku dne 20. 9. 2005 odmítla, že však následně dopisy ze dne 3. 4. 2006 a ze dne 22. 9. 2006 oznámila vlastníkovi Bytové jednotky, že má zájem o koupi Bytové jednotky. Dále zjistil, že dne 26. 9. 2006 uzavřel vlastník Bytové jednotky s žalovaným kupní smlouvu o jejím prodeji za kupní cenu 558.218,- Kč, aniž by její převod předtím nabídl za stejných podmínek žalobkyni. Dospěl k závěru, že vlastník Bytové jednotky porušil předkupní právo žalobkyně vyplývající z §22 odst. 2 ZVB, neboť poslední den zde stanovené roční lhůty uzavřel kupní smlouvu o prodeji Bytové jednotky žalovanému, aniž by jí nabídl za stejných podmínek žalobkyni, a ta se proto důvodně domáhá svých práv z porušení předkupního práva podle §603 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, č. j. 60 Co 354/2011-198, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Měl za to, že žalobkyně sice poukazovala na porušení svého předkupního práva podle ustanovení §22 odst. 2 ZVB, podle něhož má nájemce, nepřijme-li nabídku bytu podle §22 odst. 1 ZVB, po dobu jednoho roku předkupní právo k bytové jednotce, žalobou se však nedomáhala nahrazení projevu vůle žalovaného jako nabyvatele bytové jednotky, ale splnění povinnosti podle §80 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“). Žalobní petit ani nesplňoval formální náležitosti nabídky na převod bytové jednotky dané §6 odst. 1 písm. a) – f) ZVB, zejména popis bytu, jeho příslušenství, vybavení, podlahovou plochu atd., a z žalobních tvrzení se ani nepodává, zda již oslovila žalovaného jako stávajícího vlastníka s nabídkou na převod vlastnictví k Bytové jednotce, neboť poukazovala jen komunikaci s předcházejícím vlastníkem. Uzavřel, že uplatněný „typ žaloby“ neodpovídá hmotněprávní úpravě v ustanovení §603 odst. 3 obč. zák., a právní závěry soudu prvního stupně tak nejsou správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a odůvodnila ho §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že se žalobou nedomáhala nahrazení projevu vůle žalovaného ve smyslu §22 odst. 2 ZVB, ale splnění povinnosti (§80 písm. b/ o. s. ř.). Měla za to, že soud měl věc posoudit podle §22 odst. 1 (správně zřejmě odst. 2) ZVB, v němž je stanovena povinnost vlastníka bytu nabídnout jeho převod nájemci. Protože původní vlastník P. L. a.s. již neexistuje, vstoupil do jeho práv a povinností nový vlastník bytu, tj. žalovaný. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyvracel dovolací námitky žalobkyně, uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).
Je-li předmětem přezkumné činnosti dovolacího soudu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, je pro závěr, zda napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, relevantní jen právní úprava účinná v době vydání napadeného rozhodnutí, a je nevýznamné, že s účinností od 1. 1. 2014 byly právní předpisy, z nichž odvolací soud při právním posouzení věci vycházel, zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou
– účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; napadený rozsudek přezkoumal bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takovou jinou vadou řízení je postiženo i odvolací řízení v dané věci.
Dovolatelka tvrdila (v žalobě i v průběhu řízení), že bylo porušeno její předkupní právo vyplývající z ustanovení §22 odst. 2 ZVB.
Podle ustanovení §22 odst. 1 ZVB při převodu vlastnictví k bytu, jehož nájemcem je fyzická osoba, má dosavadní vlastník bytu, popřípadě vlastník budovy povinnost nabídnout převod bytu tomuto nájemci. Nepřijme-li nájemce tuto nabídku do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla doručena, může být byt převeden jiné osobě. Podle odst. 2 po dobu jednoho roku od uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 má nájemce při převodu bytu právo na jeho přednostní nabytí za podmínek stanovených v §606 občanského zákoníku. Nabídka k převodu bytu nájemci musí být písemná a musí obsahovat všechny podmínky převodu. Smlouvu o převodu bytu je nájemce za výše uvedených podmínek povinen uzavřít do tří měsíců ode dne doručení nabídky, jinak jeho právo na přednostní nabytí bytu zaniká. Ustanovení §603 odst. 3 občanského zákoníku platí obdobně.
Podle ustanovení §603 odst. 3 obč. zák. bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.
Má-li tedy nájemce za to, že bylo porušeno jeho předkupní právo podle §22 odst. 2 ZVB, musí se domáhat svých práv z tohoto porušení způsobem uvedeným v §603 odst. 3 obč. zák.
Podle ustálené judikatury (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněný pod číslem 128/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1875/2005, publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 4) nesplní-li nabyvatel na základě výzvy (toho, jehož předkupní právo bylo porušeno) svou povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za stejných podmínek, za kterých ji sám nabyl, může se oprávněný domáhat žalobou u soudu, aby byl projev vůle nabyvatele učinit mu nabídku ke koupi, resp. uzavřít kupní smlouvu odpovídajícího znění, nahrazen soudním rozhodnutím (§161 odst. 3 o. s. ř.).
Judikatura Nejvyššího soudu se zabývala i formulaci nároků účastníků a výroků rozsudků soudů ve věcech porušeného předkupního práva (viz např. již citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1875/2005). Z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že může-li se osoba, jejíž předkupní právo bylo porušeno, domáhat podle §603 odst. 3 obč. zák. u soudu nahrazení projevu vůle nabyvatele, jímž mu nabídne věc ke koupi, znamená to, že bude žalobou požadovat, aby soud rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, jímž je mu povinen učinit nabídku ke koupi tohoto znění: navrhuji uzavření smlouvy tohoto obsahu (dále uveden text smlouvy), nebo uzavření smlouvy, jejíž text tvoří přílohu tohoto rozsudku. Petit žaloby by mohl znít i tak, že se nahrazuje projev vůle žalovaného, aby uzavřel smlouvu tohoto znění: (a dále bude uveden text smlouvy). Právní mocí rozsudku, jímž bude nahrazen projev vůle nabyvatele učinit oprávněnému spoluvlastníkovi (nájemci) nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu, bude návrh na uzavření smlouvy perfektní (§43a odst. 2 obč. zák.) a smlouva o koupi bude uzavřena, jakmile přijetí nabídky ke koupi (nahrazené soudním rozhodnutím) nabude účinnosti (§44 obč. zák.), tj. oprávněný učiní včasné prohlášení nebo jiné včasně jednání, že s nabídkou souhlasí, a vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde nabyvateli. S ohledem na smysl úpravy zákonného předkupního práva, a jeho účel - nabytí vlastnictví dosáhnout i při porušení předkupního práva, pak dovolací soud dospěl rovněž k závěru, že učiní-li ten, jehož předkupní právo bylo porušeno (byť i v návrhu na zahájení řízení), sám nabyvateli nabídku na odkoupení jím nabytého podílu (bytu), a ten jeho návrh na uzavření smlouvy nepřijme, nic nebrání tomu, aby se domáhal žalobou u soudu nahrazení projevu vůle jeho návrh přijmout, resp. uzavření smlouvy odpovídajícího znění. Právní mocí takového rozsudku dochází ke shodě vůle - konsenzu účastníků smlouvy, takže kupní smlouva je uzavřena.
Dovolatelka v žalobě (a po celou dobu řízení) tvrdila, že bylo porušeno její předkupní právo k Bytové jednotce podle §22 odst. 2 ZVB, a navrhovala, aby jí žalovaný jako nabyvatel tuto jednotku nabídl ke koupi. V žalobním petitu sice uvedla, kterou bytovou jednotku, včetně jakého podílu na společných částech domu a pozemku, a za jakou částku jí má žalovaný ke koupi nabídnout, neuvedla však celý text smlouvy, a proto by takový petit nebyl vykonatelný, neboť projev vůle žalovaného by jím nebyl nahrazen. Dovolatelka však podáním ze dne 16. 9. 2009 (č. l. 84 spisu) text smlouvy, kterou by s ní měl žalovaný uzavřít, doplnila. I tímto podáním se domáhala uložení povinnosti žalovanému nabídnout jí Bytovou jednotku ke koupi a uvedla (v souladu s výše citovanou judikaturou) celý text smlouvy, jejíž uzavření by jí měl žalovaný nabídnout. Takové podání proto neměl odvolací soud považovat za změnu žalobu podle §95 odst. 1 o. s. ř., ale jen za její doplnění (upřesnění). Odvolací soud navíc přehlédl, že i kdyby dovolatelka podáním ze dne 16. 9. 2009 navrhla rovněž rozšíření žaloby o návrh na uzavření kupní smlouvy, pak z obsahu podání i z navrženého petitu bylo zřejmé, že i nadále požaduje po žalovaném, aby jí Bytovou jednotku nabídl ke koupi, a proto se v této části jednalo jen o doplnění (upřesnění) žaloby o text smlouvy, kterou jí má žalovaný nabídnout a jejíž akceptací dovolatelkou by došlo k jejímu uzavření.
Posoudil-li tak celé podání dovolatelky ze dne 16. 9. 2009 jen jako rozšíření žaloby podle §95 odst. 1 o. s. ř., a nikoliv podle jeho obsahu (a podle výslovného označení dovolatelky) i jako doplnění žaloby, a proto se tímto podáním v části týkající se návrhu dovolatelky na uložení povinnosti žalovanému nabídnout jí uzavření kupní smlouvy v tam uvedeném znění nezabýval, a neprojednal ho (majíc za to, že na celé podání dopadá usnesení soudu prvního stupně, jímž nebyla připuštěna změna žaloby), zatížil řízení jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.). V dalším řízení odvolací soud projedná žalobu dovolatelky ve znění doplňujícího podání ze dne 16. 9. 2009 (č. l. 84 spisu) a v případě, že dospěje k závěru, že text smlouvy, jejíž uzavření by měl žalovaný nabídnout dovolatelce, splňuje požadavky stanovené v zákoně č. 72/1994 Sb., a v občanském zákoníku, bude se zabývat tím, zda bylo porušeno předkupní právo dovolatelky podle §22 odst. 2 ZVB a nepřehlédne přitom rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1820/2008.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. července 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu