ECLI:CZ:NS:2014:26.ND.374.2013.1
sp. zn. 26 Nd 374/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně CP Inkaso s. r. o, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, IČO 29027241, zastoupené Mgr. Lucií Tonikovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Haštalská 27, pro doručování Praha 4, Hráského 2231/25, proti žalovanému M. B. , posledně M., t. č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem Most, J. P. Průchy 1915, o zaplacení částky 30.269,83 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 169/2013, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Určuje se, že věc vedenou u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 169/2013 projedná a rozhodne Okresní soud v Mostě.
Odůvodnění:
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15. 5. 2013 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30.269,83 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy uzavřené s ním dne 14. 7. 2008 mu poskytla úvěr ve výši 30.000,- Kč, že se však dostal do prodlení s úhradou splatných závazků, čímž jí vzniklo dle citované smlouvy právo požadovat okamžité splacení celé pohledávky ke dni 20. 1. 2012.
Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 14. 10. 2013, č. j. 46 C 169/2013-44, vyslovil svou místní nepříslušnost a postupem podle §11 odst. 3 o. s. ř. věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je dána pravomoc soudů České republiky (odkázal přitom na rozhodnutí ve věci C-327/10 Hypoteční banka, a. s. proti U. M. L.), že však chybí podmínky pro určení místní příslušnosti, neboť žalovaný (občan České republiky) je neznámého pobytu, patrně mimo území ČR (má zde ukončený trvalý pobyt).
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
S ohledem na citovaná ustanovení se dovolací soud nejprve zabýval otázkou, zda projednávaná věc patří do pravomoci soudů České republiky, tedy zda byly splněny podmínky stanovené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro rozhodnutí ve věci, a to s přihlédnutím k existenci mezinárodního prvku v souzené věci (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 1. 3. 2005, ve věci C-281/02 Owusu , ECR I-1383; nebo rozsudek Soudního dvora ze dne 17. 11. 2011, ve věci C-327/10 Hypoteční banka a. s. proti U. M. L. ,
ECR I-00117). O věci s mezinárodním prvkem jde pak zejména v případech, kdy účastníkem právního vztahu je cizí státní příslušník nebo osoba s bydlištěm v cizině (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 30 Cdo 444/2004).
Protože předmětem sporu v souzené věci je žaloba na plnění ze zrušené úvěrové smlouvy mezi tuzemským podnikatelem a spotřebitelem s bydlištěm patrně mimo území České republiky, postupoval Nejvyšší soud podle Nařízení rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“).
Podle čl. 16 odst. 2 Nařízení může smluvní partner (podnikatel) podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, na jehož území má spotřebitel bydliště.
Podle již citovaného rozsudku Soudního dvora ve věci C-327/10, v situaci, kdy spotřebitel, který je stranou smlouvy o dlouhodobém úvěru s povinností informovat smluvního partnera o jakékoliv změně adresy, opustí své bydliště předtím, než je proti němu podána žaloba pro porušení smluvních povinností, jsou k rozhodnutí o této žalobě podle čl. 16 odst. 2 Nařízení příslušné soudy členského státu, na jehož území se nachází poslední známé bydliště spotřebitele, jestliže nejsou schopny určit aktuální bydliště žalovaného a nemají ani průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečně bydliště mimo území Evropské unie.
Vzhledem k tomu, že čl. 16 odst. 2 Nařízení (s ohledem na své znění) zakládá toliko mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky (neurčuje však místně příslušný soud), je třeba pro určení místní příslušnosti použít právo české (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 260/2011). Vzhledem k tomu, že podmínky pro určení místní příslušnosti podle o. s. ř. chybějí, neboť žalovaný je osobou neznámého pobytu, Nejvyšší soud proto v souladu s ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř. určil s ohledem na zásadu hospodárnosti, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Okresní soud v Mostě, u něhož byla žaloba podána a který se již s věcí seznámil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. července 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu