ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.183.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 183/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce J. A., P., zastoupeného JUDr. Ivem Palkoskou, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 24, proti žalované Mgr. S. A. P., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Praha 5, Štefánikova 65, o 1.400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 126/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2013, č. j. 53 Co 441/2012 – 260 , takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, č. j. 14 Co 259/2013-114, se v rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 761.986,20 Kč zrušuje a odvolací řízení se v tomto rozsahu zastavuje .
II. V rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 408.498,80 Kč se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2013, č. j. 14 Co 259/2013-114, zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 1.200.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná je jeho bývalá manželka, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 8. 2003, č.j. 22 C 2/2003-13, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2004. Společné jmění účastníků bylo vypořádáno zákonnou domněnkou uplynutím tří let od zániku manželství. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 7. 2006, č. j. 13 C 19/2004-127, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2007, č. j. 12 Co 203/2007-164, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2007, bylo zrušeno právo společného členství v bytovém družstvu a současně právo společného nájmu družstevního bytu. Výlučnou nájemkyní bytu a členkou družstva byla uvedenými rozsudky určena žalovaná. Z uvedeného důvodu žalobci náleží polovina hodnoty členských práv v družstvu jako důsledek zániku společného členství účastníků v družstvu. Podle informací žalobce dosahuje hodnota členských práv žalované v družstvu částky 3.000.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá dostatek financí na zaplacení soudního poplatku za předmět řízení ve výši 1.500.000,- Kč a současně nechce riskovat ani částečný neúspěch ve věci, požadoval toliko částku 1.200.000,- Kč. V dalším průběhu řízení žalobu rozšířil o 200.000,- Kč, neboť našetřil na další soudní poplatek. Nakonec žalobce svůj nárok s ohledem na závěry znaleckého posudku vypracovaného před soudem prvního stupně za účelem stanovení obvyklé ceny bytu, ke kterému měli účastníci společné právo nájmu vyplývající z jejich společného členství v družstvu, omezil na částku 1.229.010,- Kč s příslušenstvím. Dále žalobce uvedl, že již v průběhu řízení o zrušení práva společného členství v bytovém družstvu vyzýval žalovanou k úhradě poloviny hodnoty členského podílu v družstvu, protože žalovaná uvedenou částku žalobci neuhradila, dostala se do prodlení a žalobci náleží i úroky z prodlení z žalované částky.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že si žalobce ze společného jmění manželů ponechal dva automobily, vybavení ložnice a vybavení obývacího pokoje. Dále uvedla, že v rámci vypořádání zaniklého společného členství účastníků řízení v bytovém družstvu je potřeba zohlednit, kdo z manželů se zasadil o nabytí společného jmění a jak se každý z manželů zasloužil o udržení společného jmění. V tomto směru označila za významné, že se rozhodující měrou podílela na rekonstrukci bytu a opět poukázala na skutečnost, že si žalobce ze společného jmění manželů ponechal dva automobily. Z uvedených důvodů nepovažuje nárok žalobce za oprávněný.
Obvodní soud pro Prahu 8, jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 4. 2011, č. j. 23 C 126/2008-118, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 1.229.010,- Kč s příslušenstvím. Soud vzal za prokázané, že manželství účastníků skončilo dne 8. 1. 2004, přičemž k vypořádání společného jmění manželů nedošlo v zákonné tříleté lhůtě dohodou a ani nebyl podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu. Společný nájem bytu a společné členství účastníků v bytovém družstvu zanikly ke dni 14. 9. 2007 a výlučnou nájemnicí bytu a členkou družstva byla určena žalovaná. Za této situace nechal soud prvního stupně vypracovat znalecký posudek, kterým byla obvyklá cena bytu, k němuž měli účastníci společné právo nájmu z titulu společného členství v bytovém družstvu, určena částkou 2.458.020,- Kč. Pokud jde o protinároky žalované týkající se vypořádání společného jmění manželů, zejména její investice do nemovitosti a skutečnost, že si žalobce ponechal dva automobily, uvedl soud prvního stupně, že tyto okolnosti v souzené věci nelze zohlednit, neboť měly být zohledněny v rámci vypořádání společného jmění manželů dohodou, či soudním rozhodnutím, ke kterému však v zákonné tříleté lhůtě nedošlo, a proto bylo společné jmění manželů vypořádáno zákonnou domněnkou podle §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Následně soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy se žalovaná stala výlučnou členkou družstva a nájemnicí bytu náleží žalobci polovina hodnoty práv spojených s členství v družstvu odpovídající částce 1.229.010,- Kč. Žalobci náleží i úrok z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky dnem následujícím po dni, jímž uplynula vykonatelnost rozhodnutí, kterým bylo zrušeno společné právo nájmu a společné členství účastníků v bytovém družstvu. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 9. 2007, vykonatelnost dne 17. 9. 2007 a dne 18. 9. 2007 se žalobkyně dostala do prodlení s úhradou příslušné částky.
Městský soud v Praze, jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2013, č. j. 53 Co 441/2012-260, rozsudek soudu prvního stupně co do částky 1.170.485,- Kč potvrdil a v částce 58.525,- Kč změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci nepřiznal úrok z prodlení. Odvolání, které podala žalovaná původně směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu, avšak následně vzala své odvolání co do částky 761.986,20 Kč zpět (srov. č. l. 203, 204 a 243). Žalobce podal odvolání toliko do výroku o náhradě nákladů řízení. Poté, co odvolací soud zopakoval důkaz znaleckým posudkem, dospěl k závěru, že soud prvního stupně pochybil, neboť znalec určil hodnotu práv spojených se společným členstvím účastníků v bytovém družstvu částkou 2.340.970,- Kč, nikoliv částkou 2.458.020,- Kč, ze které vycházel soud prvního stupně. K pochybení soudu prvního stupně došlo záměnou údajů v závěrečné rekapitulaci znaleckého posudku. Dále uvedl, že žalobce má nárok na vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu podle zásad podílového spoluvlastnictví ve smyslu §142 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Pokud jde o protinároky žalované, ztotožnil se odvolací soud se soudem prvního stupně v tom, že se jedná o nároky z vypořádání společného jmění manželů, které však bylo vypořádáno zákonnou domněnkou ve smyslu §150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Současně uvedl, že žalobci nemohou být přiznány úroky z prodlení, neboť jeho nárok na zaplacení žalované částky vzniká teprve konstitutivním rozhodnutím soudu o vypořádání hodnoty členského podílu účastníků v bytovém družstvu a žalovaná se do prodlení může dostat až poté, co uplyne lhůta k plnění stanovena rozsudkem, jímž bude rozhodnuto o nároku žalobce. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce má nárok na zaplacení částky ve výši 1.170.485,- Kč bez příslušenství.
B. Dovolání
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2013, č. j. 53 Co 441/2012 – 260, v rozsahu, v němž odvolací soud nepřiznal žalobci úroky z prodlení z částky 1.170.485,- Kč, podal žalobce dovolání, v němž namítal:
a) není správný závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobci nenáleží úroky z prodlení, neboť splatnost pohledávky z vypořádání společného členství manželů v bytovém družstvu nenastává konstitutivním rozhodnutím soudu o vypořádání členství v bytovém družstvu. Žalobce se svého nároku na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu v bytovém družstvu mohl domáhat již první den poté, co nabyl právní moci rozsudek o tom, že žalovaná je výlučným členem bytového družstva. Protože žalovaná nereagovala ani na opakované výzvy k zaplacení poloviny hodnoty členského podílu, dostala se do prodlení.
b) odvolací soud postupoval v rozporu s dispoziční zásadou, když odvolání žalované směřovalo toliko do částky 467.023,80 Kč a odvolací soud věc projednal i v částce 761.986,20 Kč. Žalovaná se sice původně odvolala proti rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu, její právní zástupce však odvolání podáním ze dne 13. 8. 2012 založeným ve spise na č.l. 203 a 204 odvolání omezil na částku 467.023,80 Kč, což potvrdil i v průběhu jednání před odvolacím soudem dne 11. 2. 2013.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za spravedlivý. Dále poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, řešící otázku oceňování členského podílu v bytovém družstvu a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003, týkajícího se způsobu vypořádání společného členského podílu manželů v bytovém družstvu.
C. Přípustnost a důvodnost
D.
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“.
Námitka žalobce stran porušení dispoziční zásady odvolacím soudem ( sub b/ ) zakládá přípustnost i důvodnost dovolání v rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 761.986,20 Kč, neboť žalovaná vzala své odvolání co do této částky s příslušenstvím své odvolání zpět (srov. č. l. 203, 204 a 243) a odvolací soud měl proto v tomto rozsahu rozhodnout o zastavení odvolacího řízení ve smyslu §207 odst. 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1443/2009). Odvolací soud tedy pochybil při řešení procesněprávní otázky, v jakém rozsahu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním napadeno.
K námitce dovolatele stran nároku na úrok z prodlení (sub a/)
Námitka dovolatele, týkající se nároku na příslušenství jeho pohledávky zakládá přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 408.498,80 Kč, neboť při řešení uvedené otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V obecné rovině platí, že vzniklo-li manželům za trvání manželství právo společného nájmu družstevního bytu a společné členství v bytovém družstvu, představují členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu majetkovou hodnotu, která je manželům společná a která vyjadřuje míru jejich účasti na majetku družstva (srov. §703 odst. 2 obč. zák. nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4994/2007).
Vypořádání této majetkového hodnoty v případě rozvodu upravuje ustanovení §705 odst. 2 obč. zák., které ve větě první stanoví, že nabyl-li „ práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství “. Protože se však v souzené věci nejedná o případ, kdy by jeden z rozvedených manželů nabyl práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu před uzavřením manželství, vztahuje se na souzenou věc věta druhá uvedeného ustanovení, podle níž platí: „ V ostatních případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manželů v družstvu “.
V souzené věci ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 8. 1. 2004. Po dobu tří let od zániku manželství účastníků nedošlo k vypořádání společného jmění manželů ani dohodou a ani nebyl podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, a proto došlo k vypořádání jejich společného jmění manželů zákonnou domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák.
O zrušení společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu bylo mezi účastníky rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 7. 2006, č. j. 13 C 19/2004-127, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2007, č. j. 12 Co 203/2007-164, který nabyl právní moci dne 14. 9. 2007, tedy víc než tři roky po zániku manželství účastníků rozvodem. Jinými slovy společné členství účastníků v bytovém družstvu zaniklo teprve poté, co došlo k vypořádání SJM zákonnou domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák., neboť manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. 8. 2003, č. j. 22 C 2/2003-13, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2004.
Bylo-li manželství účastníků rozvedeno a stala-li se žalovaná na základě rozhodnutí soudu výlučnou členkou družstva a jedinou nájemkyní družstevního bytu, připadla jí tím také členská práva a povinnosti spojená s členstvím družstvu. Současně však žalované vznikla povinnost vypořádat s žalobcem hodnotu členských práv a povinnosti, které byly dosud účastníkům řízení společné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4994/2007).
Dovolací soud dospěl k závěru, že pokud bylo společné členství rozvedených manželů v bytovém družstvu zrušeno soudním rozhodnutím, které nabylo právní moci teprve poté, co již uplynula zákonná lhůta, ve které zákon umožňuje soudní nebo smluvní vypořádání SJM (srov. §150 odst. 4 obč. zák.), není objektivně možné učinit nároky z vypořádání společného členství rozvedených manželů v družstvu předmětem vypořádání SJM. Současně však tato majetková hodnota nemohla být vypořádána dříve, než rozhodnutí o zrušení společného členství rozvedených manželů v bytovém družstvu nabylo právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 775/2007). Proto se v takovém případě může manžel, který se nestal členem družstva domáhat po právní moci soudního rozhodnutí o zániku společného členství rozvedených manželů v družstvu na druhém manželovi, aby mu vyplatil polovinu hodnoty členského podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 775/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1174/2008). Jde již jen o majetkové právo jednoho z manželů vůči druhému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003).
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že i některá další rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 590/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3930/2007) dovozují právo manžela, který přestal být členem družstva po rozhodnutí soudu o zrušení společného členství manželů v družstvu, domáhat se vyplacení poloviny hodnoty společného podílu manželů v družstvu, aniž by o tomto majetkovém vypořádání muselo být vydáno soudní rozhodnutí, jak je tomu v souzené věci, ale s jiným závěrem, totiž, že dnem, kdy může být právo manžela na vypořádání hodnoty společného členství v družstvu uplatněno poprvé, je den, kdy nastaly účinky domněnky vypořádání SJM podle §150 odst. 4 obč. zák., tedy den, kdy uplynuly tři roky od zániku manželství. Příčinou rozdílných závěrů těchto rozhodnutí je skutečnost, že se týkají případů, kdy bylo o zrušení společného členství rozvedených manželů v bytovém družstvu rozhodnuto do tří let od zániku jejich manželství, tedy ještě předtím, než došlo k vypořádání SJM domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák. V takovém případě totiž ještě může dojít k vypořádání nároku manžela, který přestal být členem družstva v rámci vypořádání SJM dohodou, či soudním rozhodnutím a to při zohlednění zásluh každého z manželů, zájmů nezletilých dětí a tzv. vnosů (srov. §149 odst. 2 a odst. 3 obč. zák.). Teprve nebude-li společné členství manželů v družstvu vypořádáno v rámci vypořádání SJM dohodou, či soudním rozhodnutím a poté, co dojde k vypořádání SJM domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák., se může manžel, který přestal být členem bytového družstva domáhat vyplacení poloviny hodnoty členského podílu. Pokud však v souzené věci došlo ke zrušení společného členství účastníků v bytovém družstvu po uplynutí tří let od zániku manželství, kdy bylo jejich SJM vypořádáno domněnkou podle §150 odst. 4 obč. zák., nemohla být hodnota členských práv předmětem vypořádání SJM a to s tím důsledkem, že žalobce se mohl svého nároku na vyplacení poloviny hodnoty členského podílu v bytovém družstvu domáhat první den poté, co nabylo právní moci rozhodnutí soudů o zrušení společného nájmu družstevního bytu a společného členství v družstvu.
Pro řešení otázky nároku žalobce na úroky z prodlení ze žalované částky je však rozhodující otázka splatnosti nároku žalobce na vyplacení poloviny hodnoty členského podílu v bytovém družstvu. Podle ustanovení §563 obč. zák. platí, že není-li „ doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán “. V souzené věci se jedná o pohledávku žalobce, u níž není doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem ani určena v rozhodnutí, a proto platí, že ve smyslu §563 obč. zák. byla žalovaná povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobcem požádána. Jak bylo přitom výše uvedeno, mohl se žalobce svého práva na vyplacení poloviny hodnoty členského podílu domáhat, a tedy žalovanou o splnění požádat den následující po právní moci soudního rozhodnutí o zrušení společného členství účastníků v bytovém družstvu. Nesplnila-li žalovaná svůj dluh v den následující po dni, kdy byla žalobcem o splnění požádána, dostala se do prodlení podle §517 obč. zák. a žalobce má od prvního dne prodlení vůči žalované nárok na úrok z prodlení.
Z uvedeného důvodu dovolací soud uzavírá, že námitka žalobce týkající se jeho nároku na úroky z prodlení ze žalované částky zakládá i důvodnost dovolání proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 408.498,80 Kč, neboť odvolací soud posoudil souzenou věc po právní stránce nesprávně, když žalobci úroky z prodlení z žalované částky nepřiznal.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že pokud žalovaná ve svém vyjádření k dovolání odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004, nemá tento rozsudek vztah k otázkám nastoleným dovoláním, neboť výše vypořádacího podílu žalobce není v dovolacím řízení řešena. Ani druhé z rozhodnutí uvedených ve vyjádření žalované k dovolání, a sice rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2565/2003, nemá pro dovolací řízení význam, neboť je v něm toliko dovozeno, že pokud do tří let od zániku SJM (BSM) nedojde k vypořádání společného členského podílu bývalých manželů v bytovém družstvu, vypořádá se společný členský podíl bývalých manželů v družstvu podle zásad podílového spoluvlastnictví se závazným východiskem, že podíly obou manželů jsou stejné a není již tedy možné přihlédnout k zásluhám každého z manželů na nabytí členského podílu. Rozhodnutí však neřeší pro souzenou věc rozhodnou otázku, zda musí být o vypořádacím podílu manžela, který přestal být členem bytového družstva rozhodnuto samostatným rozhodnutím, anebo zda se tento manžel může domáhat vyplacení poloviny hodnoty členského podílu v bytovém družstvu poté, co bylo rozhodnuto o zrušení společného členství manželů v družstvu.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243e odst. 4 ve spojení s §229 odst. 1 písm. d) o. s. ř. v rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 761.986,20 Kč zrušil řízení v tomto rozsahu zastavil. V rozsahu, ve kterém žalobci nebyly přiznány úroky z prodlení z částky 408.498,80 Kč dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. a §243e odst. 2, věty první o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. července 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu