ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2069.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 2069/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobců: a) UB REAL ESTATE, a. s. , IČ: 28986231, se sídlem v Praze 5, Pekařská 1/598, a b) OK REST, a. s. , IČ: 60193344, se sídlem v Brně, Bohunická 519/24, obou zastoupených JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, proti žalovaným: 1) Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČ: 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, 2) Sallerova výstavba Plan V, s. r. o. , IČ: 27266265, se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, zast. Mgr. Jiřím Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, 3) K. Š. , zast. Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, 4) J. Š. , zast. Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, 5) Ing. G. Š. , 6) L. Š. , (žalovaní 5/ a 6/ jako procesní nástupci Ing. G. Š., naposledy bytem v P., zemř. 13. 9. 2013), 7) A. Š. , zast. JUDr. Ivo Palkoskou, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 24, 8) A. M. , zast. Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, a 9) JUDr. J. K. , IČ: 43927297, se sídlem v Praze 7, přívozní 1054/2, jako správce konkursní podstaty úpadce Pražské pekárny a mlýny, státní podnik (IČ: 00016616, se sídlem v Praze 9, Vysočany, Ke Klíčovu), zast. JUDr. Karlem Trojanem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Na Žertvách 2230/42, o určení vlastnického práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 190/2009, o dovolání žalovaných 3), 4), 5), 6) a 9) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2013, č. j. 25 Co 42/2013-556, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 12. března 2013, č. j. 25 Co 42/2013-556, Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. prosince 2012, č. j. 18 C 190/2009-516, tak, že „se připouští vstup JUDr. J. K. (IČ: 43927297, se sídlem v Praze 7, Přívozní 1054/2) coby konkursního správce úpadce Pražské pekárny a mlýny, státní podnik (IČ: 00016616, se sídlem v Praze 9, Vysočany, Ke Klíčovu) do řízení jako dalšího účastníka na žalované straně“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 3), 4), procesní předchůdce žalovaných 5) a 6) Ing. G. Š. a žalovaný 9) JUDr. J. K. dovolání.
Dovolatelé ad 3) až 6) pokládají dovolání za přípustné podle §238a občanského soudního řádu, maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí, jímž byl připuštěn vstup označeného účastníka do řízení, tentokráte na straně žalované, pokládají za odporující zásadě hospodárnosti řízení. Návrh na přistoupení dalšího účastníka do řízení označují za zjevně účelový, jehož smyslem je způsobit újmu na právech ostatních účastníků. Zastávající názor, že je odpovědností žalobců, aby si již před zahájením řízení ujasnili okruh účastníků řízení. Poukazují na to, že v dané věci již soud prvního stupně započal s dokazováním a provedl některé listinné důkazy. Pokládají za nevýznamné, šlo-li o rozsáhlé dokazování či nikoliv. Navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rovněž žalovaný ad 9) dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §238a občanského soudního řádu, přitom má za to, že řešení právních otázek odvolacím soudem se odchyluje od ustálené judikatury a že (současně) jde o otázky judikaturou neřešené. Poukazuje na to, že ze strany žalobců jde o opakovaný návrh na přistoupení žalovaného do řízení. Namítá, že odvolací soud „nevzal v úvahu další podmínky řízení“. Z judikatury dovolatel odkazuje zejm. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001. Rekapituluje dosavadní průběh řízení a vyslovuje pochybnost o tom, zda žalobci dalším návrhem nesledují „zpětvzetí dříve učiněného zpětvzetí žaloby“ proti jeho osobě coby úkon nepřípustný. Stejně jako ostatní dovolatelé i žalovaný 9) pokládá přistoupení do řízení za procesně nehospodárné. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu změněno tak, že se usnesení soudu prvního stupně (jímž byl návrh žalobců na přistoupení tohoto žalovaného do řízení zamítnut) potvrzuje.
Žalobci pokládají usnesení odvolacího soudu za správné a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Poté, co usnesením ze dne 22. května 2014, č. j. 28 Cdo 2069/2013-628, Nejvyšší soud za dovolacího řízení rozhodl o procesním nástupnictví žalovaného Ing. G. Š., zemř. 13. 9. 2013 (jehož nástupci stali se žalovaní ad 5/ a 6/), se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238a o. s. ř. dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Ustanovení §238a o. s. ř. zakládá přípustnost dovolání proti tam uvedeným usnesením odvolacího soudu, jež byla vydání v průběhu odvolacího soudu, aniž by jim předcházelo rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo současně v odvolacím řízení přezkoumáváno. O takové rozhodnutí v posuzované věci – v níž odvolací soud změnil usnesení prvního stupně tak, že se připouští vstup dalšího účastníka do řízení – nejde.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř. neboť dovoláním označené otázky (týkající se naplnění předpokladů, za nichž soud připustí, aby do řízení vstoupil další účastník; §92 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání nepřináší otázky nové.
Účelem přistoupení dalšího účastníka do řízení je umožnit žalobci, aby odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl v době zahájení řízení a který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo uplatněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4531/2011). Při rozhodování o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení soud neřeší otázku jeho věcné legitimace, neboť jde o otázku hmotněprávní, kterou řeší až v konečném rozhodnutí o věci (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005). Vydání kladného rozhodnutí o návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněno také tím, že soud nevytvoří procesní stav, který by mu bránil pokračování v řízení; typicky tedy soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže by důsledku toho měl nastat nedostatek podmínky řízení, jenž by vedl k zastavení řízení, nebo pokud by nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má přistoupit do řízení, nebo tehdy, šlo-li by o postup procesně zjevně neekonomický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod č. 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Návrhu žalobce na přistoupení účastníka do řízení soud nevyhoví ani tehdy, je-li zřejmé, že jím má být obcházen institut záměny účastníků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1421/2005 – spolu s ostatními citovanými rozhodnutími dostupné na www.nsoud.cz ).
Ačkoliv dovolatel ad 9) – jenž byl žalobci povolán do řízení jako další žalovaný a jehož souhlas se vstupem do řízení se tak nevyžaduje – v dovolání namítá, že odvolací soud „nevzal v úvahu další podmínky řízení“, žádné překážky, jež by bránily soudu v pokračování řízení i s účastí tohoto do řízení přistoupivšího žalovaného, zjištěny nebyly. V situaci, kdy návrhu žalobců dosud nepředcházelo rozsáhlejší dokazování (a kdy samotné přistoupení dalšího žalovaného nevyvolá další dokazování, které by jinak nebylo potřebné), přistoupení účastníka do řízení neodporuje ani principu hospodárnosti řízení. Je-li smyslem návrhu žalobců na přistoupení účastníka do řízení, aby věc (v níž jde o určení vlastnictví k nemovitostem) byla projednána za účasti všech věcně legitimovaných subjektů (samotnou otázku věcné legitimace ovšem soud nyní neřeší), nelze přisvědčit argumentaci dovolatelů, že ze strany žalobců jde obcházení jiného procesního institutu či snad o zneužití práva na úkor dovolatelů.
Proto Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
I o náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu