ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.1658.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 1658/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4 – Podolí, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) GlobalTech, s. r. o. , se sídlem v Brně, Veveří 486/57, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 25 59 97 98 a 2) Ing. Z. P., zastoupenému JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem, se sídlem v Brně – Zábrdovicích, Cejl 513/45, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 54 Cm 304/2010, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2013, č. j. 9 Cmo 388/2013-125, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 20. srpna 2013, č. j. 54 Cm 304/2010-116, kterým Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §50d zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – zamítl návrh druhého žalovaného na určení neúčinnosti doručení rozsudku tohoto soudu ze dne 27. listopadu 2012, č. j. 54 Cm 304/2010-94 (jímž soud prvního stupně ponechal vůči druhému žalovanému v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. října 2010, č. j. 54 Cm 304/2010-22).
Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 a ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14.
V posuzované věci dovolatel k otázce přípustnosti dovolání především uvedl, že „napadené usnesení Vrchního soudu v Praze nesprávně vyřešilo otázku neúčinnosti doručování písemnosti tím, že se při jejím řešení odchýlilo od rozhodovací praxe“.
Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. by však prostřednictvím uvedené argumentace mohlo dojít jen tehdy, bylo-li by současně z obsahu dovolání patrné, od které „rozhodovací praxe" se řešení (v dovolání vymezené) právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se ovšem z dovolání nepodává.
Z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání je pak právně bezvýznamné rovněž dovolací tvrzení, že napadené rozhodnutí má (se zřetelem k otázkám, jimiž se odvolací soud v dané věci zabýval) po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. totiž (již od 1. ledna 2013) není budována na kriteriu „zásadní právní významnosti“ napadeného rozhodnutí (srov. též důvody R 80/2013, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly.
Byť žalobkyně podala (prostřednictvím advokáta) vyjádření k dovolání, které (obecně vzato) je ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), úkonem právní služby, z obsahu zmíněného podání neplynou – z hlediska důvodů, pro které Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného odmítl – žádné právně významné skutečnosti (žalobkyně v něm pouze vyjadřuje přesvědčení, že soudy nižších stupňů rozhodly věcně správně, k otázce přípustnosti dovolání, popř. k dovolatelem vymezenému dovolacímu důvodu, se ovšem nijak nevyjadřuje). Vyjádření žalobkyně k dovolání za tohoto stavu Nejvyšší soud za účelně vynaložený náklad nemá.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu