ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3004.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 3004/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce Ing. P. V. , zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, proti žalované Městské části Praha 7 , se sídlem v Praze 7, nábřeží Kapitána Jaroše 1000/7, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 00063754, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, PSČ 130 00, o zaplacení částky 2.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 429/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2012, č. j. 13 Co 207/2012-201, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 4. května 2011, č. j. 14 C 429/2008-128, zamítl žalobu o zaplacení 2.000.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a změnil jej ve výroku o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je akceptace nabídky podle §22 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, jednáním týkajícím se společného nájmu bytu, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejm. důvody rozsudků ze dne 25. dubna 2005, sp. zn. 28 Cdo 2430/2004, nebo ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 1417/2010, anebo usnesení ze dne 13. září 2007, sp. zn. 28 Cdo 3245/2007, či ze dne 19. července 2010, sp. zn. 22 Cdo 4533/2008, jež jsou veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a případné náklady žalované, vynaložené na vyjádření k dovolání, Nejvyšší soud neshledal účelnými (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 1106/2014).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. června 2014
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu