ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.911.2014.1
sp. zn. 29 Cdo 911/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) JUDr. V. V. , a b) 3 V, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, Převoznická 23/400, PSČ 143 00, identifikační číslo osoby 47122251, proti žalovaným 1) Agrobanka Praha, a. s. v likvidaci , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Opletalova 958/27, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00411850, zastoupené Mgr. Radkem Bláhou, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Panská 891/5, PSČ 110 00, 2) J. K. , zastoupenému Mgr. Markem Pilařem, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Revoluční 763/15, PSČ 110 00, a 3) GE Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 108/2011, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. října 2013, č. j. 1 Cmo 379/2012-242, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. srpna 2012, č. j. 22 Cm 108/2011-126, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
IV. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
V. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované 3) na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. srpna 2012, č. j. 22 Cm 108/2011-126, zastavil řízení o žalobě o určení, že na základě kupní smlouvy o prodeji a koupi Nové Agrobanky, součásti podniku Agrobanka, a. s., ze dne 22. června 1998 (dále jen „smlouva“) „nikdy žádné vlastnické právo žalované 3) nevzniklo“ (výrok I.), zamítl žalobu o určení, že žalovaná 1) je výlučným vlastníkem Nové Agrobanky, obchodních aktiv a obchodních pasiv uvedených ve smlouvě (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. až V.).
K odvolání obou žalobců Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem odmítl odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (první výrok); ve výroku II. ve věci samé a výrocích III. a IV., jimiž byli oba žalobci zavázáni zaplatit žalované 1) a žalovanému 2) společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení (každému žalovanému jednotlivě) 13.800,- Kč, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok), výrok V. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 3) změnil tak, že oba žalobce zavázal zaplatit žalované 3) na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně 11.520,- Kč (třetí výrok), a konečně oba žalobce zavázal zaplatit společně a nerozdílně každému z žalovaných 6.776,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení (čtvrtý až šestý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu, tj. co do výroků I. až VI.“ a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce a) dovolání.
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobce a) proti rozsudku odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné, jelikož uvedený výrok, jímž odvolací soud částečně odmítl odvolání, je sice svou povahou usnesením, jímž se (v daném rozsahu) odvolací řízení končí, podle §229 odst. 4 o. s. ř. je však dovolatel může napadnout žalobou pro zmatečnost.
V rozsahu, ve kterém směřuje proti té části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok II. ve věci samé rozsudku soudu prvního stupně, dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.
Dovolateli lze přisvědčit, že věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má nejen ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, ale také osoba, jejíž právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 77, či rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu taktéž plyne, že uzavření smlouvy o prodeji podniku může mít významný vliv na právní poměry společnosti (o jejíž podnik se jedná), a tedy zprostředkovaně i na právní poměry jejích akcionářů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. 29 Odo 767/2002, a zejména ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009, jež jsou veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách Nejvyššího soudu, jakož i důvody rozsudku ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 1079/2003, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2005, pod číslem 112).
Avšak to, zda se uzavření smlouvy o prodeji podniku společnosti významně dotýká i právního postavení akcionáře, a zda tedy lze akcionáři přiznat aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o určení její neplatnosti, závisí na okolnostech konkrétního případu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009).
V projednávané věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož v souvislosti s uzavřením smlouvy práva žalobců nebyla dotčena. Posouzení této otázky je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 29 Cdo 273/2011, či ze dne 20. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3259/2012).
Nejvyšší soud dále podotýká, že předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není (§80 písm. c/ o. s. ř.), není pouze aktivní věcná legitimace žalobce, ale také jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Odvolací soud v projednávané věci nepřiznal dovolateli naléhavý právní zájem na požadovaném určení jednak proto, že od uzavření smlouvy do podání žaloby uplynulo třináct let (a žaloba tak nemůže být prostředkem preventivní procesně právní ochrany), jednak proto, že dovolatel měl (a má) k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohl účinněji hájit svá práva – možnost domáhat se podle §75 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, aby soud přezkoumal výši jeho podílu na likvidačním zůstatku. Dovolatel přitom závěr odvolacího soudu, že mu z těchto důvodů nesvědčí naléhavý právní zájem v projednávané věci, nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá. I kdyby Nejvyšší soud posouzení, zda bylo smlouvou zasaženo i do práv dovolatele, mohl přezkoumat, nebylo by dovolání z tohoto důvodu ani tak přípustné (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vytýkané vady řízení (blíže specifikované v dovolání) pak s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Ve vztahu k nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí dovolatel žádnou otázku hmotného či procesního práva neotevírá a dovolání by tudíž nebylo již z tohoto důvodu v uvedeném rozsahu přípustné (§237 o. s. ř.). Nadto jimi odvolací soud rozhodl o povinnosti dovolatele zaplatit žalovaným na nákladech řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího částky nepřesahující 50.000,- Kč, což zakládá i objektivní nepřípustnost dovolání v uvedeném rozsahu [srov. §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu