ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.244.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 244/2014 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2014 o dovolání podaném obviněným L. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 421/2013 ze dne 6. listopadu 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 85/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 85/2013 ze dne 12. září 2013 byl dovolatel uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník) ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněného K. rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 421/2013 ze dne 6. listopadu 2013 tak, že podané odvolání podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal L. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že tento dovolací důvod spatřuje ve skutečnosti, že již rozsudek Městského soudu v Brně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To proto, že z provedeného dokazování podle jeho přesvědčení jednoznačně nevyplynulo, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, když je nutné, aby čin byl spáchán úmyslně ve smyslu ustanovení §15 tr. zák. (správně zřejmě tr. zákoníku). Vyjádřil v tomto směru přesvědčení, že soudu prvního stupně se subjektivní stránku předmětného zločinu (jeho úmyslné zavinění) nepodařilo postavit najisto. Odkázal na ustanovení §122 odst. 1 tr. zákoníku, judikaturu, lékařskou zprávu i vyjádření samotné poškozené s tím, že její zranění nelze považovat za těžkou újmu. Co se týká přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku, k tomu uvedl, že dle jeho přesvědčení v daném případě nedošlo ke splnění podmínky závažnosti stanovené zákonem. V další části dovolání vyjádřil nesouhlas se závěry znaleckého posudku MUDr. Pokory, kde ten neposoudil správně přítomnost jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností v době intoxikace a odkázal na znalecký posudek MUDr. Hartové vypracovaný k jeho osobě v jiné trestní věci. Současně uvedl, že tento znalecký posudek je v rozporu s výpověďmi jeho a poškozené. Vyjádřil dále přesvědčení, že proti své závislosti na alkoholu bojuje, a proto se mu uložený trest jeví jako nepřiměřeně přísný, když byl uložen bez přihlédnutí k individuálním okolnostem jeho případu, a je zřejmé, že příčinou jeho neadekvátního chování je jeho závislost. Též účelu trestu s přihlédnutím k zájmu poškozené lze dosáhnout pouze uložením ochranného protialkoholního léčení ústavní formou. Zpochybnil též objektivnost znalce MUDr. Pokory s ohledem na jejich dřívější vazby a navrhl zpracování revizního znaleckého posudku. V dalším odkázal na (ve věci) podané odvolání. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší soud „vyhověl dovolání odsouzeného a aby z jeho podnětu dle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2013, č. j. 3 To 421/2013-220 a s ním související rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2013, č. j. 11 T 85/2013-188, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu dle ustanovení §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle ustanovení §21 odst. 1 trestního zákona a ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) trestního zákoníku a podle ustanovení §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí a aby poté Nejvyšší soud dle ustanovení §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal příslušnému soudu nové projednání a rozhodnutí věci.“
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatel především opakuje své námitky proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu. Těmito námitkami se již podrobně zabýval odvolací soud v odůvodnění na str. 3 a násl. svého usnesení a státní zástupce se se závěry odvolacího soudu ztotožňuje a blíže na ně odkazuje. Pokud dovolatel namítá, že nalézací soud odůvodnil právní posouzení jeho útoku na manželku jen tím, že „jednáním odsouzeného mohlo dojít k závažnějšímu poranění poškozené“, jedná se dle státního zástupce o tvrzení nepravdivé, jak je patrno jak z popisu skutku, tak i z odůvodnění na str. 5 rozsudku nalézacího soudu. Zde soud uvedl jednotlivá konkrétní zranění, která mohla být předmětným kopem do hlavy poškozené způsobena včetně rozlišení, která z nich byla život ohrožující a která by mohla vést pouze ke ztrátě oka. Pokud dovolatel činí námitky proti druhu a výměře uloženého trestu, poukázal na to, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) lze námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 trestního zákona (zroku1961) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by mohlo dovolání odpovídat jen v té části, v níž dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku uvedeného pod bodem 2/ rozsudku nalézacího soudu. Dovolatel má za to, že zde popsané jednání nebylo „závažné“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku. K tomu poukázal na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu. Podle rozhodnutí publikovaného pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr. se může dít maření úředního rozhodnutí i konzumací návykové látky, přičemž „závažné jednání“ musí vykazovat výraznější intenzitu, být zpravidla soustavnější a znemožňovat nebo znesnadňovat dosažení účelu mařeného úředního rozhodnutí a současně musí mít zakázaná látka takový vliv na chování odsouzeného , že dochází alespoň ke znesnadnění dosažení účelu předmětného úředního rozhodnutí. Za závažné jednání pak nelze považovat ojedinělý méně intenzivní akt, který není způsobilý zmařit či podstatně ztížit výkon předmětného úředního rozhodnutí. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích sp. zn. 3 Tdo 1075/2012 a 5 Tdo 701/2012. Vliv zakázaných látek na chování obviněného zdůraznil ve svém rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 1300/2007. Státní zástupce vyjádřil přesvědčení, že požívání alkoholu dovolatelem plně naplnilo znak „závažného jednání“ podle shora uvedených kritérií. Nejen že bylo opakované a zjevně způsobilé zcela zmařit účel soudem uloženého ochranného léčení, ale dne 17. 12. 2007 bylo dokonce natolik intenzivní, že se pod jeho vlivem dovolatel dopustil zločinu uvedeného v bodu 1 rozsudku. Nejednalo se tak o ojedinělý méně intenzivní akt, který není způsobilý zmařit či podstatně ztížit výkon předmětného úředního rozhodnutí ve smyslu shora citované judikatury. V této části proto považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Porušení zásad spravedlivého procesu dovolatel nenamítá a již tato okolnost je překážkou přezkoumávání napadených rozhodnutí, jak je patrno z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1494/2011 ze dne 27. 1. 2012. Státní zástupce pak ve svém vyjádření nemůže měnit ani rozšiřovat rozsah dovolání obviněného - viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 6 Tdo 251/2003. Shrnul, že konkrétní důvody uvedené dovolatelem dílem neodpovídají důvodům dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolatel nenamítá nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku uvedeného v bodu 2/ rozsudku, je jeho dovolání zjevně neopodstatněné. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který dovolatel ve svém podání uplatnil, je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě s tím, že v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout i jim adekvátní závěry právní. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že v jeho rámci nelze úspěšně uplatnit ty námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel zpochybnil způsob, jakým soudy hodnotily (ve věci provedený) znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, prim. MUDr. Jiřího Pokory, neboť touto námitkou procesního charakteru se dovolatel domáhá jiného (pro něj příznivějšího) hodnocení provedených důkazů. Soudy přitom vycházely z výše uvedeného znaleckého posudku, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že dovolatel byl v době činu prosté alkoholové opilosti, když jeho ovládací schopnosti byly nepodstatně sníženy a rozpoznávací schopnosti byly i přes tuto opilost zachovány v plném rozsahu, a to s tím, že dovolatel účinky alkoholu na svůj organismus znal, mohl a měl je předvídat. Znalec se též dostatečně vyjádřil k možnosti ukládání ochranného opatření. Odvolací soud přesvědčivě zdůvodnil, proč nelze přihlížet ke znaleckému posudku zpracovanému v dřívější věci dovolatele s tím, že každý znalecký posudek byl vypracován k jiné situaci individuálně ke konkrétní trestní věci a není tak třeba vypracování znaleckého posudku revizního. Co se týká námitky objektivnosti uvedeného znalce, tato obsahově pod deklarovaný důvod (jakož ani žádný z dalších důvodů dovolání) nespadá.
Co se týká námitek ohledně dovolateli uloženého trestu, lze k nim uvést následující:
Námitky proti uloženému trestu lze v rámci dovolacího řízení (kromě trestu svobody na doživotí) vznést toliko pod dvěma dovolacími důvody, a to jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) alinea druhá tr. ř., a to pouze s tím, že za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, a tedy jiné než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. I kdyby výrokem o trestu byla porušena ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. o účelu trestu a §31 odst. 1, odst. 2 tr. zák. o obecných zásadách pro ukládání trestu, nebo nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem zakotveným v ustanovení §33 tr. zák., nelze takovou skutečnost podřadit pod jakýkoli dovolací důvod, a to tehdy, pokud byl uložen přípustný druh trestu a pokud jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby (viz rozhodnutí č. R 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného tedy vyplývá, že námitky tak, jak je koncipoval dovolatel, obsahově pod tento dovolací důvod nespadají, když dovolatel jejich prostřednictvím pouze polemizuje se způsobem, jakým soudy hodnotily okolnosti opravňující uložení nepodmíněného trestu. Přitom soudy zejména v odůvodnění svých (přijatých) rozhodnutí objasnily, v čem je spatřována škodlivost trestného činu pro společnost, proč by již uložení výchovného trestu v případě dovolatele nesplnilo účel trestu a to s poukazem na skutečnost, že dovolatel byl již za podobnou trestnou činnost potrestán, nyní je trestán za dva trestné činy a navíc, jak uvedl znalec MUDr. Pokora, uložení ochranného protialkoholního léčení ve formě ústavní by u dovolatele nemělo požadovaný efekt, když dovolateli ostatně nic nebrání po vykonání trestu se na léčení přihlásit sám.
Konečně je také namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Nejvyšší soud neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého stupně a soudu odvolacího a pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto námitky, nezbylo by dovolacímu soudu než takto podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř.
Jedinými právně relevantně uplatněnými námitkami pod deklarovaným dovolacím důvodem tak zůstávají námitky, jejichž prostřednictvím dovolatel namítl absenci úmyslu způsobit těžkou újmu na zdraví a s ní související námitka, že nedošlo ke způsobení těžké újmy na zdraví a dále námitka, že nedošlo po objektivní stránce k naplnění přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku.
Současně se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné a je k nim namístě uvést následující:
Trestného činu podle §145 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví.
Podle znění ustanovení §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z popisu předmětného skutku je patrné, že dovolatel (mimo jiné) úmyslně kopl svou manželku obutý v zimních botách-pohorkách do obličeje, do oblasti levého oka, čímž jí způsobil zranění uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, přičemž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vzal soud za prokázané, že útok směřoval na životně důležitý orgán, kdy tímto dovolatelovým jednáním (kopnutím) mohlo dle znaleckých závěrů vzniknout zranění závažnější, a to zlomenina klenby či spodiny lební, krvácení do obalů mozkových a zhmoždění mozku, což by mohlo být zraněním až život ohrožující; zasažením oční koule mohlo dojít ke zhmoždění, krvácení pod sítnici s hrozící delší poruchou až úplnou ztrátou funkce oka (tedy zranění, které odpovídají definici těžké újmy ve smyslu §122 odst. 2 písm. a/ - i/ tr. zákoníku).
Soud tedy za dané situace správně uzavřel, že dovolatel poškozené (minimálně v úmyslu nepřímém) způsobil zranění, které si vyžádalo specializované a odborné lékařské ošetření, přičemž však s ohledem na způsob vedení útoku a jeho směřování hrozil poškozené vznik zranění mnohem závažnějších (dle objektivních závěrů znaleckého posudku), k čemuž nedošlo jen dílem náhody. Takovým (popsaným) jednáním proto nepochybně dovolatel naplnil po subjektivní i objektivní stránce skutkovou podstatu zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Jakékoli opodstatnění pak nemá argument dovolatele, že zranění poškozené neodpovídá definici těžké újmy na zdraví a že ani samotná poškozená svá zranění jako takovouto újmu nevnímala, když byl uznán vinným toliko pokusem tohoto zločinu a k (výše popsané, hrozící a možné) těžké újmě nedošlo pouze dílem náhody, nezávisle na vůli dovolatele. Za dané situace, kdy útok - kop vedl vybaven těžkou obuví proti obličeji své manželky, musel tak být se způsobením těžké újmy minimálně srozuměn.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. j) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel ochranného léčení nebo ochranné výchovy, které byly uloženy soudem, nebo jinak, zejména útěkem z ústavu, pomocí při útěku, výkon takových rozhodnutí podstatně ztěžuje, anebo maří dohled uložený při ukončení ochranného léčení. Jak vyplývá z popisu předmětného skutku, dovolatel nastoupil dne 15. 7. 2011 ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou, byl seznámen a poučen o svých povinnostech, přesto toto léčení opakovaně mařil porušováním abstinence, jak ostatně vyplynulo i z výpovědi jeho manželky, svědkyně K. Je zřejmé, že za stavu, kdy dovolatel věděl o neblahých účincích alkoholu na svou osobu, opakovaně porušoval mu uložené ochranné léčení (což ostatně vyústilo i v napadení jeho manželky) a jeho jednání je takto možno již kvalifikovat jako dostatečně závažné ve smyslu výše uvedeného ustanovení.
Pro úplnost je nutno dodat, že dovolací soud nepřihlížel k té části dovolání, v níž dovolatel odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka