ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.685.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 685/2014 -26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. června 2014 o dovolání podaném obviněným Č. Ř. , proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 19. 12. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 9 T 122/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 122/2011 ze dne 1. února 2012 byl dovolatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený přečin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného Č. Ř. rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012 tak, že je podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Č. Ř. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na podkladě takto podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 1317/2012 ze dne 7. listopadu 2012 podle §265k odst.1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 13. června 2012. Zrušil také podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poté Městský soud v Praze rozhodl znovu rozsudkem sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a za výše uvedený přečin mu uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu podal obviněný Č. Ř. opět dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Na podkladě takto podaného dovolání Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 3 Tdo 599/2013 ze dne 10. července 2013 podle §265k odst.1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 31. ledna 2013. Zrušil také podle §265k odst. 2 tr. ř. všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Městskému soudu v Praze pak podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V předmětné věci tak znovu rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 9 To 240/2012 ze dne 19. prosince 2013 tak, že napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku a za výše uvedený přečin mu uložil trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ř. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na projednání věci v jeho přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na skutečnost, že Městský soud v Praze nevyhověl jeho žádosti o odročení veřejného zasedání a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti, ačkoli on svou nemoc doložil rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti z 19. 12. 2013 a recepty prokazujícími naordinované léky. Vyjádřil přesvědčení, že doložené rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti dostatečně prokazuje, že měl naléhavý a akceptovatelný důvod nepřítomnosti u veřejného zasedání a že jeho aktuální zdravotní stav mu bránil účastnit se veřejného zasedání. Dále uvedl, že z jeho chování po celou dobu trestního řízení vyplývalo, že trvá na tom, aby se veřejné zasedání konalo v jeho přítomnosti. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, aby podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“ Také navrhl, aby mu byl odložen či přerušen výkon jemu uloženého trestu odnětí svobody.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že limitovaný rozsah dostupného spisového materiálu nedovoluje detailní rozbor procesní situace v této věci, pokud jde o důvodnost postupu odvolacího soudu při projednání odvolání dovolatele v jeho nepřítomnosti. Ovšem na straně druhé se jedná již o třetí dovolací řízení, jež je vedeno k témuž problému, a sice k neustálé snaze dovolatele obstrukčními postupy odvracet pravomocné skončení věci. V tomto případě však se lze domnívat, že soud druhého stupně učinil vše, co mu trestní řád ukládá pro případ projednání odvolání v nepřítomnosti obviněného. Dovolatel byl opakovaně a důkladně poučen o náležitostech řádné omluvy z jednání soudu druhého stupně, a jestliže opakovaně zaslal pouze průkaz o pracovní neschopnosti, vystavený den před datem nařízeného veřejného zasedání, navíc bez uvedení diagnózy, nelze takovou omluvu považovat za dostatečnou, zejména když z žádného dokladu neplyne dobrozdání lékaře, že aktuální zdravotní stav obviněnému nedovoluje účastnit se jednání soudu. Podobná situace je řešena v řadě rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002, nebo ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002), v nichž je výslovně uvedeno, že samotné potvrzení o pracovní neschopnosti nepostačuje k osvědčení nezpůsobilosti obviněného dostavit se k soudu, pokud má zájem osobně se účastnit projednání své věci. Takovou kvalitu omluva dovolatele z posledního veřejného zasedání odvolacího soudu dle státního zástupce očividně neměla. Nelze než opakovat, že stejné problémy soud řeší v této věci od samého počátku, protože dovolatel sabotoval i jednání soudu prvního stupně a svým chováním dává nepokrytě najevo, že mu vůbec nejde o osobní účast na jednání soudu, nýbrž o maření tohoto jednání. Vyjádřil přesvědčení, že postup soudu druhého stupně je nutno akceptovat, protože dovolateli vytvořil zcela dostatečné podmínky k účasti na soudním jednání, a pokud na tuto možnost dovolatel rezignoval pod očividně nedostatečnou omluvou, spíše však výmluvou, není důvodu se nadále podvolovat tomuto až pohrdavému chování dovolatele vůči soudu. Připomněl, že pokud dovolatel na jedné straně tvrdí, že jeho zdravotní stav není dobrý, je přinejmenším s podivem, že mu oslabený zdravotní stav nebrání v pobytu v zahraničí ani v přijímání pracovních nabídek, jimiž odůvodňuje návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí. Pokud jde o návrh dovolatele na odložení výkonu uloženého trestu odnětí svobody, z dostupného spisového materiálu není dle vyjádření státního zástupce patrno, jakým způsobem na tento návrh reagovala samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2. Nicméně se zřetelem ke všem výše zmíněným skutečnostem nelze dle státního zástupce ani tento návrh dovolatele považovat za důvodný. Z těchto důvodů uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou ani jinou vadou, již by bylo nutno napravit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Č. Ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Navrhl dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Nyní, po posledním (ve věci vydaném) rozhodnutí Nejvyššího soudu, byla nařízena další čtyři veřejná zasedání, a to na dny 26. 9., 24. 10., 21. 11. 2013 a konečně 19. 12. 2013. Ze všech prvních tří projednání byl dovolatel soudem omluven. Ve vyrozumění o veřejném zasedání na den 19. 12. 2013 byl dovolatel výslovně poučen o skutečnosti, že další podobná omluva jako k veřejnému zasedání dne 24. 10. 2013 nebude jako řádná akceptovaná, nebude-li obsahovat konkrétní vyjádření lékaře, zda je či není schopen se v daném stavu zúčastnit veřejného zasedání. Dovolatel přesto pouze soudu v den konání veřejného zasedání zaslal bez dalšího kopii potvrzení o pracovní neschopnosti a kopie jemu vystavených lékařských receptů. Je tak zřejmé, že odvolací soud postupoval zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i v souladu s jeho konstantní judikaturou, když tuto omluvu jako řádnou nevyhodnotil a konal jednání v dovolatelově nepřítomnosti. Nelze přehlédnout, že dovolatelova tvrzení o tom, že by se chtěl veřejného jednání zúčastnit, se absolutně rozcházejí s tím, jak ve skutečnosti vystupuje, když pravidelně po celou dobu trestního řízení u něj nastává pracovní neschopnost téměř současně s dny konání soudních jednání. Toto jeho jednání si již nelze vysvětlit jinak než jako obstrukční, když jinak (např. v rámci žádostí o odklad trestu) dovolatel operuje častými pracovními nabídkami (i v zahraničí), jejichž vykonávání mu pracovní neschopnosti a jeho zdravotní stav evidentně neznemožňují. S ohledem na uvedené se potom jeví jeho tvrzení o tom, že se chce veřejného zasedání osobně zúčastnit, pouze jako účelové se záměrem úmyslně oddalovat konec trestního řízení.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší soud podané dovolání odmítl a předsedkyně senátu soudu prvního stupně neučinila návrh na odklad výkonu rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř., nerozhodoval dovolací soud o žádosti dovolatele na odklad výkonu trestu v rámci tohoto (napadeného) rozhodnutí. Tato skutečnost nijak nebrání tomu, aby žádost dovolatele o odklad výkonu trestu posoudil ve smyslu §323 tr. ř. soud prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka