ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.965.2014.1
sp. zn. 3 Tdo 965/2014 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. října 2014 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný L. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2014, č. j. 7 To 60/2014-581, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 29/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě jako soudu druhého stupně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 7 To 60/2014-581, byl z podnětu odvolání obviněného L. L. podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 8. 1. 2014, č. j. 3 T 29/2013-549, ve výroku o vině přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (bod ad 1/) a ve výrocích o trestech. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud v rozsahu zrušení nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněného sám uznal vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku na částečně modifikovaném skutkovém základě, že obviněný „nejméně od 10. 12. 2012 do 31. 12. 2012 v B. předal metamfetamin, jenž je uveden jako psychotropní látka v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách v seznamu 5 zákona 167/1998 Sb., a to nejméně jednu dávku v bytě na ulici O. J. P., a dále zprostředkoval nejméně v jednom případě v J. nákup metamfetaminu Z. P. za částku 1.000 Kč v množství 1,5 g od dosud nezjištěné osoby“. Za to a dále za sbíhající se přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 5. 2013, č. j. 3 T 29/2013-408, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 To 219/2013-463, soud obviněného výrokem pod bodem ad I/ odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí jednotlivě specifikovaných ve výroku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 5. 2013, č. j. 3 T 29/2013-408, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2013, č. j. 7 To 219/2013-463, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Ve shora uvedených odsuzujících výrocích napadl obviněný L. L. citovaný rozsudek odvolacího soudu dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný (dovolatel) setrval na své obhajobě, podle níž J. P. nepředal metamfetamin, nýbrž pouze jedlou sůl. Tuto skutečnost potvrdil sám jmenovaný svědek, který uvedl, že byl předmětného dne na oslavě opilý a není si jist, zda to byl skutečně pervitin, co mu měl obviněný nasypat na obal od CD ke konzumaci. Inkriminovaná látka podle svědka neměla účinky drogy. V daném směru tak nadále přetrvávají pochybnosti o vině dovolatele a soudy měly v této části věc posoudit v souladu se zásadou in dubio pro reo. Co se týče zprostředkování nákupu pervitinu svědkovi Z. P., dovolatel připustil, že mu sice poskytl nějaký kontakt, ovšem s celou věcí nechtěl mít dál nic společného a více se o ni nezajímal. Takový postup podle jeho názoru za zprostředkování nákupu drogy považovat nelze. Dovolatel současně poukázal na malé množství drogy, kterou měl podle skutkových zjištění odvolacího soudu předat svědkovi P., resp. její nákup zprostředkovat svědkovi P., a také na tu skutečnost, že k vytýkanému jednání došlo vždy v jediném případě. Z toho dovozuje, že svým jednáním znaky skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. ř. nenaplnil. V této souvislosti dodal, že nijak nemohl ovlivnit množství pervitinu, které si od neznámé osoby nakoupí svědek P. Ten navíc po celou dobu trestního řízení uváděl, že nakoupil cca 1 g pervitinu a nikoli 1,5 g, jak je nepřesně uvedeno ve skutkové větě výroku napadeného rozsudku. Dovolatel je přesvědčen, že soud druhého stupně měl s ohledem na tyto skutečnosti jeho odvolání vyhovět a ve výše uvedené části ho zprostit obžaloby.
Závěrem dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a důvodnost napadených výroků, poté zrušil dovoláním napadenou část rozhodnutí a sám ve věci rozhodl tak, že ho zprostí obžaloby.
K podanému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že uplatněnému hmotně právnímu dovolacímu důvodu neodpovídají ty námitky obviněného, jimiž zpochybňuje skutkový závěr soudů o tom, že látkou, kterou poskytl svědkovi P., byl skutečně pervitin, a dále skutková zjištění týkající se množství a míry jeho účasti na zprostředkování drogy svědkovi P. S poukazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se totiž nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Kromě toho je podle státního zástupce zřejmé, že dovolatel vyzdvihuje ve prospěch své obhajoby tu verzi výpovědi svědka P., k níž se soudy na základě svých logických hodnotících úvah nepřiklonily. Z původní výpovědi jmenovaného svědka lze bez zřejmých obtíží dovodit, že látkou, kterou mu obviněný poskytl, byl skutečně pervitin. S tímto zjištěním je ostatně v souladu i jeho zmínka, že po požití předaného prášku nespal, což je jedním z typických příznaků užití předmětné psychotropní látky. Podle názoru státního zástupce nelze ve skutkových zjištěních soudů spatřovat žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a konstatovaným skutkovým stavem věci. Za z hlediska uplatněného dovolacího důvodu obsahově relevantní považuje státní zástupce toliko námitku, jíž dovolatel zpochybnil naplnění objektivní stránky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a s psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku s odkazem na kvantitu drogy a na minimální počet případů nedovoleného nakládání s ní. Poukázal na to, že obviněný zde přikládá význam pojmu množství , které však není vůbec zákonným znakem skutkové podstaty uvedeného přečinu. Absence takového znaku zde proto nemůže mít na jeho trestní odpovědnost žádný vliv. Počet odběratelů drogy, její množství či její kvalita jsou zde pouze okolnostmi, které je namístě zohlednit při ukládání trestu. Tento názor státní zástupce zastává i při znalosti usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 112/2011, které připouští za výjimečných okolností použití principu subsidiarity trestní represe i v případě předání psychotropní látky. K citovanému usnesení však podotkl, že Nejvyšší soud v něm hodnotil situaci, kdy pachatelé prodali jinému pouhou část tablety léčiva Subutex obsahující psychotropní látku buprenorfin, a to za částku 100,- Kč. Dovolatel se naproti tomu dopustil stíhaného skutku více formami jednání vůči dvěma osobám a ani množství látky, kterou jednak předal a jednak jinému zprostředkoval její nákup, nelze považovat za zanedbatelné. Právní závěry soudů obou stupňů, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, jsou tak podle státního zástupce správné a zákonu odpovídající.
Proto své vyjádření uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.
Obviněný L. L. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé , a směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud obviněného po částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně nově uznal vinným a uložil mu trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod se tedy není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav . Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
S ohledem na skutečnosti rozvedené v předcházejících odstavcích je zřejmé, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá námitka dovolatele, jež je založena na jeho vlastním hodnocení výsledků (obsahu) provedeného dokazování jako prostředku ke zpochybnění skutkového zjištění soudů, pokud jde o povahu látky, kterou poskytl k bezprostřední konzumaci svědku J. P. V této části dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opřel o vlastní skutkovou verzi, podle níž se chtěl podnapilého svědka, který po něm na jedné oslavě žádal drogu, pouze „zbavit“ a tak mu odsypal na obal od CD jedlou sůl. To znamená, že dovolání zčásti nezaložil na hmotně právních - byť v dovolání formálně proklamovaných - důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhal revize (přehodnocení) soudem učiněných skutkových závěrů ve svůj prospěch. Takovou argumentaci proto pod shora uvedený dovolací důvod podřadit nelze.
Nejvyšší soud tento závěr učinil při respektování názoru opakovaně vysloveného v judikatuře Ústavního soudu, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat restriktivně a že v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces; tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Těmito vadami je třeba nepochybně rozumět např. opomenutí důkazu soudem nebo existenci extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09). Takový flagrantní rozpor je ovšem dán jen tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Žádnou z takových vad však napadený rozsudek odvolacího soudu netrpí.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že již soud prvního stupně se s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, vyhodnotil jejich obsah a zároveň logicky zdůvodnil (§125 odst. 1 tr. ř.), jaké skutečnosti vzal ve vztahu k obviněným popírané inkriminované trestné činnosti za prokázané (viz příslušné části na str. 7 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se v rámci svého přezkumu (§254 odst. 1 tr. ř.) zabýval v zásadě totožnou skutkovou argumentací obviněného jako v nyní projednávaném dovolání. Vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, pokud šlo o předání dávky metamfetaminu svědku P., neměl žádných výhrad, což rovněž v souladu s požadavky zákona (§125 odst. 1 tr. ř.) dostatečně odůvodnil (viz pasáž na str. 7 shora napadeného rozsudku). Nejvyšší soud tedy nesdílí názor, že soudy nižších stupňů v projednávaném případě zjišťovaly skutkový stav věci povrchně, nebo že by dokonce jejich rozhodnutí byla v tomto směru toliko projevem nepřípustné libovůle.
Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně jednak v té části dovolání, v níž namítl, že poskytnutí kontaktu na prodejce pervitinu svědku Z. P. bez dalšího nelze považovat za zprostředkování psychotropní látky, a jednak námitkou, že objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu (přečinu) nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku nenaplnil též vzhledem k malému množství drogy, s níž nedovoleně nakládal, a minimálnímu počtu případů, v nichž tak učinil.
Výše uvedené námitky však Nejvyšší soud neshledal opodstatněnými.
„Zprostředkováním“ omamné nebo psychotropní látky nebo jedu ve smyslu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku je nutno rozumět jakékoli zajištění kontaktu mezi jednotlivými osobami zabývajícími se nakládáním s omamnou nebo psychotropní látkou, přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku, prekurzorem nebo jedem, jestliže předmětem je dodání takové látky. Ten, kdo zprostředkuje dodání takové látky, s ní sám nenakládá, tedy ji neprodává, nedaruje, nekupuje apod. Typickým příkladem zprostředkování je právě poskytnutí kontaktu kupujícímu na výrobce či tzv. dealera, jak je v předmětné trestní věci kladeno dovolateli za vinu ve vztahu k svědkovi Z. P. (v právní nauce k tomu srov. např. Šámal P. a kol.: Trestní zákoník II - komentář, zvláštní část, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 2868).
Pokud dovolatel zdůrazňuje skutkové okolnosti posuzovaného případu a v této souvislosti kvalifikační význam malého množství inkriminované drogy, je na tomto místě možno přisvědčit vyjadřujícímu se státnímu zástupci, že zákonným znakem skutkové podstaty přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku není množství omamné a psychotropní látky, s nímž je nakládáno. Z obsahu a účelu tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoli množství předmětné látky. Vždy je však třeba podle povahy a závažnosti činu podle §39 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, popř. společenské škodlivosti činu a se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku posuzovat konkrétní okolnosti případu, zejména druh a účinnost konkrétní omamné a psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, zda zjištěné množství v daném případě a v jaké intenzitě bylo způsobilé ovlivnit psychiku člověka, eventuelně do jaké míry bylo schopno ohrozit jeho zdraví. V posuzovaném případě není sporu o tom, že pervitin patří k nejnebezpečnějším drogám. Jeho užívání je způsobilé vyprovokovat významné negativní změny v lidské psychice a může mít fatální dopady na zdraví a v krajních případech i život konzumenta. Této skutečnosti si dovolatel byl nepochybně dobře vědom. To mu však nebránilo v tom, aby svědku J. P., navíc v danou chvíli podnapilému, tuto drogu na požádání nabídl k užití. Stejně tak neváhal na žádost poskytnout zájemci kontakt na dealera či výrobce této vysoce nebezpečné psychotropní látky za účelem jejího nákupu. Dovolateli sice na jedné straně lze přisvědčit v poukazu na jistou nepřesnost skutkového závěru soudů ohledně množství drogy, kterou si nakonec svědek Z. P. na základě poskytnutého kontaktu na dealera sám obstaral. Ta ovšem nic nemění na tom, že dovolatelovo jednání se svou povahou již zřetelně vymyká z rámce správního deliktu (přestupkového jednání na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi) a že užití trestního práva jako prostředku ultima ratio bylo v daném případě zcela namístě.
Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného L. L. bylo dílem opřeno o námitky, které pod použitý hmotně právní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné nejsou, a v jeho relevantně uplatněné části nebylo shledáno opodstatněným, Nejvyšší soud je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomu postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (srov. §265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2014
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler