ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.3443.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 3443/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 150.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 EC 42/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2014, č. j. 70 Co 291/2014 - 166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 4. 2014, č. j. 10 EC 42/2014 - 151, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na ustanovení právního zástupce.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, aniž by byla při jeho podání zastoupena advokátem a aniž by tvrdila a doložila, že má právnické vzdělání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že: „Není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.“ Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
V posuzované věci dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. V případě, že předmětem dovolacího řízení je přezkum splnění podmínek pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle §30 o. s. ř., by trvání na podmínce povinného zastoupení pro dovolací řízení vedlo k popření smyslu a cíle podaného dovolání a ve svém důsledku k popření práva žalobkyně na přístup k soudu. Povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, tak vylučuje, aby bylo možno dovolací řízení zastavit pro nedostatek podmínky povinného zastoupení dle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §104 odst. 2 o. s. ř. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl např. v usnesení ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3465/2013 (dostupné na www.nsoud.cz).
Dovolací soud proto přistoupil k dovolacímu přezkumu.
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. „[d]ovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.“
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. „[v] dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).“
Posuzované dovolání neobsahuje zákonem vyžadované náležitosti, neboť žalobkyně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nevymezila ani žádný důvod dovolání a neuvedla, v čem by mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243b o. s. ř.).
Vady dovolání neumožňují Nejvyššímu soudu zabývat se návrhem žalobkyně na přerušení dovolacího řízení v nyní posuzované věci do skončení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 30 Cdo 513/2014 – 128, když ostatně rozhodnutí Ústavního soudu nemůže mít vliv na závěr, že dovolání žalobkyně trpí vadami a v dovolacím řízení nelze proto pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. listopadu 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu