ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.4272.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 4272/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. M., zastoupeného Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem v Liberci, Sokolovské náměstí 312/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 140.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 3/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2013, č. j. 55 Co 240/2013 - 53, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 140.100,- Kč s příslušenstvím.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Dovolatel se domnívá, že otázka, „zda jde o nesprávný úřední postup, pokud se soudy neřídí pokyny nadřízených soudů, a tím dojde k opakování řízení“, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Uvedená otázka však přípustnost dovolání založit nemůže, neboť Nejvyšší soud se jí již opakovaně zabýval (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 58/2011, dále jen „Stanovisko“, zejm. jeho část IV., odstavec c/, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1637/2009, ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, a ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 14/2010; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v tomto usnesení jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz). Odvolací soud se přitom při jejím řešení od uvedené judikatury neodchýlil, pokud uzavřel, že v posuzovaném řízení nešlo o situaci, kdy by soud byl vázán právním názorem soudu vyššího stupně nebo Ústavního soudu a tímto právním názorem se neřídil. Skutečnost, že došlo k prodloužení řízení v důsledku nerespektování závazného právního názoru, by přitom musela zřetelně vyplývat z některého z kasačních rozhodnutí ve věci. Pokud snad dovolatel namítá nesprávné skutkové zjištění, jako základ výše uvedeného právního závěru, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel dále tvrdí, že dosud nevyřešenou v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je otázka „zda doba, po kterou dovolatel byl nezákonně ve výkonu trestu, za stavu, kdy po jeho propuštění z výkonu trestu pokračovalo původní hlavní líčení, je průtahem v řízení, resp. není dobou, za kterou mu náleží finanční zadostiučinění“. Uvedená otázka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. rovněž založit nemůže, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí, když odvolací soud dobu, po kterou byl dovolatel ve výkonu trestu odnětí svobody, do celkové délky řízení započítal. K tomu je třeba dodat, že újma způsobená žalobci odnětím svobody je újmou způsobenou nikoli nesprávným úředním postupem, ale nezákonným rozhodnutím, jejíhož odškodnění se žalobce v tomto řízení nedomáhal.
Jelikož odvolatel podal dovolání proti všem výrokům odvolacího soudu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, nemá zákonem stanovené náležitosti. Dovolatel nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání do výroku o nákladech řízení (srov. ustanovení §241a odst. 2 a ustanovení §237 až §238a o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Chybí-li, Nejvyššímu soudu nezbývá, než dovolání odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1389/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, dostupným z nalus.usoud.cz).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu