ECLI:CZ:NS:2014:30.CDO.924.2014.1
sp. zn. 30 Cdo 924/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Mgr. R. V., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o nemajetkovou újmu ve výši 114.309,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 74/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2013, č. j. 11 Co 274/2013 - 83, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 1. 2013, č. j. 18 C 74/2012 – 48, zamítl žalobu o zaplacení částky 114.309,- Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že konstatoval, že v kárném řízení projednávaném Exekutorskou komorou pod sp. zn. KŽ 20/06 a Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 13 Kseo 2/2009 bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, a v zamítavém výroku o částce 114.309,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Uvedené částky 114.309,- Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nepřiměřené délky shora označeného kárného řízení.
Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce odmítl.
Námitka žalobce, že poskytnuté zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce není dostatečné, nemůže přípustnost dovolání založit. Nejvyšší soud již několikrát zopakoval, že pouhý nesouhlas žalobce s výší nebo s formou přiznaného zadostiučinění sám
o sobě nezakládá přípustnost dovolání. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu formy a výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), přičemž výslednou částkou (či jinou přiznanou formou zadostiučinění) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, nebo ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2014/2010). Taková situace však v posuzovaném případě nenastala, když odvolací soud dospěl (v souladu s judikaturou soudu dovolacího, viz níže) k závěru o nízkém významu předmětu kárného řízení pro žalobce.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani otázka, zda může soud dospět k závěru, že pro žalobce nemělo kárné řízení vedené Exekutorskou komorou České republiky význam, neboť byl již trestně stíhán za jiný skutek (spáchaný při výkonu činnosti exekutora), za který byl následně pravomocně odsouzen. Otázku významu předmětu řízení pro žalobce posoudil odvolací soud v souladu s názorem Nejvyššího soudu, podle kterého v případě, kdy je proti žalobci krom kárného řízení vedeno rovněž řízení trestní, stav nejistoty ohledně jeho právního postavení se zpravidla, zejména v případě totožného skutkového základu, vztahuje ve větší míře k výsledku řízení trestního, neboť výsledek trestního řízení může mít pro žalobce daleko závažnější důsledky než výsledek řízení kárného. Při hodnocení významu kárného řízení vedeného proti žalobci nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobce byl v trestním řízení pravomocně odsouzen. (K uvedeným závěrům srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4176/2013, vyhlášený v jiném sporu žalobce po podání dovolání v posuzovaném případě.)
Ze stejného důvodu nemůže přípustnost dovolání založit ani otázka, zda je kárné řízení řízením, u kterého se presumuje jeho vyšší význam pro účastníka.
Dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněného pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: „[j]estliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely.“
V posuzovaném případě by přicházelo v úvahu přiznání náhrady spočívající ve vynaložených nákladech na odměnu advokáta za zastupování ve smyslu §137 odst. 2 o. s. ř., na jeho hotové výdaje a na daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést. Jelikož v době vyhlášení dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu (16. 10. 2013) již byla Ústavním soudem zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., byly by odměna advokáta i jeho hotové výdaje stanoveny podle vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „advokátní tarif“.
Na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty přiléhavé aplikovat §9 písm. 4 písm. a) advokátního tarifu (do 31. 12. 2012 mu odpovídal
§9 odst. 4 advokátního tarifu) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 958/2014. V souzeném případě by odměna advokáta byla stanovena ve výši 18.600,- Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby, podání odvolání, doplnění odvolání, účast při jednání odvolacího soudu dne 16. 10. 2013) podle §9 odst. 4 (pro úkony provedené v roce 2013 podle §9 odst. 4 písm. a/), ve spojení s §7 bodem 5 a s §11 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2011 (pro úkony provedené v roce 2013 ve znění účinném od 1. 1. 2013), tj. ke dni poskytnutí právních služeb (srov. přechodná ustanovení vyhlášky č. 486/2012 Sb.). Jako náhrada hotových výdajů by náleželo za šest úkonů právní služby celkem 1.800,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Ani s připočtením daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (4.284,- Kč) výše náhrady nákladů řízení (celkem 24.684,- Kč), která byla rozsudkem odvolacího soudu žalobci odepřena, nepřevyšuje hranici pro přípustnost dovolání ve smyslu
§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., tedy částku 50.000,- Kč.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 17. prosince 2014
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu