ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.1267.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 1267/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně RWE Energo, s.r.o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká 855/68, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25 11 51 71, zastoupené Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované České pojišťovně, a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45 27 29 56, o zaplacení částky 535.152,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 18/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2013, č. j. 21 Co 348/2013-73, 21 Co 349/2013, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání ze dne 13. srpna 2012, č. j. 21 C 18/2012-17, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 535.152,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne 19. prosince 2012, č. j. 21 C 18/2012-34, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku
15.893,75 Kč měsíčně splatnou do 10. dne v měsíci počínaje 1. březnem 2012.
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozsudek pro uznání i doplňující rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť dovolatelka není osobou ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 věty první zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla - dále jen „zákon“), podle kterého má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle §6 zákona u příslušného pojistitele, a že dovolatelka není poškozenou ve smyslu ustanovení §2 písm. g) zákona, protože jí provozem vozidla nevznikla škoda, a tedy není ve věci aktivně legitimována. Nesouhlasí ani se závěrem, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nejsou dány též proto, že plnění, které vzniká do budoucna, nemohlo být fikcí uznáno.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).
Označila-li dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dostála tomuto požadavku pouze formálně, neboť její odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2010, sp. zn. 28 Cdo 604/2010 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) jako na rozhodnutí, od nějž se měl odvolací soud podle názoru dovolatelky odchýlit, není správný. Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí zabýval otázkou, kdy je možné považovat vyjádření žalovaného k žalobou uplatněnému nároku za dostatečně určité, aby mohlo zabránit vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. po výzvě podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. V projednávané věci však odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, protože skutková tvrzení obsažená v žalobě neumožňují přijmout závěr o existenci uplatněného nároku a nemohlo tak dojít k fikci uznání nároku podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaná na výzvu soudu nevyjádřila.
Dovolatelkou tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání tak není dán, neboť odvolací soud se při řešení otázky předestřené dovolatelkou od judikatury dovolacího soudu, kterou označila, neodchýlil.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. srpna 2014
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu