ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.2162.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 2162/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. D. V. , proti žalovanému M. F. , zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 456/21, o uložení povinnosti dokončit a předat dílo, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 157 365,50 Kč a vzájemné žalobě o uložení povinnosti převzít dílo, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 C 84/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. září 2013, č. j. 19 Co 685/2012-906, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. května 2013, č. j. 34 C 84/2005-863, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně smluvní pokuty tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 94 397 Kč.
Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalovaného trpí vadou, neboť dovolatel v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř., jak učinil dovolatel, není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolateli uplynula dne 27. prosince 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
I kdyby však dovolatel opíral přípustnost dovolání o to, že se odvolací soud v otázce určitosti smluvního ujednání o smluvní pokutě odchýlil od judikatury dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005), nebyl by tento předpoklad přípustnosti dovolání naplněn. Skutečnost, že nebyl vyhotoven časový harmonogram prací, nezakládá neurčitost (a tím neplatnost) smluvního ujednání o smluvní pokutě, neboť je vyložitelné i bez odkazu na časový harmonogram prací (srov. čl. III odst. 3 předmětné smlouvy o dílo). Dovolatelův výklad článku IX. odst. 1 smlouvy o tom, že prodlením zhotovitele je třeba rozumět pouze jeho prodlení s plněním povinností v termínech podle časového harmonogramu, je neudržitelný, neboť nemá oporu v jazykovém projevu (v textu smluvního ujednání). Za této situace by nemohl Nejvyšší soud dospět k závěru, že se odvolací soud v otázce posouzení určitosti smluvního ujednání o smluvní pokutě odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b části věty před středníkem, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly. Vyjádření žalobce k dovolání žalovaného (č.l. 944 spisu) nemohl dovolací soud považovat za úkon právní služby ve smyslu §11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a přiznat mu vůči žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že toto vyjádření k dovolání je podepsáno jen samotným žalobcem, byť je v jeho záhlaví uvedeno, že je žalobce zastoupen advokátem JUDr. Petrem Moravcem. Zastupování žalobce JUDr. Petrem Moravcem bylo posléze v průběhu dovolacího řízení ukončeno, a proto ho dovolací soud neuvedl ani jako zástupce žalobce v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu