ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.335.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 335/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. K. S. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kudějem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Šlikova 287/20, PSČ 169 00, proti žalované ADUSUM plus, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Beranových č. ev. 65, PSČ 199 00, identifikační číslo osoby 26721295, o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu o zaplacení částky 257.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 384/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2011, č. j. 12 Co 614/2010-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. dubna 2010, č. j. 51 C 384/2007-178, ve výroku pod bodem I, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 200.000,- Kč s úrokem z prodlení (z titulu nároku na vrácení zálohy na kupní cenu osobního automobilu po odstoupení žalobce od kupní smlouvy pro prodlení žalované s předáním vozidla), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Právní otázka, kterou dovolatel výslovně formuloval, kritéria stanovená v §237 odst. 3 o. s. ř. nesplňuje a otázka, pro jejíž řešení by bylo napadené rozhodnutí možno shledat zásadně právně významným, není zahrnuta ani v obsahovém vymezení uplatněných dovolacích důvodů.
Otázka, zda dohoda o bezúplatné opravě vozidla, uzavřená podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů (v tomto dovolacím řízení nezpochybnitelných, srov. §241a odst. 3 o. s. ř.) až dodatečně, v ústní formě, po dni 17. prosince 2004, kdy bylo vozidlo dovezeno z ciziny, v rámci (u příležitosti) telefonické výzvy žalované k převzetí vozidla adresované dovolateli, je platnou či neplatnou smlouvou o dílo, popřípadě (neboť též takové posouzení přichází v úvahu) zda se vůbec jedná o smlouvu o dílo a nikoliv o nepojmenovanou smlouvu podle ustanovení §51a občanského zákoníku (v jehož režimu byla tato smlouva podle závěrů odvolacího soudu uzavřena), nepatří mezi ty otázky, které jsou pro rozhodnutí odvolacího soudu určující, tj. takové, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Skutečnost, že i touto otázkou se odvolací soud (pro úplnost a striktně vzato nadbytečně) zabýval, je přitom bez významu. Rozhodný je závěr, že kupní smlouva o prodeji vozidla uzavřená písemně dne 30. listopadu 2004 ujednání o opravě vozidla neobsahovala a předmětem koupě byl tudíž automobil poškozený. Z něho totiž odvolací soud dovozuje, že žalovaná tím, že vozidlo, poškozené v rozsahu popsaném v příloze kupní smlouvy, dne 17. prosince 2004 dovezla, proclila, připravila k vyzvednutí a následujícího dne o tom dovolatele vyrozuměla a vyzvala jej k převzetí vozidla, splnila veškeré povinnosti z kupní smlouvy, jmenovitě též povinnost vyzvat ve lhůtě sjednané v kupní smlouvě dovolatele k převzetí vozidla, dovolatel tudíž od kupní smlouvy odstoupil nedůvodně a tedy neplatně.
Dlužno dodat, že odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2002, sp. zn. 33 Odo 781/2002, je ze shora uvedených důvodů nepřípadný a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2004, sp. zn. 32 Odo 543/2003, jímž dovolatel rovněž argumentuje, nejenže řeší problematiku obchodních závazkových vztahů, nýbrž zejména vychází z odlišného skutkového základu.
Dovolatelem zpochybněný závěr o tom, že o opravě vozidla se účastníci dohodli v rámci telefonátu, jímž žalovaná vyzvala dovolatele k převzetí dovezeného vozidla, je závěrem skutkovým, zpochybnitelným toliko dovolacím důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř., přičemž k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (srov. citovaný §237 odst. 3, část věty za středníkem, o. s. ř.). Odkaz dovolatele na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2000, sp. zn. 30 Cdo 259/2000, je z pohledu zjištěného skutkového stavu věci rovněž nepřípadný.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá ani dovolací námitka zpochybňující správnost poznatků odvolacího soudu o obsahu písemné kupní smlouvy ze dne 30. listopadu 2004, tj. o vůli smluvních stran jí projevené. Soudy nižších stupňů při odstraňování pochybností v otázce, zda předmětem koupě bylo vozidlo poškozené či vozidlo opravené, postupovaly v souladu s interpretačními pravidly stanovenými v §35 odst. 2 občanského zákoníku a §266 obchodního zákoníku a blíže vysvětlenými v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 26. listopadu 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 7, ročník 1999, s. 386) a Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/2003, uveřejněný pod číslem 84 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 37/2005). Odvolací soud se při výkladu jazykového vyjádření zachyceného v písemné smlouvě vypořádal mimo jiné též s tou částí textu smlouvy, jíž (odtrženě od zbývající části, zejména od přílohy) argumentuje dovolatel, přičemž logice v myšlenkovém postupu odvolacího soudu nelze ničeho vytknout. Při zkoumání, jakou vůli strany smlouvou projevily, soudy nižších stupňů vzaly zřetel na dokazováním zjištěné okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, a následné chování smluvních stran.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, která by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. února 2014
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu