ECLI:CZ:NS:2014:32.CDO.565.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 565/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně VÝTAHY OSTRAVA spol. s r.o. , se sídlem v Ostravě - Přívoze, Teslova 873/2, identifikační číslo osoby 43965865, zastoupené JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, 28. října 434/211, proti žalované JUDr. Dagmar Mixové, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 93, jako insolvenční správkyni dlužnice Stavitelství KRRO, s.r.o., identifikační číslo osoby 25259971, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem v Praze - Vinohradech, Římská 104/14, o 1 418 091 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 15/2005, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2013, č. j. 1 Cmo 290/2013-326, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 2 Cm 15/2005-302, ve výroku, jímž bylo zastaveno řízení o úhradu částky 1 418 091 Kč s příslušenstvím, změnil ho ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Pouhý odkaz na §237 o. s. ř. a jeho citace není postačující, a to již proto, že v tomto zákonném ustanovení jsou uvedeny celkem čtyři rozdílné předpoklady přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, jež je – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí – veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, jestliže v souvislosti s tvrzenou přípustností dovolání pouze odkázala na ustanovení §237 o. s. ř. a uvedla znění této právní normy.
Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 23. prosince 2013 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první a druhou o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání by však nebylo přípustné ani v případě, kdy by zákonné náležitosti obsahovalo, neboť odvolací soud posoudil otázku vážných důvodů nesouhlasu se zpětvzetím žaloby (§96 odst. 3 o. s. ř.) v souladu s judikaturou dovolacího soudu, na jejíž právní závěry v napadeném rozhodnutí odkazoval (srov. např. usnesení ze dne 16. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 1792/1999, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2000, pod číslem 54, podle jehož právního závěru žalovaný nemá vážné důvody k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby, vzal-li žalobce žalobu zpět proto, že uplatněná pohledávka zanikla splněním ze strany žalovaného, byť by šlo o plnění poskytnuté na základě pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jenž byl později zrušen v dovolacím řízení, nebo usnesení ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. 22 Cdo 3542/2009, a ze dne 25. července 2003, sp. zn. 26 Cdo 682/2003; dále lze poukázat např. na usnesení ze dne 26. března 2009, sp. zn. 23 Cdo 5108/2008, a ze dne 10. prosince 2010, sp. zn. 23 Cdo 244/2010).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 8. července 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu