ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.1814.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 1814/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně DOMESTIK, s. r. o. se sídlem v Praze 6, Křenova 438/3, identifikační číslo osoby 262 38 675, zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 2243/7, proti žalované M. H. , zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, Ph.D., advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795/9, o zaplacení 122.620,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 21 C 247/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 64 Co 244/2013-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.648,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Čvančary, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. prosince 2012, č. j. 21 C 247/2010-58, zamítl žalobu o zaplacení 122.620,40 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2013, č. j. 64 Co 244/2013-81, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 122.620,40 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Žalobkyně považuje právní závěry odvolacího soudu za bezchybné a odpovídající ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz rozsudky ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009, a ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3457/2012). Nesouhlasí s tvrzením žalované, že jí díla nebyla předána a popírá, že by se spolu v roce 2007, popř. 2008 dohodly na smírném řešení. Odmítá rovněž námitku, že své právo uplatnila v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání žalované není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná v dovolání sice zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že jí vznikla povinnost doplatit žalobkyni cenu díla (respektive cenu souboru jednotlivých děl), činí tak však výlučně prostřednictvím skutkových námitek. Odvolacímu soudu totiž vytýká, že nesprávně zjistil obsah smluv o dílo z 8. 11. 2006, z 8. 12. 2006 a ze 4. 6. 2007 a jejich dodatků ze 4. 6. 2007, z 2. 8. 2007 a z 16. 11. 2007, resp. namítá, že „zcela nedostatečně se vypořádal s vyjádřením vůle stran“ ; uvedené listiny přitom sama podrobně interpretuje a vyhodnocuje. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že jednotlivá díla nebyla předána, neboť ze smluv o dílo vyplývá, že protokoly o předání a převzetí díla (které podepsala) dokladují převzetí díla pouze v případě, že se na díle nevyskytují vady, které by bránily jeho řádnému užívání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že vady předaných děl nebránily jejich řádnému užívání. Žalovaná pomíjí, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle smluvních stran ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Pokud žalovaná v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (tedy z její skutkové verze podporované znaleckým posudkem, a to že jednotlivá díla nebyla předána), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že jí nevznikla povinnost doplatit cenu díla. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Shora uvedený postulát nesplňuje výtka dovolatelky, že odvolací soud se „ nedostatečně vypořádal s její námitkou, že žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy “; z dovolání se totiž nepodává, které ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.) má dovolatelka v souvislosti s takto nastolenou otázkou za naplněné.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. července 2014
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu