ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2494.2014.1
sp. zn. 33 Cdo 2494/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. L. , zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 40, proti žalovanému J. M. , zastoupenému Mgr. Martou Janouškovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, o zaplacení 4.000.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 7 C 77/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 148/2013-161, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 148/2013-161, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. srpna 2012, č. j. 7 C 77/2012-86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 4.000.150,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, zamítl žalobu co do 210.534,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Poté, co žalovaný podal proti tomuto rozsudku odvolání, Okresní soud v Mladé Boleslavi ho usnesením ze dne 26. října 2012, č. j. 7 C 77/2012-100, vyzval, aby do tří dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek z odvolání ve výši 200.010,- Kč a současně jej poučil o zastavení řízení, nebude-li poplatek zaplacen, i o možnosti podat návrh na osvobození od soudních poplatků; usnesení bylo právní zástupkyni žalovaného doručeno dne 9. 11. 2012. Protože žalovaný soudní poplatek z odvolání nezaplatil, Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením ze dne 6. prosince 2012, č. j. 7 C 77/2012-106, odvolací řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, podal žalovaný odvolání, k němuž současně připojil svou žádost o osvobození od zaplacení soudního poplatku z odvolání. Usnesením ze dne 23. ledna 2013, č. j. 7 C 77/2012-138, Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) nepřiznal žalovanému osvobození od soudního poplatku z odvolání.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. dubna 2013, č. j. 22 Co 149/2013-161, zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudního poplatku zastavil; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uzavřel, že o osvobození od soudního poplatku lze účinně požádat jen do uplynutí lhůty, kterou soud účastníku řízení určí ve výzvě k zaplacení soudního poplatku; pozdější návrh nemůže mít na zastavení řízení žádný vliv. Vzhledem k tomu, že usnesení vyzývající žalovaného (odvolatele), aby do tří dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek z odvolání, bylo zástupkyni žalovaného doručeno dne 9. 11. 2012, byl posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku i k podání návrhu na osvobození od soudního poplatku 12. listopad 2012. Návrh na osvobození od soudního poplatku z 14. 12. 2012, který žalovaný podal spolu s odvoláním proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, nemá z hlediska §9 odst. 1 věty za středníkem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), na zastavení řízení žádný vliv, resp. pro opožděnost k němu nemůže být přihlíženo. Stejně tak opožděný by byl návrh na osvobození od poplatku, který měl být podle tvrzení odvolatele obsažen v jeho podání došlém soudu 21. 11. 2012; odvolací soud vyhodnotil toto podání podle obsahu jako odvolání proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 7 C 77/2012.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí s názorem, že účastník řízení může účinně podat návrh na osvobození od soudního poplatku jen do uplynutí lhůty určené soudem k zaplacení soudního poplatku. Dovolávaje se judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu prosazuje oproti odvolacímu soudu názor, že podání návrhu na osvobození od soudního poplatku má stejný účinek jako zaplacení soudního poplatku. Z ustanovení §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. dovozuje, že soud, který vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, toto usnesení zruší nejen v případě dodatečného zaplacení poplatku, ale i tehdy, jestliže účastník řízení podá návrh na osvobození od soudního poplatku dříve, než takové usnesení nabude právní moci. Je přesvědčen, že o zastavení řízení nelze pravomocně rozhodnout dříve, než je pravomocně rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, resp. než je účastníku řízení dána příležitost k jeho zaplacení, neuspěl-li se svojí žádostí o osvobození od poplatkové povinnosti. Má za to, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, dovodil-li, že návrh na osvobození od soudního poplatku lze podat jen do konce lhůty, kterou soud poplatníku k zaplacení soudního poplatku určí. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl. Analogii použití rozhodnutí ze správního soudnictví považuje za nepřípustnou a odkazy žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu za nepřiléhavé. Z ustanovení §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. totiž vyplývá, že poplatek lze ve věcech správního soudnictví zaplatit do doby, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci, zatímco v ostatních věcech jen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) při splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1, 4 a §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 1,7 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) a je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací práce Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013)
Prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil závěr odvolacího soudu, že jeho návrh na osvobození od soudního poplatku nemá z hlediska rozhodování o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku žádný význam, protože byl podán až spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, tedy po uplynutí lhůty, kterou soud žalovanému (poplatníkovi - odvolateli) určil k zaplacení soudního poplatku. Namítá, že odvolací soud pominul, popř. nesprávně vyložil, ustanovení §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.
V usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013, Nejvyšší soud ve věci týchž účastníků dovodil, že výkladem ustanovení §9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“) a contrario je sice možné dospět k závěru, že po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku nemá podání návrhu na osvobození od soudního poplatku zásadně právní relevanci, neboť zákonodárce na tuto možnost výslovně nepamatuje (zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku spojuje pouze s dodatečným zaplacením soudního poplatku), avšak judikatura Nejvyššího správního soudu (např. jeho rozsudek ze dne 22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 - 41, popř. rozsudek ze dne 10. 8. 2011, č. j. 1 As 74/2011 – 251, publikovaný pod č. 2410/2011 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) i judikatura Ústavního soudu (např. jeho nález ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000) a rozhodovací praxe nižších soudů upřednostňují výklad ustanovení §9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam; jím lze dovodit, že bylo-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku napadeno odvoláním (a nenabylo tudíž právní moci), musí soud o případném návrhu na osvobození od soudního poplatku podaném sice po vydání usnesení o zastavení řízení, avšak do pravomocného skončení řízení, rozhodnout. Konflikt dvou protichůdných - ovšem prima facie možných - právních výkladů ustanovení §9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. je třeba vyřešit pomocí aplikace teleologických a systematických argumentů ve prospěch „postiženého“ účastníka řízení. Usnesení, kterým soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.), totiž váže soud a účastníky teprve ve chvíli, kdy nabude právní moci. Právní moc usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku je přitom v civilním řízení odložena do uplynutí lhůty k podání odvolání. Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud (§206 odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud připomněl, že pro výklad ustanovení §9 odst. 7 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb. per analogiam se vyslovil nepřímo již ve svém usnesení ze dne 5. 10. 2001, sp. zn. 11 Zp 24/99, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 18/2002, s. 170 a v usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, v nichž dovodil, že přiznat osvobození od soudního poplatku za řízení lze jen k návrhu účastníka podanému nejpozději do doby pravomocného skončení řízení (jinými slovy i do doby, než nabude právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku).
Protože dovoláním zpochybněný právní závěr odvolacího soudu, že účastník může účinně požádat o osvobození od soudního poplatku pouze do uplynutí lhůty, kterou mu soud stanovil k zaplacení soudního poplatku za řízení, a že návrh na osvobození od soudního poplatku, který účastník řízení podal teprve spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku („opožděně“), není možné projednat a řízení je nutné pro nedostatek podmínky řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit, ve světle shora uvedeného výkladu neobstojí, dovolacímu soudu nezbylo než usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení (§243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2014
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu