ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1298.2013.1
sp. zn. 4 Tdo 1298/2013-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. února 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného T. A. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 5 To 162/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 128/2012, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 5 To 162/2013.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 2 T 128/2012, byl obviněný T. A. (vedle spoluobviněného D. B.) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku (v bodě 1a) a přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku (v bodě 1b), kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že
ad 1a)
dne 10.12.2010 poté, co zjistil, že B. N., jež bydlela v bytě pronajatém T. A., nemá dosud vypořádáno společné jmění manželů s bývalým manželem A. N. týkající se rodinného domu v M. K., okr. B., z čehož jí náležel podíl ve výši jedné poloviny v hodnotě 569.920,- Kč, jí nejprve T. A. nabídl, že jí vypořádání společného jmění zařídí s tím, že získaný poloviční podíl převede na jeho sestru K. A., neboť na jeho osobu toto činit nemůže, jelikož na T. A. byla vedena řada exekučních řízení pro dluhy převyšující v součtu částku 300.000,- Kč, přičemž jí přislíbil, že jí za tento převod vyplatí částku 200.000,- Kč, načež B. N. podepsala darovací smlouvu, kterou převedla svůj poloviční podíl na uvedené nemovitosti na K. A., která věděla, že se tak činí z důvodu zadluženosti jejího bratra T. A., který následně přiměl syna poškozené L. N., proti němuž byla podána žaloba na vypořádání podílového spoluvlastnictví, aby si poloviční podíl na nemovitosti odkoupil zpět za částku 400.000,- Kč, což L. N. kupní smlouvou uzavřenou dne 15.8.2011 s K. A. učinil, přičemž dne 15.11.2011 bylo na účet K. A. vyplaceno celkem 373.000,- Kč, které byly dne 18.11.2011 z účtu vybrány, přičemž B. N. z tohoto převodu nikdy žádnou platbu neobdržela, čímž poškozené B. N. způsobil škodu ve výši 569.920,- Kč,
ad 1b)
dne 5.8.2011 v B. v úmyslu se obohatit a zapůjčenou hotovost nevrátit, vylákal od poškozeného M. M. finanční částku ve výši 150.000,- Kč, kterou mu přislíbil splácet, ačkoli věděl, že je značně zadlužen a nebude tak moci činit, přičemž M. M. uzavřel téhož dne v O. u ČSOB, Poštovní spořitelny, a.s., úvěrovou smlouvu na částku 150.000,- Kč, jež poté předal T. A., který ji užil pro svou potřebu a zapůjčenou hotovost nevrátil,
Za to byl obviněný T. A. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. 2 T 128/2012, podal odvolání obviněný T. A. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále. O podaných dovoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 5 To 162/2013, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. řádu k odvolání obviněného T. A. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a s přihlédnutím k §259 odst. 3 tr. řádu nově uznal obviněného T. A. vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku na tom skutkovém základě, že
dne 10.12.2010 poté, co zjistil, že B. N., jež bydlela v bytě pronajatém T. A., nemá dosud vypořádáno společné jmění manželů s bývalým manželem A. N., týkající se rodinného domu v M. K., okr. B., z čehož jí náležel podíl ve výši jedné poloviny v hodnotě 569.920,- Kč, jí nejprve T. A. nabídl, že jí vypořádání společného jmění zařídí s tím, že získaný poloviční podíl převede na jeho sestru K. A., neboť na jeho osobu toto činit nemůže, jelikož na T. A. byla vedena řada exekučních řízení pro dluhy převyšující v součtu částku 300.000,- Kč, přičemž jí přislíbil, že jí za tento převod vyplatí částku 200.000,- Kč, načež B. N. podepsala darovací smlouvu, kterou převedla svůj poloviční podíl na uvedené nemovitosti na K. A., která věděla, že se tak činí z důvodu zadluženosti jejího bratra T. A., který následně přiměl syna poškozené L. N., proti němuž byla podána žaloba na vypořádání podílového spoluvlastnictví, aby si poloviční podíl na nemovitosti odkoupil zpět za částku 400.000,- Kč, což L. N. kupní smlouvou uzavřenou dne 15.8.2011 s K. A. učinil, přičemž dne 15.11.2011 bylo na účet K. A. vyplaceno celkem 373.000,- Kč, které byly dne 18.11.2011 z účtu vybrány, přičemž B. N. z tohoto převodu nikdy žádnou platbu neobdržela, čímž poškozené B. N. způsobil škodu ve výši 373.000,- Kč,
Za to byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Dále byla citovaným rozsudkem podle §259 odst. 1 tr. řádu věc ve vztahu k bodu 1b) napadeného rozsudku vrácena soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a podle §256 tr. řádu bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále jako nedůvodné.
Odvolací soud u skutku uvedeného pod bodem 1a) v rámci popisu skutkového děje snížil způsobený trestný následek a nově stanovil výši způsobené škody částkou 373.000,- Kč, skutek právně kvalifikoval pouze jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že obviněný T. A. prodal získaný podíl na nemovitosti L. N. za smluvenou částku 400.000,- Kč, z ní byl poté uhrazen poplatek za sjednané právní služby advokátovi Mgr. Josefu Blažkovi ve výši 27.000,- Kč, o což je nutno celkovou výši škody snížit, proto dle jeho názoru byla poškozené B. N. způsobena škoda toliko ve výši 373.000,- Kč.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 5 To 162/2013, podal nejvyšší státní zástupce jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněného T. A., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že odvolací soud při svém rozhodování nerespektoval hmotněprávní pravidla pro stanovení výše způsobené škody zakotvená v ustanovení §137 tr. zákoníku. Zdůraznil, že v řízení vyšlo najevo, že k převodu poloviny nemovitosti v M. K. došlo podvodným jednáním obviněného a hodnota převáděné části předmětné nemovitosti byla stanovena znaleckým posudkem z oboru ekonomika - ceny a odhady nemovitostí na částku 569.920 Kč. Krajský soud dle nejvyššího státního zástupce přehlédl, že k dokonání podvodného jednání došlo již dne 10. 12. 2010, a to podvodným vylákáním spoluvlastnického podílu poškozené na předmětné nemovitosti s tím, že další způsob obchodování s takto nabytou majetkovou hodnotou ve výši 569.920,- Kč již není z hlediska naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku rozhodným. Úvaha, která vedla odvolací soud ke snížení výše způsobené škody na částku 373.000,- Kč, se tak podle přesvědčení nejvyššího státního zástupce rozhodně nenachází v souladu s rozhodnými skutkovými okolnostmi, kterými v daném případě došlo k naplnění skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Krajský soud nevycházel z okamžiku způsobení škody, ale řídil se takovými skutkovými okolnostmi, které nastaly až po dokonání podvodného jednání. V této souvislost nejvyšší státní zástupce odkázal na dosud nepřekonaná judikatorní stanoviska R 71/1971, R 33/1967 a rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 22/2012.
Z výše uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 5 To 162/2013, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu].
Pokud dovolání nebylo osobně podepsáno nejvyšším státním zástupcem jakožto osobou výlučně zákonem k tomuto úkonu oprávněnou, ve svém písemném, vyjádření ze dne 6. 1. 2014 vysvětlil, že v době podání mimořádného opravného prostředku čerpal dovolenou, stejně jako jeho první náměstek, proto nezbylo, aby dovolání za podmínek §8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, podepsal jeho náměstek Mgr. Pavel Pukovec.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v §265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněnému (doručeno dne 9. 8. 2013 – č. l. 1018 spisu) i jeho obhájci (doručeno dne 6. 8. 2013 – č. l. 1018 spisu).
Dovolatel v podaném dovolání uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem značnou škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky 500.000,- Kč.
Podle §137 tr. zákoníku se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. V případě nemovitosti jsou za tímto účelem prováděny znalecké odhady nemovitostí, které zohledňují veškeré okolnosti týkající se charakteru domu, jeho stavu, občanské vybavenosti, apod. a odráží i cenu, za kterou se nemovitosti tohoto typu v dané lokalitě obvykle prodávají.
Nejvyšší soud v rámci své dosavadní rozhodovací činnosti ve vztahu k problematice zjišťování výše škody způsobené na věci dospěl k závěru, že je třeba vycházet z obecných kritérií podle ustanovení §137 tr. zákoníku (dříve §89 odst. 12 tr. zákona) s tím, že byla-li škoda způsobena na jiném majetku, než jsou věci, popřípadě na některých specifických věcech (např. nemovitosti, cenné papíry), vychází se rovněž z ceny majetku v době a místě činu, přičemž tato cena se určí podle zvláštních předpisů, zejména podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a podle jeho prováděcí vyhlášky č. 540/2002 Sb. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 22/2012).
Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu zjistil, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že obviněný T. A. využil zjevného defektu intelektových schopností poškozené B. N., které byly na úrovni lehké mentální retardace a poté, co zjistil, že jmenovaná poškozená neměla po rozvodu vypořádáno společné jmění s bývalým manželem A. N. týkající se nemovitosti v M. K., z čehož jí náležel podíl ve výši jedné poloviny, jí nabídl, že jí zařídí vypořádání společného jmění manželů. To také učinil a poté, co nemovitost přešla ze společného jmění bývalých manželů N. do jejich podílového spoluvlastnictví, přiměl poškozenou pod klamavým příslibem zaplacení částky 200.000,- Kč k podpisu darovací smlouvy, kterou převedla svou polovinu nemovitosti na jeho sestru K. A., neboť na jeho majetek byla v kritické době vedena celá řada exekucí. K převodu došlo dne 10. 12. 2010.
Hodnota převáděné části dané nemovitosti byla v souladu se zákonem stanovena znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, jehož objednatelem byla K. A. a následně i zplnomocněný advokát Mgr. Josef Blažek, a byla vyčíslena na částku 569.920,- Kč.
I přes uvedené skutečnosti se však odvolací soud neztotožnil s vyčíslením celkové výše škody tak, jak byla popsána ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl, že obviněný svým jednáním způsobil poškozené škodu pouze ve výši 373.000,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí v této souvislosti uvedl, že „ stanovená škoda neodpovídá skutečné hodnotě, za kterou bylo možno polovinu zanedbaného domu prodat s tím, že výše spoluvlastnického podílu byla následně úplatně převedena na syna poškozené za částku 400.000,- Kč a od této částky je nezbytné odpočíst náklady spojené s realizovanými převody, které také byly ve výši 27.000,- Kč advokátu Mgr. Josefu Blažkovi prokazatelně uhrazeny. “
Nevznikly pochybnosti o závěru, že k podvodnému jednání ze strany obviněného vůči poškozené B. N. došlo již okamžikem převodu předmětné části nemovitosti na K. A. (dne 10. 12. 2010), tj. okamžikem dokonání podvodného vylákání spoluvlastnického podílu poškozené na příslušné nemovitosti. Jak vyplývá již z výše uvedeného, vyčíslená hodnota spoluvlastnického podílu poškozené ke dni 10. 12. 2010 plně odpovídala výši způsobeného trestného následku. Z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku je přitom zcela irelevantní, jak pachatel s věcí, kterou podvodně vylákal od jiného, dále naložil, tj. zda ji např. prodal jinému a za jakou částku, zda ji někomu daroval, apod.
Odvolací soud tak pochybil, když při svém rozhodování nerespektoval hmotněprávní pravidlo pro stanovení výše způsobené škody uvedené v ustanovení §137 odst. 1 tr. zákoníku. Při dovození následku trestní odpovědnosti totiž nevycházel z okamžiku způsobení škody, ale řídil se těmi skutkovými okolnostmi, které nastaly až po dokonání podvodného jednání, tedy okolnostmi ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 tr. zákoníku nerozhodnými.
Na základě uvedených skutečností není pochyb o tom, že obviněný svým protiprávním jednáním způsobil poškozené B. N. škodu ve výši 569.920,- Kč, čímž naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, nikoliv přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jak uvedl odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud se proto ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce vyjádřeným v mimořádném opravném prostředku, že soud druhého stupně předmětné jednání obviněného nesprávně právně posoudil, čímž došlo k naplnění zákonného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Za situace, kdy dovolací soud shledal v řízení o dovolání námitky nejvyššího státního zástupce právně relevantními z důvodů výše rozvedených, nezbylo, než napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. řádu zrušit. Podle §265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší soud Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu). Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. řádu, podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§265r odst. 1 písm. b) tr. řádu/.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 5. února 2014
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná