ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.150.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 150/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. února 2014 o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 2 To 172/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 51/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 4 T 51/2012, byl obviněný V. H. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tak, že
„dne 15. 6. 2011 jako v. v. firmy Cat-Gato, s. r. o., IČ: 25836846, odpovědný za výrobu a expedici včetně vykládky kontejnerů nařídil podřízeným zaměstnancům, T. Š., M. Š. a dalším pracovníkům vykládku skleněných tabulí uložených v dřevěných rámech z kontejneru, mimo jiné za pomoci vysokozdvižného vozíku, který smykem vytahoval dřevěné rámy se sklem, přičemž tento způsob vykládky probíhal dle postupu, který sám stanovil, i když tento postup byl v rozporu s ustanoveními zákoníku práce a požadavky interních směrnic, v důsledku čehož dne 15. 6. 2011 kolem 12:30 hod. došlo při vykládce posledního dřevěného rámu se sklem k tomu, že se vykládaný rám svojí horní částí sklopil vlevo a převrátil se na pracovníka T. Š., který utrpěl zlomeninu stehenních kostí dolních končetin a další zranění s předpokládanou dobou léčení 5-6 měsíců s těžkým omezením fyzických schopností a mobility a dále na M. Š., který utrpěl zlomeninu pravé stehenní kosti, rozvolnění stydkých kostí pánve, rozvolnění spojení kosti kyčelní a křížové vlevo a další zranění s přepokládanou dobou léčení 4-5 měsíců, přičemž došlo zničením skleněných tabulí ke škodě ve výši 25.000,- Kč a k porušení ustanovení §102 odst. 1, 3, 4 a §103 odst. 1 zákoníku práce z. č. 262/2006 Sb. v platném znění a k porušení interních směrnic bezpečnosti práce společnosti Cat-Gato, s. r. o., č. EHSS023 a EHSS026“.
Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 3. 9. 2013, sp. zn. 2 To 172/2013, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce proti citovanému usnesení krajského soudu dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Namítl, že nalézací i odvolací soud nesprávně vyhodnotily provedené důkazy v rozporu se základní zásadou trestního řízení uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně jej v konečném důsledku označil za viníka nehody a uznal jej odpovědným za nevhodnou zpracovanou analýzu rizik ve společnosti Cat-Gato, s. r. o. Ze zákoníku práce však vyplývá, že zaměstnavatel nikoliv vedoucí zaměstnanec je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Tento závěr vyplývá i z protokolu Oblastního inspektorátu práce pro M. a O. kraj. Ten nakonec i konstatoval, že došlo k porušení ustanovení §102 a §103 zákoníku práce, neboť nebyla ze strany zaměstnavatele řádně prováděna kontrola dodržování právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nevylučuje, že je na něj možné z objektivního hlediska klást vyšší míru opatrnosti, neboť to vyplývá z jeho postavení v zaměstnání jako v. p., ale v tomto konkrétním případě však ne vyšší, než plyne z bezpečnostních předpisů, z předpisů schválených bezpečnostním technikem a dalších uznávaných pravidel. Pokud by vypracovaná a soudu předložená analýza rizik nebyla dostačující, zcela nepochybně by to bylo ze strany Oblastního inspektorátu práce, který ve společnosti Cat-Gato, s.r.o. prováděl kontrolu ve vydaném rozhodnutí, vytknuto. K tomu však nedošlo. Obviněný dále namítl, že nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, proč uvěřil svědecké výpovědi poškozených a neřešil zásadní rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků, především vnitřně rozporné výpovědi T. Š. Nebral v potaz výpověď svědka M. Š., který uvedl, že T. Š. rozhýbal balík a pravděpodobně poškození ani neměli v pořádku vzpěry, které tam měly být. Proti tvrzení poškozených stojí i celá řada listinných důkazů, například záznamy ze školení o bezpečnosti práce a podobně. Z provedených důkazů vyplývá, že poškozený T. Š. v rozporu se stanoveným postupem rozkýval poslední balík, který se následně sesunul i na ostatní poškozené. Pokud by byl dodržen technologický postup, nemohlo dojít k nehodě. Nebyla zasunuta bezpečnostní vzpěra, proto došlo k převrácení uvolněného a poškozeným rozkývaného balíku. Obviněný uvedl, že je přesvědčen, že nalézací i odvolací soud nesprávně zhodnotily provedené důkazy, na základě nichž následně učinily nesprávná skutková zjištění a celá věc byla nesprávně právně posouzena. Skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Současně poukázal na podstatnou vadu řízení spočívající v nesprávném právním posouzení otázky odpovědnosti konkrétní osoby za zpracování analýzy rizik a stanovení technologických postupů.
Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení krajského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se věcně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. nevyužil. Prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství pouze vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Z logiky věci je třeba nejprve zmínit druhý obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jehož základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265 odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanové zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný tento dovolací důvod, aniž to výslovně uvedl, uplatnil zjevně v jeho druhé alternativě, když tvrdil, že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Se zřetelem na shora rozvedená kritéria je nutné posuzovat obsah podaného dovolání, v němž obviněný vytýkal zejména nesprávný postup při hodnocení důkazů, který považoval za vadný, přičemž v tomto směru svoje výhrady zaměřil proti závěrům soudů obou stupňů, které jeho obhajobu považovaly za vyvrácenou. Konkrétně, když namítal, že soudy obou stupňů hodnotily důkazy v rozporu se zásadou trestního řízení uvedenou v §2 odst. 6 tr. ř., že uvěřily výpovědím poškozených, které jsou podle jeho názoru v rozporu s výpověďmi dalších svědků a listinnými důkazy, když dovozoval, že ke zranění poškozených došlo proto, že poškozený T. Š. v rozporu se stanoveným postupem rozkýval poslední balík, který se sesunul na něj i ostatní poškozené, a došlo tak ke spoluúčasti poškozených na vzniku samotné nehody, případně, když necítil odpovědnost za zpracování analýzy rizik ve společnosti Cat-Gato.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný primárně napadal rozsah provedeného dokazování soudů obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany. Tím napadal správnost učiněných skutkových zjištění a v důsledku se toho domáhal i změny ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozoval údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným.
Takto formulované námitky však nesplňují podmínky pro uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podstatou dovolání obviněného je vlastní konstrukce skutkového děje vystavěná na podkladě jím uplatňované verze obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, tedy že nenese odpovědnost za zranění, které poškození utrpěli.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedený obsah podaného dovolání shledal, že v něm nejsou namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotně právních otázek, jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které jej svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání bylo podáno mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto neměl povinnost z podnětu tohoto dovolání věc meritorně přezkoumávat.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud zmínit, že ve skutkových zjištěních a způsobu, jakými k nim soudy obou stupňů dospěly, neshledal žádné nedostatky. Lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který na straně 7 a 8 rozvedl, zhodnotil provedené důkazy a vysvětlil, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že obviněný naplnil znaky skutkové podstaty přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odvolací soud pak řádně odůvodnil, proč považuje provedené dokazování za dostatečné a opětovně rozvedl důkazy, ze kterých dovodil, že obviněný jako v. v. firmy Cat-Gato, který byl odpovědný za výrobu a expedici vykládky kontejnerů, nařídil podřízeným zaměstnancům vykládku skleněných tabulí uložených v dřevěných rámech kontejnerů a to podle pracovního postupu, který sám stanovil - za pomoci vysokozdvižného vozíku tažením, tedy tzv. smykem, i když šlo o zakázaný postup, který byl v rozporu s ustanoveními zákoníku práce a interními směrnicemi. V důsledku tohoto jednání došlo ke sklopení a převrácení rámu na oba poškozené, kteří utrpěli zranění popsaná ve výroku nalézacího soudu. Ze spisového materiálu vyplývá podezření, že na následku, který byl způsoben oběma poškozeným, se mohly podílet i další okolnosti, například nedostatečná kontrola uvedeného pracovního postupu ze strany zaměstnavatele včetně toho, že nebyla řádně zpracována analýza rizik, se kterou by byli seznámeni pracovníci, kteří se na pracovním postupu podíleli, a v neposlední řadě postup řidiče vysokozdvižného vozíku, který byl proškolen a věděl, že nelze s vysokozdvižným vozíkem tahat břemena tažením. Tyto uvedené skutečnosti však nemají vliv na trestní odpovědnost obviněného.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal
Vypracoval:
JUDr. Drahomír Drápal