ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.680.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 680/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. června 2014 o dovolání obviněného Ing. M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 14 To 363/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 212/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. M. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2013 sp. zn. 1 T 212/2013 uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že přesně nezjištěného dne v období od poloviny května 2011 do poloviny června 2011 blíže nezjištěným způsobem opatřil a dne 17. 6. 2011 v restauraci U N. ve S. H. – H. n. P., okr. P., předal J. S. za úplatu v celkové výši 100.000,- Kč padělané vysvědčení o státní závěrečné zkoušce a vysokoškolský diplom, které měla podle nepravdivých údajů uvedených v těchto listinách J. S. získat dne 15. 6. 2011 studiem Č. z. u. v P., ačkoliv ve skutečnosti v uvedené době ani nikdy jindy na této vysoké škole či žádné další nestudovala a státní závěrečné zkoušky nevykonala, kdy tyto listiny jí předal s vědomím, že se nezakládají na pravdě .
Za to byl obviněnému podle §348 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
Uvedeným rozsudkem bylo taktéž podmíněně zastaveno trestní stíhání spoluobviněné J. S., roz. K., podle §223a odst. 1 tr. ř. a §307 odst. 1 tr. ř. pro zde vymezený skutek, v němž byl spatřován přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku. Podle §307 odst. 3 tr. ř. byla obviněné stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. B. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 14 To 363/2013 podle §256 tr. ř. zamítl.
Citované usnesení soudu druhého stupně napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s odkazem na dovolací důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. f), g), k) tr. ř.
Nejprve namítl, že výroky o vině obviněného i spoluobviněné J. S. jsou neúplné a nepřesné, neboť ačkoliv měla obě jejich jednání bezprostředně souviset, když to měl být právě obviněný, kdo měl opatřit a předat spoluobviněné padělané vysvědčení, doba jeho předání je v popisu obou skutků vymezena odlišně (den 17. 6. 2011 u dovolatele a přesně nezjištěný den v době od 15. 6. 2011 do 3. 2. 2012 u spoluobviněné S.). Popis skutku ve výroku o vině obviněné S. měl být proto formulován tak, že si vysvědčení opatřila dne 17. 6. 2011, a vědoma si jeho nepravosti předložila jej dne 3. 2. 2012 svému zaměstnavateli.
Dovolatel se dále domnívá, že trestní stíhání spoluobviněné J. S. bylo podmíněně zastaveno, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, jelikož tato neučinila vyčerpávající a úplné doznání, když odmítla uvést osobu, která jí měla poradit obrátit se v této věci na dovolatele. Z její strany se jednalo o účelové jednání, které mělo obrátit pozornost orgánů činných v trestním řízení na obviněného za situace, kdy hrozilo prozrazení podvodného jednání ze strany skutečného pachatele a padělatele a zřejmě blízkého známého spoluobviněné S., kteří si obviněného vybrali, jelikož jim bylo známo, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání pro obdobnou trestnou činnost u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 176/2011.
Dále ve svém dovolání obviněný poukázal na neprovedení důkazů obhajoby výslechem čtyř svědků, kteří měli potvrdit, že k jedinému setkání dovolatele se spoluobviněnou J. S. došlo až v roce 2012. Takový postup soudu je podle něj v hrubém nepoměru s jeho přístupem k výpovědi S., která zatajila svého společníka, měnila v průběhu řízení své výpovědi, a i přesto soud její výpovědi uvěřil a vystavil na ní celý skutkový děj.
Dovolatel proto v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 14 To 363/2013 zrušil a podle §265 l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po rekapitulaci dovolacích námitek obviněného uvedl, že podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. může obviněný podat dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné S. se dovolatele bezprostředně nedotýká. V části, ve které dovolatel svoje námitky opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., je tedy dovolání nutno bez dalšího označit za nepřípustné. Rovněž námitky týkající se údajné neúplnosti výroku se fakticky týkají příliš širokého vymezení doby spáchání skutku u obviněné S. a jsou tedy podle státního zástupce z výše uvedených důvodů nepřípustné, a navíc ani po obsahové stránce neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. O neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jde v případě, že výrok neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. ve výroku o vině je právní kvalifikace skutku uvedena bez příslušného zákonného ustanovení zvláštní části trestního zákoníku. Vady týkající se nepřesného nebo příliš širokého vymezení doby spáchání skutku nelze v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňovat.
Státní zástupce má za to, že samotného dovolatele se týká jen ta část jeho argumentace, podle níž soudy nekriticky uvěřily účelové výpovědi obviněné S. a neprovedly výslechy svědků, kteří měli potvrdit obhajobu dovolatele. Tyto námitky ovšem směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a nelze je podřadit pod žádný z formálně deklarovaných dovolacích důvodů, a to ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě právních vad rozhodnutí
ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo
v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Žádné námitky, které by
se týkaly nesouladu skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině obviněného Ing. B. a zákonných znaků přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, dovolání neobsahuje.
Jelikož státní zástupce považuje dovolací námitky obviněného Ing. B. za zčásti nepřípustné a zčásti obsahově neodpovídající deklarovaným ani žádným jiným dovolacím důvodům, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 14 To 363/2013 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je mj. dán, bylo-li rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V konkrétním případě dovolatel předmětný dovolací důvod spatřuje v tom, že soud prvního stupně rozhodl o podmíněném zastavení trestního stíhání spoluobviněné J. S., aniž učinila plné doznání ke stíhanému činu.
K takto formulované dovolací námitce obviněného je nutno konstatovat, že s ohledem na skutečnost, že obviněný může podat dovolání ve smyslu §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká , není oprávněn napadnout dovoláním výrok o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněné J. S. ve smyslu §307 tr. ř. a §223a odst. 1 tr. ř., neboť se jej v žádném ohledu nedotýká. Jeho námitka směřující do tohoto výroku je proto nepřípustná.
Obdobná situace vyvstává u další dovolací argumentace obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř ., který je naplněn v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Domáhá-li se obviněný s odkazem na tento dovolací důvod úpravy doby spáchání skutku, pro nějž bylo trestní stíhání spoluobviněné S. podmíněně zastaveno podle §307 odst. 1 tr. ř., a to v závislosti na popis jím spáchaného skutku, jedná se rovněž o nepřípustnou dovolací námitku. Je tomu tak proto, že problematika popisu skutku spáchaného spoluobviněnou J. S. se dovolatele netýká, a on sám nemůže podat dovolání ve prospěch či v neprospěch této spoluobviněné.
Třetí uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud zároveň poukazuje na skutečnost, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V posuzované věci pak dovolací námitky obviněného, týkající se jeho nesouhlasu s hodnocením výpovědi spoluobviněné J. S. a neprovedení výslechu svědků navrhovaných obhajobou, výlučně směřují do skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, přičemž obviněný je uplatnil již v předchozím řízení. Popírá spáchání trestné činnosti, pro niž byl uznán vinným, napadá hodnocení jednotlivých důkazů a předkládá vlastní verzi skutkového děje, podle níž se stíhaného skutku nedopustil. Těmito argumenty brojí proti zjištěnému a soudem prvního stupně konstatovanému skutkovému stavu a fakticky nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale z charakteru jeho námitek je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových. Nadto oba soudy nižších stupňů podrobně zdůvodnily, proč neprovedly výslechy svědků navrhovaných obhajobou, takže se nejedná a ani nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy.
Na shora uvedeném základě Nejvyšší soud konstatoval, že dovolatel se svojí argumentací s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí, neboť neuvedl jedinou námitku vztahující se k hmotně právnímu posouzení skutku, resp. skutkového stavu zjištěného nalézacím soudem.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (viz §265i odst. 2 tr. ř.) pak Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného Ing. M. B. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný v části svého mimořádného opravného prostředku uplatnil námitky nepřípustné a ve zbývající části se svým pojetím dovolání ocitl mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c