ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.824.2014.1
sp. zn. 4 Tdo 824/2014-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2014 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 8 To 18/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 1 T 94/2013, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 8 To 18/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Plzni přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 3. 12. 2013 sp. zn. 1 T 94/2013 uznal obviněného M. S. vinným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v P. dne 25. 9. 2012 v době od 13:00 h do 13:51 h v N. ul. u O. s. P.-m. v hlavním líčení ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 146/2012 v souvislosti se skutkem spočívajícím ve vloupání do klubu C. M. v M. dne 9. 7. 2012 kolem 05:15 h v procesním postavení obžalovaného mj. vypověděl, že „přijela policie, dali mi 2 facky, shodili mě na zem, ležel jsem předkem na zemi, jeden mi dupnul kanadou na pusu a držel mě tam asi půl hodiny kanadou, abych se k tomu přiznal, nebo že mě tam dobijou, kopali mě do žeber, kopali do mě, drželi mě tam celou dobu, ani jsem nemohl dýchat, jak mi držel tu kanadu na té puse”, dále „že tam uvádí, že u mě našli hodinky, tak to není pravda, podepsal jsem to pod nátlakem, ani jsem to nečetl, pak, když mě převezli na tu základnu na policii, tak mě tam znovu začali mlátit, abych se k tomu přiznal, dali mi papír a tady mi to podepiš, dostal jsem další dvě facky, kopanec, tak jsem to strachy podepsal”, dále že „tady k tomu skutku C. M. jsem byl policisty na služebně vyslýchán asi jednou nebo dvakrát a čtyřikrát tam přišli do mě kopat, jde-li o to, jestli si vzpomenu, jestli jsem v obou případech vypovídal shodně, tak já jsem k tomu vůbec nevypovídal, oni mi to dali jenom podepsat, tak jsem to podepsal, měl jsem strach, protože do mě mlátili, kopali”, dále že „jde-li o to, jestli mě vyslýchala policistka nebo policista, tak v tom momentě, jak mě tam mlátili asi 4 nebo 5 lidí, tak ani nevím, já jsem furt jenom dostával, nevypovídal jsem nic, jenom řekli - tady to podepiš, dělej, rasisticky mi nadávali, že jsem černá svině a tak, podepsal jsem strachy to, co mi dali, neměl jsem ani šanci přečíst to, co jsem podepisoval, byl jsem v šoku, jak mě mlátili, jde-li o to, kdo mě mlátil při tom výslechu poté, kdy jsem si převzal usnesení o zahájení trestního stíhání, tak 3 nebo 4 policisté, furt jsem dostával facku z každé strany” a „při tom, kdy jsem byl takto vyslýchán, a mlátili mě, nezaregistroval jsem tam žádnou policistku, jde-li o to, jak hodně mě mlátili, tak dostal jsem určitě tak 50 facek, kopali mě do nohou, nevím, kolik jsem dostal kopanců, dostal jsem průšlap do břicha, kopali mě do břicha v té kleci, ty rány byly silné, tedy po tomto jsem měl strup, tak mi ho sloupli, dostal jsem jednu ránu pěstí, tak mi ze strupu tekla krev, pak jsem měl prokousnutý ret zevnitř a měl jsem boule na hlavě, ošetřován jsem byl ve věznici, jde-li o to, zda jsem si někde stěžoval na tento zákrok policistů, tak stěžoval jsem si na to ve věznici a oni s tím nic nedělali”, a dále že „tedy po tomto výslechu jsem byl asi předveden někam k soudu, ale jak jsem byl domlácený, byl jsem v šoku, tak jsem si ani moc nepamatoval, jak mě dávali na vazbu, nevím, ještě jsem soudkyni řekl, že jsem byl zmlácený, nevím, jestli jsem před soudkyni vypovídal”, načež rozsudkem ze dne 9. 11. 2011 byl i pro tento skutek odsouzen .
Za to byl obviněnému podle §345 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 3. 2013 sp. zn. 5 T 178/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 3. 2014 sp. zn 8 To 18/2014 napadené rozhodnutí okresního soudu podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň - město ze dne 2. 7. 2013 sp. zn. 1 ZT 77/2013 podané pro zde popsaný skutek, jímž měl spáchat zločin křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.
Proti tomuto rozsudku podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť odvolací soud podle něj skutek nesprávně právně posoudil, dospěl-li k závěru, že v případě obviněného se nejedná o trestný čin a obviněného pro uvedené jednání zprostil podané obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Odvolací soud, jak uvedl v odůvodnění rozsudku napadeného dovoláním, zjistil podstatnou vadu řízení podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř., kterou nebylo možno podle jeho názoru napravit, jelikož nebylo podáno odvolání v neprospěch obviněného ze strany státního zástupce. Za tuto vadu považoval okolnost, že se nalézací soud nezabýval tím, zda byla obžaloba podána pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, a zda popis skutku obsahuje náležitosti podle §120 odst. 3 tr. ř., zejména zda jsou v popisu skutku uvedeny všechny zákonné znaky, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedení těch zákonných znaků, které odůvodňují určitou právní kvalifikaci skutku a použití určité trestní sazby. Popis skutku, kterého se měl obviněný dopustit, totiž podle názoru odvolacího soudu neobsahuje popis subjektivní stránky (formy zavinění) úmyslného trestného činu, ale ani stránky objektivní (ochrana každé osoby před lživými útoky). Dovolatel má za to, že pochybení podané obžaloby i výroku o vině rozsudku nalézacího soudu spočívá v nesprávném popisu skutku, neboť zde chybí popis zákonného znaku zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku spočívajícího v tom, že takový zločin spáchá ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu. Za správný popis přitom odvolací soud označil ten, jenž byl obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 2. 2013, kde bylo oproti obžalobě navíc uvedeno, že obviněný vědomě uvedl takové skutečnosti, u nichž se lze důvodně domnívat, že byly jednoznačně nepravdivé a účelové, a bylo to navíc o okolnostech, jež měly podstatný význam pro rozhodnutí. Odvolací soud pak uzavřel, že uvedené skutečnosti do popisu skutku nelze doplnit, protože státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obviněného, přičemž skutek, jak byl v obžalobě a rozsudku nalézacího soudu popsán, trestným činem není.
S tímto právním závěrem odvolacího soudu dovolatel nesouhlasí. Uvedl, že v posuzované věci byla zachována totožnost skutku, když předmětem obžaloby i rozsudku nalézacího soudu byl shodný skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání usnesením policejního orgánu Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 6. 2. 2013 č.j. KRPP-197100-11/TČ-2012-030571. Za skutek je totiž třeba považovat jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva. Totožnost skutku je zachována nejen tehdy, je-li úplná shoda alespoň v jednání při rozdílném následku, úplná shoda alespoň v následku při rozdílném jednání, ale také tehdy, je-li jednání či následek v obou případech alespoň částečné shodný v podstatných rysech. Za rozhodující z hlediska totožnosti skutku je přitom třeba považovat skutek jako takový, nikoli jeho slovní vyjádření v popisu skutku, neboť při zachování totožnosti skutku musí soud přizpůsobit jeho popis tak, aby odpovídal použité právní kvalifikaci. Podstatné pak je, že trestní stíhání i podaná obžaloba se týkala téhož jednání obviněného, tj. týchž inkriminovaných výroků obviněného, které pronesl v blíže konkretizovaném čase a místě. Lze sice přisvědčit odvolacímu soudu, že popis skutku v obžalobě a rozsudku nalézacího soudu je z hlediska všech znaků stíhaného zločinu nedůsledný, jelikož je zřejmé, že obžaloba ani rozsudek nalézacího soudu oproti usnesení o zahájení trestního stíhání opravdu výslovně neobsahují to, že skutečnosti uváděné obviněným u soudu v jiné věci byly nepravdivé, čehož si byl obviněný zároveň vědom. Souhlasit však nelze s tím, jaké závěry z této nedůslednosti soudu prvého stupně, potažmo státního zástupce, odvolací soud dovozuje.
Dovolatel se domnívá, že skutečnost, že obviněný lživě obvinil nejméně dva konkrétní policisty, kteří v době, kdy měli oproti němu užít násilí, plnili vůči obviněnému povinnost vyplývající z jejich postavení, přičemž lživosti těchto skutečností si byl obviněný vědom, totiž jednoznačně vyplývá ze skutkových zjištění nalézacího soudu (srov. stranu 5 odůvodnění jeho rozsudku). Za vadu pak lze podle dovolatele považovat pouze to, že tato konkrétní skutková zjištění nalézacího soudu nenalezla odraz v samotné tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu. Nápravě této vady však nebránila ani skutečnost, že proti odsuzujícímu rozsudku nepodal v neprospěch obviněného odvolání státní zástupce a odvolací soud tak byl vázán zásadou zákazu reformationis in peius ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. V tomto směru dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1158/2005, podle něhož zákaz změny k horšímu ve smyslu §259 odst. 4 tr. ř. nebrání odvolacímu soudu v tom, aby z podnětu odvolání podaného výlučně ve prospěch obžalovaného doplnil ve výroku svého rozsudku (§259 odst. 3 tr. ř.) popis rozhodných skutkových zjištění tak, aby v něm byly obsaženy též skutečnosti vyjadřující zákonem požadované znaky skutkové podstaty toho trestného činu, jimž byl obžalovaný uznán vinným již rozsudkem soudu prvního stupně, které soud prvního stupně sice vzal za prokázané, avšak výslovně je neuvedl ve výrokové části rozsudku. Jestliže se v takovém případě doplnění popisu skutku neprojeví zpřísněním jeho právní kvalifikace, zvětšením rozsahu a závažnosti následků apod., pak se tím nijak nezhoršuje postavení obviněného. Na tyto závěry odkazují i další rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 3 Tdo 687/2006, 8 Tdo 860/2007, 8 Tdo 183/2010 a 3 Tdo 556/2011). Odvolacímu soudu v posuzované věci nic nebránilo, aby zjištěnou vadu rozsudku nalézacího soudu napravil a popis skutku zcela v souladu s jeho skutkovými zjištěními doplnil. Takové doplnění chybějící části popisu skutku by totiž nevedlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť by jím odvolací soud neměnil rozsah ani závažnost trestné činnosti, ani nezpřísnil právní kvalifikaci či uložený trest. Odvolací soud tak podle dovolatele mohl a měl shora uvedenou vadu odstranit tím, že rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zruší a na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, sám znovu rozhodne o vině obviněného, za současného doplnění popisu skutku o rozhodné skutečnosti osvědčující naplnění všech znaků stíhaného zločinu.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 8 To 18/2014 podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil, a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc tomuto soudu znovu projednat a rozhodnout v potřebném rozsahu. Zároveň souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání i v případě, rozhodl-li by Nejvyšší soud jinak než navrhovaným způsobem předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Obviněný se prostřednictvím své obhájkyně k dovolání nejvyššího státního zástupce vyjádřil v tom smyslu, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, když podle jeho názoru byla správně aplikována zásada zákazu reformace in peius podle §259 odst. 4 tr. ř. Nelze sice pominout pochybení soudu prvního stupně i obžaloby ohledně nedůslednosti popisu skutku ve vztahu ke znakům stíhaného zločinu, které představují vady neodstranitelné v odvolacím řízení, avšak odůvodnění rozhodnutí a faktická skutková zjištění nemohou nahradit pochybení ve skutkové větě výroku rozsudku či obžaloby. Na výrok rozsudku je třeba pohlížet formálně i s ohledem na nutnost zachování totožnosti skutku a nelze se dovolávat jeho nesprávnosti s odůvodněním, že se jedná o zanedbatelnou chybu, kterou lze doplněním několika skutkových informací ztotožňujících jednání se skutkovou podstatou trestného činu napravit v odvolacím řízení. Odvolací soud postupoval správně, když zjistil, že stíhaný skutek popsaný v obžalobě není trestným činem a v souladu s rozhodnutím R 28/1994-I. nepokračoval v trestním řízení, ale sám obviněného zprostil obžaloby. Obdobně lze podle obviněného užít i rozhodnutí R 41/1996, podle něhož nelze podat z důvodu neodstranění vady rozhodnutí soudu prvního stupně postupem odvolacího soudu v souladu s §259 odst. 4 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné podle §265j tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 8 To 18/2014 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněný nejvyšším státním zástupcem je obecně dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
Zločinu křivého obvinění ve smyslu §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, lživě obviní z trestného činu.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že spáchání tohoto zločinu spatřoval v podstatě v tom, že M. S. v hlavním líčení dne 25. 9. 2012 v době od 13:00 hodin do 13:51 hod. v procesním postavení obžalovaného u O. s. P.-m. vědomě lživě vypověděl, že nejméně dva konkrétní a nejméně dva další policisté, kteří proti němu zasahovali v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 5 T 146/2012 spočívající ve vloupání do klubu C. M. v M. ul. dne 9. 7. 2012 kolem 05:15hod, vůči němu masivně užili násilí, ačkoliv věděl, že se jej tito nedopustili. Ve skutkové větě výroku o vině se soud prvního stupně bez dalšího omezil toliko na popis místa a času spáchání tohoto skutku a citaci částí výpovědi obviněného učiněné ve shora uvedené související trestní věci. Absentuje zde popis subjektivní stránky, tedy že obviněný jiného lživě obvinil vědom si nepravdivosti tohoto svého obvinění, tedy že spáchal předmětný čin v přímém úmyslu ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a objektivní stránky, tedy konkrétního jednání obviněného, že lživě obvinil shora uvedené policisty při plnění jejich povinností vyplývající z jejich postavení vůči obviněnému.
Je pravdou, že oproti skutku popsanému v usnesení Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 6. 2. 2013 č. j. KRPP-197100-11/TČ-2012-030571 (č. l. 2 - 4) a také v podané obžalobě, byla v odsuzujícím rozsudku soudu prvého stupně nesprávně vypuštěna slova vědomě mimo jiné uvedl a dále oproti popisu skutku v cit. usnesení o zahájení trestního stíhání byla v obžalobě i v tomto rozsudku vypuštěna slova takové skutečnosti, u nichž se lze důvodně domnívat, že byly jednoznačně nepravdivé a účelové, a jež měly podstatný význam pro rozhodnutí.
Nejvyšší soud je v této souvislosti nucen připomenout, že z obžalovací zásady rozvedené v ustanovení §220 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Totožnost skutku je zachována tehdy, je-li dána totožnost jednání a následku, anebo je-li zde alespoň totožnost jednání při odlišném následku, nebo alespoň totožnost následku při odlišném jednání.
Odvolací soud zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně zdůvodnil tím, že s ohledem na nepodání odvolání v neprospěch obviněného a na zásadu zákazu změny k horšímu nelze doplnit do popisu skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku v něm neuvedené okolnosti rozhodné pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu křivého obvinění ve smyslu §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku, přičemž skutek, jak byl v obžalobě a rozsudku soudu prvního stupně popsán, trestným činem není, a musel proto obviněného s ohledem na §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostit. Zároveň nalézacímu soudu vytkl, že ačkoliv ve svém odsuzujícím rozsudku oproti usnesení o zahájení trestního stíhání a obžalobě přeformuloval popis skutku, již se nezabýval tím, zda byla obžaloba podána pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud zjevně zaměňuje pojmy „skutek” a „popis skutku” jako obligatorní náležitosti příslušného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení, které je pouze slovním vyjádřením skutku jako takového, zahrnujícího jednání obviněného a jím způsobený následek.
Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že pochybení soudu spočívající v nerespektování §120 odst. 3 tr. ř. a neuvedení skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu (v tomto případě trestného činu křivého obvinění) v popisu skutku v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku představuje závažnou vadu rozsudku soudu prvního stupně, kterou však mohl a měl odstranit odvolací soud. Ten v této věci sice rozhodoval jen na podkladě odvolání obviněného M. S. a platil tedy pro jeho rozhodnutí tzv. zákaz reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.), tedy zákaz rozhodnutí k horšímu, ale tato okolnost nápravě zjištěné vady nikterak nebránila. Za změnu rozhodnutí v neprospěch obviněného podle citovaného ustanovení je nutno považovat každou změnu v kterémkoli výroku, pokud zhoršuje situaci obviněného a přímo se ho dotýká. Změna k horšímu se může projevit ve skutkových zjištěních, v právní kvalifikaci, v druhu a výměře trestu, v druhu a formě ochranného opatření, atp. Zákaz reformationis in peius však není možno chápat tak, že z podnětu odvolání podaného výlučně ve prospěch obviněného, nelze doplnit popis rozhodných skutkových zjištění ve výroku o vině v napadeném rozhodnutí o skutkové okolnosti charakterizující určité znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, a to o takové okolnosti, které dosud nebyly v tzv. skutkové větě výroku o vině dostatečně vyjádřeny. Tedy jestliže použitá právní kvalifikace přichází v úvahu, avšak popis skutkových okolností, které ji odůvodňují, není dostatečně výstižný a přesný, nic nebrání v jeho doplnění a upřesnění tak, aby všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byl pachatel uznán vinným, popsaný skutek náležitě vyjadřoval (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006 sp. zn. 11 Tdo 1158/2005 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2006).
Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy i přes zjevnou vágnost popisu skutku, konkrétně objektivní stránky, a též úplnou absenci požadované úmyslné formy zavinění obviněného pokud jde o zločin křivého obvinění ve smyslu §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, odvolacímu soudu nebránilo nic, aby chybějící znaky, tedy právně významné skutkové okolnosti posuzovaného činu do popisu skutku doplnil, neboť vycházely z nalézacím soudem náležitě zjištěného skutkového stavu tak, jak byl popsán v odůvodnění jeho rozsudku, a soud prvního stupně je pouze dostatečně nepromítl do skutkové věty výroku o vině. Tímto postupem odvolacího soudu by v žádném případě nedošlo ke zhoršení postavení obviněného, tedy k porušení zásady zákazu reformationis in peius. Za daných podmínek by se totiž touto úpravou popisu skutku nezměnil rozsah ani závažnost trestné činnosti, jejímž spácháním byl obviněný uznán vinným, a taktéž by nedošlo ke zpřísnění právní kvalifikace, jakož i uloženého trestu, atd.
Lze proto plně přisvědčit názoru dovolatele, že odvolací soud měl shora uvedenou vadu odstranit tím, že by rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu zrušil a na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, by sám znovu rozhodl o vině obviněného, za současného doplnění popisu skutku o rozhodné skutečnosti vyjadřující naplnění všech znaků stíhaného zločinu křivého obvinění podle §345 odst. 1, 3 písm. e) tr. zákoníku včetně požadované úmyslné formy zavinění a následně by obviněnému uložil trest, který by nesměl být přísnější, než trest původně uložený okresním soudem.
Na základě výše uvedených zjištění a závěrů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným a v důsledku toho zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2014 sp. zn. 8 To 18/2014, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Poté přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265 l odst. 1 tr. ř.), přičemž tento soud je ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c