ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.714.2014.1
sp. zn. 5 Tdo 714/2014-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2014 o dovoláních, která podali obvinění J. Š. a T. T. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 1 To 87/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 8/2013, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2013, sp. zn. 52 T 8/2013, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, účastenstvím ve formě pomoci na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) a §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný T. T. byl uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku.
Obviněnému J. Š. soud uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný T. T. byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků a pro jeho výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Oběma obviněným soud prvního stupně uložil trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Proti uvedenému rozsudku podali odvolání oba obvinění a v neprospěch obviněného T. T. též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, který je směřoval proti výroku o vině i o trestu. Vrchní soud v Olomouci na jejich podkladě rozsudkem ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 1 To 87/2013, napadený rozsudek zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a sám pak znovu rozhodl tak, že obviněného J. Š. uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku (bod I. 1. výroku o vině) a účastenstvím ve formě pomoci na trestném činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 písm. c) a §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku (bod I. 2. výroku o vině). U obviněného T. T. odvolací soud zpřísnil právní kvalifikaci a uznal jej vinným trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku (ad II. výroku o vině).
Za to byli oběma obviněným uloženy tresty, a to J. Š. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a obviněnému T. T. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl dále oběma obviněným uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí uvedených ve výroku o trestu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Současně soud vyslovil podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabrání věci a to těch, jež byly odňaty při domovní prohlídce na adrese H., L., jak jsou konkrétně specifikovány v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Rozsudek odvolacího soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 1 To 87/2013, napadli obvinění J. Š. a T. T. dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců Mgr. Rudolfa Bartošíka a Mgr. Žanety Vítů, a to oba shodně v rozsahu výroku o vině i o trestu.
Obviněný J. Š. podal svůj mimořádný opravný prostředek z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V jeho úvodu namítl tento obviněný existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, a to zejména ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Skutkový závěr o výrobě celkem 4.960 g metamfetaminu učinily soudy vadným hodnocením důkazů v rozporu s jejich obsahem a s principem obsaženým v §2 odst. 6 tr. ř. Vycházely přitom z emailové zprávy „dopis pro H“ ze dne 14. 11. 2010 a z výpovědi svědka R. S., nijak se však nevypořádaly se vzájemnými rozpory v obsahu těchto dvou důkazů a též s výpověďmi dalších svědků. Způsob, kterým soudy dospěly k množství omamné látky, odporuje principu presumpce neviny, když podle obviněného J. Š. nebylo možné stanovit množství jím vyráběné omamné látky na základě „numerického postupu“, tj. násobkem množství, jež měl odebírat podle vlastní výpovědi svědek R. S. (stíhaný samostatně). Měsíční výrobu i délku období, po něž měl obviněný drogu vyrábět, soudy neurčily natolik přesně, aby nebylo možné o ní pochybovat. Závěrem svého dovolání obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci v potřebném rozsahu zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný T. T. opřel své dovolání o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Obviněný ve svém dovolání vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud se řádně nevypořádal s jeho obhajobou. Upozornil na to, že ve vůči němu vedeném trestním řízení byly použity nepřípustné důkazy, konkrétně nezákonně provedená prohlídka nemovitostí v H. a prohlídka vozidla VW Passat. Nesouhlasil s argumentací soudů o jeho protiprávním nakládání s psychotropními látkami, jež bylo předmětem trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 61/2007, pokud byl v této věci zproštěn obžaloby. Rovněž za nezákonné označil důkazy použité proti jeho osobě opatřené v jiných trestních věcech, v nichž byly stíhány jiné osoby, např. věc obviněného R. S. a jeho e-mail adresovaný J. H. (Zde má dovolatel zřejmě na mysli opis části textového souboru zaslaného R. S. policistovi H. J. z listopadu 2010 a též J. H. z března 2011, které se staly součástí trestního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 9/2012).
Dále obviněný T. T. připomněl, že se k trestné činnosti doznal, avšak ve výrazně menším rozsahu, než k jakému dospěly soudy vlivem nesprávného vyhodnocení důkazní situace. Stěžejní otázka, jejíž zodpovězení je zásadní pro právní kvalifikaci skutku, totiž spočívá v určení množství omamné látky, již měl vyrobit či distribuovat v rozhodném období. Soudy, resp. především odvolací soud, však právě v důsledku nezákonně provedených důkazů a především vadným vyhodnocení všech v dané věci relevantních důkazů rozhodly o rozsahu 1 900 g, ačkoli pro takový závěr neměly náležité důkazy, event. jejich odůvodnění viny obviněného je naprosto nedostatečné. Závěry soudů jsou však podle něj chybné a zejména nedostatečně odůvodněné, neboť podle obviněného z žádného provedeného důkazu nebylo možné vyvodit kvalitu drogy ani množství 1 900 gramů omamné látky. Zároveň však upozornil, že ani tímto množstvím nemůže být naplněn znak „ve velkém rozsahu“ kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Dodal také, že se protiprávního jednání nedopouštěl po delší dobu ani prostřednictvím rozsáhlejší distribuční sítě osob. Zdůraznil tedy, že ani tyto další tvrzené okolnosti nemohly odůvodnit použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, vzhledem k této nesprávné právní kvalifikaci svého jednání obviněný označil za nezákonný i uložený trest, čímž považoval za naplněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.
Poslední z označených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. použil dovolatel „z opatrnosti“ vědom si toho, že odvolací soud rozhodoval rozsudkem na podkladě všech podaných odvolání, avšak fakticky odmítl jeho obhajovací argumenty, tudíž jeho řádný opravný prostředek zamítl a je podle jeho názoru dána druhá alternativa tohoto důvodu dovolání. Závěrem ve svém dovolání zdůraznil, že ve věci je třeba učinit „závazný právní závěr ohledně způsobu, jak má být správně posuzován rozsah projednávané trestné činnosti ve vztahu k prokazování a posuzování naplnění kvalifikačních znaků projednávané skutkové podstaty a k použitelnosti důkazních prostředků“ a odvolacímu soudu uloženo zabývat se řádně obhajobou obviněného a řádně se vypořádat se všemi jeho námitkami. Závěrem svého dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve všech výrocích týkajících se obviněného a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovoláním obviněných J. Š. a T. T. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Radka Doležela. Ten nejprve upozornil na to, že oběma obviněnými uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. V dovolacím řízení lze zásah do skutkových zjištění v určitém rozsahu připustit, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, tato situace ale v daném případě podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nenastala.
U obviněného J. Š. soudy při zjištění množství vyrobené drogy správně vycházely z vyjádření svědka R. S. a z jeho emailové zprávy zaslané H. J. Obsah tohoto textu byl soudy náležitě posouzen ve vztahu k dalším důkazům, s nimiž není v žádném, natož v extrémním, rozporu. Stanovení celkového množství drogy násobkem její minimální měsíční produkce a délkou činnosti pak rovněž považoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za odpovídající matematickou operaci. Vzhledem k tomu, že žádnou jinou výtku tento obviněný ve svém dovolání neuplatnil, navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání tohoto obviněného jako podané z jiného důvodu než jaký je uveden v §265b tr. ř., tj. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Také druhý obviněný T. T. ve svém dovolání napadl z větší části soudy učiněná skutková zjištění a opakoval svou odvolací argumentaci. Podle jeho přesvědčení všechny zpochybněné důkazy – tedy provedené prohlídky nemovitosti a automobilu byly provedeny v rozporu se zákonem, také obsah listiny zajištěné v jiném trestním řízení nemohl být v projednávané trestní věci použit jako listinný důkaz v rámci pravidel trestního procesu. Závěr soudů, že obviněný nakládal s množstvím metamfetaminu o celkové hmotnosti 1.900 gramů ve zjištěné kvalitě, rozhodně není podle státního zástupce Nejvyššího státního zástupce v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Žádnou vadu neshledal ani v právním posouzení skutkových zjištění, neboť vzhledem k aktuálním výkladovým přístupům Nejvyššího soudu (stanovisko sp. zn. Tpjn 301/2013 a rozhodnutí č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) je základem pro určení množství velkého rozsahu metamfetaminu 1.500g této směsi, přičemž je nutné přihlédnout i k dalším okolnostem jednání pachatele. I v případě posouzení podle dříve užívané hodnoty neshledal závěr nesprávným, připomněl totiž, že hmotnost drogy je vždy pouze jednou z okolností, které jsou podkladem pro hmotně právní kvalifikaci. K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. h) tr. ř. podotkl, že v rámci něj nelze namítat nepřiměřenost trestu, jak učinil obviněný, tudíž mu nelze přisvědčit.
Vzhledem ke všemu uvedenému státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. Š. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného T. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že oba obvinění J. Š. a T. T. podali svá dovolání jako oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinili tak prostřednictvím svých obhájců (§265d odst. 2 tr. ř.), včas a na správném místě (§265e tr. ř.), jejich dovolání směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou obecně přípustná [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], a obsahují stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř. ).
Prvním z dovolacích důvodů, který byl uplatněn oběma obviněnými, podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v nesprávné aplikaci hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti.
Zásadním východiskem pro Nejvyšší soud jsou skutková zjištění, z nichž soudy při svých úvahách vyšly a které vyplynuly z provedených důkazů, přičemž v rámci přezkumného řízení je jimi dovolací soud vázán. Na podkladě dovolacích námitek se proto Nejvyšší soud může zabývat správností podřazení skutkových zjištění soudů nižších stupňů pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, event. je nutno jej posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování apod., neboť tyto otázky spadají pod procesní úpravu a tudíž nemohou založit dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Oba obvinění však svou dovolací argumentaci založili zejména na nesouhlasu se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, případně způsobu, jakým soudy obou stupňů, zejména odvolací soud, důkazy hodnotily, a jaké závěry z nich učinily. Obvinění zpochybnili výsledky dokazování a shledávají existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. taktéž v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů, což zásadně nelze považovat za relevantní dovolací důvody, jak bylo stručně připomenuto.
Obviněný J. Š. namítl, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchaný ve velkém rozsahu, a to vzhledem k chybně stanovenému množství omamné látky, jíž měl vyrobit a dále s ní nakládat. Takováto dovolací argumentace však primárně zpochybňuje skutková zjištění soudů a postrádá tak hmotně právní charakter nezbytný pro uplatnění výše uvedeného dovolacího důvodu. Navíc totožné námitky obviněný předkládal v rámci své obhajoby již od samotného počátku trestního stíhání a soudy obou stupňů činné ve věci se jimi dostatečně zabývaly, vypořádaly se s nimi v souladu s pravidly trestního procesu, tj. při respektování ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a zásad platných v trestním řízení.
Krajský soud v Brně jako soud nalézací zcela správně zhodnotil řadu důkazů, na jejichž základě mohl stanovit jako minimální množství pervitinu 4 960 gramů, které obviněný J. Š. vyrobil převážně na objednávku od R. S. a pro další distribuci, jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. Pokud se navíc snažil tuto svoji vlastní verzi skutkového stavu prosadit poukazem na existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, je nutné ji odmítnout, neboť je nepřípadná.
Nejvyšší soud může na tomto místě znovu připomenout, že pojmu tzv. extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy používá především Ústavní soud k odůvodnění své rozhodovací praxe, kdy ve výjimečných případech, na podkladě ústavních stížností, zasahuje do pravomocných rozhodnutí obecných soudů. Svou dosavadní judikaturou Ústavní soud vymezil tři skupiny vad důkazního řízení, jejichž přítomnost může mít za následek porušení práva na spravedlivý proces či jiných ústavních pravidel, a vyžadují tak zásah Ústavního soudu. První skupinu tvoří případy tzv. opomenutých důkazů, tedy situace kdy soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení bez adekvátního odůvodnění (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 12. 6. 1997, III. ÚS 464/99, ze dne 13. 7. 2000 a IV. ÚS 219/03, ze dne 20. 2. 2004). Do druhé skupiny náleží důkazy, které nebyly získány procesně přípustným způsobem a neměly tak být podkladem skutkových zjištění soudů (např. nález sp. zn. II. ÚS 291/2000, ze dne 11. 6. 2002). Třetí oblast tvoří právě situace extrémního rozporu, ve kterých došlo k tzv. deformaci důkazů, tedy pokud skutková zjištění soudů nemají vůbec oporu ve výsledcích dokazování, z odůvodnění rozhodnutí tak nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 182/02, ze dne 11. 11. 2003 a sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 18. 11. 2004). Nejvyšší soud však v případě obviněného J. Š. neshledal existenci žádného vadného postupu soudů nižších stupňů, ať již v průběhu dokazování, či v rámci posuzování skutku, z něhož byl obžalován, ani v jeho následné právní kvalifikaci.
Nalézací soud zcela správně vycházel z informací obsažených v emailové zprávě zaslané svědkem R. S. příslušníkovi Policie České republiky H. J. (č. l. 113), v níž tento svědek detailně popisoval okruh osob, které jsou na něj při obchodech s pervitinem navázány, a to včetně jejich konkrétních rolí v rámci distribuční sítě omamných, resp. psychotropních látek v rámci regionu. Tento email není ani v rozporu s výpovědí svědka R. S., jak se snaží prosadit obviněný, neboť právě tento svědek u svého výslechu dne 15. 5. 2013 (č. l. 1030 a násl. tr. spisu) vypověděl, že mu přímo obviněný J. Š. sdělil množství drogy, které měsíčně vyrábí, kdy toto množství činilo 160 gramů, množství 50 gramů, na které poukázal obviněný, označil R. S. jako množství drogy, které od obviněného měsíčně sám odebíral. Navíc lze ještě odkázat na výpověď svědka P. D., řidiče svědka S., který u výslechu dne 5. 10. 2012 (č. l. 947 tr. spisu) uvedl, že obviněný J. Š. si část „navařené“ drogy nechával pro své vlastní zákazníky. Jak dále zdůraznil nalézací soud na str. 24 a 25 svého rozsudku, i další svědci se ve svých výpovědích shodli, že obviněný „vařil pervitin v lesích mimo civilizaci“. Také odvolací soud se na stranách 30 a 31 svého rozsudku s těmito úvahami soudu nalézacího ztotožnil, a přestože rozsudek soudu prvního stupně zrušil, považoval skutková zjištění ohledně výroby a distribuce s psychotropní látkou u obviněného J. Š. za správná a v podstatě na ně ve svém odsuzujícím rozsudku navázal.
Nejvyšší soud proto považuje způsob, jakým soudy stanovily minimální množství psychotropní látky metamfetamin, s níž v rozhodném období disponoval obviněný J. Š., zcela správným a v jejich postupu neshledal dovolatelem tvrzené porušení základních principů trestního řízení. Přestože tento obviněný vyjádřil nesouhlas s právním posouzením skutku, jímž byl uznán vinným, tvoří jeho argumenty výhradně skutkové námitky, neboť jejich základ spočívá v tvrzení menšího rozsahu výroby psychotropní látky, než určily soudy. Podstatou dovolání obviněného J. Š. tvořilo odmítnutí viny tak, jak je vymezena v napadeném odsuzujícím rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, a nelze tudíž akceptovat hmotně právní charakter označené vady. Dovolání obviněného J. Š. proto Nejvyšší soud shledal podaným z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Námitky uplatněné v mimořádném opravném prostředku druhým obviněným T. T., sice lze částečně podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak Nejvyšší soud je neshledal oprávněnými.
Z důvodu absence hmotně právního charakteru nebylo možné se zabývat těmi z jím vytýkaných vad, které mají výlučně procesní povahu. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu tak k výhradám obviněného vůči nepřípustnosti opatření některých důkazů či jejich nezákonném použití v rámci trestního procesu, může Nejvyšší soud pouze podotknout, že jak prohlídka nemovitostí v H., tak prohlídka jiných prostor - vozidla VW Passat - nebyly získány protiprávním způsobem. Odvolací soud dostatečně a srozumitelně vyložil na stranách 32 a 33 svého rozsudku důvody, proč v případě domovní prohlídky nemovitostí v H. nelze obviněnému dát za pravdu, tedy, že změna osoby vlastníka při již platném příkazu k domovní prohlídce za přítomnosti svědka N. nemohla mít na její zákonnost žádný vliv.
K prohlídce vozidla obviněného Nejvyšší soud může pouze dodat, že jak Vrchní soud v Olomouci správně připomněl, sám obviněný ještě před provedením tohoto úkonu doznal, že se uvnitř nachází v přihrádce spolujezdce sáček s pervitinem a jedno psaníčko, které byly na udaném místě ve vozidle následně také nalezeny. Proto je zcela bezpředmětné naznačovat, že droga mohla být do vozidla vnesena až po jeho zajištění policejním orgánem. Veškerá manipulace s vozidlem a jeho vnitřním zařízením je zaznamenána v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků (č. l. 278 trestního spisu) a sám obviněný jí byl nakonec přítomen. Stejně tak i důkazy opatřené v jiných trestních řízeních, jak jsou zmíněny výše, a podrobněji posouzeny v rozsudku nalézacího soudu na stranách 17 a násl., soud v hlavním líčení řádně provedl, obvinění či jejich obhájci se mohli k jejich obsahu vyjádřit, není proto důvodu, proč by nemohly být využity i v tomto trestním řízení ke zjištění skutkových okolností významných pro rozhodnutí v projednávané trestní věci. Ostatně podle ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci.
Pokud dále obviněný T. T. odmítá prokázání množství 1 900 gramů metamfetaminu, které měl vyrobit či distribuovat, lze opět odkázat na podrobné odůvodnění zpřísnění kvalifikace jednání obviněného vrchním soudem, které vysvětlil na stranách 31 a 32 svého rozsudku. Na základě výpovědí svědků R. S., J. H., J. D. a M. Š. soud dospěl k minimálnímu množství vyrobené psychotropní látky pervitin, k němuž přičetl množství metamfetamin hydrochloridu (pervitinu), jež bylo možné získat z 598 balení po 24 tabletách léčivého přípravku Modafen, tj. 461,5 gramu o obsahu 69% metamfetamin báze. Tento postup byl možný na základě doplnění dokazování o odborné vyjádření Odboru kriminalistické techniky a expertíz Policie České republiky (č. l. 1395 trestního spisu), kdy z jednoho balení léku Modafen o obsahu 24 tablet (celkově obviněný převzal nejméně 598 těchto balení), každá z nich obsahuje 30 mg pseudoefedrin hydrochloridu, lze připravit 0,7718 g metamfetamin hydrochloridu. I kvalitou psychotropní látky se soudy zabývaly, zadání pro odborné vyjádření mohlo být konkrétní na podkladě rozboru této látky zajištěné při prohlídce osobního automobilu obviněného. Nelze totiž mít žádné pochybnosti o tom, že uvedený pervitin vyráběl právě obviněný T. T., navíc také vyslýchaní svědci – zejména P. D. a J. H. vypovídali o „vysoce kvalitním a koncentrovaném pervitinu“, který pocházel z „dílny“ tohoto obviněného a byl znám právě jako výrobce „vysoce kvalitní“ drogy. Celkové množství psychotropní látky metamfetamin, kterou obviněný T. T. mohl v rozhodném období vyrobit, dokumentuje též sdělení obchodní společnosti VERKON, s. r. o., internetového distributora označeného léčivého přípravku, podle něhož obviněný od září 2011 do května 2012 nakupoval chemikálie, jež by postačovaly dokonce k výrobě více jak 3.000 g pervitinu. Je tak zřejmé, že odvolací soud, který zcela správně uznal obviněného vinným manipulací většího množství psychotropní látky než nalézací soud, přitom vycházel z nejmenšího rozsahu, jaký byl v dané trestní věci prokázán, tudíž ctil zásadu „in dubio pro reo“.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze sice spatřovat v další výhradě obviněného ohledně přísnější právní kvalifikace zločinu podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku s ohledem na celkové množství vyráběné a distribuované psychotropní látky, tj. 1 900 gramů, avšak i v této otázce je nutné dát za pravdu odvolacímu soudu. Jeho úvahy vyjádřené především na str. 34 až 35 napadeného rozsudku zcela odpovídají právnímu výkladu určování rozsahu tohoto činu v době jeho spáchání a rozhodování Vrchního soudu v Olomouci v této trestní věci.
Soudní praxe se dlouhodobě přikláněla k vymezení znaků spočívajících ve spáchání kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, ve „značném rozsahu“ a ve „velkém rozsahu“ podle §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku určitým násobkem takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které bylo podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“. Ústavní soud svým nálezem sp. zn. Pl. ÚS 13/12, ze dne 23. 7. 2013, však mj. zrušil zmocňovací ustanovení §289 odst. 2 tr. zákoníku pro vládu k vydávání nařízení o stanovení „množství větší než malého“ jako základní hranice při výpočtu násobků vyšších rozsahů, jak je definuje trestní zákoník. Sám Ústavní soud v citovaném nálezu se vyjádřil tak, že není třeba nové právní úpravy po derogaci zmocňovacího ustanovení k vydání vládního nařízení, a za relevantní považoval možnost soudní praxe definovat malé a větší než malé množství psychotropní látky, jak to ostatně činila do doby vydání nálezu, byť se jejím podkladem stalo právě zrušené vládní nařízení. Současně odkázal na konkrétní rozhodnutí různých senátů Nejvyššího soudu, mj. usnesení Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v němž velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu sjednotil některé sporné otázky související se stanovením znaků spočívajících v rozsahu manipulace s omamnými a psychotropními látkami.
Proto i nadále platí, že primárním hlediskem pro vymezení rozsahů, jak jsou definovány v jednotlivých skutkových podstatách trestného činu podle §283 tr. zákoníku, je násobek množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, jehož spodní hranici tvoří „množství větší než malé“. Dosavadní soudní judikatura, ani Ústavní soud, jak bylo naznačeno, nedisponuje jiným nástrojem, který by lépe vystihoval pojem „rozsahu“ použitý zákonodárcem pro rozlišování intenzity páchání trestné činnosti související s výrobou, distribucí či jinou manipulací s omamnými a psychotropními látkami.
Nelze proto ničeho namítat, pokud za prvotní hledisko určující znak „velkého rozsahu“ kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle odst. 3 písm. c) ustanovení §283 tr. zákoníku považoval vrchní soud desetinásobek „značného rozsahu“ odvíjejícího se od „většího rozsahu“ jako desetinásobku množství většího než malého psychotropní látky, s níž neoprávněně zacházel obviněný T. T. (viz citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). Jednalo se totiž o pervitin, u něhož je, resp. bylo definováno jako minimální množství účinné látky -(+)-1-fenyl-2methylaminopropan 0,6 g ve dvou tisících gramech směsi. Jak ale současně Nejvyšší soud opakovaně judikoval, nejedná se o stanovení absolutní hodnoty pojmu „množství větší než malé“, od níž se odvíjí určování rozsahů větších, ale jde o hledisko primární a orientační.
Množství 1900 gramů směsi sice v souladu s tímto rozhodnutím nedosahuje hranice „velkého rozsahu“, nicméně se mu výrazně přibližuje. Jak vyplývá z výkladu soudní praxe, nelze určitý rozsah spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy redukovat jen na množství konkrétní drogy, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti, např. výše peněžní částky, kterou za vyráběnou nebo distribuovanou látku pachatel buď utržil, chtěl či mohl získat, z délky doby, po niž neoprávněně s těmito látkami nakládal, počtu osob, jimž ji distribuoval. (Srov. přiměřeně rozhodnutí č. 1/2006 a č. 12/2011 Sb. rozh. tr.)
Jak správně uvedl soud odvolací na str. 34 a 35 svého rozsudku, v případě obviněného jsou dalšími takovými okolnostmi zejména doba téměř roku a půl, po kterou obviněný trestnou činnost páchal, to, že byl součástí poměrně rozsáhlé sítě dealerů s pravidelnými dodávkami pervitinu vysoké kvality určené výlučně ke komerčním účelům. Vzhledem k tomu, že nejmenší množství směsi vyrobené a distribuované obviněným nedosáhlo hranice 2 000 gramů, ale dostatečně se mu přiblížilo, a při existenci dalších okolností spáchání trestného činu, na něž bylo poukázáno, došlo k naplnění kvalifikačního znaku „velkého rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto neshledal žádné pochybení, kterého by se při právním posouzení tohoto skutku měl Vrchní soud v Olomouci dopustit.
V této souvislosti je možné upozornit, jak ostatně učinil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, na zpřísnění možnosti postihu při nakládání s pervitinem, k němuž přistoupil Nejvyšší soud ve stanovisku sp. zn. Tpjn 301/2013 přijatém dne 13. 3. 2014. Podle tabulky v příloze k tomuto stanovisku se za „množství větší než malé“ u pervitinu považuje více než již 1,5 g, tj. použitím desetinásobků bude hranicí „velkého rozsahu“ množství 1 500 g této psychotropní látky.
Další z obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je určen k nápravě vad, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Ve své dovolací argumentaci však obviněný neuvedl v podstatě žádnou konkrétní námitku naplňující alternativy tohoto důvodu dovolání, vadu uloženého trestu dovozoval výlučně z nesprávného právního posouzení viny podle třetího odstavce ustanovení §283 tr. zákoníku, jak je vysvětleno shora. Vzhledem k neodůvodněnosti výhrad směřujících proti právní kvalifikaci skutku obviněného T. T. je zcela zřejmá neopodstatněnost této výhrady. Obviněnému byl totiž ukládán trest odnětí svobody v rámci trestní sazby stanovené v odstavci třetím ustanovení §283 tr. zákoníku , tj. osm až dvanáct let, a nemohlo tak dojít k naplnění ani jedné z alternativ dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jak vyplývá z dosavadní judikatury např. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména vyhodnocení kritérií uvedených v §38 a §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů.
Nakonec obviněný, jak sám konstatoval, pouze „z opatrnosti“ odkázal ve svém dovolání na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., resp. jeho druhou alternativu spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, přestože v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k). Jak ale dovolatel sám podotkl, v předmětné trestní věci nebylo odvolání obviněného T. T. zamítnuto, nýbrž Vrchní soud v Olomouci projednal ve veřejném zasedání všechna podaná odvolání a po zrušení rozsudku nalézacího soudu znovu sám ve věci rozhodl, a to na podkladě všech podaných odvolání, částečně ve prospěch, částečně v neprospěch obviněných. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto nemohl být úspěšně uplatněn, navíc ani v předcházejícím řízení neshledal Nejvyšší soud žádnou vadu, jež by odpovídala dovolacím důvodům definovaným v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud proto posoudil dovolání T. T. jako nedůvodné, neboť z velké části jeho námitky ani neodpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu, a pokud ano, musel je Nejvyšší soud odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tř. ř., aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Dovolání obviněného J. Š. Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiných než zákonem stanovených důvodů podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Své rozhodnutí mohl Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. července 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová