ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.37.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 37/2014-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. února 2014 o dovolání, které podala obviněná R. L. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 198/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 73 T 103/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2013, č. j. 73 T 103/2012 - 296 , byla obviněná R. L. B. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
poté, co si v přesně nezjištěné době od 3. 10. 2011 do 29. 11. 2011 v O. opatřila od neznámé osoby oproti částce 5.000,- Kč falsifikát vyjádření Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Svinov, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 4. 11. 2011, sp. zn. S-SVI 2196/2011, č. j. SVI 04458/2011/OVDŽP/Kol, jímž byl vysloven souhlas se změnou a způsobem využití, dělení a scelování nově vzniklých pozemků dle GP č. ..., tento předložila dne 29. 11. 2011 jako pravý katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, se sídlem Vítkovická 2, Ostrava, spolu s žádostí vlastnického práva týkající se obchodní společnosti Theo medical, s. r. o. a spol. Orea – Invest, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava – Poruba, kterou zastupovala, kdy tato věc byla na katastrálním úřadu vedena pod sp. zn. V-13551/2011, a falsifikáty vyjádření Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Svinov, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. S-SVI 2168/2011, č. j. SVI 0348/2011/OVDŽP/Kol, obsahující souhlas se změnou a způsobem využití nově vzniklých pozemků dle GP č. ... a vyjádření Statutárního města Ostravy, Úřadu městského obvodu Svinov, odboru dopravy, výstavby a životního prostředí ze dne 3. 10. 2011, sp. zn. S-SVI 2268/2011, č. j. SVI 03568/2011/OVDŽP/Kol, obsahující souhlas s dělením a slučováním pozemků, tyto předložila dne 1. 12. 2011 jako pravé Katastrálnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava, se sídlem Vítkovická 2, Ostrava, spolu se žádostí o povolení vkladu vlastnického práva a práva odpovídající věcnému břemeni týkající se spol. ND Tech, s. r. o. a spol. Orea – Invest, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava – Poruba, kterou zastupovala, kdy tato věc byla na katastrálním úřadu vedena pod sp. zn. V-13685/2011, přičemž v důsledku nekompletních údajů a odhalení, že se jedná o falsifikáty, nebylo Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrálním pracovištěm Ostrava, podaným návrhům vyhověno.
Za uvedený přečin byla odsouzena podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtrnácti měsíců.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 7. 2013, č. j. 5 To 198/2013-330 , který napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2) tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou odsoudil podle §348 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon jí podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V ostatním zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Štípka dovolání , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a zároveň i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatelka se především domnívá, že vyjádření, jež měla jako padělané předložit, nepožívá ochrany, kterou trestní zákoník přiznává veřejným listinám, neboť není žádným rozhodnutím orgánu státní správy. Zcela jistě by ho obdržela od předmětného úřadu jako pravé, svým jednáním pouze obešla časové obstrukce úřadu výstavby. Skutek, jak je popsán v napadeném rozhodnutí se skutečně stal, není však trestným činem. Proto ji měl soud prvního stupně, případně soud odvolací obžaloby zprostit podle §226 písm. b) tr. ř. Uváděné skutečnosti zakládají důvod dovolání, spočívají v nesprávném právním posouzení skutku.
Následně obviněná zmínila, že ve veřejném zasedání o odvolání se ke skutku, který je jí kladen za vinu, v celém rozsahu doznala. Žádala odvolací soud, aby napadené rozhodnutí zrušil a podle §307 tr. ř. sám rozhodl o podmíněném zastavení jejího trestního stíhání. Krajský soud její návrh neakceptoval s odůvodněním, že podle stávající právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu nelze podmíněně zastavit trestní stíhání v odvolacím řízení. Tohoto odůvodnění se jí dostalo pouze v ústní formě. Není součástí odůvodnění napadeného rozsudku, v němž odvolací soud odůvodnil své závěry o trestu tím, že se dopustila natolik závažného jednání, že postup podle §307 tr. ř. by nebylo možné považovat za dostačující. Tento závěr odvolacího soudu zpochybňuje. Takto vytýkané pochybní odvolacího soudu podle ní odůvodňuje druhou alternativu uplatněného dovolacího důvodu spočívající v jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě zrušil, a přikázal věc Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k obviněnou podanému dovolání po jeho stručném shrnutí vyjádřil. Námitky, které směřují proti závěru odvolacího soudu o nepoužití §307 tr. ř. v předmětné věci, podle něj obsahově neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť otázka splnění podmínek §307 tr. ř. je otázkou trestního práva procesního, nikoli trestního práva hmotného. Pokud soud neshledá podmínky pro postup podle §307 tr. ř., nelze se ho domáhat podle obviněnou uplatněného, ale ani podle jiného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. K námitkám, které směřují k úvaze o podmíněném zastavení trestního stíhání, nelze v dovolacím řízení přihlížet.
Námitku, že dovolatelkou uplatněná listina nepožívá autority veřejné listiny, státní zástupce považuje za nedůvodnou. S odkazem na ustanovení §131 odst. 1 tr. zákoníku uvádí, že veřejnou listinou není pouze správní nebo jiné rozhodnutí vydané oprávněným subjektem v předepsaném řízení. Pojem veřejné listiny je podstatně širší. V daném případě se jedná o vyjádření správního úřadu, kterým je deklarován souhlas s dělením a scelováním pozemků. Z tohoto stanoviska následně vychází katastrální úřad při řízení o povolení vkladu. Je tedy podle jeho přesvědčení zcela zjevné, že se v předmětném případě jedná o listinu vydanou orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci. Proto požívá ochrany veřejné listiny ve smyslu §348 tr. zákoníku.
Státní zástupce uzavřel, že falsifikáty použité dovolatelkou byly úplně vyhotovenou falešnou listinou budící dojem listiny vydané příslušným orgánem. Z hlediska zákonných znaků souzeného přečinu je nerozhodné, jaké údaje by případně obsahovalo pravé vyjádření, bylo-li by vůbec vydáno. Pohnutka totiž nepatří k zákonným znakům trestného činu podle §348 odst. 1 tr. zákoníku.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, když má za to, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného, než-li navrhovaného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Dovolací soud byl povinen nejprve posoudit, zda na základě podaného dovolání může vůbec z hlediska věcného přezkoumávat (postupem podle §265i odst. 3 tr. ř.) napadené rozhodnutí. Musel proto nejprve vyhodnotit, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání obviněné způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 tr. ř.
Obviněná, jak již uvedeno výše, uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v rámci něhož namítla, že skutek, který je popsán v rozsudku nalézacího soudu, není z jí tvrzeného důvodu označeným přečinem a v důsledku toho měla být nalézacím soudem obžaloby zproštěna. V rozhodnutí soudu odvolacího shledává pochybení spočívající v tom, že tento k jejímu návrhu neaplikoval ustanovení §307 tr. ř., jehož podmínky byly dle jejího přesvědčení naplněny.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud dovolatelka dovozuje nesprávné hmotně právní posouzení skrze námitku, že soud nepostupoval podle §307 tr. ř. a podmíněně nezastavil trestní stíhání , ačkoli pro tento postup byly splněny podmínky dané trestním řádem, pak nezbývá než konstatovat, že tato její námitka nedopadá pod uplatněný dovolací důvod. Nejedná se o námitku směřující do oblasti práva hmotného, nýbrž, jak správně poznamenal státní zástupce, do oblasti práva procesního. Vzdor uvedenému Nejvyšší soud připomíná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 4 Tdo 532/2012), že podmíněné zastavení trestního stíhání je pouze alternativou k standardnímu řešení trestní věci a na její uplatnění není nárok. Soud ani státní zástupce nejsou povinni zvolit toto řešení a obviněný se nemůže domoci jeho uplatnění (viz zákonná dikce „...soud nebo a v přípravném řízení státní zástupce může...“ ). Jedná se o fakultativní postup soudu, kterého se nelze domáhat ani v rámci dovolacího řízení [výhradu obviněné vůči procesnímu postupu odvolacího soudu nelze podřadit ani pod dovolací důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť ten by byl naplněn v případě právě opačném, tj. bylo-li by rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž by byly splněny podmínky §307 tr. ř., ani pod žádný jiný, ustanovením §265b tr. ř. upravený dovolací důvod].
Pokud jde o námitku, že soudem specifikovaný padělek listiny, resp. vyjádření úřadu výstavby nelze podřadit pod pojem veřejné listiny , pak touto výhradou obviněná zjevně napadá výrok o vině, ve vztahu k němuž uplatňuje tvrzení, že jí napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V této části však dovolání obviněné (a s ohledem na závěry učiněné k prvně uvedené námitce pak její dovolaní jako celek) není přípustné ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., a to s ohledem na zjištění, která plynou z obsahu spisu.
Lze sice konstatovat, že obviněná rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním [ať již podaným tehdejší obhájkyní Mgr. Gabrielou Nejdlíkovou (č. l. 304-305) či jí samotnou (č. l. 313-314)] nejprve napadla v celém rozsahu (tj. včetně výroku o vině), avšak následně [již obhajována na základě plné moci udělené dne 2. 7. 2013 (č. l. 324) JUDr. Tomášem Štípkem] při veřejném zasedání o odvolání (č. l. 326) své odvolání omezila a na základě takto projevené vůle napadla rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o trestu . Na základě toho pak odvolací soud – a plyne to výslovně i z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (viz str. 3) – přezkoumal podle §254 odst. 1 tr. ř. pouze výrok o trestu. Je nutno zdůraznit, že vzhledem k vzneseným odvolacím námitkám nebyl soud druhého stupně povinen přezkoumat odvoláním nenapadený výrok o vině.
Domáhá-li se proto obviněná na podkladě svého dovolání přezkoumání výroku o vině na základě nově uplatňované námitky, musí být její mimořádný opravný prostředek vyhodnocen jako nepřípustný, neboť nepřípustným je dovolání tehdy, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen přezkoumávat ve druhém stupni odvolací soud. Taková situace je zjišťována dovolacím soudem ve věci jím posuzované.
Nejvyšší soud z těchto důvodů rozhodl o odmítnutí dovolání obviněné podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. února 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil