ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.707.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 707/2014-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. června 2014 o dovolání, které podal obviněný M. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2013, č. j. 5 To 338/2013-253, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 145/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 6. 2013, č. j. 3 T 145/2012-229 , byl obviněný M. D. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněný byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zákoníku) podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně se sídlem Praha 3, Orlická 4, v částce 134.802 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 10. 2013, č. j. 5 To 338/2013-253, jímž napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a sám podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 30. 12. 2011 ve 21.25 hodin na silnici III. třídy č. ... v km ..., v obci B. n. D., poblíž obecního úřadu, ve směru P. – D., řídil své motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia Combi, r. z. ..., kdy v důsledku jeho nepozornosti, došlo k nárazu pravou přední částí vozidla pro chodce M. H., který šel nebo stál, z pohledu řidiče, při pravé straně komunikace a byl k vozidlu natočen šikmo levou zadní stranou těla, kdy po nárazu došlo k rotaci těla a jeho následnému pádu na vozovku, při nehodě došlo k těžkému zranění chodce H., který byl převezen do Nemocnice Brno – Bohunice, kde dne 2. 1. 2012 v 00.31 hodin zemřel na traumatický otok mozku při těžkém poranění lebky a mozku s krvácením do obalů mozkových, přičemž bylo zjištěno, že v době dopravní nehody byl poškozený pod vlivem alkoholických nápojů, kdy v jeho krvi bylo zjištěno 2,51 g/kg alkoholu v krvi.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §143 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. ř. (správně tr. zákoníku) podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně škodu ve výši 134.802 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Celnara dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel v prvé řadě, ve shodě s námitkami odvolacími, poukázal na nedostatečný rozsah provedeného dokazování, když namítl, že soudy nebyl proveden obhajobou navržený kombinovaný znalecký posudek z oboru silniční dopravy a z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Brojí proti závěru soudu prvního stupně, se kterým se následně ztotožnil rovněž soud odvolací, stran naložení s výpovědí svědka L., který podle jeho mínění vyvrátil závěry policie i znalců, že poškození vozidla, které dle nich mělo vzniknout na základě kolize s poškozeným, vzniklo dva roky před posuzovanou událostí. Nebyl proveden žádný důkaz, který by pravdivost jeho svědecké výpovědi vyvrátil. V dalším poukázal na svoji obhajobu v předcházejícím řízení, spočívající v tvrzení, že poškozeného před srážkou neviděl, poškozený musel být někde na zemi, a proto jím mohl být spatřen až nepatrný okamžik před nárazem. Dovozuje, že nebyl schopen efektivně reagovat tak, aby vyloučil kolizi s poškozeným. Má za to, že soudy měly provést jím navržený kombinovaný znalecký posudek a vyšetřovací pokus. Pokud by dokazování bylo doplněno jím navrhovanými důkazními prostředky a soudy řádně zhodnotily výpověď svědka L., musely by dospět k závěru o (výlučné) odpovědnosti poškozeného H.
Obviněný vznesl rovněž námitku nepřiměřenosti uloženého trestu. Je přesvědčen, že soud odvolací, pokud změnil právní kvalifikaci v jeho prospěch (a již nebyl ohrožen sazbou od 1 roku do 6 let, nýbrž sazbou do 3 let), mu měl uložit trest odnětí svobody poloviční a trest zákazu činnosti mu neměl ukládat, případně rovněž ve výměře poloviční.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. a §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, a soudu prvního stupně uložil povinnost doplnit dokazování o kombinovaný znalecký posudek z oboru soudního lékařství a silniční dopravy a vyšetřovací pokus k prověření jeho obhajoby, za současného přihlédnutí k výpovědi svědka L.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) po stručném shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání zmínila, že se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů. Skutkové závěry soudů jsou však náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušným ustanovením hmotného práva trestního. Ačkoli obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž předpokládá existenci vady v aplikaci hmotného práva na učiněná skutková zjištění, ve skutečnosti uplatňuje námitky, jejichž povaha je primárně skutková. Soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především způsob, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, provedené důkazy vykládá jinak než soud a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však podle závěru státní zástupkyně nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Z těchto důvodů má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo možno a nutno napravit cestou dovolání.
Závěrem proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Nejvyšší soud shledal, že obviněným podané dovolání, ačkoli svou argumentací brojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ve skutečnosti proti takové nesprávnosti nesměřuje, neboť pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Vůči nim směřuje nosná část dovolací argumentace obviněného, když poukazuje na údajné nedostatečné zjištění skutkového stavu věci soudy (zamítnutí obhajobou navrženého kombinovaného znaleckého posudku a vyšetřovacího pokusu za přítomnosti znalců) a nesprávné hodnocení provedených důkazů (dostatečné nereflektování výpovědi svědka L. Tyto námitky (skutkové a procesní) však zásadně nemohou založit přezkumnou činnost Nejvyššího soudu. Obviněný mimo nich totiž v rámci uplatněného dovolacího důvodu nevznesl žádnou námitku hmotněprávní (tj. v tom smyslu, že by učiněná skutková zjištění nenaplňovala znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným). Všechny jeho námitky brojící proti rozsahu provedeného dokazování, případně proti správnosti zjištění skutkového stavu, nejsou svým charakterem způsobilé naplnit deklarovaný dovolací důvod, neboť dovolatel neuplatnil žádnou námitku, která by byla pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelná.
Nejvyšší soud, jak mimo jiné plyne z výkladu shora, zásadně není povolán k přezkoumávání soudy učiněných skutkových zjištění. Učinit tak může pouze ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi soudy provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. O takový rozpor by se ve smyslu jeho judikatorního výkladu jednalo tehdy, pokud by bylo možno důvodně učinit závěr, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že tedy tato skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, popřípadě jsou přímo opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě tato zjištění byla učiněna, apod. Extrémní nesoulad je tak dán v případě očividného nesouladu skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy, tedy tehdy, kdy skutek, který se stal předmětem právního posouzení, nebyl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů, splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových (a potažmo i právních) závěrů, které jsou odlišné od představ obviněného.
V posuzovaném případě se však o případ tzv. extrémního nesouladu nejedná, neboť skutková zjištění, uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku, mají zřetelné obsahové zakotvení v provedených důkazech. Soudy obou stupňů jasně, srozumitelně a hlavně logicky vysvětlily své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V tomto rámci rovněž zdůvodnily, proč nevyhověly návrhu obhajoby na provedení kombinovaného znaleckého posudku, když mimo jiné soud odvolací uvedl (str. 5 odůvodnění rozsudku); „bylo jednoznačně prokázáno, že se obžalovaný … dostatečně nevěnoval řízení motorového vozidla, v důsledku této nepozornosti došlo k nárazu pravou přední částí vozidla do chodce M. H., který šel nebo stál z pohledu řidiče při pravé straně komunikace…“ Z důvodu jednoznačného prokázání takto zjištěného skutkového stavu proto jak soud prvního stupně, tak následně soud odvolací, zamítly návrh na provedení dokazování obhajobou navrhovaného kombinovaného znaleckého posudku z oboru silniční dopravy a zdravotnictví. Konkrétně soud odvolací (opět str. 5 odůvodnění) uvedl, že „trestná činnost obžalovaného byla provedenými důkazy před nalézacím soudem … spolehlivě prokázána. Proto byl odvolacím soudem návrh na doplnění dokazování jako nadbytečný zamítnut. Skutečnost, že obžalovanému nevyhovují závěry konkrétních znaleckých posudků, důvodem pro doplňování dokazování novým znaleckým posudkem není.“ V posuzované věci se tak nemůže jednat ani o případ tzv. opomenutého důkazu (obdobný závěr je třeba učinit stran vyšetřovacího pokusu, když s tímto návrhem se zabýval již soud prvostupňový), tedy o situaci, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení ocitá v kolizi s postulátem spravedlivého procesu. V daném případě totiž soudy důkazní návrh obhajoby odmítly s věcně adekvátním způsobem odůvodnění v meritorním rozhodnutí. Nad rámec uvedeného lze dodat, že námitku existence tzv. extrémního nesouladu ostatně ani dovolatel explicitně neučinil součástí svého mimořádného opravného prostředku.
Nedůvodná je i námitka obviněného, že soud dostatečným způsobem nepřihlédl k svědecké výpovědi svědka L., jehož výpověď soud prvního stupně dle jeho nahlížení zhodnotil nesprávně jako ryze účelovou, zaměřenou výlučně na omezení odpovědnosti dovolatele, v úmyslu mu pomoci. Lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který (str. 12 odůvodnění rozsudku) rozvedl, že „výpověď svědka L. považuje zdejší soud za zcela nevěrohodnou …, tento svědek se snažil soudu uvést, že poškození vozidla tak jak je v současné době po nehodě, bylo již před nehodou, právě v souvislosti se střetem se srnou … verze obhajoby, že došlo k jakémusi střetu poškozeného a auta z boku na místě spolujezdce na pravé boční straně auta, byla jednoznačným způsobem vyvrácena“. Tento závěr odpovídá zjištěním, která soud nabyl ze zpracovaných znaleckých posudků z oboru silniční dopravy a zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Konečně pokud dovolatel namítl, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, Nejvyššímu soudu nezbývá než připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nad rámec řečeného lze dodat, že za tzv. „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Z takto vyložených důvodů proto ani vznesená námitka dovolatele stran nepřiměřeného trestu nemůže obstát, neboť nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako tzv. jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Jediná nesprávnost, jíž je dovoláním napadený rozsudek napaden, spočívá v tom, že se odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) při formulaci výroku o podmíněném odkladu výkonu trestu odnětí svobody dopustil zjevného pochybení stran citace aplikovaného zákona (namísto údaje tr. zákoníku uvedl tr. ř.), ačkoli z obsahových souvislostí i odůvodnění rozsudku (str. 6) je zřejmé, že aplikoval zákon hmotně právní (tr. zákoník) a nikoli procesní (tr. ř.). Tato vada však nebyla dovolatelem v jeho mimořádném opravném prostředku uplatněna. Její existence neodůvodňuje zrušení dovoláním napadeného rozsudku.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl tak námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl dovolací soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v 265b.“ Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil