ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.789.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 789/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. června 2014 o dovolání, které podala obviněná J. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 To 44/2013-1706, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 12/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 3. 2013, č. j. 29 T 12/2010-1619, byla obviněná J. M. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle skutkového zjištění tohoto soudu dopustila jednáním popsaným na str. 1-9 rozsudku. Obviněná byla odsouzena podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, funkce nebo takové činnosti, která je spojena s hmotnou odpovědností v trvání pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné uhradit škodu ve výši 4.462.240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,78 % počínaje dnem 2. 9. 2010 do zaplacení poškozené Vojenské družstevní záložně v likvidaci, přičemž tato organizace byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněné a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci. Rozsudkem ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 To 44/2013-1706, z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že
v době od 21. 6. 2007 do 9. 6. 2009 v B., okres P., v pobočce Vojenské družstevní záložny se sídlem v Praze 6, Československé armády 22, (dále jen VDZ), kde pracovala ve funkci vedoucí pobočky, z pokladny, kterou v rámci plnění svých pracovních povinností vedla a měla na starosti, postupně, v přesně nezjištěném počtu případů, neoprávněně odčerpávala peněžní prostředky v různé výši a celkem si tak přisvojila částku ve výši nejméně 7.108.000 Kč, a připravila si podklady a podmínky pro přisvojení si ještě dalších finančních prostředků až do výše 350.000 Kč, přičemž takto jednala, ačkoli věděla, že se jedná o peníze zaměstnavatele určené k výplatám klientům a takto získané peníze používala zejména pro vlastní a manželovu potřebu,
a aby své jednání utajila, následně
I. jednak nejméně u 23 klientů, bez jejich vědomí, vyhotovila v elektronické podobě fiktivní smlouvy o úvěrech a elektronicky deklarovala výběry požadovaných částek v hotovosti, a to
1. dne 12. 6. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč, na jméno D. C. a ve dnech 12. 6. 2008 a 8. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
2. dne 24. 6. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno R. Č. a ve dnech 24. 6. 2008 a 8. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
3. dne 25. 3. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno Z. Č., a ve dnech 25. 3. 2008 a 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
4. dne 21. 5. 2010 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč na jméno R. Č., a téhož dne deklarovala výběr této částky v hotovosti,
5. dne 20. 8. 2008 vyhotovila smlouvu u poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno P. D., a ve dnech 20. 8. 2008 a 16. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
6. dne 5. 8. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno J. D. a ve dnech 5. 8. 2008, 25. 9. 2008, 20. 11. 2008 a 22. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
7. dne 4. 9. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 350.000 Kč na jméno To. G., a ve dnech 4. 9. 2008, 11. 9. 2008 a 22. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
8. dne 19. 12. 2007 vyhotovila dvě smlouvy o poskytnutí úvěru na částky po 150.000 Kč na jméno P. H., a dne 19. 12. 2007 deklarovala výběr v hotovosti na částku 280.000 Kč,
9. dne 26. 8. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 411.579 Kč na jméno F. J., a ve dnech 19. 9. 2008, 16. 12. 2008 a 17. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 179.000 Kč,
10. dne 16. 12. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč na jméno J. K., a dne 16. 12. 2008 deklarovala výběr v hotovosti na částku 19.000 Kč,
11. dne 21. 6. 2007 vyhotovila dvě smlouvy o poskytnutí úvěru v částce 150.000 Kč a 200.000 Kč na jméno A. K., a ve dnech 21. 6. 2007 a 17. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 370.000 Kč,
12. dne 27. 3. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno B. L., a dne 27. 3. 2008 deklarovala výběr v hotovosti na částku 380.000 Kč,
13. dne 9. 6. 2009 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč na jméno D. M., a dne 9. 6. 2009 deklarovala výběr v hotovosti v této výši,
14. dne 25. 9. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno L. M., a dne 25. 9. 2008 deklarovala výběr v hotovosti na částku 160.000 Kč,
15. dne 23. 7. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno B.M., a ve dnech 23. 7. 2008 a 17. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
16. dne 21. 5. 2009 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 20.000 Kč na jméno F. M., a dne 21. 5. 2009 deklarovala výběr v hotovosti na částku 19.000 Kč,
17. dne 4. 9. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 300.000 Kč na jméno J.M., a ve dnech 4. 9. 2008 a 31. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
18. dne 18. 9. 2007 vyhotovila dvě smlouvy o poskytnutí úvěru na částku 150.000 Kč na jméno V. M. a ve dnech 18. 9. 2007 a 11. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
19. dne 15. 10. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno R.M., a ve dnech 15. 10. 2008, 20. 11. 2008 a 17. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 181.000 Kč,
20. dne 21. 7. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno S. Š., a ve dnech 21. 7. 2008 a 31. 12. 2008 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 180.000 Kč,
21. dne 24. 7. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 360.000 Kč na jméno P. V., a ve dnech 29. 7. 2008, 17. 12. 2008 a 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 135.000 Kč,
22. dne 20. 8. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 400.000 Kč na jméno F. Ž., a ve dnech 20. 8. 2008, 22. 12. 2008 a 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 165.000 Kč,
23. dne 21. 10. 2008 vyhotovila smlouvu o poskytnutí úvěru v částce 300.000 Kč na jméno J. Ž., a ve dnech 21. 10. 2008 a 17. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
II. jednak vyhotovovala v elektronické podobě kontokorentní rámce k běžným účtům klientů z řad bývalých či stávajících členů VDZ, a to opět bez jejich vědomí a souhlasu, a deklarovala výběry požadovaných částek v hotovosti, případně jejich zřízením si připravovala podmínky pro zpronevěření dalších finančních prostředků z pokladny VDZ, a to
1. dne 27. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno O. B. a ve dnech 27. 4. 2009 a 15. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
2. dne 8. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno D. C., a ve dnech 8. 4. 2009 a 9. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 39.000 Kč,
3. dne 8. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno R. Č., a ve dnech 8. 4. 2009 a 17. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 38.000 Kč,
4. dne 16. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno K. Č., a ve dnech 16. 2. 2009 a 17. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
5. dne 17. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno Z. Č., a dne 15. 6. 2009 deklarovala výběr v hotovosti na celkovou částku 25.000 Kč,
6. dne 8. 6. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno Š. Č., a ve dnech 10. 6. 2009, 11. 6. 2009 a 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 55.000 Kč,
7. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno P. D., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
8. k účtu na jméno R. D. dne 15. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč, a ve dnech 15. 4. 2009 a 20. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 49.000 Kč,
9. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. D., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
10. dne 15. 5. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno J. F., a ve dnech 15. 5. 2009, 18. 5. 2009 a 26. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
11. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno T. G., a dne 17. 3. 2009 deklarovala výběr v hotovosti na celkovou částku 22.000 Kč,
12. dne 11. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno P. H., a dne 11. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 25.000 Kč,
13. dne 10. 6. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. H., a ve dnech 10. 6. 2009 a 11. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 45.000 Kč,
14. dne 9. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno J. H., a ve dnech 9. 4. 2009 a 10. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 45.000 Kč,
15. dne 13. 5. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno D. Ch., a ve dnech 13. 5. 2009, 14. 5. 2009 a 18. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
16. dne 11. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno R. J., a ve dnech 11. 3. 2009 a 17. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 49.000 Kč,
17. dne 1. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno I. J., a ve dnech 8. 6. 2009 a 9. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 40.000 Kč,
18. dne 13. 5. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. J., a ve dnech 13. 5. 2009 a 14. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 47.000 Kč,
19. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno F. J., a dne 17. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 19.000 Kč,
20. dne 5. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno Č. K., a ve dnech 5. 3. 2009, 9. 3. 2009 a 11. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 57.000 Kč,
21. dne 5. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. K., a ve dnech 6. 3. 2009 a 11. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
22. dne 17. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. K., a ve dnech 17. 2. 2009 a 18. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
23. dne 12. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno P.K., a ve dnech 13. 3. 2009, 17. 3. 2009 a 23. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 56.000 Kč,
24. dne 9. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno D. K., a ve dnech 9. 4. 2009 a 15. 4. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 28.000 Kč,
25. dne 17. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno M. K., a ve dnech 17. 3. 2009 a 23. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
26. dne 17. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno A. K., a ve dnech 17. 3. 2009 a 23. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
27. dne 17. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno B. L., a dne 15. 6. 2009 deklarovala výběr v hotovosti na celkovou částku 20.000 Kč,
28. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno L. M., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
29. dne 17. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno B. M., a ve dnech 17. 2. 2009 a 18. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 42.000 Kč,
30. dne 24. 4. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno F.M., a ve dnech 24. 4. 2009 a 31. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 33.000 Kč,
31. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J.M., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
32. dne 11. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno V. M., a ve dnech 11. 3. 2009 a 30. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 46.000 Kč,
33. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno R. M., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
34. dne 11. 6. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno L. P., a ve dnech 11. 6. 2009, 12. 6. 2009 a 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na tuto celkovou částku,
35. dne 12. 3. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno R. P., a ve dnech 12. 3. 2009 a 13. 3. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
36. dne 13. 5. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno S. Š., a ve dnech 13. 5. 2009, 14. 5. 2009 a 18. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 47.000 Kč,
37. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno S. Š., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
38. dne 12. 6. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno R. Š., a ve dnech 15. 6. 2009, 16. 6. 2009 a 17. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 58.000 Kč,
39. dne 26. 5. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno D. T., a ve dnech 27. 5. 2009 a 28. 5. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 48.000 Kč,
40. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 60.000 Kč k účtu na jméno P. V., a dne 15. 6. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 25.000 Kč,
41. dne 1. 12. 2008 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno F. Ž., aniž z tohoto deklarovala výběry v hotovosti,
42. dne 17. 2. 2009 vyhotovila kontokorentní rámec ve výši 50.000 Kč k účtu na jméno J. Ž., a ve dnech 17. 2. 2009 a 26. 2. 2009 deklarovala výběry v hotovosti na celkovou částku 46.000 Kč.
Odvolací soud obviněnou odsoudil podle §206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněné uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání, povolání, funkce nebo takové činnosti, která je spojena s hmotnou odpovědností, na 5 (pět) let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnou zavázal nahradit poškozené AX INVESTORS, a.s., IČ: 25297635, se sídlem Borovnice 245, PSČ 544 77, Borovnice, škodu ve výši 7.108.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 %, počínaje dnem 2. 9. 2010 do zaplacení, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozenou organizaci se zbytkem uplatněného nároku na náhradu způsobené škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněné odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Milana Veverky dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že nesprávný je závěr odvolacího soudu o výši škody, kterou svým jednáním způsobila, a v důsledku toho i právní posouzení jejího skutku jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněná brojí proti závěru odvolacího soudu, že platby na účty fiktivních úvěrů či kontokorentů z nových úvěrů jsou pouhou náhradou způsobené škody a tvrdí, že založení fiktivních úvěrů či kontokorentů za účelem úhrady splátek předchozích nenaplňuje znak přisvojení si cizí věci ve smyslu skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §206 tr. zákoníku, neboť jen část prostředků měla v úmyslu si přisvojit, zatímco zbytek čerpala s úmyslem účetně provést splátky na dříve založené úvěry, nikoli si peníze přisvojit. Částka 2.432.485,76 Kč, sestávající z tzv. splátek úvěrů, úroků a poplatků byla použita toliko účetně, aniž se dostala z dispozice poškozeného. Protože v jednotlivých splátkách nelze rozlišovat část na splacení fiktivního úvěru, úroky a poplatky, když smlouvy o úvěrech nemohly platně vzniknout, protože byly fingované, činí dovolatelka závěr, že celkově nesplacená část z úvěrů činí 4.707.614,24 Kč, což je skutečná výše škody jí způsobená, odůvodňující právní kvalifikaci podle ustanovení §206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku.
Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí, pokud v souladu s ustanovením §265m tr. ř. ve věci nerozhodne sám tak, že ji uzná vinnou toliko trestným činem podle §206 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a uloží jí přiměřený trest a povinnost k náhradě škody skutečně způsobené.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) po stručném shrnutí průběhu řízení a obsahu podaného dovolání poukázala na to, že obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku vyjadřuje nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu a nadále „setrvává na svém stanovisku, uplatňovaném v průběhu celého trestního řízení“, aniž by svůj odkaz v této části své dovolací argumentace jakkoliv blíže konkretizovala. Podle státní zástupkyně tedy nevzala v potaz, že dovolací soud ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadené rozhodnutí „v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání“ , a nikoliv v návaznosti na zaměření její obhajoby, prezentované v předcházejících fázích předmětného trestního řízení, byť by bylo neměnné. V uvedené části svého dovolání tak obviněná neuplatnila žádnou námitku, která by odpovídala některé ze zákonných variant použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. neodůvodnila svůj nesouhlas se zpřísněním právní kvalifikace svého jednání.
Ve zbývající části svého dovolání při odůvodnění uplatněné námitky nesprávného právního posouzení skutku naproti tomu založila důvody přezkumné povinnosti dovolacího soudu, pokud takovou námitku řádně odůvodnila a v uvedeném směru současně vycházela z těch skutkových okolností, která se stala podkladem výroku o její vině.
V daném směru však státní zástupkyně, po shrnutí skutkových zjištění odvolacího soudu, dospívá k závěru, že z popisu jednání dovolatelky v prvé stati tzv. skutkové věty výroku o její vině je zcela zřejmé, že naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku v její dokonané části je spojováno s postupným procesem odčerpávání hotovostních finančních prostředků v celkové výši 7.108.000 Kč, které jí byly z titulu jejího postavení vedoucí jedné z poboček poškozeného bankovního ústavu svěřeny, přičemž popis jejího zbývajícího jednání již vypovídá toliko
o způsobech, které následně použila k zastření své trestné činnosti – aniž by představovaly nezbytnou podmínku pro takto uskutečněný modus operandi, kterého pro přisvojení firemních peněz použila.
Argumentovala-li proto obviněná celkovou nesplacenou částí (takto založených) úvěrů ve výši 4.707.614,24 Kč (správně 4.472.240 Kč), od níž odvozovala skutečnou výši z její strany způsobené škody a tím i právní kvalifikaci jejího jednání podle §206
odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku tak, jak vyplynulo z prvostupňového výroku
o její vině, pak podle státní zástupkyně vycházela právě z posledně konstatovaných skutkových zjištění, která se vztahovala toliko ke způsobu zakrytí její (již dokonané) trestné činnosti a v této návaznosti i k použití peněz na tomto podkladě získaných. Právní význam této části popisu tzv. skutkové věty výroku o její vině je tak pouze druhořadý (viz uvozující návětí.. „za tím účelem, aby své jednání utajila“ ) a tedy se v ní poukazované skutkové okolnosti ve spojení s navazujícími skutkovými zjištěními nemohou stát nikterak rozhodnými pro posouzení otázky naplnění znaku přisvojení si cizí svěřené věci a tím ani zásadními z hlediska vyhodnocení rozsahu jeho škodlivého následku. Při uplatnění námitky absence těžšího následku jejího jednání v podobě škody velkého rozsahu dovolatelka totiž přehlédla, že odvolací soud opřel tomu odpovídající právní závěr o taková rozhodná skutková zjištění, za kterých byl takový následek jejího jednání způsoben a která spočívala v přisvojení si cizí věci, tedy pokladní hotovosti ve výši 7.108.000 Kč, svěřené jí jejím takto poškozeným zaměstnavatelem, jak vyplývá z prvé části popisu tzv. skutkové věty výroku o její vině. Došlo-li právě takovým způsobem ke spáchání přisouzeného zločinu zpronevěry ve smyslu §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, pak právní závěr o dosažení kvalifikované výše způsobené škody nemůže být ovlivněn jakýmikoliv dalšími skutkovými okolnostmi dovolatelčina jednání, následujícími po dokonání trestného činu. Přitom v daném případě nepřichází do úvahy ani zohlednění takových okolností (úhrady splátek fiktivně založených úvěrů) v rámci adhezního rozhodování, neboť zdroje, ze kterých dovolatelka pokrývala svoji fiktivní platební povinnost úvěrového dlužníka, nebyly její, ale opět šlo o firemní peníze poškozeného.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl tak, že se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítá. Současně navrhla, aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. Vyjádřila současně svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Obviněná sice deklarovaný dovolací důvod svou argumentací formálně relevantním způsobem naplnila, její námitky však je nutno posoudit jako zjevně neopodstatněné.
Pokud ve svém dovolání v souvislosti s poukazem na to, že spáchání trestného činu podle §206 tr. zákoníku vyžaduje zavinění ve formě úmyslu, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 49/2010, resp. 3 To 344/2007, pak je třeba konstatovat, že dále nevznesla žádné argumenty, které by měly svědčit o tom, že by snad z její strany nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou pro nedostatek subjektivní stránky. Tomu by ostatně odporoval i alternativní návrh spočívající v tom, aby byla uznána vinnou toliko trestným činem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku. Není proto důvodu k tomu, aby otázka existence subjektivní stránky byla dovolacím soudem podrobněji komentována.
Nosná část argumentace dovolání obviněné je věnována zpochybnění závěru odvolacího soudu o důvodnosti posouzení činu obviněné jako zločinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, tedy proto, že svým jednáním způsobila na cizím majetku škodu velkého rozsahu. V uvedeném směru však nezbývá než odkázat na vcelku vyčerpávající stanovisko obsažené ve vyjádření státní zástupkyně, které Nejvyšší soud plně sdílí. Je totiž nespornou skutečností, že skutek, který je předmětem právního posouzení odvolacím soudem, spočívá v tom jednání obviněné, které vyjadřuje následující popis:
„v době od 21. 6. 2007 do 9. 6. 2009 v B., okres P., v pobočce Vojenské družstevní záložny se sídlem v Praze 6, Československé armády 22, (dále jen VDZ), kde pracovala ve funkci vedoucí pobočky, z pokladny, kterou v rámci plnění svých pracovních povinností vedla a měla na starosti, postupně, v přesně nezjištěném počtu případů, neoprávněně odčerpávala peněžní prostředky v různé výši a celkem si tak přisvojila částku ve výši nejméně 7.108.000 Kč, a připravila si podklady a podmínky pro přisvojení si ještě dalších finančních prostředků až do výše 350.000 Kč, přičemž takto jednala, ačkoli věděla, že se jedná o peníze zaměstnavatele určené k výplatám klientům a takto získané peníze používala zejména pro vlastní a manželovu potřebu“.
Při vázanosti tímto skutkovým zjištěním (a lze dodat, že obviněná neuplatila žádnou argumentaci, která by měla vést k závěru, že toto zjištění je v tzv. extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů) nezbývá než konstatovat, že právní závěr odvolacího soudu, že obviněná svým činem způsobila škodu velkého rozsahu a tím i dokonala zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku je zcela akceptovatelný, neboť škoda ve výši 7.108.000 Kč naplňuje zákonný znak škody velkého rozsahu, jíž se podle §138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky 5.000.000 Kč. Dodat lze, že podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněná snažila odčerpání těchto prostředků zakrýt způsobem popsaným v další části skutkové věty, tj. deklarováním výběru částek v hotovosti v souvislost s čerpáním úvěrů či kontokorentů v celkovém objemu 7.130.000 Kč (5.608.000 Kč + 1.522.000 Kč). O správnosti právní kvalifikace jednání obviněné odvolacím soudem tak není pochyb.
Z tohoto konstatování plyne, že Nejvyšší soud nemohl vyhovět požadavku obviněné na překvalifikaci jejího jednání na mírněji trestný čin, ani požadavku na zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně.
Na základě uvedených skutečností dospěl dovolací soud k poznatku, že o dovolání obviněné je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v ustanovení §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., dle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o odvolání zjevně neopodstatněné“. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněné v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. června 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil