ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.846.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 846/2014-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2014 o dovolání, které podal obviněný V. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2014, č. j. 11 To 20/2014-91, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 162/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 11. 2013, č. j. 4 T 162/2013-67 , byl obviněný V. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v obci H. u S. P. dne 5. 3. 2013 kolem 22,20 hod. řídil osobní automobil Škoda Favorit, ačkoli nemohl bezpečně ovládat řízení motorového vozidla v důsledku předchozího užití marihuany jakožto aplikační formy omamné látky uvedené v zákoně č. 167/1998 Sb., v seznamu IV, příloze 3 pod názvem konopí a pryskyřice z konopí obsahující kannabinoidy včetně psychoaktivního delta – 9 – tetrahydrokannabinolu v množství projevujícím se koncentrací vyšší než 0.279 μmol/l ve vzorc ích krve i moči odebraných mu téhož dne ve 23,05 hod., resp. 23,15 hod.
Obviněný byl odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 11. 3. 2014, č. j. 11 To 20/2014-91 , jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Stanislava Struny dovolání , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., když namítl, že napadeným usnesením soudu druhého stupně došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku okresního soudu, přestože v řízení, které předcházelo rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel (i s oporou o přiložený znalecký posudek) zastává názor, že rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 11. 2013 spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině. Ten podle něj nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jak byl právně posouzen soudy obou stupňů. Obviněný poukazuje na to, že je třeba, aby se prokázalo, že krevní hladina THC řidiče přesáhla limit 2ng/ml, a to bez rozlišení akutní či chronické konzumace konopné drogy, neboť až tehdy se považuje za ovlivněného kanabinoidy. U něj kvantifikace, tj. stanovení koncentrace samotného THC odděleně od inaktivního metabolitu THCOOH v krvi provedena nebyla, jeho krevní hladina psychotropní látky THC není k dispozici.
Protože uvedenou vadu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud neodstranil, navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud k jeho dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2014, sp. zn, 11 To 20/2014, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další obsahově navazující rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen s ohledem na neexistující důkazy o výši hladiny THC v krvi, popřípadě aby sám podle §265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) po stručném shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání zmínil, že těžištěm argumentace v odůvodnění dovolání obviněný učinil toliko polemiku s provedeným dokazováním, když jím uvedené námitky směřují do zpochybnění jeho správnosti a způsobu hodnocení důkazů, resp. do dostatečnosti a úplnosti dokazování. Takové námitky se však dle náhledu státního zástupce týkají procesní stránky věci a směřují k revizi skutkových zjištění, ze kterých soud vycházel při hmotně právním posouzení stíhaného skutku, a proto takové výhrady nelze pod shora dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůbec podřadit. Navíc má za to, že skutkové závěry nalézacího soudu činného v této věci mají v provedených důkazech svou pevnou oporu.
Obviněnému byl bezprostředně po provedené silniční kontrole odebrán vzorek moči i krve, přičemž byly podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, z odvětví toxikologie, zjištěny kannabinoidy (THC) v koncentraci vyšší než 0,279 μmol/l. Podot ýká, že v řízení byl dále vypracován i znalecký posudek z oboru psychiatrie, který vyloučil, že by obviněný užil drogu více než 12 hodin před předmětnou jízdou. Mimoto se oba znalci vyjádřili k účinkům konopné drogy na lidský organismus a zejména chování člověka pod jejím vlivem, přičemž jednoznačně vyloučili způsobilost obviněného k plnohodnotné účasti v silničním provozu, tedy jeho způsobilost k řízení motorového vozidla. Nadto byl obviněný ze spáchání předmětného protiprávního jednání usvědčen policisty provádějícími silniční kontrolu, z jejichž záznamů vyplynulo, že obviněný byl v době provádění kontroly nervózní, roztěkaný, nesoustředěný, kůži obličeje i oči měl zarudlé a měl zúžené zorničky a zpomalené chování. Z tohoto důvodu také u něj provedli orientační test na přítomnost drog ve slinách analyzátorem DrugWipe 5+, přičemž na základě jeho (pozitivního) výsledku byl obviněnému odebrán i vzorek moči a krve. Není dle náhledu státního zástupce bez významu ani skutečnost, že (jak vyplývá z úředních záznamů) obviněný k tomu zasahujícím policistům uvedl, že je občasným uživatelem marihuany, kterou kouří každý druhý den, po dobu 10 let a naposledy si vykouřil část cigarety téhož dne v dopoledních hodinách.
Státní zástupce rozvedl, že pokud obviněný namítal, že nebyla provedena kvantifikace samotného THC v jeho krvi, z napadeného rozhodnutí nalézacího soudu
je evidentní, že se mírou ovlivnění obviněného návykovou látkou a tedy ovlivněním schopností řidiče motorového vozidla je řídit dostatečně a relevantním způsobem zabýval (s odkazem na rozhodnutí č. 23/2011 Sb. rozh. tr.), když byli přibráni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie a z odvětví psychiatrie a při posouzení jednání obviněného byly soudy jejich konkrétní závěry zohledněny.
K spíše formální námitce obviněného, že jeho skutek nevykazuje všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1
tr. zákoníku, podotkl, že obviněný řídil motorové vozidlo po intenzivní intoxikaci marihuanou, s níž měl navíc dostatečné zkušenosti, tedy současně musel být srozuměn s tím, že ve stavu ovlivnění drogou (tj. ve stavu vylučujícím jeho řidičskou způsobilost) vykonával činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Vzhledem ke všemu výše uvedenému dovodil, že obviněný sice zpochybnil hmotně právní kvalifikaci projednávaného skutkového děje, ale tuto tvrzenou vadu odvíjel od údajné nedostatečnosti důkazního řízení a chybného hodnocení důkazů. Takovou argumentaci ovšem podle státního zástupce nelze v dovolacím řízení v zásadě shledat relevantní, když ji navíc nepokládá ani za důvodnou.
Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Ačkoli obviněný namítá neexistenci skutkového zjištění stran stanovení konkrétní hladiny THC v jeho krvi a s absencí takového zjištění spojuje závěr o vadnosti právního posouzení skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným, nelze než poukázat na to, že uvedené skutečnosti si byly soudy nižších stupňů vědomy a že svůj závěr o vině dovolatele přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dovodily při vědomosti neexistence takového exaktního zjištění. Plyne to jak z důkazů, o něž se nalézací soud při svém rozhodování o vině obviněného opřel (toxikologického vyšetření krve a moči obviněného – č. l. 15, znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie – č. l. 21-24, či znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – č. l. 29-35), tak ze samotného skutkového zjištění soudu vyjádřeného jak ve výrokové části rozsudku ( „obsahující kannabinoidy včetně psychoaktivního delta – 9 – tetrahydrokannabinolu v množství projevujícím se koncentrací vyšší než 0.279 μmol/l ve vzorc ích krve i moči“ ), tak v odůvodnění rozsudku (str. 3: „Ačkoli nebyla zjištěna přesná hranice psychoaktivního THC v krvi…“ ). Konstatování takové situace nalézacím soudem však současně neznamená, že by dovoláním napadená rozhodnutí (tj. zmíněný rozsudek a navazující usnesení soudu odvolacího) byla vadná ve smyslu nesprávného právního posouzení skutku, pro který byl dovolatel odsouzen.
Z rozsudku nalézacího soudu je zcela zřejmé, že okresní soud svůj skutkový závěr o tom, že obviněný „v obci H. u S. P. dne 5. 3. 2013 kolem 22,20 hod. řídil osobní automobil Škoda Favorit, ačkoli nemohl bezpečně ovládat řízení motorového vozidla v důsledku předchozího užití marihuany“ založil na zhodnocení poznatků plynoucích z jím provedených důkazů (záznamu policistů a toxikologického zkoumání krve a moči obviněného) a zejména zhodnocení odborných závěrů obsažených ve zpracovaných znaleckých posudcích ( „oba znalci se ze svých pohledů, jak toxikologického, tak z medicinského, shodli na tom, že obžalovaný vlivem psychoaktivní THC, které u něj v krvi bylo zjištěno, nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo“ ), nikoli snad na tom, že by nesprávně interpretoval výsledky provedeného rozboru krve a moči dovolatele, tj. zaměnil údaj vyjadřující hromadnou detekci kanabinoidů ( koncentrace vyšší než 0.279 μmol/l ) za hodnotu obsahu THC. Nelze se totiž ztotožnit s interpretací odborných závěrů znaleckého posudku MUDr. Pavla Štycha, obsaženou v (obviněným k dovolání) přiloženém znaleckém posudku, v němž jeho zpracovatelka doc. Ing. Marie Balíková, CSc., konstatuje, že označený znalec „se mylně domnívá, že hromadná detekce kanabinoidů vyjádřená skupinovou hodnotou 0,279 μmol/l se t ýká právě jen THC“.
Ze znaleckých posudků, z jejichž odborných závěrů soud vyšel, naopak plyne, že si jejich zpracovatelé byli vědomi toho, že hodnota THC provedeným vyšetřením zjištěna nebyla. Znalec z odvětví toxikologie PharmDr. Viktor Voříšek ve svém posudku uvedl, že u obviněného „byl… klíčový kannabinoidní terpen v krvi odhalen“ a aniž by uvedl konkrétní množství THC zaujal názor, že „kannabinoly, zejména zjištěné THC, ovlivnily negativním směrem schopnosti řidiče P. bezpečně řídit motorové vozidlo“ a že „v inkriminovanou… dobu… byl… nezpůsobilým k bezpečnému řízení motorového vozidla“. Ve shodě s tímto znalcem se vyjádřil i znalec z odvětví psychiatrie MUDr. Pavel Štych, který uvedl, že „posuzovaný byl v době řízení motorového vozidla dne 5. 3. 2013 pod vlivem návykové látky z řady cannabionoidů s přetrvávajícím pozitivním nálezem psychoaktivní formy THC v krevním odběhu“ a že „z medicínského hlediska lze konstatovat, že v době předmětného jednání jmenovaný v důsledku ovlivnění návykovou látkou nebyl jako řidič způsobilý k plnohodnotné účasti v silničním provozu“. Znalec přitom uvedl, že „psychoaktivní účinek u člověka mizí při koncentraci THC v krvi okolo 2 ng/ml“ a výše uvedený odborný závěr o nezpůsobilosti obviněného k bezpečnému řízení motorového vozidla učinil s přihlédnutím k tomu, že „toxikologickým vyšetřením krve, odebrané s hodinovým odstupem od předmětného jednání prokázáno ovlivnění posuzovaného kannabionoidy, kdy koncentrace kannabinoidů – včetně pozitivního nálezu psychoaktivní látky delta 9 THC – v krevním séru dosahovala 0,279 μmol/l (87,606 ng/ml)“. Z uvedené citace plyne, že i tento znalec vycházel ( „včetně pozitivního nálezu psychoaktivní látky“ ) z údaje vztahujícímu se ke komplexu kannabinoidních látek a nikoli z údaje týkajícího se množství THC.
Za této situace je nutno dovolací námitku obviněného, jejímž základem je tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku, hodnotit jako polemiku dovolatele se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže naplnit. Soud v popise skutku vyjádřil, že ovlivnění obviněného látkou THC, jejíž přesná koncentrace nebyla provedeným rozborem zjištěna, bylo takové, že mu neumožňovalo bezpečné ovládání motorového vozidla (tento závěr učinil na podkladě odborného zhodnocení obsaženého v posudcích znalců z odvětví psychiatrie a toxikologie) a v důsledku toho uzavřel, že (tzv. právní věta) vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Stav vylučující způsobilost (odborné závěry znalců) si obviněný vědomě navodil předchozím užitím marihuany (vlivem návykové látky), řídil přitom motorové vozidlo, tj. vykonával činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Skutek, jak je popsán ve výrokové části rozsudku, tak dostatečně vyjadřuje znaky skutkové podstaty přečinu, jím byl obviněný uznán vinným.
Protože z důvodů výše vyložených dospěl Nejvyšší soud k poznatku, že rozsudek soudu prvního stupně není zatížen vadou, která by odůvodňovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , dospěl k závěru, že není věcně naplněn ani druhý obviněným uplatněný dovolací důvod upravený ustanovením §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Řádný opravný prostředek obviněného nebyl odmítnut či zamítnut z formálního důvodu (obviněnému nebyl upřen přístup k soudu druhého stupně), pokud byl zamítnut jako nedůvodný podle §256 tr. ř., stalo se tak poté, co v právním posouzení skutku nebylo odvolacím soudem (ve shodě se soudem dovolacím) shledáno pochybení, které v něm dovolatel spatřuje.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl tak námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl dovolací soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v 265b.“ Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil