ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.894.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 894/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. července 2014 o dovolání podaném obviněným T. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2014, sp. zn. 3 To 68/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 252/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 1. 2014, č. j. 70 T 252/2013 -241 byl obviněný T. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil společně s A. K. tím, že:
ačkoli byl A. K. rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 8 T 19/2010 odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 16-ti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 7. 2013,
přesto dne 21. 9. 2013 v době kolem 06.20 hodin v O. – S. B., na ulici Ú., kde po předchozí domluvě po vzájemné součinnosti, v úmyslu zmocnit se zde uložených věcí, A. K. překonal oplocení domu č. … a následně vyháčkováním vnikl do zde zaparkovaného osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Felicia Combi, RZ …, ze kterého následně odcizil vrtací kladivo zn. HR 400, vrtačku zn. Narex, rozbrušovačku zn. Narex, Akuvrtačku zn. Pracel, vrtací kladivo zn. Makita, vrtací kladivo zn. Bosch a elektrickou zkoušečku domácí výroby, přičemž tyto věci podal přes oplocení pozemku domu na ulici Ú. T. H., který věci odnesl do osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, RZ …, které T. H. zaparkoval na přesně nezjištěném místě na ulici P. v O.-S. B., přičemž při činu byli vyrušeni M. J., kdy po tomto T. H. a A. K. z místa utekli, přičemž část odcizených věcí zanechali za plotem a s částí věcí, které byly uloženy v přistaveném vozidle z místa činu odjeli a následně i s odcizenými věcmi byli zadrženi v O.-Z., na ulici B. na parkovišti za objektem Kotva, a tímto jednáním, odcizením věcí způsobili M. J. škodu ve výši 13.200,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Zbývá dodat, že týmž rozsudkem byl obviněný A. K. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §178 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu ve výši 7.000 Kč k rukám poškozeného M. J.
O odvolání státního zástupce a obviněného T. H. proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, který usnesením ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 3 To 68/2014, podle §256 tr. ř. obě odvolání jako nedůvodná zamítl.
II.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Ilony Křížkové dovolání , jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění deklarovaného důvodu dovolání spatřuje v tom, že soud druhého stupně zamítl jeho odvolání, ačkoli bylo důvodné. Důvodnost podaného dovolání potom spatřuje v porušení zásad trestního řízení, neboť provedené důkazy nebyly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Soudu prvního stupně vytýká, že preferoval při rozhodování o vině důkazy svědčící v jeho neprospěch, zatímco důkazy, které svědčily v jeho prospěch, opomenul. Trvá na tom, že se na celém incidentu, který byl pod kontrolou spoluobviněného K., nepodílel. Brojí proti naplněnosti subjektivní stránky, když má za to, že z důkazů, které svědčí v jeho prospěch, lze vyvodit, že jeho jednání nebylo úmyslné a o vytýkaném jednání nevěděl. Z tohoto důvodu pokládá za nesprávný postup soudu druhého stupně, který s ohledem na absenci subjektivní stránky při spáchání trestného činu krádeže rozhodl postupem podle §256 tr. ř.
Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a podle §265 l odst. 1 tr. ř. jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) sdělil, že se po seznámení s obsahem podaného dovolání vzdává svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se věcně nevyjádřil. Současně vyjádřil souhlas, aby o podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání podala osoba oprávněná [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení . Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jinými slovy řečeno, v mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení může záležet jak ve vadném posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska trestního práva hmotného, tak v nesprávném posouzení hmotně právních otázek jiných právních odvětví. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Povahu právně relevantních námitek proto nemají námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, jimiž dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Ačkoli obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který předpokládá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nevznesl ani jednu námitku, kterou by bylo lze podřadit pod takto uplatněný důvod dovolání.
Je tomu tak proto, že – jak ostatně výše uvedeno – dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně (v tomto případě Okresním soudem v Ostravě), případně soudem odvolacím, a je povinen posoudit, zda je právní posouzení skutku odpovídající jeho subsumpci pod příslušná hmotněprávní ustanovení. Dovolatel pak musí, má-li svým mimořádným opravným prostředkem dosáhnout úspěchu - uplatňuje-li důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - přizpůsobit svoji dovolací argumentaci těmto požadavkům ze zákona plynoucím. Jinými slovy vyjádřeno, v případě dovolání opřeného o deklarovaný dovolací důvod je nezbytné, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stala tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (zejména v tzv. skutkové větě výrokové části rozsudku popsaný skutek, jímž byl obviněný uznán vinným) neodpovídá jeho právnímu posouzení (tj. není takovým trestným činem, za který jej soudy označily, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech jeho zákonných znaků). V tomto rámci lze pak namítat, že předmětný skutek vykazuje buď zákonné znaky jiného trestného činu, nebo není trestným činem ve smyslu trestního zákoníku.
V dovolání, které je obviněným podáno z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy musí dovolatel brojit proti subsumpci jednání pod určité ustanovení trestního zákoníku a právě tímto postupem vymezit rozsah svého dovolání. Proto důvody vedoucí k podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě musí směřovat vždy proti konkrétní, přesně vymezené právní kvalifikaci, přičemž dovolací námitky je třeba opřít o konkrétní skutečnosti, které směřují proti určité právní kvalifikaci (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 1706/08 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2009 sp. zn. 5 Tdo 247/2009).
Ačkoli obviněný podal dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti v obsahu svého dovolání nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale výhradně nesprávnost soudy učiněných skutkových zjištění, a to navíc bez bližšího rozvedení. Touto dovolací argumentací, když poukázal na nesprávnost hodnocení provedených důkazů, resp. na skutečnost, že soud prvního stupně přehlédl důkazy, které měly svědčit v jeho prospěch, se ocitl mimo rámec dovolacího důvodu, o které své dovolání opřel. Navíc lze poukázat na to, že dovolatel ani blíže nezdůvodnil, v jakém směru soud při hodnocení důkazů dle něj pochybil (jaké důkazy svědčící v jeho prospěch soud prvního stupně opomenul) a že se omezil v podstatě na rovinu formální deklarace. Nutno zdůraznit, že se navíc v tomto směru jedná o jeho neměnnou obhajobu, známou již z řízení o řádném opravném prostředku.
Přisvědčit nelze ani námitce stran absence subjektivní stránky obviněného, pokud je vyvozována výlučně z relativizace soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění. Nejvyšší soud pouze na okraj podotýká, že se ani v tomto směru s obviněným neztotožňuje. Soud prvního stupně zcela zřejmě a správně shledal, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu krádeže, jímž byl uznán vinným, když poukázal (str. 6 odůvodnění rozsudku) na to, že „Obžalovaný T. H. doznal, že se v inkriminovanou dobu nacházel na místě činu, resp. v jeho blízkosti, současně však tvrdí, že o trestné činnosti spoluobžalovaného nic nevěděl, což spoluobžalovaný A. K. potvrzuje. Této obhajobě obžalovaného soud neuvěřil. Z výpovědí svědků, zejména svědkyně B. Ch., jednoznačně vyplývá, že oba mladíci, kterými bezpochybně byli obžalovaní, jednali ve vzájemné shodě a zejména nutno zmínit tu část výpovědi svědkyně před soudem, kde popisuje, že jeden z mladíků byl uvnitř zahrady poškozeného a přes oplocení podával věci druhému mladíkovi, který se nacházel na ulici na druhé straně plotu. Za tohoto stavu věci, kdy nebyly zjištěny pochybnosti o věrohodnosti výpovědi svědkyně, je obhajoba obžalovaného T. H., že neměl jakékoli tušení o trestné činnosti spoluobžalovaného, zcela vyvrácena.“
Na základě těchto skutečností proto ani Nejvyšší soud nemá pochybnost o tom, že subjektivní stránka byla soudem prvního stupně pečlivým způsobem vážena a konečně i správně zjištěna, neboť úmyslné a vědomé jednání obviněného má dostatečný podklad v provedeném dokazování a v následném rozsudečném výroku.
Nejvyšší soud tedy po posouzení obviněným podaného dovolání shledal, že tento neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo lze pod deklarovaný důvod dovolání podřadit, neboť jeho výhrady se ocitly pouze v rovině námitek stran správnosti skutkových zjištění (tvrzení dovolatele, že se vytýkaného jednání nedopustil, ani o trestné činnosti spoluobviněného K. nevěděl). Lze tedy uzavřít, že obviněný v dovolání uplatnil svoji verzi průběhu skutkového děje (odlišnou od skutku zjištěného soudem) a toliko ve vztahu k ní (jejím prostřednictvím) uplatnil námitku o nedostatku subjektivní stránky trestného činu.
Pouze pro úplnost lze dodat, že dovolatel uplatnil (nikoli však explicitně) rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Obviněný svým vyjádřením, že vzhledem k nesprávnému posouzení věci nebylo namístě, aby odvolací soud postupoval podle §256 tr. ř. a jeho odvolání zamítl, uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu. K jejímu naplnění však v posuzované věci nedošlo, neboť řízení předcházející vydání rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou, kterou obviněný označil [vadné právní posouzení skutku a v důsledku tohoto existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], ani jinou vadou, která by zakládala důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Protože se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl tak námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný (avšak ani pod jiné ustanovením §265b tr. ř. upravené dovolací důvody), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. července 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil