ECLI:CZ:NS:2014:6.TDO.980.2014.1
sp. zn. 6 Tdo 980/2014-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. srpna 2014 o dovolání, které podala obviněná I. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2014, č. j. 3 To 143/2014-146, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 266/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 18. 2. 2014, č. j. 3 T 266/2013-131 , byla obviněná I. H. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou ad 1. přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a ad 2. a 3. pokračujícím přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že
1) dne 21. 4. 2013 v době kolem 20.20 hodin v P. na ulici S., před barem Tipsport, při předstírání zájmu o osobu jménem P. H., využila jeho nepozornosti a odcizila mu ze zadní kapsy batohu, který měl na zádech, finanční hotovost ve výši 5.000,- Kč,
přičemž uvedeného jednání se dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 1. 2013, č. j. 3 T 226/2012-70, v právní moci dne 12. 3. 2013, odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, přičemž výrok o trestu z tohoto trestního příkazu byl zrušen souhrnným trestem odnětí svobody uloženým jí rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 2 T 64/2013 mj. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 342/2013 ze dne 29. 8. 2013, pravomocným téhož dne, ve výměře 5 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem, který vykonává,
2) dne 19. 8. 2013 v době kolem 17.00 hodin v P. na ulici S., v baru Tipsport, v prostoru za barovým pultem, svévolně vzala volně odložené mobilní telefony zn. Nokia 3100, v hodnotě 500,- Kč, majitelky D. H, a zn. Nokia 5230, v hodnotě 1.800,- Kč, majitele společnosti GASTRO GAME, s. r. o.,
3) dne 15. 9. 2013 v době kolem 21.00 hod. v P. na ulici O., v OD Kaufland, odcizila ke škodě společnosti Kaufland Česká republika, v. o. s., 6 ks náplní do osvěžovače zn. Brise discreet, v hodnotě 479,- Kč, tím způsobem, že v prostorách prodejny náplně vyjmula z obalu, uschovala je do příruční tašky a takto s nimi, aniž za ně zaplatila prošla pokladnou,
přičemž obou uvedených jednání se dopustila přesto, že byla trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 1. 2013 č. j. 3 T 226/2012-70, v právní moci dne 12. 3. 2013, odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, přičemž výrok o trestu z tohoto trestního příkazu byl zrušen souhrnným trestem odnětí svobody uloženým jí rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. 2 T 64/2013 mj. pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 342/2013 ze dne 29. 8. 2013, pravomocným téhož dne, ve výměře 5 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s dozorem, který vykonává, a dále ačkoli rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 7. 2013, č. j. 1 T 50/2013-72, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 428/2013, ze dne 30. 10. 2013, v právní moci téhož dne, byla odsouzena pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 15ti měsíců, který vykonává.
Za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a, d), odst. 2 tr. zákoníku popsaným pod bodem 1) a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 7. 2013, č. j. 1 T 50/2013-72, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 To 428/2013, v právní moci téhož dne byla podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku byla odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 7. 2013, č. j. 1 T 50/2013-72, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 3 To 428/2013, jakož i obsahově navazující rozhodnutí. Za pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku popsaným pod bodem 2) a 3) byla odsouzena podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému P. H. škodu ve výši 5.000 Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 2014, č. j. 3 To 143/2014-146 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody za trestnou činnost ad 2), 3) a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné podle §209 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Martiny Hrbatové dovolání , v němž uplatnila důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť „v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písm. g)“ .
Dovolatelka připomíná, že popis skutků musí vyjadřovat všechny skutečnosti významné pro jejich právní kvalifikaci, a v dané souvislosti tvrdí, že skutky uvedené ve výrocích rozsudku nalézacího soudu nelze kvalifikovat jako přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, neboť jejich popis neobsahuje skutečnosti, ze kterých by bylo možno bez všech pochybností usuzovat na naplnění objektivní a subjektivní stránky, zejména stran její příčetnosti pro tvrzenou závislost na drogách. Namítá, že otázka její příčetnosti v době spáchání skutků nebyla dostatečně vyřešena, neboť nebyl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na alkoholové a nealkoholové závislosti, a to vzdor skutečnosti, že se skutků dopustila vždy pod vlivem drog. O její závislosti na drogách svědčí zejména lékařské vyšetření provedené bezprostředně po jejím vzetí do vazby. Soudům oběma stupňů vytkla, že i přes její opakované návrhy lékařské zprávy nevyžádal a neprovedl jimi důkaz a taktéž nepřibral znalce k prověření její obhajoby stran příčetnosti v době spáchání skutků.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Prostějově zrušil, jakož i zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Prostějově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) po seznámení se s obsahem podaného dovolání a dostupným spisovým materiálem sdělila, že v zájmu urychlení dalšího postupu v řízení o dovolání využívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a věcně se k němu nevyjádřila. Vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný dovolací důvod.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněné.
IV.
Z obviněnou vznesených námitek je ve vztahu k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. seznatelné, že tato vznesla pouze námitky skutkové, příp. procesní, tedy námitky, směřující proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Jakkoli obviněná formálně poukazuje na to, že v jejím jednání nelze spatřovat naplnění objektivní a subjektivní stránky přečinu krádeže a pokračujícího přečinu krádeže, činí tak (s jedinou výhradou níže) bez bližšího zdůvodnění těchto tvrzení. Tyto nekonkrétní námitky, byť vznesené proti právnímu hodnocení skutku, nemohou založit přezkumnou činnost Nejvyššího soudu ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., neboť se ocitají v rovině pouhé formální deklarace.
Jedinou (avšak rovněž ne zcela konkrétní) námitkou, kterou dovolatelka odůvodňuje nedostatek subjektivní a objektivní stránky přečinu a pokračujícího přečinu krádeže je poukaz na nedostatečné řešení otázky příčetnosti (s ní spojuje výtku vůči neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie), který může být interpretován jako námitka absence příčetnosti obviněné při činech s ohledem na její závislost na drogách. Tato námitka je však povahy skutkové [souvisí s případným odborným posouzením duševních schopností (dispozicí) obviněné jako pachatelky a má i vzhledem k uplatněné výhradě obviněné dopad do posouzení otázky dostatečnosti provedeného dokazování] a jako taková formálně uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídající. Navíc je i zcela nepřípadná.
V obecné rovině je nezbytné podotknout, že příčetnost není v trestním zákoníku definována. Obecně ji lze však vymezit jako způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech (srov. Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, str. 185.). Trestní zákoník vychází z negativního vymezení duševních schopností a jejich předpokladů a uvádí důvody, které příčetnost, a tedy i trestní odpovědnost, vylučují. Podle §26 tr. zákoníku ten, kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z této legální definice vyplývá, že pachatel jedná v (nezaviněné) nepříčetnosti, jestliže trpěl duševní poruchou (viz §123 tr. zákoníku), v důsledku níž v době činu ztratil schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat. Pro učinění závěru o nepříčetnosti pachatele postačí, pokud v době činu v důsledku duševní poruchy absentovala i jen jedna z uvedených schopností.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání je významná otázka, zda ze skutkových zjištění soudů vyvstávají pochybnosti o příčetnosti obviněné v době, kdy se dopustila vytýkané majetkové trestné činnosti. Primárně je zapotřebí připomenout, že příčetnost se presumuje, a teprve tehdy, nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že pachatel může trpět duševní chorobou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, pak musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněné objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1968, sp. zn. 11 Tz 13/68, publikováno pod č. 7/1968 Sb. rozh. tr.).
Z odůvodnění dovolání obviněné nelze zjistit, zda tato namítá existenci okolnosti, která by měla vést k závěru o nutnosti aplikace ustanovení §26 tr. zákoníku, či k závěru jinému, pro což by mohlo svědčit její tvrzení, že „se všech skutků dopustila pod vlivem drog“ , na nichž má být závislá šest let. Taková námitka by mohla ústit do závěru, že je podle dovolatelky na místě aplikace ustanovení §360 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu opilství, a to v případě, že by bylo prokázáno spáchání skutků obviněnou ve stavu nepříčetnosti, do něhož by se, byť z nedbalosti, přivedla požitím či aplikací návykové látky (§130 tr. zákoníku). Je však třeba zdůraznit, že obviněná v daném směru nekonkretizuje, jaký právní závěr by měl z její námitky plynout, a že není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele v tomto směru příslušný závěr domýšlel.
Z napadených rozsudků je zřejmé, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací [neboť ze strany obviněné stran argumentace její (ne)příčetnosti v okamžiku spáchání činů se jedná o neměnnou obhajobu již z řízení před soudem nalézacím, resp. již z dřívějších trestních řízení vedených vůči její osobě] její návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie jako zcela nadbytečný zamítl. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací neshledaly potřebu doplnit dokazování tímto důkazním prostředkem, neboť dle jejich závěrů skutkový stav věci byl natolik objasněn, že nevznikaly pochybnosti o jeho správnosti a případné provedení navrhovaného znaleckého posudku by nemohlo zvrátit výsledky dokazování.
V dané souvislosti poukazuje Nejvyšší soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který uvedl (str. 9-10), že „U hlavního líčení pak (pozn. obviněná) uplatnila obhajobu spočívající v tom, že v době spáchání skutků nebyla příčetná, neboť v té době ve velkém množství užívala návykovou látku heroin, a nevěděla, co činí … soud [se] naprosto ztotožnil s přiléhavým zdůvodněním zamítnutí téhož důkazního návrhu Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. 1 T 50/2013. Zde krajský soud konstatoval, že s ohledem na výpovědi obžalované, její tvrzení o požívání drog včetně heroinu, uplatněné obhajobě obžalované neshledal naprosto žádný důvod tímto směrem dokazování doplňovat, neboť z výpovědi obžalované je patrné, že je časově i prostorově orientována, a ze skutečností, že po vzetí do vazby měla pouze 6 dní jakési odvykací potíže, plyne, že jen stěží mohla být tak silně závislou feťačkou, jak sama o sobě v rámci své obhajoby tvrdí … Obž. zejm. k bodu 3 podrobně popisovala, jak se celý skutek měl odehrát, stejně tak i k bodu 2 …, přičemž s tímto naprosto korespondují i výpovědi svědkyň pracovnic Tipsport baru, které tvrdily, že obžalovaná v té době do baru chodila snad denně, přičemž ani jedna z nich se nezmínila o tom, že by na obžalované pozorovaly jakékoli známky užívání návykových látek … Jen stěží si lze představit, že by si nevšimly skutečnosti, že obžalovaná je zfetovaná tak, že neví, co mluví, a co činí.“
Následně ani soud odvolací, který se touto námitkou rovněž zabýval (str. 4 odůvodnění) neshledal ničeho, co by jen naznačovalo možnosti změny skutkových zjištění, které by odůvodňovaly potřebu znaleckého zkoumání obviněné z důvodu řešení otázky její příčetnosti při činu ( „obžalovaná se i v tomto řízení účelově hájí požíváním drog, a to v poměrně značném rozsahu, který neodpovídá okolnostem případu jak v souvislosti s pácháním trestné činnosti, tak po jejím zadržení a umístnění do věznice, event. i do vězeňské nemocnice“ ) .
Dovolací soud shledal náhled soudů obou stupňů na řešenou problematiku odpovídající obsahu provedeného dokazování. Žádná skutečnost z provedeného dokazování (vyjma tvrzení obviněné) nenasvědčuje tomu, že by obviněná při spáchání skutků měla být (např. i v důsledku aplikace drog) ve stavu nepříčetnosti, tedy stavu vylučujícím její způsobilost rozpoznat protiprávnost jejího jednání nebo toto jednání ovládnout.
Vrátí-li se Nejvyšší soud k otázce právního posouzení skutků, jimiž byla obviněná uznána vinnou, pak musí konstatovat, že jejich popis obsažený v enunciátu odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně (jímž je dovolací soud vázán), neobsahuje nic, co by svědčilo o vadnosti právního posouzení. Skutkový popis činů neobsahuje žádnou skutkovou okolnost, která by měla svědčit o potřebě jiného posouzení věci, resp. o jiné právní kvalifikaci jednání obviněné (např. již zmíněného trestného činu opilství podle §360 odst. 1 tr. ř.).
Z uvedeného plyne, že dovoláním napadená rozhodnutí nejsou zatížena vadou zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomu Nejvyšší soud poznamenává tolik, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod patří mezi procesní dovolací důvody, jehož smyslem je náprava závažných vad, které vedou ke zmatečnosti rozhodnutí. Zmíněný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoli již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Uplatněný dovolací důvod není v posuzované věci zjevně naplněn ani v jedné z výše označených variant. Je tomu tak proto, že odvolací soud, tj. Krajský soud v Brně nerozhodl o odvolání obviněné ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 1 tr. ř. (zamítnutí odvolání ze zde uvedených formální důvodů) ani způsobem upraveným v ustanovení §253 odst. 3 tr. ř. (odmítnutí odvolání), nýbrž ve věci obviněné rozhodl rozsudkem (po celkovém přezkoumání správnosti rozhodnutí soudu nalézacího), kterým zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. výrok o trestu a nově rozhodl o uložení trestu odnětí svobody.
Zbývá proto jen zopakovat, že namítala-li dovolatelka nesprávnost napadeného rozsudku (pro právní vadu při posouzení skutků, jimiž byla uznána vinnou), pak je třeba konstatovat, že tak učinila námitkami skutkové či procesní povahy, které nenaplňují jí deklarovaný dovolací důvod a zásadně nemohou založit přezkumnou činnost Nejvyššího soudu ve vztahu k napadeným rozsudkům. Protože se obviněná svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešla a vznesla námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jí deklarované [vázanost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jejím dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl dovolací soud o tomto mimořádném opravném prostředku obviněného v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „V odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. srpna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Ivo Kouřil