ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.1312.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 1312/2014-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 30. října 2014 v Brně dovolání obviněného Z. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 6 To 25/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 9/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. H. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 2 T 9/2013, uznal obviněného Z. H.(dále jen „obviněný“) vinným pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal uvedený zločin tím, že
dne 14. 12. 2011 v advokátní kanceláři JUDr. J. D. Z. v P., v úmyslu se obohatit a získat pro společnost Plamenstav, s.r.o., neoprávněný majetkový prospěch, využil kombinace stáří, nízké inteligence, existence mírné kognitivní poruchy, nevědomosti, své známosti a důvěry poškozené M. K. nar. ... a předložil jí k podpisu listiny:
ad 1) návrh na vklad zástavního práva a věcného předkupního práva do katastru nemovitostí a zástavní smlouvu pod záminkou zprostředkování prodeje jejích nemovitostí, a to rodinného domu č. p. ..., postaveného na stavební parcele č. ..., parcely č.... a pozemku č. ..., v hodnotě 6.901.490,- Kč, zapsaných v k. ú. K. u V. P., obec V. P., okres P.-z., LV č. ... v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P.-z., kdy jej ke zprostředkování prodeje opravňovala uzavřená objednávka poškozené o zajištění prodeje rodinného domu ze dne 2. 10. 2011 a plná moc poškozené ze dne 12. 11. 2011, přičemž v zástavní smlouvě byl uveden jako zástavní věřitel a poškozená jako zástavní dlužník a předmětem smlouvy bylo zřízení zástavního práva k výše uvedeným nemovitostem, kterým byla zajištěna pohledávka ve výši 6.000.000,- Kč se splatností do 31. 12. 2016, která však ve skutečnosti neexistovala. Poté co poškozená listiny podepsala v domnění, že se týkají prodeje předmětné nemovitosti, po ověření podpisů v advokátní kanceláři, je obviněný dne 15. 12. 2011 osobně podal v P., na Katastrálním úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P.-z. a následně došlo na jejich základě k zápisu zástavního práva a věcného předkupního práva do katastru nemovitosti. V důsledku tohoto jednání došlo k neoprávněnému zatížení uvedených nemovitostí a v případě realizace zástavního práva by tak došlo ke způsobení škody ve výši 6.000.000 Kč poškozené M. K.,
ad 2) návrhy na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a darovací smlouvu, v níž poškozená byla uvedena jako dárce a společnost Plamenstav, s.r.o., se sídlem ve Velkých Přílepech, zastoupená obviněným, jako obdarovaný, jejímž předmětem bylo bezplatné přenechání ½ spoluvlastnického podílu poškozené k nemovitostem – pozemku č. ... a pozemku ..., v k. ú. T., obec P., okres hl. m. P., vše zapsané na LV č. ... (nyní ...) v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ..., pozemku č. ... a pozemku č. ..., v k. ú. N. u R., obec N., okres P.-z., vše zapsané na LV č. ... v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P.-z., když poškozená v domnění, že podepisuje listiny týkající se prodeje její nemovitosti ve V. P., tyto podepsala, aniž by se seznámila s jejich obsahem a darovací smlouva byla po ověření podpisů v advokátní kanceláři dne 15. 12. 2011 doručena na Katastrální úřad pro hl. m. Prahu v Praze 8 a na Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště P.-z., a to společně s návrhem na vklad vlastnického práva, když na základě těchto návrhů byly provedeny zápisy do katastru nemovitostí a neoprávněným převodem nemovitostí na společnost Plamenstav, s.r.o., byla poškozené M. K. způsobena škoda 447.260 Kč.
Za tento zločin byl odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na pět let. Kromě toho mu byl uložen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest, a to 200 denních sazeb ve výši denní sazby 500 Kč, tj. celkem 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok.
Z podnětu odvolání obviněného i státního zástupce proti tomuto rozsudku zrušil Vrchní soud v Praze napadený rozsudek a nově rozhodl rozsudkem ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 6 To 25/2014, tak, že uznal obviněného vinným přípravou zločinu podvodu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsoudil jej podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Dále uložil obviněnému podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest, a to 200 denních sazeb ve výši denní sazby 500 Kč, tj. celkem 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Vacka včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení a svou obhajobu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. spatřoval v podjatosti soudců odvolacího soudu s odkazem na §30 odst. 1 tr. ř. O této skutečnosti se dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozsudku a spatřuje ji v tom, že odvolací soud k jeho tíži hodnotil skutečnost, že v občanskoprávní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 10 C 97/2012, si podal odvolání proti rozsudku ze dne 4. 3. 2013, kterým bylo určeno, že poškozená M. K. je spoluvlastnicí ideální poloviny nemovitostí vylákaných obviněným. Podle obviněného se nejedná ze strany odvolacího soudu o nestrannou argumentaci, ale vysloveně nepřátelskou vůči němu. Podat odvolání je jeho zákonným právem a jeho využití by mu nemělo být dáváno k tíži.
Dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že jednání kladené mu za vinu podle jeho názoru není trestným činem. Obviněný zopakoval svou obhajobu a při vlastním způsobu hodnocení důkazů uzavřel, že provedeným dokazováním nebylo objasněno ani zjištěno jeho úmyslné zavinění, které je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu podvodu. Obviněný nebyl schopen zjistit, zda poškozená M. K. s jistotou věděla, co podepisovala, ale podle jeho přesvědčení to věděla naprosto přesně, když i advokát Mgr. Libor Buchta potvrdil, že ji s obsahem smluv běžným způsobem seznámil. Pokud uváděla, že to nevěděla, pak podle obviněného neuváděla pravdu ze strachu před svojí rodinou, neboť ta si přála, aby majetek převedla na vnučku. Ze skutkových zjištění nevyplývá závěr, že by poškozené podstrčil smlouvy úmyslně, aby tím získal majetkový prospěch. Na základě vlastních úvah dospěl k závěru, že poškozené nepůjčil částku 6.000.000 Kč, nevznikl jí dluh, a tudíž nemohlo platně vzniknout ani jeho zajištění. Nemohl ani zneužít mírné kognitivní poruchy poškozené, když znalec potvrdil, že tuto poruchu nemůže běžný laik rozpoznat.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný napadl výrok o trestu s tím,, že mu byl uložen extrémně přísný trest, a to s vědomím skutečnosti, že přiměřenost výše trestu není běžným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve výjimečných a zcela ojedinělých případech ovšem Nejvyšší soud akceptoval namítanou nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod, a to když uložený trest byl tak extrémně přísný, že to bylo neslučitelné s ústavním principem proporcionality trestní represe, což lze vztáhnout podle obviněného i na jeho případ. Soudu druhého stupně vytknul, že mu zpřísnil trest mimo jiné i z toho důvodu, že se k trestné činnosti nepřiznal. Takový argument není správný, neboť je tím po obviněném žádáno přiznání se k trestné činnosti, kterou nespáchal. Obviněný poukázal na svou dosavadní bezúhonnost. Uložené tresty mu připadají mimořádně nepřiměřené, zasahující do jeho ústavně zaručeného práva na ochranu před zasahováním do soukromého a rodinného života.
Současně obviněný učinil podnět, aby předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, protože v současné době již vykonává uložený trest odnětí svobody a závěrem navrhl, aby byl zrušen napadený rozsudek a dovolací soud jej zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil tak, že uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je nedůvodný. Byť obviněný namítá údajnou podjatost členů odvolacího senátu, přesto netvrdí, že by na jejich straně byl dán poměr k projednávané věci, k dotčeným osobám či orgánům. Žádný takový vztah přitom nevyplývá ani z uplatněných námitek. Obviněný v podstatě pouze vytýká odvolacímu soudu způsob, jakým hodnotil jeho postup v civilním řízení, což ale není namístě posoudit jako osobní poměr k věci samé, ale pouze odlišný názor na právní posouzení zohledňované skutečnosti. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že námitky obviněného jsou pouhou polemikou se skutkovými zjištěními soudů. Nejedná se o námitky, kterými by obviněný zpochybňoval právní posouzení skutku či jiné hmotně právní posouzení. Těmito námitkami se obviněný snaží primárně prosadit své vlastní představy o skutkovém ději a z tohoto důvodu nenaplňují uplatněný a ani jiný zákonný dovolací důvod. Ani námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nepovažuje státní zástupce za důvodné. Obviněný byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od pěti do deseti let. Trest mu byl uložen na samé spodní hranici trestní sazby, rozhodně se tedy nejedná o extrémně přísný trest. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., ale dle závěru Nejvyššího soudu je neopodstatněné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem. Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tento dovolací důvod předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, a to rozhodnutí vyloučeného orgánu a dále, že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání známa již v původním řízení nebo jim nebyla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Druhá podmínka je podle obsahu dovolání splněna, neboť obviněný uvádí, že se o okolnosti zakládající podle jeho názoru podjatost odvolacího senátu dozvěděl až z odůvodnění napadeného rozsudku. V případě první podmínky, a to rozhodnutí vyloučeného orgánu, tuto podle dovolacích námitek obviněný shledal v §30 odst. 1 tr. ř. a spočívá podle něj v rozhodnutí podjatého senátu odvolacího soudu. Žádný poměr k projednávané věci, k dotčeným osobám či orgánům přitom obviněný nenamítl a nic takového ani nevyplývá ze spisového materiálu. Nelze akceptovat námitku o podjatosti odvolacího senátu na základě negativního hodnocení osoby obviněného v odůvodnění napadeného rozsudku. Tento pouze shrnul v rámci úvah o přiměřeném trestu osobu obviněného a okolnosti případu, když zmínil skutečnosti, které vyznívaly ve prospěch obviněného, jakož i ty, které byly hodnoceny v jeho neprospěch. Při absenci těch mimořádných okolností, které by výrazně svědčily v jeho prospěch (např. doznání, snaha aktivně se podílet na náhradě škody), aby bylo případně možné uvažovat o trestu mimořádně sníženém pod dolní hranici trestní sazby (§58 odst. 1 tr. zákoníku), odvolací soud dospěl k závěru, že adekvátním trestem je trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby. V této souvislosti odvolací soud poukázal na absenci těchto mimořádných okolností a přitom konstatoval přístup obviněného k náhradě škody, který se i v občanskoprávním řízení této náhradě bránil všemi zákonnými prostředky. V tomto postupu nelze shledat jakoukoli podjatost či nestrannost senátu odvolacího soudu, a proto shledal tuto námitku Nejvyšší soud nedůvodnou.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu věci, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu věci, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.
Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 7/2002 – T 408). Porovnáním námitek obviněného uplatněných v odvolacím řízení s námitkami, které uplatňuje nyní v dovolání, je zřejmé, že obviněný uplatňuje převážně námitky, s nimiž se již odvolací soud v souladu se zákonem vypořádal.
Obviněný ve svém dovolání vznesl především skutkové námitky. Těmito námitkami napadl způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují skutkové námitky, že nespáchal přípravu zločinu podvodu podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť činil pouze to, o co jej žádala poškozená M. K. a tato naprosto přesně věděla, co podepisuje. Neměl přitom v úmyslu ji podvést, a jelikož jí půjčku 6 mil. Kč neposkytl, nemohlo ani platně vzniknout zajištění půjčky a nenaplnil tedy subjektivní stránku skutkové podstaty tohoto trestného činu.
Soudy obou stupňů správně uzavřely, že obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena provedenými důkazy a o věrohodnosti usvědčujících důkazů nejsou žádné pochybnosti. Obviněný bez vědomí poškozené M. K. provedl vklad zástavního práva a věcného předkupního práva do katastru nemovitostí k neexistující pohledávce ve výši 6 mil. Kč a kromě toho převedl vlastnické právo k nemovitostem (pozemkům) na obchodní společnost, jejímž byl jediným jednatelem a společníkem. Takto učinil na základě zneužití ujednání s poškozenou o zprostředkování prodeje její nemovitosti v obci V. P. Využil přitom psychických handicapů poškozené M. K. vyplývajících z jejího věku, intelektu a zdravotního stavu, když obviněný ji dobře znal a mohl si učinit spolehlivý úsudek, nakolik je důvěřivá a nechá se uvést v omyl. Jedná se o sofistikovanou trestnou činnost sestávající ze sledu na sebe navazujících úkonů, které sloužily k navození situace, že obviněný měl pohledávku zajištěnou zástavním právem do výše 6 mil. Kč na nemovitosti (v hodnotě 6.901.490 Kč) poškozené M. K. se splatností do 31. 12. 2016. Vzhledem k tomu, že poškozená o tomto zajištění nevěděla a žádný závazek vůči obviněnému fakticky neměla, tím nebyl důvod z její strany k jakémukoli plnění ve prospěch obviněného. Obviněný by tedy po splatnosti závazku mohl uplatnit zástavní právo a věcné předkupní právo a tímto způsobem by získal zastavenou nemovitost do svého vlastnictví. Pozemky v hodnotě 447.260 Kč přitom již tímto podvodným způsobem získal do svého vlastnictví. Zcela neakceptovatelná je teze obviněného, že jelikož nepůjčil poškozené M. K. 6 mil. Kč, nemohlo platně vzniknout zajištění. Vkladem zástavního práva a věcného předkupního práva do katastru nemovitosti došlo k zajištění deklarované pohledávky ve výši 6 mil. Kč, bez ohledu na skutečnost, zda tato pohledávka fakticky existovala nebo ne. Z provedeného dokazování spolehlivě vyplynulo, že obviněný sledoval právě tento cíl. Nelze tedy přisvědčit dovolacím námitkám obviněného, které jsou v podstatě totožné s odvolacími námitkami, se kterými se již spolehlivě a správně vypořádal odvolací soud ve svém rozhodnutí (str. 5-8) a Nejvyšší soud proto pro stručnost (§265i odst. 2 tr. ř.) odkazuje na příslušnou část odůvodnění jeho rozhodnutí, když tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné a zvolená právní kvalifikace trestné činnosti obviněného je zcela správná.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.:
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl ohrožen trestní sazbou trestu odnětí svobody od pěti do deseti let. Pokud mu byl soudem druhého stupně uložen trest odnětí svobody na pět let, tedy na samé spodní hranici trestní sazby, nelze rozhodně hovořit o přísném trestu (natož o extrémně přísném), byť byl uložen v kombinaci s peněžitým trestem ve 200 celých denních sazbách po 500 Kč, tedy celkem 100.000 Kč. Nelze také přehlédnout, že obviněný pro výkon trestu odnětí svobody byl zařazen mimořádně podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do mírnějšího typu věznice (s dozorem), než v jaké by příslušelo pětiletý trest odnětí svobody vykonávat (věznice s ostrahou). Soud druhého stupně přitom náležitě odůvodnil ve svém rozhodnutí (str. 8-9) proč nejsou v dané věci splněny podmínky pro případné úvahy o ukládání trestu mimořádně pod dolní hranici trestní sazby (§58 tr. zákoníku). Pro stručnost lze tedy na příslušnou část napadeného rozsudku odkázat, neboť s tam uvedenými úvahami se ztotožnil i Nejvyšší soud. Obviněný se nemůže s odkazem na uplatněný dovolací důvod domáhat, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití §58 tr. zákoníku pod dolní hranicí jeho zákonné trestní sazby, protože pokud soud tohoto postupu nevyužil a vyměřil trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby, nelze dovodit, že byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Ani tato dovolací námitka obviněného není důvodná a nemůže založit uplatněný dovolací důvod, ale ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. též Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu 17/2002 – T 416).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Z. H. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Vypracoval
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.