ECLI:CZ:NS:2014:7.TDO.382.2014.1
sp. zn. 7 Tdo 382/2014-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. dubna 2014 v Brně dovolání obviněných Ing. F. P. , a P. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 8 To 229/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 1 T 113/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. F. P. a P. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 1 T 113/2012, uznal obviněné Ing. F. P. a P. P. vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsoudil každého z obviněných k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil výkon trestu u obou obviněných na zkušební dobu pěti let a současně nad oběma obviněnými vyslovil dohled probačního úředníka. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku oběma obviněným uložil, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradili škodu, kterou trestným činem způsobili s tím, že jsou povinni dostavovat se každé dva měsíce k probačnímu úředníkovi a prokazovat úhradu škody. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku oběma obviněným uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb, přičemž výměra denní sazby činí 200,- Kč (celkem 100.000,- Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 8 To 229/2013, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a z podnětu odvolání obviněných Ing. F. P. a P. P. podaných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné Ing. F. P. a P. P. uznal vinnými přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle §205 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil každého z obviněných k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil výkon trestu u obou obviněných na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil oběma obviněným, aby podle svých sil uhradili škodu, kterou způsobili trestným činem. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil oběma obviněným peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb, přičemž výměra denní sazby činí 200,- Kč (celkem 50.000,- Kč). Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by obvinění nevykonali peněžitý trest ve stanovené lhůtě, náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou týdnů. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. Podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil věc ve zbývajícím rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni podali obvinění prostřednictvím společného obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), c) a g) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obvinění spatřují v tom, že v trestním řízení konaly a rozhodovaly podjaté osoby, což obvinění namítali v průběhu celého řízení. Uvedli, že odvolací soud se s touto námitkou nedostatečně vypořádal, neboť pouze konstatoval, že se s námitkou již vypořádal příslušný orgán. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítli, že odvolací soud porušil hmotně právní ustanovení týkající se náhrady škody, neboť základní podmínkou odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost mezi jednáním a vznikem škody. Odvolací soud se však omezil pouze na tvrzení, že poškozená společnost Plzeňský Prazdroj, a. s., vždy vydala řidiči společnosti Expandis West, s. r. o., potvrzení o celistvosti nákladu, ale následně musela cenu láhví uhradit svému partnerovi, společnosti CS Cargo, a. s., a škoda tak přešla k jeho tíži. Poukázali na to, že odvolací soud nesprávně posoudil legálnost postupu při odběru a posuzování věrohodnosti pachových stop, neboť se omezil pouze na konstatování, že přítomnost policistů při odběru pachových stop na místě činu nemohla mít vliv na to, že v kanceláři těch samých policistů byly odebírány pachové stopy z jejich těl. Dále namítli extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Poukázali na to, že jejich obhájci nebylo dovoleno účastnit se ztotožňování pachových stop z místa činu s pachovými vzorky z jejich těl, ani nebyl pořizován žádný kamerový záznam. V tomto postupu shledali naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Uvedli, že odvolací soud se neřídil zásadou in dubio pro reo, neboť v jejich trestní věci je celá řada pochybností. Poukázali na to, že svědek J. J. jako bezpečnostní manažer uvedl podstatnou informaci a to, že některé láhve se na lince rozbijí a není proto objektivně možné zjistit, zda při případné inventuře je úbytek lahví způsoben linkou nebo nedostatečným nákladem. Uvedli, že v trestním spise není jediný důkaz z inventury společnosti Plzeňský Prazdroj, a. s., ze kterého by vyplývalo, že láhve skutečně chybí. Obvinění v dovolání navrhují vlastní verzi průběhu skutkového děje a snaží se ji prosadit. Namítli, že orgány činné v trestním řízení svojí nedbalostí zapříčinily stav, jež je minimálně pochybný, neboť v průběhu řízení učinily chyby jak při odebírání pachových stop, tak i při monitorování objektu společnosti Expandis West, s. r. o. Obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265h odst. 3 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon napadeného rozhodnutí.
Obvinění z těchto důvodů navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 8 To 229/2013, a rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 1 T 113/2012, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněné zprostí obžaloby.
Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 8 To 229/2013, dále podali obvinění prostřednictvím společného obhájce dne 25. 3. 2014 doplnění dovolání. Nejvyšší soud poukazuje na to, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 8 To 229/2013 byl doručen obviněnému Ing. F. P. dne 21. 9. 2013 (č. l. 873 spisu), obviněnému P. P. dne 7. 10. 2013 (č. l. 922 spisu), obhájci obviněných Mgr. Františku Burešovi dne 17. 9. 2013 (č. l. 873) a státnímu zástupci dne 20. 9. 2013 (č. l. 873 spisu). Lhůta pro podání dovolání obviněných uplynula vzhledem k ustanovení §265e odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §60 odst. 3 tr. ř. dne 9. 12. 2013. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že doplnění dovolání obviněných podané dne 25. 3. 2014 bylo podáno opožděně, a Nejvyšší soud se jím nemohl zabývat.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obou obviněných uvedl, že o námitce podjatosti policejního orgánu bylo podle §31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Rokycany, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 17. 7. 2012, č. j. KRPP-8561-199/TČ-2011-030881, tak, že uvedený policejní orgán není vyloučen z vykonávání úkonů tohoto trestního řízení, neboť nejsou dány pochybnosti, že by ve věci nemohl nestranně rozhodovat pro svůj poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se trestní řízení přímo dotýká, popř. k jejich obhájcům. O stížnosti obou obviněných bylo rozhodnuto usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Rokycany ze dne 24. 8. 2012, č. j. KRPP-8561-213/TČ-2011-030881, tak, že se jako nedůvodná zamítá. Důvodem rozhodnutí byl závěr, že neshledal zákonné podmínky pro vyloučení policejního orgánu z vykonávání úkonů v této trestní věci pouze z důvodu, že syn I. H., bývalého vedoucího Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Rokycany, J. H. byl v minulosti trestně stíhán na základě podnětu obviněného Ing. F. P. S odkazem na odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí dále uvedl, že je zřejmé, že osobní či soukromý vztah ve věci činného policejního orgánu nelze spatřovat pouze ve skutečnosti, že policejní orgán neprovedl některé důkazy, které navrhovala obhajoba a současně nepřihlížet k procesnímu požadavku účelnosti dokazování podle §2 odst. 5 tr. ř. Jednalo se tedy pouze o předběžné hodnocení vypovídacího významu opatřeného důkazního materiálu a nešlo o hodnocení provedeného dokazování za podmínek §2 odst. 6 tr. ř. při konečném posuzování otázky viny či neviny obou obviněných. Proto nelze uvažovat o podjatosti policejního orgánu, ale jedná se jen o výhrady obviněných proti způsobu vedení přípravného řízení proti nim. Poukázal na to, že námitka týkající se shodného personálního zastoupení na straně soudce a státního zástupce v obou trestních řízeních, na které obvinění poukazovali, vypovídá pouze o tom, že takové jejich pracovní obsazení je výsledkem příslušného rozvrhu práce u uvedených institucí, navíc tato námitka nebyla uplatněna před rozhodnutím soudu druhého stupně a není tak splněna druhá podmínka dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
K námitce obviněných ohledně toho, že jejich obhájkyně JUDr. Aleny Kasalová se nemohla zúčastnit se ztotožňování pachových stop z místa činu s pachovými vzorky z jejich těl uvedl, že při omezeném rozsahu spisových podkladů se k této námitce nelze vyjádřit. Uvedl, že z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 1. 2013 vyplynulo, že důkaznímu návrhu obhájců obviněných JUDr. Aleny Kasalové a Mgr. Františka Bureše ze dne 7. 11. 2012 k výslechu policistů, kteří odebírali pachové stopy na místě činu, bylo vyhověno minimálně výslechem svědka nprap. F. L., který byl veden výlučně k dotazům obhájce jak ke způsobu zajišťování podkladů odorologické expertizy, tak i k míře proškolení policejních kynologů. Dále obhájci v rámci téhož jednacího dne vyjádřili svoje připomínky k tomuto důkazu a důkazní stav věci byl doplněn o zprávu kynologického oddělení příslušné složky Policie České republiky, která byla v rámci listinných důkazů přečtena při hlavním líčení dne 19. 2. 2013. Jestliže obvinění spatřovali naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. v neúčasti jejich obhájkyně u uvedeného procesního úkonu, pak je z popsaného postupu soudu prvního stupně zřejmé, že k nápravě takového zásahu do jejich práva na obhajobu došlo ve fázi hlavního líčení a že se nelze uvedeného procesního pochybení dovolat v dovolacím řízení.
Dále poukázal na to, že nelze přisvědčit obviněným, že důkaz provedený metodou pachové identifikace se stal z hlediska prokázání viny obviněných stěžejním důkazem, neboť byl pouze jedním z důkazních prostředků, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o jejich vině a tento důkaz byl proto pouze důkazem podpůrným. Dále uvedl, že obvinění prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesli skutkové námitky, které nenaplňují uvedený dovolací důvod. Závěrem uvedl, že neshledal extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná dovolání obviněných Ing. F. P. a P. P., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Dále vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím společného obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Doplnění dovolání obviněných podané dne 25. 3. 2014 bylo podáno opožděně vzhledem k ustanovení §265e odst. 1, odst. 2 tr. ř. a §60 odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných Ing. F. P. a P. P. jsou ve svém celku zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je naplněn tehdy, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod však nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obvinění v rámci tohoto důvodu namítli, že přípravné řízení bylo vedeno u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Rokycany, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, jehož vedoucím byl I. H., otec J. H., který byl z podnětu obviněného Ing. F. P. trestně stíhán a odsouzen pro trestný čin podvodu a byl proto dán důvod pro vyloučení tohoto policejního orgánu z vykonávání úkonů trestního řízení.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení. Podle §31 odst. 1 tr. ř. o vyloučení z důvodů uvedených v §30 tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Podle §31 odst. 2 tr. ř. je proti rozhodnutí podle odstavce §31 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost. Podle §31 odst. 3 tr. ř. rozhodne o stížnosti orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.
Nejvyšší soud této námitce obviněných nepřisvědčil. Obvinění ji uplatnili již v řízení o odvolání a odvolací soud se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádal. Správně uvedl, že o této námitce již rozhodl příslušný orgán Policie České republiky, a shledal, že příslušný policejní orgán není vyloučen z vykonávání úkonu trestního řízení.
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Rokycany, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality usnesením ze dne 17. 7. 2012, č. j. KRPP-8561-199/TČ-2011-030881 (na č. l. 528 spisu), podle §31 odst. 1 tr. ř. s odkazem na §30 tr. ř. v trestní věci vedené proti obviněným Ing. F. P. a P. P., rozhodla, že tento policejní orgán není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť nelze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci, nebo osobám, jichž se trestní řízení přímo dotýká, k jejich obhájcům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže ve věci nestranně rozhodovat. V odůvodnění tohoto rozhodnutí výše uvedený policejní orgán uvedl, že otec J. H. I. H. vykonával funkci vedoucího Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Rokycany do 31. 10. 2011 a že trestní stíhání obviněného J. H. bylo vedeno jiným policejním útvarem v rámci Plzeňského kraje. Dále uvedl, že jak za vedení I. H., tak i poté za vedení npor. Mgr. Jaroslavy Krocové, vedl tento policejní orgán trestní řízení proti oběma obviněným objektivně a zákonným způsobem a naprosto odmítl jakoukoli podjatost ve vedení tohoto trestního řízení v souvislosti se skutečností, že otec J. H. vykonával vedoucího oddělení. Závěrem uvedl, že trestní řízení vedené proti J. H. nemělo a nemá žádný vztah s trestním řízením vedeným proti obviněným a policejní orgány Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Rokycany nemají žádný soukromý osobní vztah vůči obviněným, nebo k jejich obhájcům.
Obvinění Ing. F. P. a P. P. proti tomuto rozhodnutí podali stížnost, kterou Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, Územní odbor Rokycany podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s odkazem na §31 odst. 3 tr. ř. zamítla jako nedůvodnou (č. l. 576 spisu). V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedla, že skutečnost, že syn I. H., bývalého vedoucího Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Rokycany, byl v minulosti trestně stíhán na základě podnětu obviněných, sama o sobě nezakládá důvod pro vyloučení policejního orgánu z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Důvodem podjatosti není jakýkoli vztah k projednávané věci, ale musí jít o vztah takového charakteru, který objektivně i subjektivně brání policejnímu orgánu nebo osobě v něm služebně činné přistupovat k věci nezaujatě a rozhodovat nestranně a spravedlivě, čímž by vyvolal oprávněné pochybnosti o jejich nepodjatosti. Dále uvedla, že podřízený policejní orgán postupoval objektivně v souladu se základními zásadami trestního řízení uvedenými v §2 tr. ř. a v trestním spise navíc nebylo dohledáno, že by I. H. v této trestní věci vykonával jakékoli úkony trestního řízení. Poukázala na to, že nebylo ani zjištěno, že by policejní orgány Oddělení hospodářské kriminality Územního odboru Rokycany měly nějaký soukromý osobní vztah vůči obviněným nebo k jejich obhájcům.
Nejvyšší soud v podrobnostech odkazuje na správné závěry odvolacího soudu, resp. policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Rokycany, Služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality a jeho nadřízeného policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Územního odboru Rokycany a vzhledem k výše uvedenému shledal, že námitka obviněných týkající se vyloučení policejního orgánu z vykonávání úkonů trestního řízení je zjevně neopodstatněná.
Obvinění v rámci tohoto dovolacího důvodu dále namítli, že dozorujícím státním zástupcem a soudkyní v trestním řízení obviněného J. H. byl JUDr. Vladimír Majer, resp. Mgr. Martina Šimánková, tedy stejné osoby jako v jejich trestním řízení.
Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že uvedená námitka nesplňuje formální podmínky dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť tato okolnost jimi nebyla před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že pracovní obsazení státního zástupce resp. soudce v jednotlivých trestních věcech je výsledkem rozvrhu práce příslušných institucí, u kterých tyto orgány činné v trestním řízení působí, a nelze je spojovat s důvody jejich vyloučení pro poměr k projednávané věci, příp. k osobám na nich zúčastněným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Tento dovolací důvod je dán v případech, ve kterých obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jde tedy o porušení ustanovení o nutné obhajobě v §36 tr. ř. a §36a tr. ř.
Obvinění namítli, že jejich obhájkyni JUDr. Aleně Kasalové nebylo umožněno zúčastnit se kriminalisticko-technického zkoumání identifikací a porovnáním pachových stop z místa činu s pachovými vzorky z jejich těl a že tedy nebyla přítomna u zajišťování důkazu, který se stal stěžejním z hlediska prokázání jejich viny.
Podle §165 odst. 2 tr. ř. obhájce je již od zahájení trestního stíhání oprávněn být přítomen při vyšetřovacích úkonech, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, ledaže nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Může obviněnému i jiným vyslýchaným klást otázky, avšak teprve tehdy, až orgán výslech skončí a udělí mu k tomu slovo. Námitky proti způsobu provádění úkonu může vznášet kdykoliv v jeho průběhu. Účastní-li se obhájce výslechu svědka, jehož totožnost má být z důvodů uvedených v §55 odst. 2 tr. ř. utajena, je policejní orgán povinen přijmout opatření, která znemožňují obhájci zjistit skutečnou totožnost svědka.
Podle §105 odst. 1 tr. ř. je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla.
Nejvyšší soud této námitce obviněných nepřisvědčil. Poukazuje na to, že vyšetřovacími úkony podle §165 odst. 2 tr. ř., jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem, se rozumí úkony přípravného řízení týkající se dokazování podle hlavy páté trestního řádu, které jsou prováděny policejním orgánem po zahájení trestního stíhání v rámci vyšetřování (státním zástupcem, koná-li vyšetřování), nikoliv však jinými osobami, např. znalcem, kdy jeho hlavním smyslem je opatřit a za zákonem stanovených podmínek i provést důkaz. Za vyšetřovací úkony v tomto smyslu je proto třeba považovat především výslech obviněného, svědků a znalců, konfrontaci, rekognici, vyšetřovací pokus, rekonstrukci, prověrku na místě a další obdobné úkony (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 2145).
Mezi vyšetřovací úkony podle §165 odst. 2 tr. ř. nelze zahrnout postup policejních orgánů při zajišťování kriminalisticko-technických expertíz a shromažďování podkladů potřebných pro ně. Důvodem vyčlenění těchto úkonů z okruhu vyšetřovacích úkonů je především skutečnost, že je provádějí osoby odlišné od orgánů činných v trestním řízení, a to při shromažďování materiálu později sloužícího za podklad vyšetřovacích úkonů, přičemž jde o materiál, který musí být nejprve odborně zpracován, posouzen a případně vyhodnocen. Teprve výsledek této činnosti může být použit jako znalecký posudek, kriminalistická expertíza či odborné vyjádření, které mají povahu důkazu v rámci trestního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 3 Tdo 96/2010).
Z výše uvedeného je zřejmé, že Odborné vyjádření Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Odboru služby pořádkové policie, Oddělení služební kynologie, Skupiny speciálních kynologických činností ze dne 3. 6. 2012, č. j. KRPP-8561-162/TČ-2011-030881, ve smyslu §105 odst. 1 tr. ř. týkající se identifikace a porovnání pachových stop z místa činu a pachových vzorků z těl obviněných metodou pachové identifikace (na č. l. 475 spisu), není vyšetřovacím úkonem ve smyslu §165 odst. 2 tr. ř. a účast obhájkyně obviněných JUDr. Aleny Kasalové při provádění tohoto kriminalisticko-technického zkoumání proto nebyla nutná.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a že dovolání obviněných v této části je zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obvinění ve svém dovolání dále uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obvinění uplatnili v rámci tohoto dovolacího důvodu pouze skutkové námitky. Těmito námitkami napadli rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obvinění sice formálně opřeli dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinili tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Pokud jde o námitku obviněných spočívající v porušení zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že v části námitek uplatněných obviněnými v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo jejich dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněných Ing. F. P. a P. P. jsou ve svém celku zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněných rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněných o odklad nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh na postup Nejvyššího soudu neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti nimž byla podána dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. dubna 2014
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek