ECLI:CZ:NS:2015:11.TDO.491.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 491/2015-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 22. července 2015, o dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal v neprospěch obviněného mmmm ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 42/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména se zrušuje též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 6. 2014, sp. zn. 1 T 42/2014, byl podle §45 odst. 1 trestního zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, který mu byl doručen 16. 4. 2014, jako i všechny výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a obviněný Jiří Pivrnec byl uznán vinným
1. přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
- dne 6. 11. 2013 v době kolem 23. hodin v Českých Budějovicích, na sídlišti Vltava, při ulici Jizerská v budově s garážemi neoprávněně pro vlastní potřebu v igelitové tašce přechovával omamnou látku konopí seté (Cannabis sativa), přičemž se jednalo o výhony a vrcholové části této rostliny, o celkové hmotnosti 37,8 gramů, odpovídající 20,7 gramům toxikologicky využitelné sušiny, kdy koncentrace účinné látky delta-9-THC byla 8,50 %, tj. 1,76 g delta-9-THC,
- dne 12. 12. 2013 v době kolem 17.00 hodin v Českých Budějovicích neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával omamnou látku konopí seté (Cannabis sativa), kterou měl uloženou v osmi plastových sáčcích s lištou a kterou poté, co byl kontrolován příslušníky Policie ČR, dobrovolně vydal, přičemž se jednalo o vrcholové části rostliny konopí o celkové hmotnosti 7,8 gramů, odpovídající 5,4 gramům toxikologicky využitelné sušiny, kdy koncentrace účinné látky delta-9-THC byla 7,13 %, tj. 385 mg delta-9-THC,
přičemž konopí seté (Cannabis sativa) je zařazeno mezi omamné látky uvedené v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění do 31. 12. 2013, jako látka omamná zařazená do seznamu IV podle jednotné úmluvy o omamných látkách, a k nakládání s touto látkou předpokládá zákon zvláštní povolení, které obviněný Jiří Pivrnec neměl,
2. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
- v přesně nezjištěné době nejméně v období od měsíce června 2013 do měsíce srpna 2013 v Českých Budějovicích v části Nemanice neoprávněně prodal Martinu Chudobovi, nar. 11. 12. 1992, nejméně v pěti případech drogu pervitin, vždy v množství 0,2 gramu za 500 Kč, tedy celkem nejméně 1 gram za celkovou částku nejméně 2.500 Kč,
- v přesně nezjištěné době nejméně v období měsíce března 2013 do poloviny měsíce září 2013 v Českých Budějovicích na blíže nezjištěných místech neoprávněně prodal Davidu Chudobovi, nar. 19. 1. 1988, nejméně v dvanácti případech drogu pervitin, většinou v množství tří kusů plastových sáčků obsahujících po 0,2 gramu drogy, obvykle za 500 Kč a někdy oproti předání jiných věcí, tedy mu prodal celkem nejméně 7,2 gramu drogy pervitin,
přičemž drogová látka metamfetamin (pervitin) je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách ve znění do 31. 12. 2013 jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle úmluvy o psychotropních látkách a k nakládání s ní přepokládá zákon zvláštní povolení, které Jiří Pivrnec neměl.
Obviněný byl za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku za použití §45 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 1,3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem a dále podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu propadnutí věci. Za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněný odsouzen k samostatnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 1,3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu, §257 odst. 1 písm. c) tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině 1), jímž bylo podle §45 odst. 1 trestního zákoníku rozhodnuto o zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, č. j. 4 T 30/2014-32, a obviněný byl uznán vinným pokračujícím přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku a dále byl zrušen celý výrok o trestu (ad 1, 2). Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu při nezměněném výroku o vině přečinem nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku (v bodě 2) rozsudku soudu prvního stupně, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek nedotčen, Krajský soud v Českých Budějovicích předmětným rozsudkem odsoudil obviněného za tento a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, č. j. 4 T 30/2014-32, který byl obviněnému doručen dne 16. 4. 2014 a nabyl právní moci dne 25. 4. 2014, a to podle §283 odst. 1 trestního zákoníku za užití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, k jehož výkonu jej podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Dále podle §70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci a jiné majetkové hodnoty, a to: PE sáček (4x 7,5 cm) s bílou krystalickou látkou (metamfetamin o hmotnosti 0,27 g s koncentrací metamfetaminové báze 72,12 %, tj. 194,8 metamfetaminu), výhony a vrcholové části konopí o hmotnosti 37,8 g, kterých bylo užito ke spáchání trestného činu. Podle §43 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 3. 2014, sp. zn. 4 T 30/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §223 odst. 2 tr. řádu z důvodu podle §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný shora pod bodem 1) odrážka druhá, neboť postih, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému uložen pro jiný trestný čin.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného Jiřího Pivrnce. Odkázal na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu, neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí současně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatel se neztotožňuje s dvěma klíčovými závěry krajského soudu. Dle prvního s odkazem na ustanovení §116 trestního zákoníku soud dovozuje, že obviněný byl dne 6. 11. 2013 zadržen Policií ČR, kdy vydal výhony a vrcholové části konopí setého o celkové hmotnosti 37,8 g, přičemž zajištěním této látky byl kriminální čin dokonán; další neoprávněná držba konopí byla u obviněného zjištěna dne 12. 12. 2013, když nebylo zjištěno, že by šlo o drogu, již by měl obviněný ve své dispozici již dne 6. 11. 2013 a její neoprávněná držba by tak vykazovala znaky totožného skutku, pročež dle něj jde o jednání vykazující znaky samostatného skutku spáchaného obviněným poté, co skutek předchozí, jakkoli šlo o jednání obdobné povahy, dokonal. Jednání tedy dle krajského soudu nenaplňují znaky jediného pokračujícího deliktu, nýbrž skutků samostatných, pročež každý jím byl posouzen jednotlivě. V druhém nosném závěru svého rozhodnutí soud dovodil, že konopí seté, přechovávané obviněným dne 12. 12. 2013, nedosáhlo množství většího než malého, a nejsou tak naplněny znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku. Pro uvedené měl krajský soud za to, že jednání obviněného by bylo možno posoudit jako přestupek podle §30 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, přesto věc nepostoupil příslušnému orgánu, a to s poukazem na neúčelnost takového postupu, přičemž tento závěr odůvodnil současným odsouzením obviněného k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, tedy k sankci, vedle níž je opatření, jímž by mohl být obviněný za přestupek postižen, zcela bez významu.
Dovolatel opíraje se o ustanovení §116 trestního zákoníku se naproti tomu domnívá, že obviněný se předmětnými skutky dopustil pokračování v trestném činu. Konstatuje, že ze soudy obou stupňů učiněných skutkových zjištění vyplývá, že oba dílčí útoky, popsané v bodě 1) výroku soudu prvního stupně, v souhrnu naplňují skutkovou podstatu stejného trestného činu, a sice přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku, a to s ohledem na skutečnost, že v obou případech se jednalo o přechovávání omamné látky stejného druhu (konopí setého, když z pohledu pokračování v trestném činu není relevantní podmínka totožnosti konopí, z hlediska teoretického s odkazem na tezi, dle níž podmínku souvislosti v předmětu útoku u pokračování v trestném činu nelze vykládat jako nutnost naprosté totožnosti předmětu útoku – viz P. Šámal a kol., Trestní zákoník I. §1 až 39. Komentář. 1. Vyd., Praha: C. H. Beck 2009, s. 1150), celkové množství konopí přechovávaného obviněným dosahovalo množství většího než malého, přičemž není podstatné, že u druhého dílčího útoku požadovaného množství dosaženo nebylo, neboť postačí, pokud je tento znak naplněn v souhrnu. Dále, jak uvádí dovolatel, mezi oběma těmito skutky byl časový předěl pouze 5 týdnů, což lze důvodně označit za blízkou časovou souvislost. Z těchto zjištění dovozuje nejvyšší státní zástupce závěr, že oba útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného a jsou tedy naplněny všechny podmínky pokračování v trestném činu podle §116 trestního zákoníku, přičemž nebylo zjištěno, že by došlo k přerušení pokračování zahájením trestního stíhání ve smyslu §12 odst. 11 tr. řádu.
Naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pro uvedené nejvyšší státní zástupce shledává tudíž ve skutečnosti, že Krajský soud v Českých Budějovicích jednání obviněného ze dnů 6. 11. 2013 a 12. 12. 2013 vyhodnotil jako dva samostatné skutky a nepostupoval podle §45 odst. 1 trestního zákoníku, když dle názoru dovolatele šlo o dílčí útoky pokračujícího přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku.
Dle dovolatele i v případě aprobování hmotně-právního posouzení věci krajským sudem, tento nesprávně postupoval dle §223 odst. 2 tr. řádu z důvodu §172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, jelikož dle názoru dovolatele byl namístě postup dle §222 odst. 2 tr. řádu, tj. postoupení věci jinému orgánu, který je příslušný o možném přestupku rozhodovat. Dovolatel svůj názor opírá o jazykový výklad §222 odst. 2 tr. řádu, jež obsahuje normu kogentní a nedává soudu možnost uvážení. Nadto k věci připomíná, že postup dle §222 odst. 2 tr. řádu, resp. §257 odst. 1 písm. b) tr. řádu, by nebyl namístě, pokud by krajský soud dospěl k závěru, že skutek již jako přestupek není možno projednat, např. pokud by odpovědnost za přestupek již zanikla podle §20 zákona o přestupcích, přičemž v takovém případě by musel obviněného zprostit obžaloby podle §226 písm. g) tr. řádu. Uvedené pochybení odvolacího soudu dovolatel považuje za relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b písm. f) tr. řádu.
Dovolatel namítá dále skutečnost, že ve výroku o trestu pochybil též soud prvního stupně, a to tím, že uložil obviněnému tresty zvlášť za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, když přehlédl, že jsou splněny podmínky k uložení úhrnného trestu podle §43 odst. 1 trestního zákoníku. Navzdory tomu, že i toto pochybení považuje dovolatel za relevantní z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, má však za to, že z hlediska procesní ekonomie není třeba zrušit rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť zjištěné pochybení může napravit soud druhého stupně.
Závěrem nejvyšší státní zástupce upozorňuje na skutečnost, že výrok o trestu ze shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla obsahu, byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, který ohledně obviněného nabyl právní moci dne 3. 12. 2014. Uvedeným rozsudkem byl obviněný odsouzen podle §283 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a dále podle §73 odst. 1 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti. V rámci postupu podle §265k odst. 2 tr. řádu dovolatel v případě vyhovění dovolání dovolacím soudem považuje za nutné zrušit i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, týkající se obviněného.
Vycházeje z takto vyložených důvodů nejvyšší státní zástupce s odkazem na §265b odst. 1 písm. f) a g) trestního řádu navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit s ohledem na ustanovení §265r odst. 1 tr. řádu
- podle §265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014,
- podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména aby zrušil též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014,
- a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. řádu a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je v posuzované věci nutno rozhodnut jiným způsobem, než předpokládaným v §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, vyjádřil nejvyšší státní zástupce v dovolání i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. řádu ke dni rozhodování o dovolání Nejvyšším soudem nevyužil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. řádu/, bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. a) tr. řádu/, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“) dále posoudit otázku, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou nejvyšším státním zástupcem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek dospěl k závěru, že jsou opodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost skutkových zjištění, na nichž je napadané rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost spočívá v aplikaci ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV 499/03).
Trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí anebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC). Základem právní argumentace dovolatele je tvrzení, dle něhož v předmětné věci došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení jednání obviněného tím, že soudy posoudily jeho jednání ze dne 6. 11. 2013 a jednání ze dne 12. 12. 2013 jako dva samostatné skutky, přičemž dle nejvyššího státního zástupce se obviněný dopustil pokračování v trestném činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku.
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně zformuloval hlediska posuzování pokračování v trestném činu. V usnesení č. j. 4 Tdo 1116/2014-31 uvedl v této souvislosti následující teze: „Pokračování v trestném činu je charakterizováno čtyřmi znaky: - útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, - musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), - musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, - blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí alespoň v nejhrubších rysech i další útoky, a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. R 3/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro pokračování v trestném činu je nezbytné, aby i způsob provedení byl stejný nebo podobný. Toto plyne ze samotného pojmu pokračování v trestném činu, neboť pokračovat lze jen v činnosti velmi podobné nebo stejnorodé. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je nutno vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele (srov. R 29/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K naplnění pokračování je vyžadována blízká souvislost časová a v předmětu útoku. Časovou souvislost nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o dny či týdny. V několika případech připustil Nejvyšší soud ve své judikatuře i časový odstup několika měsíců, avšak takto vymezený časový úsek byl spojen s případy organizované trestné činnosti, kdy časová proluka činila zhruba tři měsíce (srov. Soubor rozhodnutí trestních Nejvyššího soudu 19/2003 – T 463, R 32/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), maximálně pak šest měsíců (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 5 Tdo 739/2007). Při posuzování tohoto formálního znaku je nutno vzít v úvahu a zohlednit všechny konkrétní okolnosti případu jako jsou např. celková doba páchání trestné činnosti, počet útoků, apod.“
Nahlížeje těmito obecnými principy na konkrétně posuzovanou trestnou činnost Nejvyšší soud konstatuje, že v jejím případě všechny čtyři vyžadované znaky pro závěr, že jde o pokračování v trestném činu, byly v dané trestní věci bezezbytku prokázány a zjištěny. Tím je míněna existence dílčích útoků, jež jsou vedeny jednotným záměrem, naplňujícím stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jakož i stejný způsob provedení činu a blízká časová souvislost 5 týdnů.
Ačkoli naplněním dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pozbyla námitka dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu na aktuálnosti, nicméně jako obiter dictum Nejvyšší soud přisvědčuje právnímu názoru dovolatele, týkajícímu se výkladu §222 odst. 2 tr. řádu, a připomíná, že dané ustanovení obsahuje normu kogentní a nedává soudu možnost uvážení.
Nejvyšší soud proto z podnětu důvodně podaného dovolání nejvyšším státním zástupcem zrušil z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dle §265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 4 To 511/2014, dále podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména zrušil též výrok o uložení souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 1 T 52/2014, a podle §265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přisvědčuje rovněž dovolateli ohledně jeho námitky týkající se pochybení soudu prvního stupně ve výroku o trestu v rozsudku ze dne 17. 6. 2014, č. j. 1 T 42/2014-96, a to tím, že uložil obviněnému tresty zvlášť za přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 trestního zákoníku, když přehlédl, že jsou splněny podmínky k uložení úhrnného trestu podle §43 odst. 1 trestního zákoníku. Navzdory tomu, že i toto pochybení nutno považovat za relevantní z hlediska naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud má však za to, že z hlediska procesní ekonomie není třeba zrušit předmětný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť zjištěné pochybení může napravit soud druhého stupně.
Věc se tak vrací do stadia, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích bude muset věc znovu projednat a rozhodnout o ní. V novém řízení bude povinen se v intencích zrušujícího rozhodnutí předmětnou věcí znovu zabývat a postupovat přitom v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. řádu).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo v předmětné věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dvolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu