ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.1697.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1697/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně M. H., zastoupené Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem v Hořicích, Jungmannova 346, proti žalovanému J. H. , zastoupenému JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 10 C 19/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 25 Co 178/2012-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně jse povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupkyně JUDr. Jaroslavy Ježkové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. ledna 2012, č. j. 10 C 19/2010-84, zamítl žalobu, aby „soud zrušil věcné břemeno, jemuž odpovídá právo žalovaného bezplatně a doživotně užívat budovu v části obce L., pozemek st. p. č. 7 a pozemek p. č. 2, vše v obci H. a katastrálním území L., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín na LV č. 3287, které vzniklo na základě smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 30. 1. 2009“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 7. listopadu 2012, č. j. 25 Co 178/2012-124, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. - IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a v němž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání zamítnout.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, spolu s vyjádřením k dovolání žalovaného tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože o zrušení věcného břemene bylo pravomocně rozhodnuto před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 7. listopadu 2012 a dovolací řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Dovolání není přípustné.
Dovolání může být v řešené věci přípustné proti rozsudku odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatelka oprávněna napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání.
Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozhodnutí odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Závěr odvolacího soudu o tom, že nedošlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala zrušení nebo omezení věcného břemene, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, od níž nemá dovolací soud důvod se odchýlit.
Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo peněžité plnění (§151p odst. 3 obč. zák.).
Při rozhodování o omezení nebo o zrušení věcného břemene v důsledku změny poměrů je třeba brát v úvahu všechny okolnosti věci. Především je třeba zjistit, zda došlo ke změně poměrů a v kladném případě posoudit, nakolik tato změna měla vliv na způsob výkonu práva, odpovídajícího věcnému břemeni, jak se projevila na užívání nemovitosti věcným břemenem zatížené a vzít do úvahy újmu, která oprávněnému nastane v důsledku omezení nebo zrušení věcného břemene za náhradu a porovnat ji s případnou újmou, která vznikla vlastníkům zatíženého pozemku v důsledku změny poměrů. Právně významný je jen ten hrubý nepoměr, který vznikl v důsledku změny poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1665/99).
Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 28. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 755/2000, nebo usnesení ze dne 2. února 2010, č. j. 22 Cdo 82/2008, uveřejněných na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, řešil problematiku „změny poměrů“, a to i ve vztahu ke kladené otázce, zda změnou poměrů může být soustavné porušování práv povinného nebo třetích osob oprávněným. Uvedl, že musí být zřejmé, že existence věcného břemene je důvodem sporů mezi účastníky, které mají negativní vliv na užívání a údržbu nemovitosti, a že stávající situace je dlouhodobě neudržitelná, přičemž současně je výsledkem změny původně dobrých vztahů mezi účastníky .
Odvolací soud učinil následující skutková zjištění (které nemohou být předmětem dovolacího přezkumu): vztahy mezi účastníky nebyly dobré již v době zřízení věcného břemene. Žalovaný byl původně spoluvlastníkem předmětné nemovitosti a převodem jeho podílu na žalobkyni a vznikem věcného břemene v jeho prospěch byly řešeny dopady jeho úpadku. Žalobkyně předmětnou nemovitost neužívá (nebydlí v ní). Jestliže na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že se ve vztahu mezi účastníky nejedná o změnu poměrů, která by mohla odůvodňovat zrušení či omezení věcného břemene zřízeného ve prospěch žalovaného, postupoval v souladu ustálenou s judikaturou dovolacího soudu a jeho závěrům nelze nic vytknout.
Odvolací soud vystavěl své rozhodnutí i na dalším závěru o tom, že součástí žaloby musí být i uvedení formy náhrady za zrušení věcného břemene, se kterým žalobkyně rovněž polemizuje.
Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 779).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu obstojí bez ohledu na to, zda označená dovolací výtka je důvodná, dovolací soud se jí z důvodu procesní ekonomie nezabýval.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vznikly náklady za jeho zastoupení advokátkou (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 2.500,- Kč, stanovenou podle §6, §8 odst. 1, §7 bod 5, §9 odst. 3 písm. c), §11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 2 800,- Kč. Rovněž žalovanému náleží částka 588,- Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 3 388,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
V Brně dne 29. dubna 2015
Mgr. David Havlík
předseda senátu