ECLI:CZ:NS:2015:23.CDO.4990.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4990/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně WALMARK, a.s. , se sídlem Oldřichovice 44, 739 61 Třinec, identifikační číslo osoby 00536016, zastoupené Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem, se sídlem Praha 1, Karlovo nám. 671/24, proti žalované GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS CR, a.s. , se sídlem Praha 4 - Krč, Pod Višňovkou 27/1662, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 25688600, zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem, se sídlem Praha 2, Svobodova 137/7, o zdržení se nekalosoutěžního jednání a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 126/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2014, č. j. 3 Cmo 424/2013-263, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. června 2014, č. j. 3 Cmo 424/2013-263, změnil rozsudek Městského soudu v Praze (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. června 2013, č. j. 32 Cm 126/2010-229, ve výrocích I., IV. a X. tak, že žalované uložil
- zdržet se při televizní reklamě na výrobkovou řadu GS Condro obrazové a slovní prezentace, kdy se v obrazové části reklamy objeví animace ohýbajícího se kloubu kolena a kdy se při každém ohnutí v kloubu objeví pulzující červená barva a slovní komentář sděluje: „GS Condro, případně GS Condro Forte, pomáhá kloubům s nejvyšší prokázanou účinností“, přičemž po tomto slovním spojení v obraze zmizí pulzace animovaného kloubu v červené barvě a kloub je zobrazen jako bílý;
- zdržet se při distribuci a propagaci přípravku výrobkové řady GS Condro užívání reklamního tvrzení: „Nejvyšší prokázaná účinnost“;
- zdržet se při distribuci a propagaci přípravku výrobkové řady GS Condro takové prezentace, ve které bude při srovnání s jinými přípravky na kloubní výživu používat reklamní tvrzení „GS Condro na klouby skutečně funguje“ a „GS Condro – poznejte rozdíl v účinnosti“;
a ve výroku VII. tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se při propagaci a distribuci přípravku výrobkové řady GS Condro slovní a obrazové prezentace, při níž užívání těchto doplňků stravy doporučuje MUDr. M. S. nebo jiný lékař či zdravotnický odborník, zamítl; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku III., kterým bylo žalované uloženo zdržet se při propagaci a distribuci přípravku výrobkové řady GS Condro užívání reklamního tvrzení: „GS Condro je jediná tableta s účinností prokázanou Revmatologickým ústavem a GS Condro jedinečná tableta s účinností prokázanou Revmatologickým ústavem“; dále ve výroku V., kterým bylo žalované uloženo zdržet se při propagaci a distribuci přípravku výrobkové řady GS Condro užívání reklamního tvrzení: „Mimořádná účinnost 80 %“; a dále ve výroku VI., kterým byla žaloba zamítnuta v části, kde žalobkyně požadovala, že od právní moci tohoto rozsudku je žalovaná povinna při propagaci a distribuci přípravku výrobkové řady GS Condro zdržet se užívání reklamního tvrzení: „Pohodlí při dlouhodobém užívání je zárukou maximálního účinku na bolavé klouby.“; dále ve výroku IX., kterým byla žaloba zamítnuta v části, kde žalobkyně požadovala, že od právní moci tohoto rozsudku je žalovaná povinna při propagaci a distribuci přípravku výrobkové řady GS Condro zdržet se takové prezentace, ve které bude používat jméno „M.“ nebo „M.“ k označení uživatele konkurenčního doplňku stravy pro kloubní výživu; dále ve výroku XI., kterým bylo žalované uloženo zdržet se v reklamním TV spotu (s obsahem tvrzení uvedeném v tomto výroku) tvrzení: “M. bere jiný přípravek na klouby a raději jezdí eskalátorem. Nenechá si poradit a to je jeho bolest.“; a ve výroku XII., jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši 400 000 Kč; zároveň odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, mimo zamítavého výroku, kterým byl změněn vyhovující výrok VII. soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání s odkazem na §237 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř., neboť je přesvědčena, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a řešil otázku, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a má být posouzena jinak. Z obsahu dovolání vyplývá, dovoláním nenapadá žalovaná rozsudek soudu prvního stupně ani v části, jíž byl potvrzen zamítavý výrok VI. a IX. rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve věci otázky procesního práva, spočívající v nutnosti vyložit v odůvodnění soudního rozhodnutí aplikační úvahy. Namítá, že odvolací soud některé výroky rozhodnutí vůbec nezdůvodnil, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe pojednávající o požadavcích na odůvodnění rozhodnutí, to rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) sp. zn. 33 Cdo 903/2008, 30 Cdo 1238/2013 nebo 30 Cdo 3155/2011. Namítá rovněž, že odvolací soud nereagoval na fakt, že soudem prvního stupně nebyly provedeny všechny navržené důkazy a přitom nebylo zdůvodněno proč provedeny nebyly, čímž se odvolací soud odchýlil od zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3155/2011, pojednávající o požadavcích na odůvodnění rozhodnutí stanovených v §157 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná je přesvědčena, že odvolací soud tak porušil základní principy procesního práva a poukázala na některé nálezy Ústavního soudu řešící tuto otázku, a to zejména v souvislosti s přezkoumáváním výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, kdy odvolací soud bez řádného hodnocení animace kolenního kloubu a jejího barevného provedení reklamu zakázal, aniž řádně vyložil své důvody. V souvislosti se změnou výroku III. soudu prvního stupně dovolatelka namítá, že odvolací soud pominul nesprávnosti při hodnocení důkazů soudem prvního stupně a neúplnost dokazování, a to zejména neprovedením výslechu autorky studie ohledně účinnosti přípravku GS Condro. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 903/2008, podle něhož je třeba, aby soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl své aplikační úvahy, které soud vedly k podřazení skutkové podstaty pod příslušnou právní normu. Má za to, že pokud tak odvolací soud neučinil, je v této části jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stejné námitky dovolatelka uvedla i k přezkoumávání výroku IV. a V. soudu prvního stupně a navíc namítá, že se odvolací soud odchýlil i od rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, v němž Nejvyšší soud dovodil, že soud v odůvodnění rozsudku mimo jiné uvede, proč neprovedl další důkazy. Poukázala i na to, že odůvodnění rozhodnutí postrádá hodnocení důkazů. V souvislosti s přezkoumáváním výroku X. rozsudku soudu prvního stupně namítá dovolatelka nesprávné právní posouzení, jestliže odvolací soud předmětnou reklamu „GS Condro na klouby skutečně funguje“ a „GS Condro – poznejte rozdíl v účinnosti“; vyhodnotil jako reklamu klamavou. Odchýlení se od judikatury (od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 903/2008, 30 Cdo 1238/2013, 30 Cdo 3155/2011) spatřuje dovolatelka v nedostatečném odůvodnění právního závěru odlišného od právního závěru soudu prvního stupně, jestliže řádně nevyložil své aplikační úvahy. Obdobné námitky uplatnila dovolatelka i k postupu odvolacího soudu při přezkoumání výroku XI. rozsudku soudu prvního stupně a dodává, že rozhodnutí obou soudů postrádají zhodnocení z hlediska průměrného spotřebitele. Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem potvrzujícího výroku XII. o přiznání zadostiučinění ve výši 400 000 Kč, a to nejen z důvodů, že podle jejího názoru její jednání nevybočilo z mezí obyčejné reklamy ve formě nadsázky, ale i proto, že odvolací soud učinil závěr o tom, že žalobkyně prokázala vznik nemateriální újmy, aniž by soud prvního stupně k tomu prováděl nějaké důkazy, přičemž rovnou na základě své úvahy dovodil, že jednáním žalované došlo ke snížení hodnoty goodwillu žalobkyně, hodnoty jejího dobrého jména u veřejnosti, jež je úměrné snížení zájmu veřejnosti o nabídku žalobkyně, což se projevilo i ve snížení soutěžní pozice žalobkyně na trhu, a bez dalšího učinil závěr o výši peněžního zadostiučinění. Má za to, že odvolací soud se tak odchýlil od ustálené soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1318/2004, 32 Odo 511/2006), když vhodnost zadostiučinění v peněžité formě má být prokázána, stejně jako přiměřenost požadované částky. Vzhledem k tomu, že je dovolatelka přesvědčena, že odvolací soud nerozhodl správně, namítá, že žalované nesvědčí ani právo na náhradu nákladů řízení, protože žalobě nemělo být vyhověno. Navrhla proto, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaná označila otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka sice uvedla, od které ustálené rozhodovací praxe se měl odvolací soud odchýlit, ale ve skutečnosti v souvislosti s námitkami k nesprávnému právnímu posouzení věci namítá pouze nesprávný procesní postup soudu, který měl spočívat ve vadách řízení, za něž považuje neúplnost dokazování, nedostatečné zdůvodnění právních závěrů odvolacím soudem, což podle dovolatelky vede k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Námitky směřovala i k hodnocení důkazů soudem prvního stupně, kdy odvolací soud v tomto směru nesjednal žádnou nápravu. Dovolatelka ale nepokládá žádnou otázku procesního práva, která by měla být řešena. Pokud dovolatelka namítá odchýlení se odvolacího soudu od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 903/2008, nutno konstatovat, že v tomto rozhodnutí byla řešena otázka nároku na úroky z prodlení, která byla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem a judikaturou Nejvyššího soudu a dovolání bylo shledáno z tohoto důvodu přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. 6. 2009. S ohledem na tehdejší právní úpravu se odvolací soud zabýval i vadami řízení v posuzované věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu v uvedeném znění. Nutno konstatovat, že v dané věci podle rozhodné uvedené právní úpravy občanského soudního řádu musí být v dovolání (ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Námitkami k vadnému procesnímu postupu soudu dovolatelka nijak nevymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Stejný závěr je třeba přijmout i k namítanému odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3155/2011, a ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013, v nichž se dovolací soud vadami řízení zabýval jen proto, že dovolání bylo shledáno přípustným pro nesprávné právní posouzení věci podle občanského soudního řádu, účinného do 31. 12. 2012. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů), není námitkami do procesního postupu soudu, spočívající v neúplném dokazování, nedostatečném zdůvodnění rozhodnutí způsobující nepřezkoumatelnost rozhodnutí, vymezena přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Rovněž poukazovaný závěr v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2025/2010, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, a to, že soud je povinen v odůvodnění rozsudku uvést mimo jiné i proč neprovedl další důkazy, nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se od závěrů v tomto rozhodnutí uvedeném neodchýlil, když v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že skutková zjištění provedená soudem prvního stupně byla provedena v potřebném rozsahu a soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (str. 6) zdůvodnil, že mimo konstatované důkazy provedl i další listinné důkazy, které však považoval z hlediska závěru soudu již za nadbytečné a zdůvodnil, že z důvodu nadbytečnosti neprováděl ani další účastníky navržené důkazy. Namítá-li dále dovolatelka, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, představované rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 1318/2004, není možno ani této námitce přisvědčit a učinit závěr, že dovolání je přípustné pro odchýlení se odvolacím soudem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil závěr: „K tomu, aby soud mohl jednáním nekalé soutěže dotčenému účastníkovi přiznat právo na přiměřené zadostiučinění v penězích, musí být zde jako nepochybné zjištěno, že tento účastník utrpěl v souvislosti s jednáním nekalé soutěže nemajetkovou újmu, a to v takovém rozsahu nebo takového druhu, že nepostačuje její vyrovnání přiměřeným zadostiučiněním v nepeněžité formě. Teprve poté lze posuzovat, jaká částka, požadovaná k zaplacení jako zadostiučinění, je přiměřená k vyrovnání vzniklé nemateriální újmy.“ Odvolací soud posoudil právo na přiměřené zadostiučinění v penězích a jeho výši v souladu s tímto rozhodnutím a na základě soudem prvního stupně učiněného skutkového zjištění, když vzal v úvahu prokázané nekalosoutěžní jednání žalované, které bylo takového rozsahu, že by nepostačovalo vyrovnání přiměřeným zadostiučiněním v nepeněžité formě. První závěr vycházel z prokázané skutečnosti, že žalobkyně utrpěla v souvislosti s jednáním nekalosoutěžních praktik žalované nemajetkovou újmu v důsledku závadného jednání žalované mimořádné intenzity, doložené přehledem zveřejňování tiskových reklam a vysílání TV spotů ohledně účinnosti přípravku žalované a neúčinnosti přípravku konkurence, kdy tato masivní reklama nutně znamenala snížení hodnoty dobrého jména žalobkyně u veřejnosti a tomu úměrné snížení zájmu veřejnosti o nabídku žalobkyně, odliv jejích zákazníků, a to navíc za situace, kdy konkurující si prostředky účastníků patří na trhu k těm nejprodávanějším. Nelze tedy dospět k závěru, že by odvolací soud při posouzení přiměřenosti peněžité částky, požadované k zaplacení jako zadostiučinění k vyrovnání vzniklé nemateriální újmy, použil jen pouhou úvahu, jak poukazuje dovolatelka. Učinil-li odvolací soud shodný závěr se soudem prvního stupně na otázku přiměřeného zadostiučinění a jeho výši s ohledem na prokázané nekalosoutěžní jednání žalované a jeho dopad na snížení soutěžní pozice žalobkyně na trhu, nelze dovodit, že by se odvolací soud odchýlil i od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 511/2006, tedy, že by odvolací soud pro svoji úvahu neměl k dispozici dostatek tvrzených a prokázaných skutečností, vymezujících určité hranice, z nichž se soud při svých úvahách vychází.
Nejvyšší soud poznamenává, že všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2015
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu